Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
MEMkind - Iniciační hra
Mem

"Většina lidí na této zemi není v pořádku; nemohou přinutit své mentální svalstvo, aby udělalo aspoň nějaký pohyb. Nemají vůbec pravou vůli, neznají ji, mají jen řadu přání, z nichž většina si odporuje stále znovu a znovu. Oběť kolísá od jednoho přání k druhému a na konci života se jakýkoliv pohyb ruší... a nic se neuskuteční. Vyjma jednoho, a to si oběť většinou vůbec neuvědomí: zničení vlastního charakteru způsobené kolísáním a nerozhodností až do konce života. Takový charakter bude nakonec kousek po kousku roztrhán Choronzonem."
A. Crowley

"Jakmile člověk začne pracovat s magií, prvky životního nepořádku a prvky životní smysluplnosti se od sebe touto prací oddělí a vytvoří jakési dva póly. Pšenice se vytřídí od plevele. Toto roztřídění, když už se jednou stane, je nezvratné. Stranu životní smysluplnosti představuje magie /volní práce s vědomím/. Prvky životního chaosu - reprezentované Choronzonem - taktéž zesílí, avšak právě magie je nástrojem jejich postupné transformace. Když ale aspirant odhodí magii, vystaví se o mnoho většímu vlivu Choronzona než člověk, který s magií nikdy pracovat nezačal... Posilováním smysluplnosti se vždy posiluje i nesmyslnost. Toto končí až překročením abyssu a zrušením duality."
J. Karika

Řešení neexistují. Jen volby... a rozhodnutí.




MEMkind
REflection of the LIFE - Mitosis of God...

Iniciační hra.


Každá hra (zábavná, naučná, sportovní, jakákoliv) má svá pravidla. Pravidla jsou souhrnem informací - informačním konceptem - jenž tvoří mantinely vymezující prostor pro události, které se na tomto daném poli budou odehrávat a také způsob, jak se budou odehrávat. Tím je dán rámec hry, ale každý další tah, pohyb a průběh hry pak už závisí na odhodlání, dovednostech, případně spolupráci hráčů, ale i na okolnostech, kterým říkáme prostě "štěstí".
Každá hra odráží něco ze života. A tato hra odráží snahu našeho života po jeho naplnění, uskutečnění, tedy po smyslu. Jelikož je to však hra iniciační, nehraje se pro zábavu, ani pro peníze, medaile nebo poháry. Hraje se přímo o život. Neboť děje, které se ve hře odehrávají, se současně s tím i dějí. Staré hermetické pravidlo říká: "Jak nahoře, tak dole. Jak dole tak nahoře". A tuto skutečnost hra reflektuje: "To, co se odehrává ve hře, odráží se právě v tvém životě. To co se odehrává v tvém životě, odráží se ve hře", i když si toho nemusíš být zcela vědom - neboť to z větší části probíhá za naším běžným vědomím, mimo vědomí. A tady jsme u jádra a jednoho z cílů celé hry: jde o to, aby se to vědomým stalo.
Ani tak tu nejde o hru vzdělávací, poučnou, nebo ty pravé děje znamenají a vyžadují magickou práci.

Podívejme se tedy na informační koncept hry, který (velice zjednodušeně) odráží pohled západního hermetismu na dějiny Života - života každého z nás.

Hrací plán je orámován černě. Tento černý podklad, pozadí, nebo okolí vně největšího kruhu, které by se mohlo rozprostírat přes okraj papíru do nekonečna, vyjadřuje to, co bylo ještě dříve, než bylo cokoliv "na počátku". Představme si, že to tehdy zaujímalo i všehno, co je teď uvnitř kruhu... tedy jako by tam nebylo nic. Respektive, že to NIC bylo všude.
Nic bylo současně všechno (ikdyž teprve v potenci, latentní), je to prostě Život (píšu s velkým Ž, jako se píše Bůh s velkým B, nebo také JHVH, Nuit, Ain, Energie, Bytí, Světlo, Éter, Anima Mundi, Něco nad námi, Vakuum... a dalších skoro 9 miliard jmen.). Díváme-li se na to z našeho místa, kde v čase a místě stojíme TEĎ, (na hracím plánu vyjádřeno sefirou Malkut = Království Země, která je naproti tomu v samém středu), pak tento kruh všude kolem nás tvoří obrovskou obraznou číslici NULA. Pra-původní Nic - Všechno. Tady je původ veškerého vztahování se k Bohu. Ve skutečnosti zde žádná taková kružnice-hranice, oddělující cokoliv od toho původního Nic není (to je jen trik našeho ego-vědomí, které se cítí být separované se vším všudy), protože to pra-původní Nic, ten pra-původní Život jsem zrovna tak já, jako ty a každý, kdo je živý, neboť je živý z Něho... Tento Život je oživující síla všech informací, laserový paprsek, jenž dává rozeznívat hudbě ukryté na nejrůznějších nosičích - genu, člověku...

Všechny druhy života (organismy, skrze něž se Život projevuje) "mají tak velký rozmnožovací potenciál, že kdyby se všichni jedinci mohli úspěšně množit, velikost populace by vzrostla exponenciálně. Například běžná bakterie Escheria coli se za optimálních podmínek rozdělí jednou za 20 minut. Kdybychom jí dali dostatek prostoru a živin, za několik dní by hmota této bakterie přesáhla hmotnost nám známého vesmíru."*2 - To je jen pro představu a na dokreslení, jakou má tento Život expanzivní moc. Zdroje prostředí jsou ale limitovány, a tak prostředí samo limity vytváří, aby udrželo populaci v optimální a stabilní velikosti: "vyrábí" predátory, parazity, nemoci, změny klimatu, katastrofy... Je to opět ta známá nestrannost symbiotické vyrovnanosti živlů ohně a vody - ale o tom až za chvíli.

Prozatím, když byla řeč o životě, z důvodů snazšího pochopení se vedla jen v rámci nám známého života - fyzického, biologického. Teď půjdeme v evoluční linii Života daleko zpět - časově i prostorově (a ponechám stranou všechny názorové rozporuplnosti, jež tyto dva základní stavební kameny našeho universa pojímají jako iluzorní, protože lineární... atd.) - protože jak nám říkají zkušenosti z fyziky, biologie, psychologie, to viditelné vždycky stojí na skrytých základech, kořenech... z nichž roste a ze kterých je vystavěno (jako ten krásný a stále mě fascinující ledovec... samá voda:-).
Tak jako bylo toto universum stvořeno Big Bengem, kterému říkáme čas nula a který zrodil první hmotné částice, aby začaly biologickou evoluci, tak už dávno před tímto "našim" Big Bengem bylo mnoho podobných BBig BBangů, které v nepředstavitelných intervalech bez-časí následovaly jeden po druhém, aby postupně dále "rodily" tu původní, zcela nehmotnou Informaci Života a odívaly ji do stále složitějších podob informačních sil... pak jemno-hmotných energií... přes zmíněný bod nula našeho času... až po stále svébytnější hrubo-hmotu našich těl.

Když ale půjdeme úplně zpátky, řekněme, že ten za onoho času, ten úplně první BBig BBang byl opravdu prvním BBBig BBBengem /a to je vlastně ta hranice oddělující vně kružnice a uvnitř ní/. Kabalistický informační koncept to nazývá Stažením - cimcum - děloha Ain Sof = tedy je utvořen prostor, místo, KDE se projeví Život, ikdyž je to místo ve "středu" Života samého... Je to to Slovo vyslovené z Nic, které bylo na počátku = prvotní všezahrnující všeobsahující a tudíž všemohoucí Informace, skrze níž povstalo všechno, co povstalo, a bez níž by nepovstalo nic - vyjádřeno tradičním a nám vžitým patriarchálním jazykem, tedy alespoň jedním z jazyků našeho informačního konceptu. Přičemž slovem našeho je míněno nám známé universum.
Vše už není Nic, je jedno - všechno v jednom. Odtud všechno souvisí se vším. Prvotní Informace vytváří své vlastní prostředí, které zase zpětně mění - utváří - ji... Evoluce začíná. Jak bylo řečeno, ještě ani zdaleka nejde o evoluci biologickou (fyzikálních prvků po času nula našeho Big Bengu), ale evoluci informační. Ta je pra-základem, otcem i matkou jakékoliv další evoluce, protože to ona postupně určovala všechny budoucí principiální fundamenty: jak budou fungovat živly (principy, síly…) a všechny na nich stojící jemno-hmotné světy, a ty zase stanovily, jak budou jednou po tom našem Big Bengu fungovat přírodní zákony, jak se budou formovat atomy, galaxie, buňky, jak bude vypadat člověk...
Jelikož pro tuto informační evoluci platí v podstatě tatáž pravidla, jako pro biologickou (a to je také výdobytek "silnějších" informací), neuškodí, když si uděláme malý exkurz o principech evoluce.

To, čím se každý jedinec odlišuje, je výsledkem "pokrevního křížení" nejrůznějších genetických vlastností rodičů a jejich rodičů, tedy mutací nejlepších vlastností předchozích generací, které se mění a vyvíjí, podle měnících se požadavků obklopujícího prostředí - přičemž mnohé tyto odlišnosti jsou dědičné a dalším křížením se vytvářejí nové a nové kombinace vlastností.
"Přežití v boji o existenci často závisí na nejlepších zděděných vlastnostech: jedinci, kteří lépe odpovídají na nároky prostředí = dokážou adekvátně reagovat na jeho proměnlivost (jsou silnější, rychlejší, odolnější, chytřejší.../ a pravděpodobně zanechají i více potomků svého druhu než ostatní. Tato nestejná schopnost jedinců přežít a zanechat potomstvo se svým (silnějším) genofondem vede k postupným změnám v celkové populaci: vhodné vlastnosti se budou v průběhu generací akumulovat a sama populace se tak bude zlepšovat" *2. Je to vzájemně se zdokonalující eko-systém: Jsou-li rychlejší a mrštnější predátoři, musí se zrychlovat i jejich oběti, chtějí-li jako druh přežít. A naopak: zdokonalují-li se oběti, pak pokud nechtějí vymřít hlady ani predátoři, musí se sami zdokonalovat... a dál a dál překonávat svoje světové rekordy... v rychlosti, v chytrosti... Je to velmi pomalý a trpělivý vývoj. Malé krůčky, ale po cestě, kdy nehrozí, že by se informační řetěz mohl přetrhnout, což hrozí u velkých kroků, ale mimo cestu. "Takto pomalý vývoj si lze představit asi tak, jako když máte přestavět dvojplošník na stíhačku, ale můžete současně vyměnit vždy jen jednu součástku a po každé změně musí být stroj schopný letu. *2

Všeobecně se má za to, že prvotní byla evoluce biologická - kterou mají na svědomí geny - a teprve když dospěla do stádia vzniku vědomí u člověka, začala evoluce kulturní - kterou mají pro změnu na svědomí memy. Ale co je gen? Když pomineme, že sám je úplným organismem svého druhu, pak z hlediska člověka je jen nosičem informace, zrovna jako je mozek člověka jen větším nosičem informací. Je tedy logické, že prvotní je informace, která prodělala vývoj až do stádia informačních "organismů - konceptů. Asi tak, jako geny potom prošly vývojem ke složitějším organismům, až... třeba po člověka (když se tak rádi stavíme na poslední příčku toho evolučního žebříku:-)
Když víme, jakým nemilosrdným evolučním "bojištěm" prošla naše buňka, dokážeme si teď lépe představit, jak se podobným způsobem vyvíjely informační organismy. Navíc - při troše fantazie - i zahlédnout alespoň záblesk z potenciality toho nekonečného množství dalších informačních konceptů, které mohly vytvořit formy, jež nám ani na mysl nemohou přijít. Ale nevytvořily a ani nám nemohou v plnosti přijít na mysl jednoduše proto, že ty informace, které by se mohly stát jejich "rodiči", byly prostě slabší, svůj boj prohrály a udělaly tak prostor konceptům silnějším... na jejichž genealogické vlně se teď vezeme, na vlně těch, které nás samé stvořily - takové jací jsme, jak myslíme. Odtud je našemu myšlení vlastní pouze jeden informační koncept - právě ten náš, v němž všichni, chca nechca, myslíme. Jako jedničky a nuly, kterými „hovoří“ všechno digitální. Tím si zároveň lépe odpovídám na otázku, kterou jsem si pokládal v Živlové práci: je možné vůbec najít nějaký naprosto nový koncept... který by vybočoval z programu Matrixu? V podstatě ne, jen nacházíme a odhalujeme, to co už je, asi tak, jako se říká, že se stáváme tím, kým jsme - tím, že odhalujeme všechny své možnosti. Jako u šachů: šachovnice i pravidla jsou dány, my jen objevujeme stále nové tahy... kterých může být téměř nespočet, a jak nás hra víc baví, tak se snažíme zkrášlovat si i tu šachovnici. To je pro některé vývoj – zkrášlování šachovnice. Ale jsou i inovativní šachisté, kteří na principech tradičního šachu postavili různé další modifikace: šachy pro 3 nebo pro 4 hráče, hexagonální šachy... Opravdu zajímavé, ale kdo je hraje? Tady vidíme sílu tradice, toho silného memplexu. Ale možná, že se jednou narodí někdo, kdo vymyslí nějakou další variantu, která zase inspirativně udá směr někomu jinému... Takové jsou zhruba i naše možnosti a role v tom, jak se podílet na evoluci. Přinejmenším začít u toho odhalování a využívání všech svých možností. Je to ten náš orbit - orbit každé hvězdy... "Pravidla hry" jsou stanovena, stanovil je pro nás svou evolucí Život, (vždycky mi připadalo, že život je hra:-), a my teď už máme jiný "úkol", než pravila měnit: hrát. Ikdyž i při tom se může zdát, že současně pravidla tvoříme.

Informační schémata, koncepty, informační "organismy"... nás neustále a velice ovlivňují a rádi bychom tvrdili, že my je také ovlivňujeme. Ale to není tak jednoduché: jednak (jak, bylo řečeno před chvílí) nemůžeme vůbec přijít s nějakým zcela novým, naprosto originálním konceptem proto, že uvažujeme - resp. můžeme uvažovat - jen v tom našem, jehož rámce vznikaly už před hmotou (svět acilut - bůh, nebo bohové, prvotní informace a 2 základní živly: oheň & voda). "Objev" který by z našeho rámce vybočoval, by byl jako stvoření ex nihilo.
Ani ty nejstarší koncepty nemůžeme ovlivnit, protože jsou to základní stavební kameny universa - a jakákoliv změna by znamenala molekulární deformaci, jež by měla za následek destrukci. Asi jako kdybychom najednou změnili velikosti kostek lego... už by je nic nedrželo pohromadě a celá stavba by se rozpadla (svět Jecira - archandělé).
Ale naše interakce s nižšími = nám bližšími formacemi informačních konceptů, už v omezené míře možná je. A toho se právě, skrze astrál, chopí mágové, aby způsobili svoje změny ve shodě se svou vůlí. A ty z nejnižších je možno shrnout do okruhu memů - tedy např. jaký světonázor, náboženství si zvolíme - to zpětně ovlivňuje nás. A jakkoli změněni zase působíme změny v celém universu - jako buňky jednoho organismu. Měníme se se změnami našich schémat. A jakákoliv další budoucí schémata se budou měnit i díky nám. My i schémata jsme na sobě závislí. Unus mundus, jeden eko-systém. Proto je východními mistry, psychology a dalšími „znalci“ tak protěžováno vědomé žití, protože i podvědomě cítíme, že tudy vede cesta z matrixu. Žít vědomě tady a teď, znát pokud možno všechny motivátory, které určují běh našeho myšlení, emocí a jednání. Nepodléhat stereotypům, ale snažit se neustále hledat nové cesty, a to ve všem. Rozluštit memetický kód matrixu a nenechat se jím smýkat. To, že tak memy "pracují" není jejich zvůle, ale pochází to z "nařízení" zase jejich nadřízených, vyšších sil, kterým dáváme názvy záporných božstev a mocností... ďábel, ahrimani, luciferové... I to má, nebo mělo, svůj účel... ale odsud potud.

Ale vraťme se znovu zpět k informační evoluci. Pro ilustraci, která nanejvýš zjednodušeně ozřejmí vývoj informačních pra-organismů, uvedu příklad (klasická memetika), který známe z historie, a sice na vývoji dogmat a celé katolické věrouky. Asi všichni alespoň zhruba známe její dnešní obsah. Takový samozřejmě neměla od samého počátku křesťanství, ale postupně se vyvíjela. Nejprve zde bylo prvotní základní povědomí - informace vzešlá ze svědectví těch, kdo měli s Kristem svoji určitou subjektivní zkušenost. Pak se ale na jednotlivé "detaily" začaly vynořovat různé názory, které sílily, hrotily se a mezi sebou bojovaly, přičemž ty silnější, lepe organizované a semknuté, zvítězily a svoji pravdu - nejlépe na nějakém koncilu - ustanovily jako dogma, tedy fakt pro příště nevyvratitelný. Takových sporných detailů, názorových neshod a lítých bojů postupně přibývalo, stejně jako potom dogmat… až je dnešní věrouka velmi vytříbená a striktní. Jak ale na historii vidno, ty slabší "poražené" názory - informační koncepty - ne vždycky uhynuly, ale žily si dál svým (často tajným) životem, např. jako gnosticismus a spousta dalších "kacířských" herezí, nových reformních církví a hnutí, které se nakonec - v mnoha dalších mutacích - staly téměř tak silné, jako ta nejsilnější. Jsou to jen různé jazyky téhož "smyslu". Přece bychom nechtěli tvrdit, že angličtina je jediným možným, pravým a správným jazykem sdělujícím pravdu, i když je právě teď nejsilnější.
Ty informace, které v evolučním boji "prohrály", tedy nezemřely. Jako Klifoty - odvrácená strana Stromu Života - žily a žijí dál, aby vytvořili jakousi polaritu dominantní vítězné in-forma-ci, kterou vyrovnávají a vyvažují. Protože jsou téhož Života, nejsou o nic méně cenné a důležité, jako ty vítězné. Jako voda udržuje při životě oheň a oheň vodu, jeden bez druhého by zahynuli. A zrovna tak jsou jazykem, který mluví o Životě.

Nic (vše) ->
prvotní (vše-obsažná) Informace ->
ta si vytváří vlastní prostředí (ne ve smyslu prostorovém) ->
její "mitóza" - množení -> tím se současně mění i prostředí ->
změnou prostředí se mění i samotné organismy, neboť na změny prostředí reagují - musí se mu přizpůsobovat ->
evoluční boj informací a informačních konceptů, do nichž se informace sdružují ->
utvoření "světů" informačních sil ->
ty po "čase" stvořily podhoubí pro vznik biologického života, jenž se ubíral po cestách, které tyto síly samy vydláždily a jehož jsou základem - kořenem. Samozřejmě, že toto podhoubí dále a stále žije - žije v nás. Tak jako všechny nejnepatrnější buňky našeho těla žijí v nás. Naše buňky jsou zase tělem, skládajícím se z buněk informačních... Například čakry jsou energetická centra - informační a jemnohmotné tkanivo našich těl - v jednotlivých "vyšších" světech, které leží hned za hmotou, a které se vyvíjely před ní. To všechno je mostem, jenž nás spojuje s počátkem, přičemž to není myšleno časově. Ale nejen lidé mají své základy v jemno-hmotnější realitě, ale samozřejmě všechno, na co nám jen oko padne. Platón tyto základy například nazýval ideje (i když to asi pojímal trochu jinak), analytická psychologie archetypy, které se nám zosobněny zjevují třeba ve snech. Nebo také síly, jejichž jazykem jsou symboly, kterými k nám mluví z nevědomí… Ale aby představa o těchto základech fyzického universa nesváděla k pouhé abstrakci, nebo naopak jen více prodloužené ruce materialismu, používal hermetismus pro tyto síly vždy osobního pojmu bytosti. Ve své podstatě je to ale jedno a totéž. Protože "co na jedné úrovni existuje jako náš vlastní psychický obsah /myšlenka .../, může na úrovni jiné existovat jako samostatná sebevědomá bytost... i lidské vědomí je jen jednou z forem, kterými se projevuje universální vědomí, a to forma, jakou nabírá v pozemské sféře." *1

Na hracím plánu jsou rozlišeny 4 úrovně, světy, sféry. Neznamená to, že jich je tolik, nebo tak málo - to nelze říci, protože za hmotou a časem má skutečnost poněkud jiná měřítka - ale tradiční vžitý kabalistický model, s kterým pracuje magie dávná i dnešní, vychází právě z tohoto počtu. O pár řádků výš už o nich byla zmínka: když je vezmeme od vývojově nejstaršího (od největší kružnice postupně ke středu), tak pradědečkem je Acilut, dědečkem Brijah, ocem Jecirah a Acilut jsme my. Tedy to naše universum. Tyto světy jsou obydleny silami - bytostmi - kterým tradiční učení rovněž dává vžitá jména archandělů (např. 4 vládců živlů a světových stran: Rafael Gabriel, Michael, Uriel), a mnoho dalších. Podobně je tomu s anděly a dalšími démonickými a andělskými bytostmi.

Jak bylo řečeno, tak jako se buňky vyvíjí a sdružují ve větší a složitější organismy, Informace se právě tak kupí do programů: informačních konceptů, "přírodních zákonů"... přesně na stejném principu, jakým shlukující se buňky vytváří větší organismus. Samostatný život mají svým způsobem všechny buňky organismu, kterým může být třeba housenka, velryba, člověk nebo cokoliv, ale jen pokud jsou jeho součástí. Jestliže jsou od tohoto celku amputovány, umírají. Kdysi dávno i pouhá buňka byla vrcholem evoluce a mohla žít sama, ale v dalším vývoji i ona postoupila výš, byť (ale nejen) jako součást komplexnějšího organismu. To co se během evoluce objevilo, se už nikdy neztrácí, ale přechází evolučním vývojem dál, začleňuje se. Člověk a každá jeho buňka odráží během svého prenatálního utváření všechny dosavadní stavy evoluce, prochází velice zrychleně celým tím větvícím se vývojem svého druhu, od skrytých kořenů jemno-homotných podstat buněčné existence, přes počáteční jednotný kmen všeho hrubo-hmotného života, který se v jednu chvíli začal větvit na mnoho dalších a dalších větviček.

Z toho všeho vysvítají dvě základní vlastnost Života:
- Život si nachází formu, aby se projevil,
- a ve svých projevech má podstatu informační.
Život má formu sebeorganizujícího se organismu... a nepřestane se vyvíjet, dokud se zcela neuskuteční. Pomocí homeostatického zákona samoregulace, svou odstředivou a dostředivou silou. REflection. Co přesně znamená "dokud se neuskuteční"? To se můžeme jen dohadovat. To neví ani andělé, ani "Bůh" sám...

A co evoluce do budoucna - jakou postel si steleme, na kterou si pak lehneme?
Za vývojem jednotlivého člověka /-s jeho osobními karmickými principy/ - je ještě vývoj druhový, řekněme kulturní, duševní a duchovní /společné karmické principy/ - vývoj, který neurčuje jen jednotlivý člověk, ale celý druh, který tak vytváří určité podnebí, "astrální eko-systém", a ten pak zpětně ovlivňuje schopnosti a "osud" jednotlivce i celého lidského organismus jeho dalším vtělení. Ale i každý jedinec se podílí a spolu-účastní na utváření a "formování" tohoto společného ekosystému, jenž jej - jak jsme právě řekli - do další inkarnace zase dál formuje. Je to vzájemná symbióza... ne, to je špatně řečeno, protože symbióza evokuje mnohost, kdežto tady jde o Jedno /jeden ekosystém, jeden Život, a je jedno je-li jeho součástí sebevíce subjektů/ nejlíp to asi vystihuje vyjádření, že všichni jsme části jeden druhého. Chci-li se tedy sám vyvíjet - jít dopředu, "zlepšovat se" - nestačí tedy chtít pozvednout jenom jednotlivé egoistické já /vlastní karmu/, nýbrž působit tak, abych sloužil prospěchu celého lidstva. Tak (nepřímo) pomáhám ve zdokonalení i sobě. Ve své podstatě Kristovo Zlaté pravidlo: "Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi" by se z tohoto úhlu pohledu dalo říci jinými slovy: jak jednáte vůči druhým, tak jednáte vůči sobě". Jelikož pracuji s dobrovolníky, kteří pomáhají zadarmo a ve svém volném čase postiženým, zamýšlel jsem se kolikrát, proč to vlastně dělají. Ale ať už jsou jejich pohnutky jakékoliv, domnívám se, že právě takový přístup k životu, bez okamžitého benefitu, užitku-či zisku, je kapkou v moři... ale i ta kapka ovlivňuje zdraví a v budoucnu formotvorné vlastnosti celého moře. Z toho moře se jednou znovu zrodíme, a tak záleží i na nás, jak to bude vypadat. (Pověstné přirovnání k prostěradlu: uchopím-li jej uprostřed a táhnu nahoru, zvedá se s ním celé jeho okolí. Tak působí na ekosystém každý, kdo se snaží svou vůlí něco pro něj udělat.)
Zamysleli jste se někdy nad tím, jak by vypadala evoluce - v rychlosti, kvalitě, směru... - kdyby lidé koexistovali spíše na principu spolupráce... /dávali si ze sebe VŽDYCKY a za všech okolností to nejlepší... nenechávali si nic pro sebe proto, aby z toho jednou v konkurenčním boji mohli těžit coby z výhody pro sebe... protože budou-li tak jednat všichni, pak z toho stejně budou všichni mít zisk - a to i tehdy, nedíváme-li se na to hlediskem výše zmíněného osudového vytváření kolektivního eko-systému.../, než dnes na principu konkurence??! Snad to - zatím - nejde jinak. Ta konkurence dosud byla motorem veškeré evoluce. /viz. predátoři a jejich oběti.../ Proto možná ještě bude platit zákon Hórův: neměj slitování... Hm, ale asi jen na té hmotné, biologické úrovni světa asiah. Ale nejspíš i to je jen dočasné, protože zákon konkurence je postaven na dualitě (mnohosti), kterou ještě sám podporuje. Naproti tomu zákon spolupráce jde podporou jednoty... Vychází z vědomého žití i ve vyšších světech (nad asiah), možno říci, žije skrze ně.
Asi i v tomhle platí ono magické pravidlo uplatňující dva principy, jež spojuje a koordinuje...



We are the mankind. MEMkind...





V textu jsou použity více-či méně volné citace, nebo parafráze z knih:
*1- J. Kariky: Slovanská magie
*2- J. Orko Váchy: Tančící skály

 
srpen 2005


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz