Magický řád Malé opatství thelémské

Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Otevírání mysli vnějšími prostředky
V dalším textu si popíšeme nejznámější látky působící na psychiku, přičemž hlavním hodnotícím kritériem bude možnost využít látku pro otevření mysli, čili pro navázání spojení s odlehlými částmi nevědomí. Ty můžeme nazávat komplexy, energetickými uzly, démony, anděly. Nebudu podrobně psát o všech látkách - především proto, že mnohé z nich znám nepříliš a nemohu se k nim vyjadřovat. (Popisuji jen látky, s nimiž jsem se osobně seznámil natolik důkladně, že je jich působení mohu analyzovat). Jiné vezmu jen okrajově, neboť mi nepřipadají důležité. U těch zásadních se naopak zastavím.
Některé zde uvedené skutečnosti doposud nebyly publikovány.


Definice
Látky působící na psychiku budu nadále označovat za psychoaktivní nebo je budu nazývat psychofarmaky. Sem budou patřit všechny látky, které v rozumném dávkování působí na biochemické pochody v mozku (čili dění na pozemské úrovni) a tím ovlivňují pochody duševní (to jest dění na úrovni vyšší, než je pozemská). Rozumným dávkováním myslím to, že vypitím sto litrů vody v krátkém čase je mozek také ovlivněn, přesto vodu nikdo neužívá pro ovlivnění jeho činnosti - je změněno vnímání, úroveň vědomí, zpracování vjemů i myšlenek, průtok informací mezi vědomím a nevědomím a spojení se skutečností (realitou).
Psychoaktivní látky ovlivňují především nevědomí, přesto jsou užívány pro jejich vliv na vědomí. Dále budeme sledovat jak, jakým způsobem a do jaké míry se toto ovlivnění děje.



Rozdělení
Můžeme dělit dle několika kritérií - pro nás důležitý bude účin a výsledek působení, se zvláštním zaměřením na možnost otevření mysli. Jiné možnosti ropzdělení proto pominu.

Psychoaktivní látky lze dělit dle druhu účinku do dvou základních skupin:

  • Tlumivé látky snižují množství výměny informací mezi vědomím a nevědomím a celkově snižují jak momentální, tak i dlouhodobou úroveň vědomí.
    Patří sem: Barbituráty, opiáty, neuroleptika a alkohol.
    Všechny tyto látky vyvolávají tzv. fyzickou závislost. Srozumitelně řečeno to znamená, že se zapojují do výměny látkové v těle a jsou-li tělu odejmuty, pak mu chybějí - organismus se odnaučil látky vyrábět sám. Opačným příkladem z jiné oblasti je cholesterol. Pokud dítě nedostává dostatek másla, vajec a dalších na cholesterol bohatých látek, naučí se jeho tělo vyrábět cholesterol a v dospělosti má tento člověk problémy se zvýšenou hladinou cholesterolu.

  • Budivé látky zvyšují výměnu informací mezi vědomím a nevědomím a často také zvyšují momentální i celkovou úroveň vědomí. (Úroveň vědomí - šíře vědomí, jeho záběr, míněno na kvantitativní i kvalitativní hladině).
    Patří sem: Halucinogeny, povzbuzující prostředky, cannabisové látky.
    Všechny tyto látky nevyvolávají fyzickou závislost, mohou ale vyvolat závislost psychickou, která je charakterizovaná snížení kritického úsudku, touhou po látce a velmi často snahou uniknout před bolestnými aspekty reality. Se závislostí je moderní hodně operovat a mluvit o ní jako o zhoubné, právě v souvislosti s psychoaktivními látkami - závislost např. na matce nebo na práci ale může být stejně zhoubná.

    Mimo skupiny:
  • Psychofarmakologicky působící léky. Jsou to obvykle uměle vyrobené látky, které na mozek působí, ale nijak výrazně jej neovlivní ve smyslu, který nás zajímá - nenapomáhají otevírání mysli. Nebudu se jim dál věnovat.




    Popis jednotlivých druhů látek I.

    Barbituráty
    Tyto látky se dřív využívaly hlavně jako léky. Jsou vyrobené uměle někdy v meziválečném období, patřily mezi vůbec první "prášky na spaní" nebo na uklidnění. Už se léta nepoužívají. Možná jste četli v nějaké špionážní literatuře o Pentotal Sdodium nebo Amytal Sodium - drogy pravdy, po nichž neměl být zatčený špion schopen lži. Jak už to v těchto případech bývá - nebyla to pravda, vězeň pouze nebyl schopen odporu a odsouhlasil cokoliv.

    Opiáty
    Patří mezi nejčastěji zneužívané látky, protože navozují "umělé ráje". Účinkují tak, že zablokují průtok informací mezi vědomím a nevědomím, znásobí a ohraničí ego a tím vyvolají pocit odstupu osoby od skutečnosti. Vědomí je při užívání zachováno, i schopnost korigovat své jednání. Mohou tím krátkodobě posilovat sebevědomí, zároveň také posilují bariéru mezi já člověka a okolím, takže dlouhodobý výsle-dek je opačný: ztráta sebevědomí a jistoty. Lidé, kteří brali dlouho některý z opiátů, musejí obvykle podstoupit tzv. substituční léčbu. Po ní bývá osobnost změněna hlavně tak, že osoba uvažuje povrchně, nad svým jednáním nepřemýšlí.
    Všechny opiáty působí v zásadě stejně, liší se co do síly účinku, jeho trvání, intenzity a vedlejších účinků. Teď tak populární heroin (diacetylmorphin) působí krátkodobě a intenzivně, posiluje víc úroveň "mít". Dříve užívaný morfin vyvolal stav polobdění a klidu, odpoutanosti. Účinkem slabý je kodein (methylmo-phin), který podporuje ve vyšších dávkách sebejistotu a klidné vystupování.

    Neuroleptika
    Patří mezi umělé léky, ale v současné době jsou nadměrně využívané především v psychiatrii a často bezdůvodně podávané i malým dětem. Působí tak, že zcela zablokují průtok informací mezi vědomím a nevědomím, navíc potlačují osobní vůli včetně samotné vůle k životu a znemožňují sebereflexi. Vědomí bývá zastřené, člověk není schopen posuzovat svoje jednání, protože nevidí souvislosti. Psychiatrický pacient, který je léčen těmito léky, se stává nevyléčitelným, protože veškeré konflikty, skryté v hlubinách osobního nevědomí, se zablokují a posílí. Toto zablokování je až na výjimky trvalé a neodstranitelné - tím trvalejší, čím déle léky užívá. Pokládáme podávání těchto látek pod zástěrkou léčení a pomoci za odporný zločin - život člověka je zničený, jeho utrpení značné. Neuroleptika propagují velké farmaceu-tické firmy, kterým z nich plynou nemalé zisky.
    Mezi tyto léky patří: Chlorpromazin, Chlorprotixen, Plegomazin, Haloperidol, Tisercin, Thioridazin, z nejnovějších Risperdal, Serquel, Zyprexa. Ve značně vyšších dávkách mohou podobně účinkovat léky obvykle předepisované proti alergiím - protazin, kinedryl. Všechna neuroleptika mají výrazné vedlejší účinky, u moderních neuroleptik jsou údajně méně razantní, ovšem dle sdělení těch, kdož vyzkoušeli, je razantnější pozitivní propaganda. Účinky se nemění.

    Alkohol
    V malých dávkám působí spíše opačně, proto jsme jej nechali až na konec - ze své skupiny se trošku vymyká. Několik hltů či skleniček - dle dispozic - alkoholu tzv. odstraňuje zábrany a povzbuzuje rozhodování, protože většina lidí hůře odhaduje skutečnost. Jen o málo větší množství ale způsobuje blok mezi vědomím a nevědomím, vědomí je méně jasné a člověk má tendenci ulpívat na nepodstatných problémech a věnovat se jim stále dokola. Ti, kteří pijí pro povzbuzení, se stávají výřečnější a mohou se jevit společensky více úspěšní; jejich myšlení je ale plošší - chybí nabídka podnětů z nevědomí, a to se dříve nebo později u trvalých pijáků projeví.
    Alkohol patří mezi látky s méně specifickým účinkem - ten kdo se napije přesně neví, jaký stav "dostane". To je jedním z důvodů, proč lze pít alkohol léta, aniž by se člověk stal alkoholikem, kdežto heroin stačí vzít 3x a člověk je narkomanem - heroin má specifický, výrazný a hlavně vždy stejný účinek, zaručuje to, co osoba "dostane", a poskytuje tak jakousi formu jistoty.




    Set a setting

    Jsou to staré zaužívané názvy, v dnešní době nemoderní nebo aspoň méně známé. Dají se přeložit asi jako osobnost a prostředí. Působení všech dále popisovaných psychoaktivních látek bude ovlivňováno těmito faktory.
    Osobnost - duševní rozpoložení před užitím psychoaktivní látky se jejím působením posílí.
    Prostředí - okolí intoxikované osoby velmi silně ovlivňuje průběh stavu a jeho hodnotu či výsledek.
    Kdo se nad tím zamyslí, zjistí, že je to logické. Je to jeden z důvodů, proč bylo užití psychoaktivních látek v dřívější době posvátné. Set a setting vstupují do hry u všech látek budivé skupiny a u alkoholu - u toho nejsou tak důležité, přece jenom alkohol víc blokuje než povzbuzuje.



    Popis jednotlivých druhů látek II.

    Halucinogeny
    Byly zpopularizovány v průběhu 60.let, kdy byly nově užívány k různým, mj. i psychologicky výzkumným účelům. Nejznámějším zástupcem je LSD (první synteticky vyrobený halucinogen), u nás jsou populární houby lysohlávky, obsahující psylocibin. Přirozené, hlavně rostlinné halucinogeny - např. mezkalin, payotl, harmalin, ayahuasca, muchomůrka červená - jsou využívány po stovky i tisíce let u přírodních národů jako prostředky umožňující šamanovi zasvěcení uchazeče do vyššího vědomí. Zasvěcení mezkalinem bylo sugestivně (leč značně nepřesně) obšírně popsáno Carlosem Castanedou.
    Halucinogenů jsou dvě skupiny, z nichž každá má jiný jak mechanismus účinku, tak je jiné i výsledné působení a nabídka možností, kterak s látkou pracovat. Připomínám, že působení psychoaktivních látek je často jiné u různých ras lidí, nejsou tedy jen rozdíly individuální.

    První skupinou jsou delirogeny, které se odlišují jinou chemickou strukturou se specifickou částí molekuly. Název těchto látek je poměrně případný - skutečně vyvolávají delirium, čili stav zastřeného vědomí, zmatených útržků myšlení, halucinace malých zvířat a pohybujících se bodů. Navíc silně ovlivňují periferní nervovou soustavu skupinou nepříjemných vedlejších účinků - blokují parasympaticus. Předávkování těmito látkami může být smrtelné. Sem patří kromě umělých látek i atropin, skopolamin (součást tzv. čarodějnických mastí), muchomůrka červená. Přirozené látky patří vždy mezi alkaloidy. Delirogeny umožní zvýšenou citlivost na podněty i zvýšení příjmu i výdeje energie, avšak potlačují schopnost myslet i jednat souvisle. Jinak řečeno, pracují se silou Ob, pouští síly z nevědomí ven, ale neumožňují expanzi vědomí dovnitř - vědomí funguje jen napůl. Snad právě proto nehrozí až na velice řídké vyjímky nebezpečí pro psyché člověka, která nemůže být těmito látkami hlouběji ovlivněna ve smyslu následků; k ovlivnění dochází pouze ve smyslu psychické závislosti - viz výše.

    Druhá skupina, skutečné halucinogeny, někdy nepřesně nazývaná budivé halucinogeny, nemá tolik vedlejších účinků podmíněných působením samotné látky, ale více se otevírá prostor pro aktivitu mysli (což prakticky znamená, že některé velmi nepříjemné účinky si může přivodit člověk sám, tím, jaké má obsahy nevědomí). Látka obvykle funguje v jistém poměru s oběma silami (Ob i Od). Při nižších dávkách se dostavují změny nálad, vnímání, soustředění na problém, který je v současnosti aktuální s touhou jej řešit. Jindy člověk více prožívá spojení mezi sebou a místem, kde se právě nachází. Při vyšších dávkách je tomu jinak: Vnímání se mění, prostředí začíná být "jiné" a je naplněno vnitřním významem. Vědomí je rozlito do nevědomých obsahů, které se snaží zpracovat (často nikoliv úspěšně), nevědomé obsahy se derou ven a projekcí se mění v obrazy, které intoxikovaná osoba vnímá jako halucinace. Jejich nereálnosti si je obvykle vědoma. Nebezpečí spočívá proto v tom, že s některým z komplexů, pudů (především pud sexuální) nebo jiných nevědomých subjektů se může chtít ego ztotožnit nebo jimi naopak bývá pohlceno.
    U této skupiny halucinogenů je tomu naopak, než u skupiny předchozí. Nehrozí otrava nebo dokonce smrt, nebezpečím je trvalé poškození psychiky posednutím nějakou entitou, přicházející zevnitř mysli nebo z kolektivního nevědomí. Toto nebezpečí je tím větší, čím méně je osoba sebekritická a čím více stresová je situace, v níž psychofarmakum použila.
    Realisticky nahlédnuto, je velké procento osob, které po užití halucinogenu navždy změnily svoji povahu. Dlužno upozornit, že spíše k horšímu. Nejčastěji jsou tito lidé zachváceni ideou, jak změnit svět k jasným zítřkům a posunout lidstvo tím správným směrem. Jsou nespokojeni s tím, kde žijí, objeví se projekce velmi širokého záběru, od rodinných příslušníků po členy vlád a emzáky. Osoba má sektářské myšlení, pomocí frází popisuje změny, které by se měly udělat, přitom trpí úzkostmi a strachem. Ze vzdoru není ochotna vyhledat pomoc a také nikomu nevěří - svět okolo je nepřátelský atd., často až k příznakům paranoie, která není už dále závislá na užití jakýchkoliv psychoaktivních látek.

    Závěr: Možnost využití halucinogenů pro osobní pokrok je možné, ale nedá se doporučit každému. Přinejmenším je třeba si uvědomit riziko, do kterého užívající osoba vstupuje.
    Zástupci této skupiny: LSD, psylocibin, mezkalin jsou nejznámější, existuje mnoho dalších syntetických látek. Nyní populární ayahuasca patří také sem. Zajímavé u ní je, že byla dříve nazývána jedem agrese a výzkumy, které byly prováděny (kýmkoliv) do doby její současné modernosti, u bílého člověka neprokázaly mnoho pozitivních účinků, kdežto u Indiánů rostlina vyvolávala stav ponoření do sebe a vnitřního zření.


    Látky obecně budivé
    I ty se dělí na dvě skupiny. Do první z nich patří alkaloid kokain a jeho příbuzní, jehož působení dobře neznám a popisu se kvůli (ne)objektivnosti vzdám. Druhá skupina obsahuje tzv. budivé aminy, jejichž nejpopulárnějším zástupcem je pervitin (methylamphetamin), dále amphetamin, slabší fenmetrazin, ritalin, extáze a další deriváty. Podstatou působení budivých psychofarmak je posílení vědomí, čímž také vzniká povzbuzující účinek. V první fázi vědomí zcela zahltí sebe samo a zabrzdí průtok informací (a sil) z nevědomých obsahů, do nichž ale vhání sílu. Energií zaplavené vědomí vyvolává motorický neklid, přecházen, povzbuzuje k tanci, vyvolává potřebu řeči a pohybu. V druhé fázi, někdy nesprávně považované za útlumovou, se síly vědomí vyrovnají a nastává stav podobný stavu po halucinogenech s tím rozdílem, že projekce nejsou vyrovnávány jako halucinace (objekty viděné, slyšené atd.), ale jako situace s určitým schématem. Nevědomí, které přijalo větší množství energie, posílá do vědomé mysli silou nabité nevědomé obsahy, jež žádají o pozornost mnohdy bizarními symbolickými způsoby.
    Pokud ke zpracování nedojde, rozvíjí se paranoidní představa pronásledování, kdy intoxikovaná osoba projikuje do pronásledovatelů nevědomé obsahy, před nimiž uniká.

    Pro první fázi existuje ještě jedno vysvětlení: Látka působí přímo na nevědomí, nikoliv na vědomí, ale nejdříve jsou posilovány mělce uložené obsahy z osobního odpadkového koše. Stav není konfrontační, dokud nejsou zvnějšněny hlubší nevědomé obsahy.

    Při vyšších dávkách silnějších preparátů (pervitin, amphetamin) postupuje u každého dalšího užití (uvědomovací) síla z vědomí hlouběji do nevědomých oblastí tak dlouho, dokud nenarazí na komplex nebo podobné energeticky nabité jádro. To vyvolá posednutí, projevující se zásekem a stagnací se silným persekučním podtextem. Tento se může, pokud osoba nepokračuje v užívání látky, postupem času zmírnit a zasunout zpět do nevědomí, kde působí jako silný autonomní komplex. Pokračuje-li osoba v užívání, vyvolává tento komplex něco jako hlad nebo přitažlivost: stále nutí osobu ke konfrontaci se sebou samým. Tak nevědomí vyvolá závislost na látce.

    Při užití slabších preparátů se energie nerozlévá tak hluboko a stavy, které mohou být přeenergetizováním vyvolané, zpravidla rychle odezní. Silnějšími preparáty je možno se otrávit, smrt není pravděpodobná. Hlavní nebezpečí je opět v narušení psychiky, tentokrát komplexem čili autonomní entitou, která pracuje především dovnitř (u halucinogenů ven).
    Užití těchto látek pro osobní pokrok je sporné přinejmenším pro důkazy z praxe: Z určitého hlediska skrývají halucinogeny menší riziko (je to i technické hledisko: halucinogeny nenesou tolik energie, zatímco některé budivé látky jsou velice silné a psyché prostě zaplaví), protože neposilují autonomní složky nevědomí. Tím pádem nehrozí u halucinogenů prakticky vůbec vznik závislosti, což se o budivých látkách říci nedá. Při pravidelném užívání halucinogenů jen zřídka dochází k trvalému otevření průchodů mezi vědomou a nevědomou složkou osobnosti, zatímco u budivých látek je toto pravidlem. Budivá psychofarmaka ruší dlouhodobé následky užívání neuroleptik, halucinogeny tuto moc nemají.

    Cannabisové látky
    Stojí na hranici této skupiny, proto jsou opět uvedeny jako poslední. Lze je používat velmi dlouho, aniž by vyvolaly závislost - jejich účin je nevypočitatelný a velmi závislý na set a setting, zejména u vníma-vějších osobností. Zástupci skupiny jsou produkty skupiny cannabis různého druhu, u nás nejznámější je marihuana. Účinkují tak, že odpojí a modifikují do jisté míry vnímání osoby od vnějšího světa, zatímco vnímání vnitřního světa je posíleno. Tím může výrazně narůst koncentrace na osobní pocity, myšlenky atd., v kontaktu se světem vnějším u nezvyklých naopak narůstá nejistota.

    Problémem je, když osoba tratí kontakt s realitou a začne se zabývat jen sama sebou, jinak nehrozí ani nebezpečí pro psyché.



    Shrnutí
    Jak z uvedeného vyplývá, pro osobní růst lze využít jen některé látky a to ještě s jistou dávkou opatrnosti. V dřívější době byl u posvátného podání psychoaktivní látky vždy nebo téměř vždy přítomen zasvěcovatel, jehož hlavním úkolem bylo hlídat osobu "zevnitř", aby nebyla posednuta. Moderní člověk je odkázán ve většině případů jen sám na sebe a je tudíž nutné, aby měl pevnou vůli a jasnou představu cíle, pro nějž se do této cesty pouští. Bohužel má většina žáků tendenci se přeceňovat a snadno se tak stanou obětí některé z autonomních složek vlastního NV.
    Prosím zapamatujte si, že posedlost je tím hlavním, co vám hrozí. Projevuje se nadšením, zápalem, nekritickou chutí jednat, představou, že zdoláte svět - nebo naopak depresí, nejistotou, úzkostí, strachem ze tmy, pocitem, že vás nikdo nemá rád nebo vás dokonce pronásleduje. Posedlí lidé si nejsou obvykle schopni uvědomit abnormalitu svého stavu, k tomu je třeba značné sebekritiky.
    Při cestování za exotickými formami poznání není situace jiná. Indičtí guruové i Indiánští šamani zneu-žívají naivity Evropanů, kteří chtějí moc muziky za málo peněz a praktikování těchto cest u šamana není o nic bezpečnější než použití látky u nás. Mnohé látky působí rasově velmi odlišně a skutečně hloupí bílí lidé dokonce mnohdy mají pocit, jak získali tím, že jim bylo po několik dnů neuvěřitelně špatně a jsou schopni opěvovat svoji otravu jako nějakou formu očisty. Nezřídka se stane, že takový "zasvěce-nec" potom šíří nějaké splašené filosofie o matkách rostlin či suších džungle.
    Než toto, to už se raději přiotravte doma - vyjde vás to levněji a nikdo vám nebude valit klíny do hlavy.



    Tzv. drogy
    Pojem drogy, původně označující byliny, je v moderní době spojen s nadužíváním nebo zneužíváním různých látek k vyvolání odpočinkového duševního stavu, k navození nezaslouženě dobré nálady, k úniku před záležitostmi vnějšího světa do vnitřních snů. Zneužita může být kterákoliv výše popsaná látka první i druhé skupiny, a také zneužívány jsou. Za to si vybírají daň přinejmenším v podobě nespo-kojenosti těch, kteří se na cestu zneužití látky dali. Proto by nikdy neměla být jakákoliv psychoaktivní látka použita jinak než jako pracovní nástroj.






    Připomínka na závěr
    Téma psychoaktivních látek je v současnosti velice choulostivé. Vnitřní svoboda vyvolává nepotřebu vnějších autorit a přes veškeré výhrady, které lze vznést, psychoaktivní látky druhé skupi-ny mohou vést k vnitřnímu osvobození. A vnější autority se brání. Z čeho by měly svůj blahobyt a pozornost, kdyby je nikdo nepotřeboval?

    Vyrovnání s ahrimanskými silami prostě bude ještě nějaký ten pátek trvat. A dokud tu budou ahrimani, budou psychoaktivní látky na indexu. Zamyslete se: kolik z vás je vůči nim předpojato nebo nejisto - protože tento názor znají z televize, tisku, přednášek a od všech, kteří vědí, že drogy jsou špatné.
  •  
    2000
    

    (c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz