Magický řád Malé opatství thelémské

Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Další komentáře, Kojot
I:18, I:56-57, II:17, II:35 – 60

I:18
Burn upon their brows, o splendrous serpent!
Vzplaň na jejich čele, ó zářný hade!

Verš odkazuje na egyptskou panovnickou korunu a souvisí tak například s II:21. Každý, kdo koná Pravou vůli, je Král, korunovaný dvojitou korunou se zářným hadem (=ureus) na čele. Had (kobra – souvislost též s II:26) na panovnické koruně souvisí s mytologickým okruhem o Reově oku. Jde o celý svazek bájí, které se navzájem prolínají a překrývají. Jejich společným jmenovatelem je to, že slunce – Reovo oko na čele zmizelo a opět se objevilo. Egypťané považovali slunce a měsíc za oči Horovy nebo později Reovy, slunce je pravé oko, měsíc levé. O Reově oku mluví již Texty pyramid, jde tedy o báji velmi starou. Podle jedné verze se Atumovi čili reovi ztratily jeho děti Šov (vzduch) a Tefnut (vlhkost). Proto vyslal své oko, aby je našlo a přivedlo zpět. Podle jiné verze poslal své oko proti nepřátelům, zvláště pak proti bouřícím se lidem. V obou těchto případech vyslal oko Re sám. Známe však ještě jinou verzi, podle níž oko opustilo své místo svévolně, ze zlosti. Ale Re po něm touží, proto je za pomoci Thovta (Thotha) usmíří a získá zpět. Podle jiného podání však vracející se oko zjistí, že Reovi zatím narostlo nové. Tu oko naříká a roní slzy, jež se po dopadu na zemi mění v lidi, Re se však nad navrátivším okem smiloval a změnil je v posvátného hada urea a vložil si je na čelo, takže teď oko jako odznak královské moci vládne celému světu. (dle Heller: Starověká náboženství)

Ke znamení na čele lze hledat též biblické souvislosti počínaje znamením Kainovým (Gen. 4:15), kde se ale o čele výslovně nepíše. Jako znamení na tvé ruce a jako pásek na čele (Ex. 13:16) má být pro Izraelce oběť všeho prvorozeného v souvislosti s vyvedením Izraele z Egypta. Nejvýrazněji se se znamením na čele setkáváme v Apokalypse: Jako Boží pečeť, chránící věrné před hrůzami páté polnice (Zj. 9:4) a boží jméno označující vyvolené (Zj. 14:1, 22:4). Dále pak nelze opominout slavné verše 13:16-17: A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch, aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jména. Osobně interpretuji Zjevení v intencích skryté jednoty světla a stínu a v tomto smyslu i ve smyslu skryté jednoty těchto znamení.
Jméno na čele, a v něm tajemství, má i Babylón veliký, Matka všeho smilstva a všech ohavností na zemi. (Zj. 17:5)

Ohledně záře na čele lze připomenout též Mojžíše, jehož tvář zářila po setkání s JHVH. Znamení po setkání s božstvím. Dále lze „zářného hada“ spojovat s rohem a tím i s falem, respektive s falickou energií.

O biblických asociacích spojených s hadem viz Gn. 3, Num. 21.8-9 (Nachaš, had ohnivec, bronzový had), Iz. 14:29, 30:6 (ohnivý létající had) a pochopitelně Zjevení Janovo (kap. 12 a 20).

II:56
Begone! ye mockers; even though ye laugh in my honour ye shall laugh not long: then when ye are sad know that I have forsaken you.
Kliďte se! vy posměváčci; dokonce i kdybyste se smáli na mou počest, dlouho se smát nebudete: potom, až vy budete smutní, vězte, že jsem vás opustil.

Verš může též odkazovat na biblické verše o posměváčcích z posledních dnů: neboť vám říkali, že v posledním čase přijdou posměvači, žijící bezbožně podle svých vášní. (Judův. 1:18) a Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření. (2. Petrův 3:3-4) Těm, kdo žijí podle svých vášní a nikoli dle své Pravé vůle, nepomůže, budou-li si tropit žerty ze starého aeonu a jeho víry a napodobovat tak Crowleyho. Jejich středem je ego, nikoli Hadit. Vztahuje se kupříkladu na satanisty.

I: 57
K Love is the law bylo již řečeno tolik, že by bylo zbytečné opakovat řečené v hlavní významové rovině. Liber AL lze ovšem interpretovat na mnoha různých úrovních. Napadlo mne, že je možné též odhlédnout od anglických významů slov LOVE a LAW a zamyslet se nad touto formulací ještě trochu jinak...

Anglicky: LOVE – LAW.
Foneticky: LAV – LÓ
Hebrejsky: LV – LA

LV, 32, znamená srdce; sídlo citů, představ, myšlení, vnitřního života...; též svědomí, rozum, rozhodnost.
Obráceně: VL = Bél (babylónská varianta Baala), ale též, což je v souvislostech, jimiž se nyní zabývám, zajímavější: VL (bal) je užíváno v hebrejské poesii jako zápor či nic!

Rozepisovat se o LA – AL patrně netřeba.

Liber AL = Book of the Law = Liber LA...

II: 17
V této souvislosti je třeba připomenout funkci žalu jako faktoru proměny vědomého v nevědomé v mytologiích – především v antických bájích. Konkrétně lze připomenout například Niobé měnící se v plačící kámen či naříkající sestry Faëthontovy měnící se ve stromy (dalším zajímavým případem proměny ve strom je osud Dafné, která se vzpírala lásce solárního Apollóna). Viz Ovidiovy Proměny. Jsou to pěkné symboly paralyzujícího, umrtvujícího a jasnost vědomí zastiňujícího účinku žalu a (sebe)lítosti. V souvislosti s tímto veršem pokládám za užitečné vrátit se v kontemplaci k prožitým chvílím tohoto druhu a analyzovat, jakým způsobem se toto umrtvení či zastínění vědomí projevovalo v konkrétních případech. Psychologové hovoří též o zúžení vědomí, tedy o stavu, kdy člověk není schopen vidět různá východiska, jež jsou pro ostatní zjevná. Žalem paralyzovaný člověk, stejně jako socha, nemůže pohnout hlavou, změnit úhel pohledu...

II: 35-43
Ceremoniální instrukce. Slavnosti jsou fajn... ;-)

II: 44. Aye! feast! rejoice! there is no dread hereafter. There is the dissolution, and eternal ecstasy in the kisses of Nu.

Souvislost s I:30.
Není žádné hrůzy na onom světě...: Opět verš, který je určen tomu, kdo se už určitým způsobem vypořádal s mnohostí a s lunárním já. Kdo dosud vnímá sebe jako ego a chňapá po věcech s touhou mít, bude Choronzonem kus po kuse roztrhán a patrně to pro něj bude dosti hrozné. A každý, kdo jde po správné cestě, ale nedojde ke konci, bude si toto muset prožít, ač to již patrně přijme s adekvátně menší mírou hrůzy. V této souvislosti mne napadá analogie k odvykacímu stavu člověka závislého na drogách: odvykací stav na svět. Ten, kdo bude do tohoto absťáku vržen bez předchozí průpravy, bude zákonitě trpět, člověk s předchozí průpravou, bude – řečeno terapeuticky – mnohem lépe motivován a bude tušit, co se bude dít. Člověka, jenž si to vyřeší už za života, se celá ta šlamastika s Choronzonem přirozeně netýká vůbec...

II: 45. There is death for the dogs.

Viz II: 27 – Smrt je tady pro psy rozumu. Smrt je v tomto smyslu záležitosti proč a protože, tedy kauzality. Což pochopitelně neznamená, že člověk, který poznal svou Pravou vůli, v kauzálním světě nezemře. Zemře jako každý jiný. Jde o to jak, o kvalitu. Viz předchozí komentář.

II: 46. Dost thou fail? Art thou sorry? Is fear in thine heart?
II: 47. Where I am these are not.

Pokud selžeme, pokud litujeme, týká se to ega. Hadit, v lepším případě, čeká, že nám to dojde. Zde nás na to upozorňuje.
48. Pity not the fallen! I never knew them. I am not for them. I console not: I hate the consoled & the consoler.

Litovat padlé je jako snaha oživit slzami sochu (viz komentář k II:17). Když už oživovat sochu, tak jako Pygmalión – láskou. Neboli – milovat nelítostně!

49. I am unique & conqueror. I am not of the slaves that perish. Be they damned & dead! Amen. (This is of the 4: there is a fifth who is invisible, & therein am I as a babe in an egg. )

Dokončení prokletí padlých z předchozího verše. Důležitá je poznámka v závorce – záležitosti kolem padlých se týkají čtyř živlů, projeveného světa. V padlých tedy není duch. Zaznívá zde gnose – Liber AL zde hovoří o hylicích. Hadit je v Duchu jako dítě ve vejci, což je symbol Harpokrata. Všimněme si – Hadit není Duch, Hadit je v Duchu.

50. Blue am I and gold in the light of my bride: but the red gleam is in my eyes; & my spangles are purple & green.
51. Purple beyond purple: it is the light higher than eyesight.

Hadit nemůže být objektem pozorování anžto je pozorovatel, nemůžeme vidět Hadita v druhém, hledíme-li na něj, vidíme Nuit, záři hvězd, khabs. Hadit pozoruje s žhnoucím leskem v očích – mj. důraz na aktivitu, duchovní červeň šin (AC).
Dále už poněkud váhám. Hadit je ozdoben purpurem, který souvisí se sefirou Hod (královská škála) a s Atu I. (škála královny), a zelení náležející Necah (škála královny) a Atu III. (královská škála).
Setkává se v něm Thelema a Agapé.
Jenže 51. verš to posouvá zase o kousek dál: Máme zde vyzařování merkuriální povahy, které větší než světlo pohledu. Snad jako dorovnání modré a zlaté Nuit, Thelema více přináležející Haditu, Agapé více Nuit (viz I:61, 63)...
A ovšem – co se akcentovaného purpuru týče – Hadit je ovšem hermetický...

52. There is a veil: that veil is black. It is the veil of the modest woman; it is the veil of sorrow, & the pall of death: this is none of me. Tear down that lying spectre of the centuries: veil not your vices in virtuous words: these vices are my service; ye do well, & I will reward you here and hereafter.

AC píše o ženě a tabu, ale myslím, že verš má význam přesahující prudentérii jeho doby. Myslím, že se týká závoje Parokethu – už proto, že je na linii Pe, mezi Hod a Necah, což koresponduje s předchozími verši; také vzhledem k solárnímu charakteru Knihy Zákona. Překonání iluze, z Jesodu do Tiferethu...

53. Fear not, o prophet, when these words are said, thou shalt not be sorry. Thou art emphatically my chosen; and blessed are the eyes that thou shalt look upon with gladness. But I will hide thee in a mask of sorrow: they that see thee shall fear thou art fallen: but I lift thee up.
54. Nor shall they who cry aloud their folly that thou meanest nought avail; thou shall reveal it: thou availest: they are the slaves of because: They are not of me. The stops as thou wilt; the letters? change them not in style or value!

AC to, rozhodně právem, vztahuje na sebe, ale týká se to každého, kdo se vydá touto cestou. Nebo se vám to ještě takto nestalo?

Poslední věta by měla znít přesněji Tečky dělej, jak ty chceš... Ale to asi není tak zásadní. V každém případě tato část logicky patří k verši následujícímu.

55. Thou shalt obtain the order & value of the English Alphabet; thou shalt find new symbols to attribute them unto.

Viz Liber Trigrammaton. Tolik AC. Osobně nevím, co bych dodal...

56. Begone! ye mockers; even though ye laugh in my honour ye shall laugh not long: then when ye are sad know that I have forsaken you.

Kliďte se! vy posměváčci; dokonce i kdybyste se smáli na mou počest, dlouho se smát nebudete: potom, až vy budete smutní, vězte, že jsem vás opustil.

Rozhodně takto. Kdyby měl platit překlad a třebaže se smějete mé důstojnosti, musela by tam být předložka AT (at my honour), nikoli IN. Takto se ovšem verš stává méně samo-zřejmým, ale jen do okamžiku, kdy si uvědomíme, na čí počest máme jednat, koho uctívat. Máme se smát na počest Nuit, nikoli Haditu. Hadit je ten, kdo se směje. Hadit nechce úctu, ale identitu (AC).

57. He that is righteous shall be righteous still; he that is filthy shall be filthy still.

Už ve svém prvím výskytu ve Zjevení sv. Jana (22:11) jde o zjevně gnostický prvek. Kdo se zrodil pneumatikem, duchovním člověkem, bude duchovním člověkem, kdo se zrodil psychikem, člověkem duševním (či člověkem víry), bude člověkem duševním, kdo se zrodil hylikem, člověkem hmoty, zůstane člověkem hmoty. Toto gnostické rozdělení lidí koresponduje s I:40. O tom, jak je to s možným vzestupem, hovoří následující verš.

58. Yea! deem not of change: ye shall be as ye are, & not other. Therefore the kings of the earth shall be Kings for ever: the slaves shall serve. There is none that shall be cast down or lifted up: all is ever as it was. Yet there are masked ones my servants: it may be that yonder beggar is a King. A King may choose his garment as he will: there is no certain test: but a beggar cannot hide his poverty.

Souvislost s I:40. Jen ten, v němž je Hadit jako dítě ve vejci (II:49), a který již je Králem, i když si to třeba neuvědomuje, je schopen vzestupu po stupních popsaných v I:40 – Člověk země – Milenec – Poustevník. Jde ovšem o iluzi vzestupu – ve skutečnosti je to pouze odhazování závojů černých iluzí (II:52). To, co je pod nimi, zůstává stejné.

Vše je tak, jak to bylo... Existují dva časy. První je časem projeveného kauzálního světa, je to čas, který běžně vnímáme. Pak existuje protisměrný čas duchovního světa, který, z našeho pohledu, plyne z budoucnosti do minulosti. Pád, častý symbol mnoha mytologií, rozpad duchovní Jednoty v Mnohost, se odehrál v budoucnosti. My sami jsme tím, čím jsme byli v naší vlastní budoucnosti. Je to... nevyhnutelné.
(S touto představou si hodlám ještě pohrát ve svém příspěvku ke struktuře universa.)

59. Beware therefore! Love all, lest perchance is a King concealed! Say you so? Fool! If he be a King, thou canst not hurt him.
60. Therefore strike hard & low, and to hell with them, master!

Udeř tvrdě & DOLE – Jesod, astrál, spodek... Kopnout mezi nohy, strhnout závoj stydlivé ženy (II:52).

Nelítostnost Agapé...
 
zima 2006/2007


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz