Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Lullus Raymondus (1233 n.1235 – 1315)

Také (Ramon Lull)

Narodil se na ostrově Mallorka. Byl synem bohatého katalánského šlechtice, který pocházel z Barcelony. Ramon se v roce 1257 oženil s Blankou Picany. Měli dvě děti. V mládí žil velmi rozmařile. Legenda vypráví, že chtěl učinit dojem na jistou dámu a tak za ní vjel na koni až do katedrály a způsobil tím veřejné pohoršení. Mladý Ramon také zahořel láskou k nejkrásnější dámě na aragonském dvoře, kterou tehdy byla Ambrosia del Castello. Tato počestná dona vyléčila nenapravitelného záletníka tím, že si před ním odhalila opěvované ňadro, zohavené rakovinou. Tato zkušenost pravděpodobně přispěla k jeho přehodnocení životních hodnot a postojů, ke kterému dospěl zhruba ve třiceti letech. V tomto období měl údajně svou první vizi Ježíše Krista na kříži. Tehdy změnil své životní návyky a začal se plně věnovat vztahům mezi různými náboženskými směry. Záhy si ale začal uvědomovat, že mu chybí potřebné vzdělání.

Po návštěvě několika významných náboženských center se usadil v Paříži, aby zde získal vzdělání a zkušenosti pro svoji apoštolskou činnost. Opustil svou rodinu a přátele, rozdal jmění. Od roku 1265 do roku 1274 se věnoval přípravě na své životní poslání. Studoval filosofii, lékařství svobodná umění a také arabské jazyky. Občas se ze světa vracel na Mallorku za rodinou. Většinu času ale strávil v knihovně kláštera Matky boží královské. Z jeho spisů je zřetelný vliv františkánského mysticismu i islámského sufismu a židovské kabaly. Z tohoto období pochází pravděpodobně Kniha pohana a třech mudrců. Jedná se o alegorické vyprávění o člověku bez vlastní víry, který rozmlouvá se zástupci tří největších náboženství – židem, křesťanem a muslimem. V tomto mystickém a esoterickém výkladu víry představuje křesťanství záruku harmonie. V roce 1274 podrobně vykládá neobvyklý spekulativní postup v díle Ars magna.
Ve svých čtyřiceti letech se Lullus odebral na horu Randa, kde měl v astetickém osamění v roce 1272 vizi ve které odhalil mechanizmus stvoření a jeho vztah k jednotlivým vlastnostem Boha. Zde vznikla jeho velká teorie jejímž základem je teze, že všechno souvisí se vším a veškerá realita je odrazem skrytého božství.
Dle legendy údajně vyrobil zlato a z toho se prý razily mince – anglické růžové nobly. Lullus se měl v Itálii setkat s westminsterským opatem Johnem Cremerem, který ho přemluvil k návštěvě Anglie. Tam slíbil králi Eduardovi II., že vyrobí zlato, ale jen za podmínky, že bude použito na vedení válek proti nevěřícím. Vyrobené zlato však bylo použito na financování válek s Francií. Lullus protestoval a byl uvězněn v Toweru. Údajnou transmutací, kterou popisuje ve spisu Testamentum (tiskem až 1566) mělo být získáno zlato, z kterého bylo vyraženo šest milionů noblů. Jiná verze této pověsti uvádí, že byl anglickým králem Eduardem II. uvržen do vězení a musel před jeho očima proměnit ve zlato velké množství cínu a rtuti. Z padesáti liber zlata získaného transmutací, pak král nechal razit mince – raimundky.
V letech 1276 až 1287 procestoval severní Evropu, Asii a severní Afriku, kde snažil obyvatele obrátit na křesťanskou víru.
Za svého pobytu v Montpellieru napsal utopickou novelu Blanquerna. V roce 1287 navštívil Papeže Honoria IV. v Římě. V letech 1287 – 1289 pobýval opět v Paříži, kde neuspěl ve svých snahách přesvědčit krále Filipa IV., aby založil školu pro výuku orientálních jazyků.. Po návratu do Monpellieru napsal knihu Ars inventiva veritatis. Během dalšího pobytu v Paříži napsal roku 1298 pro krále Filipa Sličného knihu Arbre de filosofia ďAmor.
Jeho další cesty vedly přes Barcelonu. Zde napsal Dictat de Ramon. Na Kypru se seznámil s velmistrem templářů Jacquesem de Molayem.
Své misionářské plány uvádí v knize Petitio pro conversione infidelium.
Lullus byl zaníceným misionářem. Pravděpodobně z tohoto důvodu se opět vrací do Afriky.
Tam byl uvězněn a během pobytu ve vězení napsal arabsky knihu Disputatio Raymundi et Hamari Saraceni.
Knihu Ars generalis ultima, která je výkladem jeho učení, napsal v italské Pise.
V roce 1309 navštívil naposled Paříž, kde podpořil založení nového rytířského řádu. Ve Vienně se v roce 1311 zúčastnil církevního koncilu. Zde dosáhl souhlasu se studiem orientálních jazyků na předních universitách v Paříži, Oxfordu, Bologni a Salamance.
Lullus je údajným autorem mnoha alchymických spisů, ale znalci a vědci jeho autorství odmítají.
Konec jeho života je opředen legendami. Podle jedné po mučení v Africe byl zachráněn katalánskými kupci, kteří ho vzali polomrtvého na loď. Zemřel a jeho poslední pohled patřil rodnému ostrovu. Podle jiné verze měl být v roce 1315 ukamenován k smrti rozlobeným davem muslimů a zemřel v Tunisu. Pochován je v kostele San Francisco v Palmě na rodném ostrově Mallorka.
 
16.6.2005, Azakare


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz