Pravidla fungování skupiny, skupinová dynamika, postavení jedince ve skupině a jedince pro skupinu.
Poznámky:
Jako skupina je dále míněn jakýkoliv vztah nejméně dvou osob, přičemž formulovaná pravidla jsou ideálně ověřena pro skupiny od 8 do 60 osob.
Některé zde uvedené skutečnosti doposud nebyly dle našich poznatků publikovány.
Skupiny a jejich úloha v minulosti
Lidé se sdružovali do skupin z nutnosti za účelem přežití.
Pravěk => lidé se sdružují pro snadnější získávání otravy, pro péči a přežití potomstva.
Starověk a později => vznikají organizované skupiny. Hnacím motorem není snaha přežít, ale potřeba sdílet se. Přetrvává závislost primárního původu, která je někdy zneužita: strach je vytvářen uměle, nastolením řádu a pravidel.
Aktuální doba => skupiny jsou prostředím pro rozvoj jednotlivců. Jednotlivci mohou zneužívat skupinu svou archaickou závislostí nebo reaktivní potřebou prokázat nezávislost tím, že rozbijí nebo jinak znehodnotí skupinu.
Urychlení vývoje člověka lze vysvětlit tím, že skupiny nemají skutečného vnějšího nepřítele zásadní důležitosti, který by zabral veškerou energii lidí - vnější nepřítel je jen záminka.
Jedinec neměl dříve zájem supinu rozbíjet.
Vyvržení ze skupiny se rovnalo smrti, později společenskému znemožnění na takové úrovni, že jedinec přežíval jen obtížně.
Postavení členů bylo určováno jejich věkem či dobou začlenění do skupiny a zásluhami na skupinových cílech.
Důraz byl proto kladen na skupinu - vývoj jedince nebyl důležitý. V dobách velmi dávných šlo o přežití rodu či kmene, v dobách následujících o přenesení znalostí a vědomostí. Vědomí jedince bylo dříve méně diferencované a tím více závislé na celku. Diferenciací jednotlivých vědomí začíná bojovat každý s každým.
Tendence jedinců rozbíjet skupinu se projevila, až přestalo být aktuální ohrožení přežití samostatného jedince.
Skupiny moderní doby
Každý člověk má přirozenou potřebu začleňovat se do skupin. Tato potřeba odráží vědomí člověka, tak jako potřeby tělesné odrážejí tělo.
Člověk potřebuje skupinu, aby měl zrcadlo a protitlak pro vlastní rozvoj.
Člověk, který není součástí žádné skupiny, se stává uzavřeným systémem a hrozí mu utrpení či zánik.
Postavení jednotlivce ve skupině je dáno jednak jeho schopností prosadit sebe a své myšlenky, a jednak jeho umem být vhodným odrazovým bodem pro ostatní členy skupiny.
Schopnost prosadit sám sebe určuje postavení v hierarchii skupiny.
Schopnost dobře odrážet druhé určuje oblibu osoby a její potřebnost pro skupinu, tj. vztahy.
Kvalita vývoje jednotlivce není dána jeho zjevným postavením ani jeho vnímáním skupiny.
Kvalita vývoje jednotlivce ve skupině je určena jeho schopností vidět vztahy mezi lidmi a využít jich.
Kdo zůstane ve skupině pasivní, nezná své cíle. Vylučuje se tak z možnosti dosažení jakýchkoliv cílů - svých i skupinových.
Pasivní jedinci a ti, kteří mají svůj osobní cíl stanoven nejistě a neurčitě, jsou důležití pro dynamickou stabilitu skupin. Každý člen nemůže být z přirozených důvodů aktivní. Každý aktivní jedinec nemůže takový být stále.
Aktivní jedinci mají zájem o podporu pasivních členů, která zdánlivě zvyšuje jejich zjevnou sílu.
Člověk může mít problém nalézt pro sebe skupinu, pokud nemá jasnou představu o svých cílech.
Náhodnou skupinu, která nemá jasný cíl nebo o svém cíli pochybuje, může cílevědomý jedinec dostat pod svůj vliv a využít jí, případně jí vložit cíl - oplodnit ji.
Expanze jedincova ega nemá pro tohoto ani pro žádného dalšího jedince význam, mimo význam, který mu přikládá samo ego. Důležitost rozvoje moci každého jedince tkví v posunu kolektivní duše lidstva směrem k osamostatnění ega. Jedinec nemá význam.
Skupina slouží rozvoji každého jedince ve skupině zúčastněného.
Ne každý jedinec dokáže využít možností skupiny. Málokterý jedinec využije všech možností skupiny.
Každá skupina je dočasná, protože vždy nakonec převýší osobní zájmy některého nebo některých jedinců nad cíli skupiny.
Žádný jedinec nemůže být trvale součástí jedné skupiny. Tím, že se přizpůsobí, ztrácí odpor. Dochází k jedincově i skupinové vývojové stagnaci.
Jedinec rozbíjí vlastní skupinu, jelikož ji vnímá jako nepřítele, který hrozí pohltit jeho vůli i sílu.
Boj mezi jednotlivci ve skupině nemusí mít zjevnou formu.
Odhalení formy boje či úmyslů a záměrů nepřítele vyžaduje paradoxně více vcítění do druhých osob.
Postavením jedince proti skupině lze tohoto jedince buď maximálně posílit nebo zahubit.
Jednotnou skupinu lze vytvořit pouze tehdy, je-li stanoven společný cíl.
Skupina, která má fungovat, musí vyvolávat odpor či protitlak jiných skupin.
Ve skupině má každý svou roli a své místo.
Skupina má samoregulační systém, který po dobu trvání skupiny zabraňuje vyvyšování jednoho či více jejích členů nad celek.
Skupina se rozpadá tehdy, když zájmy jedince či části skupiny převáží cíle a zájmy celé skupiny.
Rozpad skupiny může být zapříčiněn i změnou skupinového cíle, neboť ne každý jedinec musí být ochoten přijmout nový cíl za svůj.
Skupina musí ve svém cíli postihnout aspoň částečně cíle svých členů.
Pokud má více skupin stejný cíl a nejsou v těchto skupinách právě přítomni členové, jejichž ambice jsou vyšší než tento cíl, dochází k zákonitému samovolnému sjednocování těchto skupin.
Pocit sounáležitosti se skupinou vzniká na úrovni cílů.
Protože člověk potřebuje skupinu jako zrcadlo a zdroj protitlaku, včleňuje se do skupiny jakožto do prostoru ke konfrontaci nebo boji.
Sounáležitost je proto ambivalentní pocit, často sloužící jen jako racionalizace skutečných potřeb jedince.
Skupina, v níž je cílem sám pocit sounáležitosti, je nefunkční. Sounáležitost je zástupný cíl.
Sounáležitost jako skupinový cíl vyžaduje ten jedinec, který není schopen včlenění do normálně fungujících skupin. Jinými slovy vyhledávají sounáležitost jedinci momentálně neschopní boje.
Hledání klidu a harmonie je irelevantní pro jedince, natož pro život ve skupině. Skupinovým cílem nemůže být nalezení harmonie nebo docílení příjemných emočních stavů.
Neharmonické emoční stavy, zejména aktivizující povahy (rozčilení, hněv) napomáhají aktivaci energie pro další činnost.
Honba za harmonií je navíc iluzí - není možné dosažení harmonie před sjednocením všech protikladů.
Potřebné je být připraven k boji, přičemž bojem je míněno jednak konstruktivní jednání vedoucí k překonání překážek a jednak připravenost spojovat protiklady, tedy tvořit.
|
