Magický řád Malé opatství thelémské

Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Živly barvitě
Mem

Živly v (mem) životě
** Úvod do živlové práce **
************************




Svět, ve kterém žiji (v mém těle), MALKUT.
Svět, který ŽIJE ve mě (v mé hlavě & vědomí), Malkut... ... ... KETER.
ŽIVOT, který žije (v & skrze D.K.)
Já.



...............................................
Otvírám oči.
Ráno v jabloňovém sadu.
Kolik barev, kolik vůní, kolik pohybu, kolik pocitů, kolik myšlenek...

......................................................
..............................
Co všechno ovlivňuje mé jednání, moje motivace...
Jaké jsou opravdové a vlastní příčiny mých emocí a myšlenek, jež jsou pak samy příčinami "promyšlených" skutků, které se - ve zcela náhodném okamžiku? - protnou v čase s dalšími ději (ať už rovněž "promyšlenými", nebo náhodnými?) a takto vzájemným kontaktem kontaminovány /-či oplodněny?/ zplodí nové... a nebo alespoň jiné děje, jež by se buď vůbec nestaly, nebo staly jinak, kdyby se tyhle konkrétní nikdy nesetkaly...

Kolik možností...
A zrovna tahle.

............................
Brzy potom, co jsme obdrželi formulovaný úkol na následující rok (tedy pracovat s živly), jsem se chutě pustil do díla. Nejdřív, ani se moc nezamýšleje nad tím, co to ty živly jsou, jsem si koupil dostatek papírů čtyř patřičných barev, které jsem si nechal svázat do úhledného bloku rozměru A5, napsal jsem si - podle popisu práce - stručné charakteristiky živlů a začal jsem je stopovat v denním životě - na sobě i kolem sebe.

Z počátku mi to všechno přišlo docela zábavné a jednoduché... leč jenom ze začátku, pak už ani ne.
Čím více jsem se snažil dopátrat, odhadnout, odvodit... co za živel to tady přede mnou právě "pobíhá", začal jsem se zamotávat do stále hustší a hustší sítě vzájemně na sebe působících všemožných vztahů, událostí, sil, možností - které jsem se mohl jenom dohadovat a odhadovat z vžitého kauzálního modelu myšlení - a zaplétal se v neúprosné houštině racionálního lunaparku... až jsem se /velice rychle a velice brzy, přímo úměrně s vehemencí, s jakou jsem do díla pustil / dopracoval k nechutně skeptickému pocitu, že v pověstné černé místnosti hledám černou kočku... která tam není.

Jen pro ilustraci, jak to asi vypadalo.
Začínám den. Umiňuji si, že se dnes budu soustředit výhradně na vše spojené s živlem OHNĚ. Barvy a jiné smyslové vjemy, vlastnosti a jednání lidí - i sebe.
O.K. Jdeme na to.
Jedu tramvají do práce.

Hned v první zatáčce bilboard Oskara. Krásně červený! No, konec konců, není jejich styl taky celý takový ohnivý? Jak jednoznačně a sebevědomě vstoupili na trh... ale i chytře a promyšleně, což je trochu vzduchu, no možná hodně vzduchu, tak fifty fifty? Ale... to už stojíme na červenou. Zajímavé, tady se na červenou vyžaduje pasivita... ale na druhou stranu si dovedu představit - úplně to cítím, jaká aktivita, jaký přetlak uvnitř člověka tato pasivita často vyvolává.
Zrovna jsme dojeli na zastávku, na které vždycky nastupuje spousta důchodců po nákupech v Kauflandu. A už to vře, boj o sedaldla, někdy opravdu nelítostný. Ale většinou je v tramvaji ticho, každý tak trošku zalezlý ve svém světě. Kdo ještě vylézá ze sebe, a je jich taky hned plná tramvaj - ikdyž jsou vlastně jen 3, to jsou romští spoluobčané, a pak ještě pár přistoupivších španělských teenegerů na školním výletě. Jo jo to je oheň - tak obecně. Samozřejmě jsou mezi nimi i zalezlíci se sluchátky na uších.

Toto jsou jednoduché a takřka jednoznačné závěry - když se do toho moc hluboko nešťourá.
Ale hned se to komplikuje. Sleduju např. cestou na oběd dvojici mladých cizinců při prudké výměně názorů,, jemu zřejmě před chvílí došla trpělivost s nějakou její patrně typickou vlastností, cholerická expanze je právě na vrcholu. Ona je rovněž dost energická a neméně přesvědčená o své pravdě. Argumentuje jistě, ikdyž patrně není takový extrovert jako on. Samotný konflikt je jistě ohnivá záležitost, ale argumentace vychází z myšlení a přesvědčení o vlastní pravdě, čímž se do toho míchá spousta vzduchu, navíc - hlavně ona - nejspíš argumentuje na základě svých pocitů o tom, co je správné a dobré, a ty mají svůj základ ve vodě, a to tím spíš, když se jí ve tváři objevují slzy. Jednalo se pravděpodobně o nějaké praktické věci týkající se času - co všechno chtěl stihnout - a peněz - co všechno si chtěla koupit... a to jsou zase příměsi země.

Hm, to byl zase takový dobře čitelný příklad. Byly však jiné a jiné, daleko komplikovanější, kde se pozorovatel jen může domnívat, jaké živly zde působí. Nakonec můj praktický závěr byl: Můžu se více nebo méně úspěšně snažit rozvíjet míru a rádius svého uvědomování si nejrůznějších vlivů, ale pokud si namlouvám, že jsem vypozoroval nějaké opravdu smysluplné, platné a objektivní souvztažnosti, jsem nafoukaný a nesoudný domýšlivec, který jen uvěřil iluzi, že lze věci uchopit vědomím a mozkem. Ne. Přinejmeněím zatím ne. Ale možná se právě i k tomu máme postupně dopracovat:-)

..........................
Po dlouhém čase pomlky dozrál čas, kdy jsem se k živlové práci zase vrátil. Měl bych spíš po pravdě říct, že jsem s ní znovu začal. /Inspirován hlavně Zuzčinou a Hančinou prací, jsem si nějak jinak uvědomil, jak důležitý je to základní kámen magické práce./ A tak jsem se začal ptát úplně od základu a dělal si poznámky, aniž bych se díval kamkoli do knížek, abych tam našel moudré rady a odpovědi. Prostě se pokusím na všechno vyčtené "zapomenout" a zamyslet se nad tím od sebe a takříkajíc... od Adama. Nejspíš to budou jenom nesmysly, plané filosofování, ale aspoň se nad tím "zamyslím".
(A jelikož jsem zrovna v té době psal i komentáře k těm několika veršům II. kapitoly LL, které se zabývají protože a vůbec zdůvodňováním, připadal jsem si opět velice, převelice hloupě. Šel jsem na to přesně z té strany, kudy se k tomu dopracovat nedá... Nebo snad dá??!).

..........................
Co jsou vůbec zač ty živly? Jaký druh energie /nebo čeho/ to je?
Už jen hledání odpovědi na tuto "jednoduchou" otázku by bylo dobrou ilustrací mé snahy dopátrat se vlivů živlů v mém životě. Musím se smát. Takže se to pokusím objasnit. Nejdřív se k tomu postavím jako naprostý pragmatik. Pak jako člověk hledající podstatu a základy "za" hmotou - tedy to neviditelné, na čem stojí to zjevné.

Živly.
Živly? Z fyziky je neznám. Nedají se nijak vystopovat mikroskopem ani v urychlovači. De facto neexistují. Ale starořečtí "fizikové" o nich píšou tak samozřejmě. Jo, ale to je spíš ta nejstarší teoretická fyzika. Což byla spíš filosofie. A nebo by se dalo říci, že to je zase ta nejmladší, která postulovala 4 základní síly: gravitační, elektromagnetickou, a 2 jaderné - silnou a slabou. No, je to možná až moc křečovitě navlíknutý kabát na velmi neprůhlednou skutečnost.
Jo, jo. Znám je z filosofie. Aha; je to "jenom" idea. (zatím nechme tak).
A pak taky z psychologie. Idea aplikovaná, jako temperamenty.
A pak of course z magie - ale to je zase už ta filosofie, taky aplikovaná.
To tedy ukazuje jasně a "hmatatelně", co jsou zač.

...............................
Pokusím se k nim ale ještě dopracovat způsobem, jakým se k nim nejspíš dopracoval člověk kdysi, v pohádkově dávných časech, kdy ještě nevěděl, zda bylo nebo nebylo, prostě dávno tomu, kdy teprve rozpoznával rozdíl mezi já a ne-já. Tak jak se to teď hezky traduje ve všech těch psyhologicko- popularizujících knížkách, už tak úplně nebyl jedno s tím vším kolem; vědomí jej od toho oddělilo, vydělilo, ba vydědilo (!, zajímavé, ještě nikdy jsem o tom nesmýšlel takto, že on byl zatím jen trpný činitel) a vymezilo hranice mezi ním - poznávajícím, a tím co má být poznáno. Tím, jak ale rostlo jeho u-vědomění, přestával chápat (uchopovat = vymykal se mu z "rukou") okolní svět a jeho jevy (znovu opakuji: vždyť "je viděl" poprvé v životě, do té doby byli jedno!) a chtěl mu porozumět: hledal smysluplná vysvětlení na nejzákladnější "existenciální" otázky a svou snahou o poznání (co je to, proč to tak funguje, co to způsobí... a pod.) a po dlouhém pozorování, a konečně po přidělení pojmů (jmen) si postupně poznané domestikoval - je to jako vlastnictví - věc, které vládne. Tak jako to v Bibli dělal Adam, přiděluje všemu jméno - svým způsobem ten okolní "anonoymní" svět stvořil pojmem (pojmout) pro všechny své potomky a ovládá jej - domestikuje. Ale je to jen pojem, informace pro naše vědomí. Vědomí ovládané vůlí (nebo vůle ovládaná vědomím?). Zástupný pojem pro určité charakteristické soubory vlastností, pod kterými v nás dnes živly žijí.
Zjednodušeně řečeno:-) pojem ŽIVEL je komplex mnoha vlastnostních informací charakteristických pro energetickou skutečnost takovou, jakou se nám jeví ve viditelném světě a podle níž má své jméno.

Možná je ale ještě jednodušší prostě věřit tomu, co poznali na vlastní "duši" jasnovidci, ktečí nám o tom podali zprávy, jako třeba Steiner a spol., že kdysi, v "dobách", ještě dřívějších, než těch pohádkových, kdy člověk ještě neměl fyzické tělo a byl obyvatelm astrálu, tyhle živly, tyhle energetické a formotvorné principy opravdu "vnímal" jako skutečné síly - obrazným jasnozřením, asi tak, jako my dneska smyslovými receptory vnímáme jevy, podle kterých se tyto síly - v našem jevovém universu - nazývají. "Za silami, které uchovávají pohromadě fyzický svět, bychom museli hledat síly v nejvyšším, intuitivním světě... Co zde je pojem, je v tomto nejvyšším světě stínovým obrazem bytostí." (jak píše Karika ve slovanské magii).

................................
Při snaze o jakoukoliv charakteristiku živlových energií nutně upadám do schématismu.
(Jak je těžké najít nový pohled, nový přístup a třeba z toho všeho i nově zrozený koncept, který by nikoho ani nenapadl. Lze vůbec najít nějaký takto vybočující koncept? Domnívám se, že ne. Dnes už i informační koncepty jedou ve vytyčené informační evoluční linii /- viz. memy, třeba/ a nemohou z ní vybočit zcela novým směrem. Bylo by to jako stvoření "jiného" universa ex nihilo. Kdyby ale někdy - kdysi, kdesi... ještě mimo prostor a čas - byla nějaká jedna informace silnější (než ta, která tehdy zvítězila...) mohla se evoluce vyvíjet jiným směrem (?) a pak mohl dnes i člověk vypadat jinak, všechno mohlo vypadat úplně jinak než si i v nejbujnější fantazii dokážeme vymodelovat, nejspíš i samy "přírodní zákony").

Jak tedy ze Steinera vyplývá a jak dokonce sám říká, i ty sebeoriginálnější nápady a myšlenky mají své pra-vzory už dávno kdesi ve světě prvotních vzorů, ve světě věčných "Platónových idejí" - připravené ještě před zrozením daného člověka, který na to "přijde". Jdeme jim (v čase) jenom naproti...? Že bychom opravdu jenom naplňovali svůj osud? Dohráváme snad partii nějaké hry, která má předem daná pravidla... a snad i cíl? A my děláme jen ty pohyby, dokud jsme na šachovnici...??? Možná, ale jenom do chvíle, dokud si to neuvědomujeme? Pak budeme schopni měnit vědomím i samotné hmotné skutečnosti - nikoli však jejich přirozenost - ta už je daná - jen se naučíme více poznávat a využívat těch dalších 93% jejích potencí.??? Ale... (zase pochybnost) není snad i tento vývoj už daný - a zakomponovaný do pravidel hry a jejího cíle?

Nakonec mi tedy vychází jako jedno ze smysluplného a jakš takš objektivního chápání živlů, to zmíněné opačné:
- charakterizovat si živlové vlastnosti podle vlastností úkazu, po němž mají jméno - stanovit tedy jejich elementární principy a tyto principy pak (právě podle těch vlastností) hledat jak ve svém jednání, tak i v situacích i lidech, a tak odvozovat přibližné vlivy jednotlivých živlů.

Ikdyž také to není úplně ono. Živly jsou sice jako symboly - jsou víc než sebevětší součet jednotlivých významů... rozdíl je možná v tom, že symbol zahrnuje i významy naprosto polaritně protichůdné. U živlů tomu tak není. Tam je významový obsah daleko jednoznačnější.


Ale tak konečně už - zjednodušeně sečteno a sumarizováno:



OHEŇ
je expanzivní (přestože sebe-středná) energie, síla - poněkud slepá (- s ničím se neváže), nemá-li usměrňujících bariér snaží se rozšířit všude, kde se dá, zcela nekontrolovatelně, až ke své vlastní zkáze, k rozplynutí, konečnému vyhoření... Je to rozpínající se princip Chokmy + pilíře milosti...
Další vlastnosti jsou: cholerická impulsivita, vznětlivost, bojovnost, moc + vláda... prostě CHCE. Všechno.
Ještě další vlastnosti: světlo, jas, teplo...





VODA
je naproti tomu síla, která se smršťuje. Kdyby opět nebyla usměrňována, scvrkávala by se do sebe až do úplné nicotnosti a vlastního zániku. Sice nic neničí, ale přitahuje, vtahuje - váže, pohlcuje, absorbuje. Je to princip Bíny + levého pilíře přísnosti, jež usměrňuje v expanzi Chokmu a tak všemu dává tvar a formu (Chesed).
Další vlastnosti jsou: flegmatická poddajnost, pasivita, klid, vnímavost a porozumění...
A ještě další: tma, chlad.






VZDUCH
je dítě obou právě jmenovaných rodičů, které vede k vzájemné vyrovnanosti - proto je na středním pilíři, v jeho středu - v Tiferet. Je to síla, která posiluje buď jednoho, nebo zase druhého, tak aby mezi nimi byla rovnováha, aby se jejich "zaujatost" nezvladatelně nevymkla kontrole. Musí proto užívat rozvahy, (to už je prvek racia), aby našel a nastolil pravou míru. To, že spolu rodiče tak dobře vychází a všechno dosud existuje, trvá a vyvíjí se, je jeho zásluha.
Jeho vlastnosti jsou: sangvinická nestálost – jako by se v něm samém střídaly projevy obou rodičů...






ZEMĚ
je druhé dítě zmíněných rodičů. Jestliže se syn musí snažit, aby usměrňoval oba rodiče, pak v dceři je konečně možnost, aby se všichni 3 projevili – dostávají skrze ni tvar, formu (i smysl??). Na druhou stranu všichni víme, jak materialita omezuje rozlet „ducha“ a jeho pohyblivost ve všech ohledech. Ale na druhou stranu tím jak jej hmota omezuje, tím jej zpětně formuje, utužuje a tedy rozvíjí: duch se musí snažit, namáhat, právě tak jako se sval stává silnějším právě úsilím... vůle.
Její vlastnosti jsou: flegmatická odevzdanost...



.................................
Každý asi máme svoje rituály. Abych do toho vnesl určitou pravidelnost a taky nějak zapletl živly, snažím se ráno a večer /no dnes spíš už jenom večer/ - v různých modifikacích, aby mě to nenudilo... - kromě MPR i o další vizualizační a volní rituály.


Ranní rituál např. vypadá v kostce takhle /obsahově/:

"Vzývám tě, vládce vzduchu - Rafaeli,
stůj při mně, aby vše z tvého živlu, co se dnes skrze mne má zrodit do tohoto světa, ať se zrodí!"
(stejně pokračuji ve vzývání ostatních živlových vládců na světových stranách... Nakonec se obracím na všechny na jednou s koncentrovaným voláním:)
"Vzývám vás, vládcové všech 4 světových stran,
nechť je mé tělo a mysl dnes nádobou,
v níž se v pravé míře snoubí všechny živly,
jako v živoucím tyglíku,
v němž se dokonává Velké Dílo Života."

A pod.
...........................
Poznámka k rituálům obecně.
Měl jsem problémy s udržením pozornosti; když rituál dobře znám - díky pravidelnosti, s jakou ho dělám, dokážu se na něj někdy méně koncentrovat a sklouzávám do automatismu... a není tam ten emoční drajf toho... strachu? Taky prostředí mého "domácího chrámu" není v tomto ohledu nikterak podporující a nápomocné.
Jednou jsem tedy zkusil představit si, že jsem v chrámu jiném a větším, než ten můj obývací pokojíček - v chrámu, kam se ve vizualizaci vždycky vracíme. Byl jsem překvapen, jak moc a celkem bezbolestně a navíc příjemně, mi to pomohlo v obou jmenovaných problémech.

...........................
Po Pršticích
Já vím, že na to jdu /na ty živly/ moc racionálně - rozumem, snahou pochopit. Jo, určitě bych to mohl pochopit "jinak" - tak říkajíc po žensku, intuicí... kdybych tak netlačil na rozum... kdyby to ale šlo. Kdybych - třeba po požití LSD - vnímal ty živly v jejich... "podstatě"? Vždyť my je nejspíš dokážeme vnímat JENOM v jejich kategoriích, dedukcí, a to se děje jenom raciem, a kdyby se tyto kategorie - související s vědomím - rozplynuly, mám za to, že by se rozplynulo samé uchopení živlů. Je to ta fyzikální klasika paradoxní existence: kdykoliv se snažíme svým intelektem "objekt" (živly:-) analyzovat, nakonec se stejně vždycky vymkne jednoznačnému určení a jaksi neoddělitelně souvisí s pozorujícím subjektem. Tudíž nejsme jenom pouhými pozorovateli světa, ale svým pozorováním svět spolu-vytváříme. Není-li oko, které by se dívalo, je vůbec Měsíc na obloze? Není-li vědomí, které by oddělilo subjekt od objektu, jsou zde vůbec nějaké živly?

Živlová cvičení - mohla by mi pomoci překonat to uzemnění v racionalitě? a "pochopit" jinak než mozkem jejich existenci a vlivy? Kdysi jsem si formuloval takovou kvintesenci karty MÁG: "Cokoliv k tobě ze všech světů přichází, to tě mění. Jakkoli změněn, svou změnou působíš na všechny světy, které tě obklopují."

Ale praktický závěr? Můžu se více nebo méně úspěšně snažit rozvíjet míru a rádius svého uvědomování si nejrůznějších vlivů, ale pokud si namlouvám, že jsem vypozoroval nějaké opravdu smysluplné, platné a objektivní souvztažnosti, jsem nafoukaný a nesoudný domýšlivec, který jen uvěřil iluzi, že lze věci uchopit vědomím a mozkem. Ne. Přinejmeněím zatím ne. Ale možná se právě i ktomu máme postupně dopracovat:-)

.................................
PRAKTICKÉ postřehy:
např. zajímavé zjištění! Jak rozdílně vnímám svět, a když jsem sám, a když jsem s někým (třeba s přítelkyní:-). Když jsem sám, např. doma, v ústraní své "nory" a v tichosti, nedotírán vnějšími ději "světa tam venku", je ve mně velice jednoznačný oheň a vzduch - zvědavost, kreativita, vynalézavost, touha po poznání, dopátrání se nějakého výsledku... a dívám se na věc nějak víc sám za sebe. Kdežto když jsem s někým, jako bych se díval... no ne úplně jeho očima, ale tak na polovičku jo, je to de-koncentrovanější. A převažují v mém jednání spíše pasivnější elementy: snad taky země, kterou chci vše uzemňovat a stabilizovat praktickou rovinou? ale hlavně ne-provokující voda.
Samozřjemně, že to tak není vždycky. Taky si rád někoho zaprovokuju, podisputuju, jenom třeba z legrace... nebo doma pasivně lenoším... a nechávám v tom nehybném humusu vlasní mysli zrát další myšlenky, otázky a jejich řešení... (???) --- /nice bloody excuses/.
Ve vnějším světě nemám rád konflikty. Chybí mi patřičná momentální pohotovost, s níž bych si vybyvoval související vědomostní podklady (které navíc většinnou ani nemám... ale i když je náhodou zrovna mám) pro další argumentaci... a už jaksi ze zvyku, že to tak (u mně) chodí, se prostě dost rychle - a možná i zbytečně - "z boje" zdekuju. Zatímco když jsem sám, tak mi konflikty nevadí, naopak mě motivují, vybičují - dávají pocit... smysluplně plynoucího bytí??? Iluze.

Jako dítě jsem byl "ad extra" takový, jaký jsem dnes "ad intra". Oheň - vzduch...

............................
Dneska mi S. řekla, že je zasnoubená. Hm, znám ji už tolik let... pokolikáté už tohle... A když se dívám vůbec na ty lidi, co k nám do obchodu pravidelně 6 let chodí, ptám se sám sebe, co se to a kdy v člověku zlomí - kde je ta hranice, ten věk, ta chvíle... kdy už se jeho /její/ život začne ubíhat dál stejnými kroky, stejnými směry, stejnými způsoby, skoro bych řekl i stejnými slovy... tak, že se dá skoro předvídat, jak a kde ten člověk bude za 10... 20... let.?????

.............................

mem
 
květen 2005


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz