Magický řád Malé opatství thelémské

Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
K dualitě idealismu a materialismu
Kojot

K napsání tohoto příspěvku mne přiměl podivný fakt, že jsem byl již podruhé označen za materialistu. Poprvé tak učinil jeden přesvědčený materialista v souvislosti s mojí úvahou o tichu (Sounds of Silences), podruhé pak osoba ražení duchovního a nálepka byla použita s kritickým podtónem. Nestačím žasnout. Již několik let pracuji na překonávání protikladů, na dosahování vnitřní nedvojnosti a včíl se setkám s dvojností, jejíž překonání mám za sebou tak dlouho, že už na ni ani nemyslím. Ale když už jsem byl popíchnut, zamyslím se tedy... Ach, ta filosofie!
Dobrá, tak tedy trocha filosofie: Chceme-li ji dělit hodně hrubě, budeme hovořit o materialismu a idealismu. Pro první přístup je materiální prvotní a duchovní odvozené, pro přístup druhý je tomu přirozeně obráceně. Nejkrásnějším protikladem v tomto smyslu jsou učení Hegela a jeho materialistického žáka Marxe, jenž – dle svých, do omrzení citovaných – slov obrátil filosofii svého učitele z hlavy na nohy. Tak tedy, moji milí, kdo má pravdu? Hegel nebo Marx? Co je prvotní a co je případkem? Pakliže jsi, milý čtenáři, čirou náhodou členem Klubu skeptiků, pak se dozajista přikloníš k Marxovi (a zmíníš se o tom, že jej ale rozhodně nebereš dogmaticky, jak bývalo činěno na VUMLU). Předpokládám ale, že čtenář tohoto článku na místě jeho zveřejnění je spíše ražení opačného. Ó! Duch! Duch za to všechno může! A ta naše materie je přeci jen májá, iluse... Ano, jistě, Duch! Není však materie, z podstaty svého slova, také Mater? Ono to totiž zase tak jednoduché nebude...



Opusťme nyní všeobecné úvahy a dotkněme se konkrétního příkladu, který lze dobře použít pro ilustraci idealistického a materialistického přístupu k věci.
Písmo.
Idealista řekne, že písmo je darem Ducha, že vzniklo jako nástroj k zaznamenání duchovních idejí, a jeho profánní využití je až sekundární.
Materialista, a marxista především, naproti tomu rezolutně prohlásí, že je tomu právě naopak: Písmo vzniklo jako odpověď na potřebu zaznamenat zásoby ve skladu obchodníkově, tedy jest nadstavbou, jíž vyvolala ekonomická nutnost. Zaznamenávání věcí posvátných je sekundární.
A kdo má Pravdu?!
Pokud si stále ještě myslíte, že tato otázka má nějaký smysl, pak patrně odpovíte, že písmo je darem Thothovým, posvátným a teprve později zprofanovaným (ovšem nezabloudili-li jste sem náhodou a nejste Skeptiky, pak to ovšem patrně vidíte obráceně).
Není obtížné snést pro obě výše zmíněné varianty pádné důkazy. Egyptské hieroglyfy, jak je již z jejich pojmenování patrno, byly s pravděpodobností hraničící s jistotou už od počátku skutečně posvátné a k posvátným účelům sloužící. Taktéž například runy. Na druhou stranu první doklady písma klínového svědčí pro marxistickou variantu, stejně tak písmo mykénské, jež bylo k ekonomickým účelům užíváno po celou dobu své existence v podstatě výhradně.
Tak. A jak to tedy je?
Přestaneme-li hledat Pravdu – ať již v přístupu materialistickém či idealistickém – zjistíme, že oba přístupy můžeme velmi dobře instrumentálně využít. Hegela pro hieroglyfy, Marxe pro písmo mykénské. Jen už probůh přestaňme stavět jakoukoli z binárních opozic na piedestal! Chceme-li být, jako správní thelémité, mimo dobro a zlo, buďme též mimo idealismus a materialismus.
V této souvislosti se nemohu nedotknout Steinera. Pokud někdo staví idealismus na piedestal přímo ukázkově, je to právě on. Ve své, mimochodem velmi trefné, charakteristice ahrimanských a luciferských sil je Steiner bojovníkem proti silám ahrimanským z pozice tak nevyvážené, až to bere dech. Dokonce soudím, že je dle své vlastní definice vysloveně luciferský. Soudím tak podle toho, že mám velmi neodbytný pocit, že si na své vlastní nauce ukázkově ulítává.
Pokud se kdokoli postaví na jednu stranu a vystupuje proti druhé, nezbývá mi, než jej brát s rezervou jako kohokoli, kdo se nachází ve světě iluzí. To jistě neznamená, že bych někoho takového šmahem zavrhl, tím bych sám vytvářel další binární opozici, ale nemohu takové učení přijmout jako celek.
Vrátím-li se ještě k problematice materialismu a idealismu, Marxe a Hegela, skoro bych řekl, že zamýšlení se nad materialistickým úhlem pohledu je pro studenta na cestě k Velikému dílu třeba jako sůl. Protože teprve ovládnutím těchto dvou způsobů myšlení se lze dopracovat k jejich opuštění jako – z pohledu Věčnosti – iluzorních. Neboť prohlášení idealistického pohledu na svět jako jediné Pravdy je pro mne stejnou brzdou, jako korunovace materialismu.
A jaké z toho plyne poučení pro mne? Inu: musím asi přeci jen občas zmínit, že pokud se právě na něco právě dívám spíše materialisticky, dlí v mé mysli dílčí úhel pohledu, nikoli světonázor...

 
31. 1. 2006


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz