Magický řád Malé opatství thelémské

Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Jedinec a skupina

Pravidla fungování skupiny, skupinová dynamika, postavení jedince ve skupině a jedince pro skupinu.
Poznámky:
Jako skupina je dále míněn jakýkoliv vztah nejméně dvou osob, přičemž formulovaná pravidla jsou ideálně ověřena pro skupiny od 8 do 60 osob.
Některé zde uvedené skutečnosti doposud nebyly dle našich poznatků publikovány.



Skupiny a jejich úloha v minulosti

  • Lidé se sdružovali do skupin z nutnosti za účelem přežití.
              Pravěk => lidé se sdružují pro snadnější získávání otravy, pro péči a přežití potomstva.
              Starověk a později => vznikají organizované skupiny. Hnacím motorem není snaha přežít, ale potřeba sdílet se. Přetrvává závislost primárního původu, která je někdy zneužita: strach je vytvářen uměle, nastolením řádu a pravidel.
              Aktuální doba => skupiny jsou prostředím pro rozvoj jednotlivců. Jednotlivci mohou zneužívat skupinu svou archaickou závislostí nebo reaktivní potřebou prokázat nezávislost tím, že rozbijí nebo jinak znehodnotí skupinu.
  • Urychlení vývoje člověka lze vysvětlit tím, že skupiny nemají skutečného vnějšího nepřítele zásadní důležitosti, který by zabral veškerou energii lidí - vnější nepřítel je jen záminka.
  • Jedinec neměl dříve zájem supinu rozbíjet.
  • Vyvržení ze skupiny se rovnalo smrti, později společenskému znemožnění na takové úrovni, že jedinec přežíval jen obtížně.
  • Postavení členů bylo určováno jejich věkem či dobou začlenění do skupiny a zásluhami na skupinových cílech.
  • Důraz byl proto kladen na skupinu - vývoj jedince nebyl důležitý. V dobách velmi dávných šlo o přežití rodu či kmene, v dobách následujících o přenesení znalostí a vědomostí. Vědomí jedince bylo dříve méně diferencované a tím více závislé na celku. Diferenciací jednotlivých vědomí začíná bojovat každý s každým.
  • Tendence jedinců rozbíjet skupinu se projevila, až přestalo být aktuální ohrožení přežití samostatného jedince.


    Skupiny moderní doby

  • Každý člověk má přirozenou potřebu začleňovat se do skupin. Tato potřeba odráží vědomí člověka, tak jako potřeby tělesné odrážejí tělo.
  • Člověk potřebuje skupinu, aby měl zrcadlo a protitlak pro vlastní rozvoj.
  • Člověk, který není součástí žádné skupiny, se stává uzavřeným systémem a hrozí mu utrpení či zánik.

  • Postavení jednotlivce ve skupině je dáno jednak jeho schopností prosadit sebe a své myšlenky, a jednak jeho umem být vhodným odrazovým bodem pro ostatní členy skupiny.
              Schopnost prosadit sám sebe určuje postavení v hierarchii skupiny.
              Schopnost dobře odrážet druhé určuje oblibu osoby a její potřebnost pro skupinu, tj. vztahy.
  • Kvalita vývoje jednotlivce není dána jeho zjevným postavením ani jeho vnímáním skupiny.
  • Kvalita vývoje jednotlivce ve skupině je určena jeho schopností vidět vztahy mezi lidmi a využít jich.
  • Kdo zůstane ve skupině pasivní, nezná své cíle. Vylučuje se tak z možnosti dosažení jakýchkoliv cílů - svých i skupinových.
  • Pasivní jedinci a ti, kteří mají svůj osobní cíl stanoven nejistě a neurčitě, jsou důležití pro dynamickou stabilitu skupin. Každý člen nemůže být z přirozených důvodů aktivní. Každý aktivní jedinec nemůže takový být stále.
  • Aktivní jedinci mají zájem o podporu pasivních členů, která zdánlivě zvyšuje jejich zjevnou sílu.

  • Člověk může mít problém nalézt pro sebe skupinu, pokud nemá jasnou představu o svých cílech.
  • Náhodnou skupinu, která nemá jasný cíl nebo o svém cíli pochybuje, může cílevědomý jedinec dostat pod svůj vliv a využít jí, případně jí vložit cíl - oplodnit ji.
  • Expanze jedincova ega nemá pro tohoto ani pro žádného dalšího jedince význam, mimo význam, který mu přikládá samo ego. Důležitost rozvoje moci každého jedince tkví v posunu kolektivní duše lidstva směrem k osamostatnění ega. Jedinec nemá význam.

  • Skupina slouží rozvoji každého jedince ve skupině zúčastněného.
  • Ne každý jedinec dokáže využít možností skupiny. Málokterý jedinec využije všech možností skupiny.
  • Každá skupina je dočasná, protože vždy nakonec převýší osobní zájmy některého nebo některých jedinců nad cíli skupiny.
  • Žádný jedinec nemůže být trvale součástí jedné skupiny. Tím, že se přizpůsobí, ztrácí odpor. Dochází k jedincově i skupinové vývojové stagnaci.
  • Jedinec rozbíjí vlastní skupinu, jelikož ji vnímá jako nepřítele, který hrozí pohltit jeho vůli i sílu.
  • Boj mezi jednotlivci ve skupině nemusí mít zjevnou formu.
  • Odhalení formy boje či úmyslů a záměrů nepřítele vyžaduje paradoxně více vcítění do druhých osob.
  • Postavením jedince proti skupině lze tohoto jedince buď maximálně posílit nebo zahubit.

  • Jednotnou skupinu lze vytvořit pouze tehdy, je-li stanoven společný cíl.
  • Skupina, která má fungovat, musí vyvolávat odpor či protitlak jiných skupin.
  • Ve skupině má každý svou roli a své místo.
  • Skupina má samoregulační systém, který po dobu trvání skupiny zabraňuje vyvyšování jednoho či více jejích členů nad celek.
  • Skupina se rozpadá tehdy, když zájmy jedince či části skupiny převáží cíle a zájmy celé skupiny.
  • Rozpad skupiny může být zapříčiněn i změnou skupinového cíle, neboť ne každý jedinec musí být ochoten přijmout nový cíl za svůj.
  • Skupina musí ve svém cíli postihnout aspoň částečně cíle svých členů.
  • Pokud má více skupin stejný cíl a nejsou v těchto skupinách právě přítomni členové, jejichž ambice jsou vyšší než tento cíl, dochází k zákonitému samovolnému sjednocování těchto skupin.

  • Pocit sounáležitosti se skupinou vzniká na úrovni cílů.
  • Protože člověk potřebuje skupinu jako zrcadlo a zdroj protitlaku, včleňuje se do skupiny jakožto do prostoru ke konfrontaci nebo boji.
  • Sounáležitost je proto ambivalentní pocit, často sloužící jen jako racionalizace skutečných potřeb jedince.
  • Skupina, v níž je cílem sám pocit sounáležitosti, je nefunkční. Sounáležitost je zástupný cíl.
  • Sounáležitost jako skupinový cíl vyžaduje ten jedinec, který není schopen včlenění do normálně fungujících skupin. Jinými slovy vyhledávají sounáležitost jedinci momentálně neschopní boje.

  • Hledání klidu a harmonie je irelevantní pro jedince, natož pro život ve skupině. Skupinovým cílem nemůže být nalezení harmonie nebo docílení příjemných emočních stavů.
  • Neharmonické emoční stavy, zejména aktivizující povahy (rozčilení, hněv) napomáhají aktivaci energie pro další činnost.
  • Honba za harmonií je navíc iluzí - není možné dosažení harmonie před sjednocením všech protikladů.
  • Potřebné je být připraven k boji, přičemž bojem je míněno jednak konstruktivní jednání vedoucí k překonání překážek a jednak připravenost spojovat protiklady, tedy tvořit.

  •  
    2001
    

    (c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz