Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Khabs a Khu, Kojot
komentář k AL I:8-9

8. The Khabs is in the Khu, not the Khu in the Khabs.
9. Worship then the Khabs, and behold my light shed over you!


ÚVODEM
Když jsem znovu a znovu přemýšlel nad interpretací těchto veršů, neopouštěl mne pocit, že kabalistická interpretace (88 a 31) a z ní vycházející úvahy, jakkoli přínosné, jsou jaksi vedlejší a nepostihují pravé jádro sdělení, jehož se nám dostává. Pokládal jsem za nezbytné obrátit se k prameni, na nějž verše odkazují především, a to k představám staroegyptským. Problematiku jsem konzultoval jednak s mně dostupnou literaturou a zdroji na internetu a jednak v diskusním fóru Thoth-scribe na Yahoo.
V této studii nejprve poskytnu překlad příslušného komentáře Aleistra Crowleyho, následně pak stručnou charakteristiku staroegyptského konceptu duše tak, jak jej podávají egyptologická bádání, dále jazykovou analýzu anglického textu veršů a egyptského pojmu khabs a konečně pak nabídnu vlastní analýzu této problematiky.

CROWLEYHO KOMENTÁŘE
Khabs je tajné Světlo čili L.V.X.; Khu je magická entita člověka. Později (Sun in Virgo, An VII) jsem objevil, že Khabs znamená hvězda. Zde jde o doktrínu, jež myslí, že Světlo je nejvnitřnější, esenciální člověk. Intra (ne Extra) Nobis Regnum Dei. (starý komentář). V komentáři novém Crowley dále uvádí: Naše mysli a těla jsou závoji halícími vnitřní Světlo. Nezasvěcený je Temnou hvězdou a Veliké Dílo pro něj spočívá ve zprůzračnění a pročištění těchto závojů. Toto pročištění je ve skutečnosti zjednodušením; nejde o to, že by tento závoj byl špinavý, ale komplexnost jeho záhybů jej činí neprůhledným. Veliké Dílo tudíž sestává především z rozluštění komplexů. Vše je ve své podstatě dokonalé, ale stanou-li se věci popletenými, stávají se zlými... Tato Doktrína je zjevně nesmírně významná vzhledem k její pozici prvního Aiwassova zjevení.
Tato hvězda či Nejvnitřnější Světlo je původní, individuální a věčnou esencí. Khu je magický šat, který si toto světlo pro sebe spřádá, forma pro Bytí mimo formu, jejímž užitím může toto bytí získat zkušenost skrze sebe-vědomí... Toto Khu je prvním závojem, mnohem jemnějším než mysl či tělo, a pravdivějším; neboť jeho symbolický tvar závisí na přirozenosti jeho Hvězdy.
Proč je nám sděleno, že Khabs je v Khu a nikoli Khu v Khabs? Mohli bychom to myslet obráceně? Osobně myslím, že jsme varováni před ideou Pleromy, plamenu, jehož jsme Jiskrami, a do něhož se vracíme když dosáhneme. To by vskutku učinilo oddělenou existenci směšnou kletbou, nesmyslným a neomluvitelným bláznovstvím. Vrhlo by nás to zpět do dilematu manicheismu. Idea, že inkarnace zdokonalují věc, jež je z definice dokonalá, je imbecilní. Jediné příčetné řešení je, jak bylo řečeno, předpokládat, že si Dokonalost užívá zkušenosti (zdánlivé) Nedokonalosti. (Existují hlubší rozřešení tohoto problému určená pro vyšší stupně zasvěcení; ale výše řečené průměrně inteligentnímu člověku postačí.)
K verši následujícímu Crowley uvádí: Tento Khabs je označen za světlo Nu. Ačkoli je uctíváno uprostřed, toto světlo vyplňuje celý obvod, takže všechno je světlem. (starý komentář)
V komentáři novém se Crowley rozepisuje šířeji:
Jsme nabádáni věnovat pozornost tomuto Nejvnitřnějšímu světlu; potom přijde odpovídající Světlo Nekonečného Vesmíru. Všimni si, že Světlo Vesmírné je tím, co lidé nazývají Temnotou; jeho přirozenost je zcela nepochopitelná našim nezasvěceným myslím. Jsou to v tomto komentáři výše zmíněné závoje, které brání vztahu mezi Nuit a Haditem.
Nemáme uctívat Khu, zamilovat se do svého Magického Obrazu. Udělat to – všichni jsme to udělali – znamená zapomenout svou pravdu. Zbožňujeme-li formu, stane se neprůhlednou vůči Bytí, a může snadno ukázat jako falešná. Khu v každém z nás zahrnuje Kosmos a zná jej. Pro mne je dokonce i cizí Khabs pouze součástí mého Khu. Jen naše vlastní Khabs je naše vlastní jedinečná Pravda.“
K citátu Aleistra Crowleyho připojím větu jiného proroka, jenž si tyto skutečnosti uvědomoval, Ladislava Klímy: Mohou býti i aetherné okovy; ale o těch lidstvo neví, protože svázalo se nejsprostšími provazy. (METAFILOSOFIKA, II:35)

SLOŽKY ČLOVĚKA VE STAROEGYPTSKÉM POJETÍ
Přestože jsem se problematice staroegyptského konceptu duše věnoval se značnou důkladností, musím předeslat, že toto téma je nesmírně složité a badatelé se ve svých názorech na něj různí. Pokusil jsem se o fenomenologickou redukci různých teorií – ale některé teorie jsou příliš protikladné a následující popis je třeba vnímat pouze jako jeden z možných, byť snad z těch pravdě podobnějších. Je také třeba maximální opatrnosti při hledání paralel s jinými duchovními systémy, i když se místy nabízejí. Já tak činit nebudu – tam, kde se nabízejí, čtenáře jistě samy napadnou, tam, kde je to ošidnější, bych se dopouštěl nepodložených spekulací.
Badatelé se obvykle shodují v členění lidské bytosti na pět složek: Khat (fyzické tělo), Khaibit (stín), duši Ka, duši Ba a ducha Akh či Ach. Přestože na sobě tyto složky různým způsobem závisejí, je třeba si uvědomit, že mají vysokou míru autonomie a vystupují samostatně. Na druhou stranu se jejich vlastnosti místy překrývaly a přesné vymezení je proto dosti obtížné.
Khat - fyzické tělo bylo, o tom nemůže být sporu, pokládáno za neodmyslitelnou součást lidské bytosti – a to i po smrti. Na jeho přetrvání závisela další existence většiny (případně všech) dalších složek lidské bytosti. Proto byla lidským ostatkům věnována ve starém Egyptě tak extrémní péče, pro dnešního člověka jen obtížně pochopitelná. Uvědomme si, že zde neexistuje koncepce nesmrtelné duše – a vlastně ani duše v obvyklém pojetí vůbec.
Další člověkovou složkou, jež ale bývá v některých pramenech pomíjena, je Khaibit – stín. Tento pojem ve staroegyptských představách patrně označoval vyživující sílu duše, která nese a přenáší energii, ale také entitu schopnou pohybu neobvyklou rychlostí. Některé prameny jej pojímají jako výsledek lidských zkušeností, minulosti, paměti. Po smrti zůstává Khaibit u mrtvého těla. V pozdějších dobách nabýval hrozivých rysů a v lidových představách mohl být pojímán jako strašidlo. Zobrazován byl jako stín s lidským okem.
Následuje Ka – duševní síla, plodivá síla, energie, duše schopností, ale také dvojník. V každém případě se duše Ka aktivně podílela na lidském životě i před smrtí – bývá o ní psáno i jako o ochranném duchu. Je ovšem představitelné, aby byla určitá složka duše pojímána jako vnitřní i jako vnější síla. Koneckonců i dnes například říkáme, že někoho popadl amok, byť zřejmě již většina z nás pod pojmem amok nemyslí zlého ducha, ale nezvládnutý vnitřní afekt. Ve starověku tomu tak ale nebylo, neboť úroveň vědomí a sebe-vědomí byla menší a hranice mezi Já a vnějším světem byla méně zřetelná a propustnější. Pokládám za možné, že zmatky v oblasti staroegyptské koncepce duše mohou souviset se snahou vnášet dnešní představy typu buď a nebo tam, kde mohly být obojím. Ale zpět k duši Ka. Rodí se spolu s člověkem, ale smrtí těla její existence nekončí – závisí ale na uchování těla a na obětech, přinášených zemřelému. Obvykle měl člověk jen jednu, ale panovník jich mohl mít více a bohové jich obvykle měli více vždy, přičemž každá Ka pak zodpovídala za určitou schopnost (nebo jí byla).
Původně byla patrně samostatným božstvem, což bude platit i u dalších probíraných složkách duše. Stejně tak o Ka i o dalších složkách bude platit, že zřejmě původně byly spjaty pouze s králem případně s bohy, teprve později na ně (stejně jako zřejmě na posmrtný život vůbec) získali nárok i prostí smrtelníci. Symbolem – hieroglyfem Ka byly ruce vztyčené v gestu, jež odpovídá našemu vzdávám se.
Tím, co snad nejvíce koresponduje s pojmem duše, je Ba. Tato složka duše zřejmě nejvíce odpovídala především homérské psýché. Na rozdíl od ostatních se nepodílela na pozemském životě, aktivní začala být až v okamžiku smrti. Původně patrně hrála roli strážce mrtvého těla. Její význačnou vlastností byla pohyblivost, schopnost být kdekoli. Původně přináležela jen králi a bohům. Ba bohů sestupovaly během obřadů do svých pozemských obrazů, Ba člověka absolvovala, za pomoci Ka, po smrti cestu popisovanou zádušními texty. Zobrazována byla jako pták (jestřáb, sokol?) s lidskou hlavou. Dalo by se říci, že během pozemského života Ba spí a probouzí se v okamžiku smrti? A že mohly existovat způsoby, jak ji probudit už před smrtí? Možná. Ale je to jen má spekulace. V každém případě byla ale Ba smrtelná a podléhala verdiktu posmrtného tribunálu, vážení srdce. Se srdcem také zřejmě souvisela.
Tak, jako lze (s výhradou) hovořit o Ba jako o duši, pojmu duch víceméně odpovídá Akh (Ach) – lépe: zářící duch (achu = schopnost vyzařovat, moc ducha). V soudobé české literatuře převládá přepis Ach, v anglické Akh. Dříve se používal přepis Khu. Nutno v této souvislosti podotknout, že původní vokalizace většiny staroegyptských slov je, patrně navždy, zahalena tajemstvím. Některé prameny přiznávají zářícímu duchu Akh existenci nezávislou na ostatcích, jiné nikoli. Důležité je, že se Akh podílí na pozemském životě, po smrti se vydává jinou cestou (zádušní texty se věnují především pouti Ba; kam se ubírá Akh není detailně rozpracováno. Méně vědecky ortodoxní přístupy naznačují, že se vrací do nebe pro další tělo, ale pro myšlenku převtělování ve staroegyptském náboženství neexistují přesvědčivé důkazy. Ovšem ani proti ní...). Zobrazován bývá jako zářící pták. Lze říci, že je nejautonomnější složkou člověka, snad by jej bylo možné přirovnat ke Svatému andělu strážci či, moderněji, k bytostnému Já (Self). Jack Dean z fóra Thoth-scribe se domnívá, že Akh lze chápat jako výsledek spojení duše Ba a duše Ka. Skutečně má jakoby vlastnosti obou zmíněných duší a celkově vzato je to velmi užitečná představa.
Tolik tedy, víceméně ortodoxně, ale též nemístně stručně, k této závažné problematice. Nutno ale dodat, že její přehledné, důkladné a přitom důvěryhodné podání se v literatuře hledá dosti obtížně, zvláště člověku, jenž není zběhlý v egyptologii. Objevil jsem ale jisté prameny esoterního charakteru, které důkladné a přehledné jsou, potíž je ovšem v tom, že svá tvrzení pořádně nedokládají. Nicméně jednu z těchto analýz poskytnu, protože – i když nemusí správně vystihovat starověkou realitu – může být pro úvahy duchovního rázu užitečným vodítkem:

Fyzické tělo – Khat
Éterné tělo – Khaibit (stín)
Astrální tělo – Ka (dvojník)
Nižší mysl – Ba (srdce-duše)
Kauzální tělo – Sahu (duchovní tělo)
Vyšší mysl – Ren (jméno)
Bódhi – Khu/Ab (spirituální duše)
Átma – Sekhem (moc)
Monáda – Khabs

(http://www.indotalisman.com/death.html)

Jak vidno, kategorií je tu o čtyři více, včetně našeho Khabs. Potíž je poněkud v tom, že Egypťané nebyli systematikové a vytváření kategorizací, jako je tato, je – jak jsem již podotkl – ošidné a je vhodné k nim přistupovat se zdravým skepticismem.

JAZYKOVÁ ANALÝZA ANGLICKÉHO TEXTU AL I:9
Shed je perfektum, přesnější by bylo užít světlo vylité. Nicméně: v tomto případě jde patrně o parafrázi novozákonní vylité krve: anglická bible (v tomto případě King James Version) užívá formulace blood, which is shed for you, což je v českém ekumenickém překladu přeloženo dokonavě: krví, která se za vás prolévá (obdobně i v Kralické bibli). Proto je překlad světlo, které na vás vylévám opodstatněný.
Všimněme si, že z novozákonní KRVE, prolévané ZA se stalo SVĚTLO, vylévané NA (česky dva různé výrazy odpovídající ale anglickému shed, jež může být obojí). AL I:9 nás tak informuje o velice podstatném posunu, k němuž příchodem Hórova aeonu došlo.

JAZYKOVÁ ANALÝZA POJMU KHABS
Aleister Crowley píše, že našel slovo khabs přeložené jako hvězda. Jenže egyptské výrazy pro náš pojem hvězda jsou odlišné (shd, nkk, sba). Crowley ale snadno mohl narazit na méně pokročilý, protože mnohem starší, slovník, kde pojem khabs skutečně byl jako hvězda přeložen. Khabs ale označuje něco poněkud jiného než obecný výraz hvězda. Nejprve několik odkazů na slovníky:
Egyptský hieroglyfický slovník (W. Budge) definuje khabs jako sloveso ve významu zářit nebo blýskat se jako hvězda (to shine or sparkle as a star), a také jako hvězdné světlo (star luminary). Faulknerův slovník definuje khabs (s hromadným hvězdným determinativem) jako hvězdné nebe (the starry sky). Hannig uvádí, že jde o hvězdy – o kolektivum, nespočetný zástup hvězd, který utváří duši nebeské bohyně (thousandfold host of stars which make up the soul of the sky goddess) a tak kolektivní termín pro všechny hvězdy na nebi (all the stars in the heavens ). V tomto smyslu může jít i o nespočet duší (ve smyslu duše (Ba) = hvězdy) nebeské bohyně Nut. (S jinými determinativy pak může khabs znamenat: lampa, světlo, louč, osvětlení, knot.)
Ve slovníku Gardinerově se vyskytuje překlad: nespočetná je její duše (thousandfold is her soul) s odkazem na nebeskou bohyni Nut.
Jde o pojem především z doby Staré říše. Přestože byl zemřelý panovník ztotožňován především se (znovuzrozeným) sluncem, vyskytovala se paralelně i představa, že hvězdy jsou Ba – a to jak zemřelých, tak i bohů. Zdá se, že tyto duše (Ba) tvořily Khabs, mnohonásobnou duši bohyně Nut.

- - - - - - - - - - - - - -
Citované slovníky:
W. BUDGE, An Egyptian Hieroglyphic Dictionary, vol. 1, str. 530
Raymond FAULKNER, A Concise Dictionary of Middle Egyptian, (s. 185)
Hannig, R. 1995. _Die Sprache der Pharaonen: Großes Handwörterbuch Ägyptisch-Deutsch (2800 - 950 v. Chr.
Gardiner, A. H. 1982 (1957). _Egyptian Grammar: Being an Introduction to the Study of Hieroglyphs_. Third Ed., Revised. Oxford: Griffith Institute.
(za odkazy děkuji paní Katherine Griffis-Greenberg a panu Jacku Deanovi, kteří se díky mně na fóru Thoth-scribe pohádali ohledně příbuznosti či nepříbuznosti obdobně psaných egyptských slov...)

INTERPRETACE
Na první pohled by se mohlo zdát, že se nabízí interpretace právě opačná výkladu Crowleyově, tedy že oproti individuálnímu Khu se máme klonit k určité obecné duši. Ale Khabs není Pleroma, je to (lingvisticky) kolektivum, je tedy tvořeno jednotlivými hvězdami, není jejich jednolitý zdroj na způsob, jakým je v indickém myšlení Brahman mořem, do něhož se navrací a s nímž následně splývá Átman. Khabs je všemi hvězdami, ale každý z nás jej nahlíží ze svého úhlu pohledu. Řečeno slovy Knihy Zákona, Khabs je společenství nebeské (I:2). V každém z nás je tatáž mnohonásobná duše Nuitina, jejímž je ale každý jedinečným středem a tím i středem Universa, (Ba-)Haditem: Každé číslo je nekonečné; není rozdílu. (AL I:3; srv. též AL II:2)
A tuto duši Khabs máme uctívat – a to v celé její bohatosti. Ale protože je to duše Nuitina, potřebuje se projevit, stát se vědomou. Tak se zjevuje Khu (Akh) [na okraj: KHU=31, AKH=26], zářící duch schopný uvědomění si, vědomí, jež se ukrývá v Nu (II:1) a v němž se Nuit projevuje (I:1). V tomto smyslu je Khu(osobní identita) výsledkem manifestace Nuit v Haditu (neosobní identitě). Khabs je v Khu = v našem zorném poli je celý Kosmos.
Následující verš nám pak sděluje, že vědomí má (vědomě!) uctívat, nikoli být předmětem uctívání (viz AL II:8 – Kdo uctíval Heru-pa-kraatha, uctíval i mne; špatně, protože já jsem uctívač.). Učiní-li tak, uvidí Světlo...
 
1. 1. 2006


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz