Magický řád Malé opatství thelémské

Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
AL, 1. kapitola, verše 21 - 66, Damoni

I/21 Pro Boha & vzývatele jsem nic: oni mne nevidí. Je to, jakoby byli na zemi; já jsem
nebe a není žádného dalšího Boha mimo mne a mého pána Hadita.

Bůh & vzývatel (jsou spojeni “&”, tudíž patří k sobě) – hovoří Nuit, která je výše než Bůh. Nuit se nachází jak na Sž, tak mimo něj. Bůh se bude nacházet spíše níže, ve světě Beriah. Nic, tedy vše (Ain) se nachází mimo strukturu Sž a nic je Nuit. Z jejího pohledu shora to tedy vypadá, že Bohové jsou daleko pod ní (na zemi). Nuit obklopuje Hadita – jsou „tam“ jen oni dva. Tak vysoko, kde se nachází Nuit s Haditem, není místo pro Boha. Jsou níže (Bohové Elohim – svět Acilut).
Had = 10
Nu = 56
10+56=66 číslo 66, je číslem Velikého Díla (spojení protikladů). Tady chápu Hadita a Nuit jako počáteční sílu Elohim - kde se nachází oba prvky v nerozdělené podobně.

1/22 Nyní jsem vám tedy známa pod svým jménem Nuit a jemu pod tajným jménem, které mu sdělím, až mne nakonec pozná. Neboť jsem nekonečný prostor s jeho nekonečnem hvězd, vy buďte také takoví. Nesvazujte nic! Vy sami nečiňte žádného rozdílu mezi jednou věcí & těmi ostatními; vždyť tudy kráčí bolest.


Poslední dvaadvacátá Atu je XXI. Universum, tvořící celek, tak, jako Hadit a Nuit vytváří celek. Tento celek je na kartě vyjádřený kruhem. 4 elementy, ze kterých vystupuje element pátý. My Nuit známe pod jejím jménem Nuit, ale podle první části verše má ještě jiné tajné jméno, které sdělí Haditovi. Tím, že ji pozná, budou opět sjednoceni. Dále Nuit poučuje nás lidi o způsobu myšlení. Vše je právě takové, jaké je (ani lepší, ani horší) a to jen naše JÁ (ego) si vybírá, upřednostňuje jedno před druhým a tím narušuje celek. Rozdělení je bolest, spojování je láskou. Nuit dává prostor všem zářným hvězdám, Haditům, nevybírá si, žádnému nedává přednost před jiným, neboť všichni ji projevují, všichni jsou jejím projevem. Nekonečná Nuit láskou objímá nekonečný počet Haditů.
Jedna věc & ty ostatní – opět spojeno & = každá jednotlivá věc je součástí celku, zapadá do něj, tvoří jej. Jedna věc je jako ty ostatní, pouze JÁ vidí rozdíl. Každé JÁ vidí jiný rozdíl, a proto jsou všechny rozdíly falešné, klamné a lživé. Může se zdát, že Haditů je nekonečně mnoho, ale v podstatě HADIT je pouze jeden JEDINÝ.
JÁ se vyděluje z ostatního, je si vědomo samo sebe, samo sebe vyděluje z celku, ale je jeho součástí. Je třeba vystoupit za svého JÁ, spojit se s ostatním, nekráčet bolestí. Tomuto odpovídá současný stav vědomí dnešního člověka, ale toto se začíná postupně měnit.
JÁ je jen „tady dole“, z pohledu Nuit JÁ není.


I/23 Ale kdokoli v tom vyniká, nechť je hlavou všech!

V hlavě se nachází mozek – řídící středisko celého člověka. Vysílá do těla různé impulzy dle potřeby a celé ho ovládá.
Hlavou všech je ten, kdo spojuje, neboť spojování je cestou vzhůru. Ten, kdo nesvazuje a neomezuje je i vnitřně harmonizován. Vnitřní projevuje ven.


I/24 Já jsem Nuit, a mé slovo je šest a padesát.

6 – hřeb – Atu V. Velekněz, je také člověk, šestka je sluneční číslo (Tiferet), hřeb je tím, co spojuje, zde se jedná o spojení mikro a makrokosmu a dává vzniknout třetí kvalitě (dítě na kartě Velekněze)
50 – ryba – Atu XIII. Smrt – život v nevědomí (ve vodě), smrt mění jednu formu existence v jinou
56 - - NU
Nuit o sobě hovoří „JÁ“, definuje sama sebe, což zní velice divně. Na začátku druhé kapitoly hovoří Hadit „JÁ jsem…“ atd. několikrát. Proto si myslím, že v tomto verši sama Nuit nehovoří, může to být Hadit. Nikde jinde se toto spojení „já jsem Nuit“ neobjevuje, ve verši 1/13je pouze „já jsem“. Slovo je tím, co tvoří a Nuit tvoří skze Hadit.

1/25 Dělte, sčítejte, násobte a porozumíte.

DĚLTE:
56 : 2 = 28 = 10 HAD nebo Atu X. Kolo štěstí – Universum, které je neustále v pohybu i s množstvím hvězd.
10 – – RUKA – Atu IX. – stvořitelský princip ( je prvním písmenem tetragramatonu), plodnost.
56 : 4 = 14 – Atu XIV. Umění (spojuje Lunu a Slunce na Sž, dokonalé mísení protikladů,
cesta Velkého Díla a její završení). 1 + 4 = 5 – Atu XVII. Hvězda – karta zobrazuje samotnou bohyni Nuit a její tvoření.
56 : 8 = 7 – Atu VII. Vůz – překonává hranice omezení, „vyšší“ člověk, zlatý a uvědomělý, přinášející šifru Nového Aeonu.
7 = meč – písmeno Atu VI. Zamilovaný – spojení X rozdělení, Královská Svatba, počátek V.D., nasměrování vůle.
(8 + 7 = ten, kdo pohání, žene) SČÍTEJTE:
5 + 6 = 11 – Atu XI. Chtíč – Babalon, která je projevem Nuit (č. 419) X (418 – ABRAHADABRA – klíč nového Aeonu Hora), 419 také souvisí s Aeonem Hora, neboť tento Aeon je spojován se znamením vodnáře ( ) a lva, který se objevuje na této kartě, dochází k restrukturalizaci sil v Universu viz. sefiroty ne této kartě. NÁSOBTE:
5 x 6 = 30 – – Atu VIII. Rovnováha – bohyně Maat bude také souviset s Nuit, Rovnováha sil v Universu, začátek, který má i svůj konec, dcera – poslení tetragramatonu – konečné vyrovnání.
Tyto matematické úkony vyjádří vždy nějaká čísla a čísla jsou ideje rozumem neuchopitelné. Nevyjadřují počet, ale Universální síly jejich působení. Nuit v sobě obsahuje vše, stejně tak, jako když nám vyjde jiný výsledek. Za těmi čísly se skrývá spousta symbolů a ty je třeba vždy vidět najednou, pak můžeme porozumět.


1/26 Poté praví prorok a otrok oné překrásné: Kdo jsem já a jaké bude znamení?
Tehdy mu odvětila, sklánějíc se a kladouc laskavé ruce na černou zem, tancující
nebeský plamen, všetečný, všepronikající, & svým pružným tělem vzepjatým k lásce a
svými hebkými chodidly, které neubližují květinkám: Ty víš! A znamením budiž má
extáze, vědomí setrvalosti existence, všudypřítomnost mého těla.

A.Crowley hovoří s Nuit, text je takový zastřený, zasněný.
Prorok a otrok – jsou to hodně podobná slova, v obou slovech jsou zastoupena stejná písmena. Ve verši 1/15 je A.C. nazván „vyvoleným knězem“ a vyvolený nejenže prorokuje a přenáší, ale také také jím prostupuje vyšší vůle shora a tím se stává nástrojem, tedy i otrokem – do jisté míry. (Jsme i my otroky Nuit, když ji vědomě projevujeme?) A.C. se ptá, kdo je, je nejistý. Ty víš – Já je Já a nikdo jiný nemůže hovořit o Já, jiný nemůže sdělit, kdo je Já. Ty nemůže hovořit o Já.
Poté básnickým textem vylíčeno sestoupení, sklonění Nuit. Musí sestoupit, aby ji A.C.
vůbec slyšel, proniká do jeho vědomí, které musí být v extázi, a odpovídá:
„Znamením budiž má extáze“ – dochází k propojení dvou světů.
„Vědomí setrvalosti existence“ – vědomí = existence X nevědomí = neexistence
„Všudypřítomnost mého těla“ – hodně jsem přemýšlela o tom, kam na Sž zařadit Nuit s Haditem. Na Sž jsou všude, ale vždy v jiné formě. Navíc Nuit se bude objevovat i mimo Sž, proro je tedy její tělo všudypřítomné. Hadit pak mimo Sž bude neprojevený, ukrytý v Nuit.


1/27 Poté odpověděl kněz & pravil ke Královně vesmíru, líbaje její rozkošné obočí a
slzu její zory a koupaje své tělo v sladce vonícím parfému potu: Ó Nuit, věčná nebes,
nechť je tomu vždy takto; aby o tobě lidé nemluvili jako o jediné, nýbrž jako o žádné; a
nedovol jim vůbec, by o tobě mluvili, vždyť jsi věčná!

Tento verš pokračuje svou zasněností, tentokrát A.C. promlouvá k Nuit.
JEDINÁ
žÁDNÁ
VĚČNÁ
Nuit se stává projevenou díky Haditovi viz. 1/1. Sama o sobě je neprojevená a tedy není, tím, že je o ní mluveno, uniká její pravá podstata a stává se projevenou. Nuit je 0 a proto není jediná (jednička je Hadit). Také je tu souvislost s plodností a temnotou  “nedovol jim, by o tobě mluvili” - nedovol jim, aby narušovali tvou plodnost. „Jsi věčná“ – to, co je věčné, se nedá ničím obsáhnout, natož vměstnat do slov. Jediná, žádná, věčná  jediné vychází ze žádného a na tomto procesu je založena věčnost. 1/28 žádná, vydechlo to světlo, jemná & snová, z hvězd, i dvě.
žádná i dvě 0 = 2
Jemná & snová - existence (všudypřítomnost) Nuit je zdáním zahalené jsoucno. Nuit je nepředstavitelná, neuchopitelná, je 0, jakákoliv její představa je jejím zrcadlením je 2, rozdělenou jednotou na dva protiklady.
„Jsi věčná“ z předchozího verše 1/27 – na to navazuje žÁDNÁ.
Věčné na rozdíl od žádného musí procházet neustálým zrozováním, lze tu vypozorovat jemné rozdíly. Tam, kde je nic, není ani čas a věčnost je stále pokračujícím časem.
1/29 Neboť jsem v zájmu lásky rozdělena, kvůli naději na spojení.
To láska spojuje rozdělené, dva protiklady.
Tento verš rozvíjí ten následující 1/30 „Toto je stvoření světa“.
Nuit musela být na počátku rozdělena (v mýtech toto symbolizuje zabití draka mečem, tedy rozštěpení těla matky, ze kterého se rodí další, vzniká Universum), aby mohlo být stvoření. Ono samotné spojení slov – „ v zájmu lásky rozdělena“ zní podivně v uších, je totiž o protikladech a působí rozervaně. Nuit je „rozdělena kvůli naději na spojení“ – my sami jsme součástí těla bohyně Nuit a jednou jí vrátíme její dar, Nuit tedy doufá ve spojení, v 0, v počátek.
Podle legend týkajících se mysterií krve, je krev darem, který nám byl propůjčen a jednou se všechny krve spojí v poháru Babalon a navrátí se původní Bohyni, svět se vrátí nad Abyss, do oblasti spojených protikladů.
Nuit, kde je Hadit projevený je MNOHOST X Nuit s ukrytým Haditem je JEDNOTA.


1/30 Toto je stvoření světa, protože bolest z rozdělení není ničím a radost ze smrti vším.

Svět existuje, došlo ke stvoření, proto je Nuit rozdělena. 30 – je písmeno (bodec). Na Atu VIII. Rovnováha je geometricky zobrazeno lůno, ze kterého vše vychází, ze kterého se zrodilo i stvoření. Toto lůno je začátek Α i konec Ω, meč (viz. Atu VIII.) je nástrojem, který trhá a rozděluje jednotu. Ve druhé části tohoto verše je vedle sebe stavěna radost a smrt, patří k sobě, stejně jako k sobě budou patřit bolest s životem. Bolest je život a radost smrt. Toto je pohled bohyně Nuit, lidé by slovíčka zaměnili, postavili by vedle sebe radost – život a bolest – smrt. Smrt lze tady chápat jako spojení toho, co bylo rozděleno, sjednocení.

1/31 O to bláznivé lidstvo a jeho bědy se vůbec nestarej! Citu mají málo; a to, co je, je vyváženo žalostnými radostmi; vy však jste mými vyvolenými.

Promlouvá Nuit (nebo Aiwass) k A.C. a těm, co jej následují, k těm, kdož jsou vyvolení. Ve verši 1/10 se hovoří o služebnících, o rozdělení lidí a tento verš zachází ještě dále. Bláznivé lidstvo X Vyvolení
Lidstvo – mnohost
Vyvolení – je jich málo, proto budou ovládat mnohé a známé – AL 1/10.
Útrapy lidstva jsou ničím, vzhledem k věčnosti Nuit. Vesmír je velice prastarý, má své cykly, oproti nimž je lidský život naprosto zanedbatelný a s ním i jeho starosti, které často tak zdůrazňujme. „Citu mají málo“ – jde o povrchnost lidstva.
Celý verš poukazuje na „nízkost“, ubohost a úpadek lidstva, které je natolik zaměstnáno samo sebou, že nevidí, co je kolem.
Ve verši 1/13 hovoří Nuit o radosti. Nuit má radost z radosti vyvolených.
žalostné radosti jsou ty, ve kterých není Nuit resp. Hadit.
31 – nejtajnější klíč Knihy Zákona – AL – rovnováha protikladů. „Zosobňuje manifestaci, která musí být stále vyvažována rovnováhou protikladů.“ Kniha Thothova str. 108. Al – božstvo, vláda, nadvláda
LA – NOT - ne


1/32 Povolte mému prorokovi! Podstupte ordálie mého poznání! Hledejte jen mne!
Potom vás radosti mé lásky osvobodí ode vší bolesti. Je to tak: přísahám na to při
klenbě svého těla; při svém posvátném srdci a jazyku; při všem, co mohu darovat, při
všem, po čem toužím od vás všech.

Opět hovoří Nuit.
Přijměte mého proroka a složte slavnostní zkoušku. Jedná se o zkoušku poznání Nuit. Zkouška je mezníkem, člověk něco zkusí, něco prožije a tím obohacuje sám sebe, dostává se dále, k další zkoušce, ale už s nabytými zkušenostmi zkoušek předchozích. Celý život člověka se skládá ze zkoušek a úkolů, které je třeba plnit. Člověk musí pořád poznávat a zakoušet, aby nezakrněl, nezlenošil, neusnul na vavřínech. Poznání Nuit nikdy nekončí, pořád je kam postupovat.
„Radosti mé lásky vás osvobodí ode vší bolesti.“ : Ve verších 1/22 a 1/30 je slovo BOLEST spojeno s rozdělováním, analýzou, hodnocením, mnohostí. Radost je pak syntéza – např. verše 1/13 a 1/30. Tato část verše 1/32 doplňuje tu první. Zasvěcení do poznání (Nuit) osvobozuje od rozštěpenosti, mnohosti (bolesti). V této části Nuit nabízí cestu, oddání se a taky za to něco nabízí – osvobození. V poslední části verše nás Nuit informuje o tom, že dar nebude úplně zadarmo. Něčeho si od nás všech žádá. Po čem Nuit tolik touží? Verš 1/29 praví: „ Neboť jsem v zájmu rozdělena, kvůli naději na spojení.“, proto jsme její nadějí na spojení.
SRDCE a JAZYK – již se objevují ve verši 1/6 v souvislosti se středem a Haditem. To on je (střed), jazyk a srdce Nuit.
SRDCE – – 32 – také znamená mysl. BAAL – pán, se napíše obráceně. Srdce (mysl) je pánem toho, co je projevováno, tím, kdo projevuje je jazyk.
JAZYK – – 386
Verš 32, i srdce má číslo 32, je tu na něj kladen důraz. 3 + 2 = 5 Duch – vnitřní, skrytý duchovní život.
32 je číslo celku, obsahuje v sobě celé Universum – počet stezek na Sž je 22 + 10 sefirot.


1/33 Poté kněz upadl do hlubokého transu nebo mdlob & pravil ke Královně nebes:
předepiš nám ordálie; napiš nám rituály; napiš nám zákon!

Kněz hovoří k Nuit. Nemůže s bohyní komunikovat za běžného stavu vědomí, teprve
v extázi se s ní spojuje – viz. verš 1/13.


1/34 Ona však řekla: ordálie nepředepisuji: rituály budou napůl zjevné a napůl skryté: Zákon je pro všechny.

Nuit odpovídá: „ordálie nepředepisuji…“ – dle dosavadního průběhu AL jsme se dozvěděli, že každý jsme Hvězdou (1/3) a nic nemáme svazovat (1/22) – toto sděluje Nuit, proto nyní odpovídá tak, jak odpovídá, jinak by popřela sama sebe. Ordálie nemohou být stejné pro všechny, každý projde právě takovými, které mají jedinci něco říci, ukázat, a kterými si má projít.
„Rituály budou …“ – toto je podstata rituálu – jeho vykonáním se mohou dát do pohybu síly, které nemění jen vnější podmínky, ale hlavně působí v nitru operatéra, což není vidět. „Zákon je pro všechny“ – všem dává Nuit stejné podmínky, nikoho neomezuje, nevybírá si, jen nabízí.


1/35 To, co píšeš, je trojitou knihou Zákona.

Nuit informuje.
3 – trojjedinost boží, tvořivé číslo, sjednocení protikladů, základ, prostor. 1/36 Můj písař Ankh-af-na-khonsu, kněz princů, ať nezmění ani písmenko v této knize; by však nebylo pošetilostí; ať ji komentuje moudrostí Ra-Hoor-Khu-ita. Kněz - A.C. – nemá do knihy zákona zasahovat, měnit ji, ale má se snažit mnohé vysvětlit – „komentovat moudrostí Ra-Hoor-Khu-ita“ – ten je aktivní, projevená část --> LOGOS --> projevené vědomí.
RA-HOOR-KHUIT – je syn a souvisí s Tipheret, také souvisí s písmenem – duchem. V komentářích nechť je přítomno vědomí a duch. Ra-Hoor-Khu-ita si spojuji s maximem expanze vědomí. Je třeba dát do komentářů vše ze sebe (vědomí a duch).


1/37 Rovněž mantry a zaříkávání; obeah a wanga; dílo hole a dílo meče; to se má učit a vyučovat.

Mantra se vyslovuje a vyslovení = tvoření, vznikání. Skryté se projevuje (toto souvisí s předchozím veršem a Ra-Hoor-khu-item).
OBEAH a WANGA – mantry, jejichž vyslovování něco způsobuje. Jedná se o protiklady, které společně budou tvořit dál – vytvářet třetí kvalitu.
„Dílo hole a dílo meče“ – každým okamžikem je nezbytné konat v souladu s vůlí (hole) a vědomě (meče). Vědomá vůle  neomezená síla.
OBEAH – OB – č.9 – zvláštní oheň černé magie (viz. SS – temné slunce) – semínko v temnotách (Nuit s neprojeveným Haditem).
OD – č.11 – světlo, oheň
OR – 207- světlo, koresponduje s neohraničeností.
WANGA – souvisí s pohybem, „dílo meče“ – meč má 2 vlastnosti – ničí a tvoří zároveň.
Ve slovech OBEAH a WANGA se mísí protiklady, v každém slově jsou oba obsaženy. A toto souvisí s předchozími verši- AL 1/22 „vy sami nesvazujte nic“, „nečiňte rozdílu“.


1/38 Musí vyučovat, může však způsobit, že ordálie budou těžké.

Musí se vyučovat dílo hole a dílo meče, je tedy nutné, aby byl lidem ukázán nový směr v myšlení a žití. Vůle a vědomí povstalé z Nuit teď nesou žezlo. Třetí aspekt zrozený ze dvou. Již není za naše životy zodpovědný žádný Bůh, ale jen my sami.
„Ordálie budou těžké“ – protože jsou nové, nelze dopředu říct, jak vše bude probíhat. Zda lidé přijmou to, co jim A.C. přináší od Nuit.

1/39 Slovo Zákona je Qelhma.

THELEMA – vůle a ta je Zákonem. Je hloupé řídit se podle někoho či něčeho, nic neplatí, vše je klamné, jen Vůli je třeba následovat a ta je jediným naplněním, je jediným Zákonem.
Thelema – spočítáno mnoha způsoby vyjde VEČNOST.
Vůle je těžko definovatelná síla, těžko říct odkud se bere. My můžeme být vykonavateli vůle, ale původ bude mít mnohem výš, v horních světech Sž.


1/40 Kdo nám říká thelémité, nepočíná si špatně, pokud se jen na toto slovo podívá z blízka. Neboť jsou v něm tři stupně, Poustevník, a Milenec, a člověk Země. Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon.

Zvláštní je, že je zde napsáno – „kdo NÁM“ – pravděpodobně hovoří Nuit (ale může to být i Aiwass), která se tímto řadí mezi ostatní, nečiní žádného rozdílu – AL1/22. Člověk žijící a konající dle své PV nejvědoměji projevuje Nuit. Přímo se napojuje na proud, který vychází od Nuit. PV vidím jako místo v Universu, které má každá hvězda jiné. S trochou nadsázky se dá napsat, že toto místo je předem dané. Projevením PV se člověk dostává do harmonie s Universem a jeho síly má ku prospěchu.
3 stupně : POUSTEVNÍK –
MILENEC –
ČLOVĚK ZEMĚ - nebo ( - písmeno Tav)
POUSTEVNÍK - , bod, kapka, semínko, ze kterého vše vzniká. Každý člověk je semínkem, potencí neomezených možností. – toto písmeno je od Boha a vychází z něj všechna písmena hebrejské abecedy, je prvotní, původní. Píše se vysoko na řádku – je vysoko na nebesích.
MILENEC - – Zain, je meč, síla vědomí. Písmenko vypadá jako pokřivený či shrbený člověk, který se v dalším stupni narovnává, což je písmeno a to je člověk země (neboť číslo člověka je 6 = ).
Písmena a se spojují v písmeni , které zobrazuje člověka nad ABYSSEM a jeho obraz pod ním. Zajímavostí je, že je největší písmeno, přesahuje všechna ostatní, sahá až na nebesa. „Spodní člověk“ – symbolizovaný obráceným podléhá deformaci spodního světa, Thelémitu vidím jako někoho, kdo si je vědom své božské podstaty, je v harmonii s „horním člověkem“, cítí své božské já, ale přitom samozřejmě žije tady a teď, jako jakákoliv jiný člověk.
ČLOVĚK ZEMĚ - - hmota, to, co je pevné  vrchní působí na to, co je dole. Člověk svým chováním a jednáním ovlivňuje dění na Zemi (tím myslím hlavně dění duchovní).
„Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon.“ Nejčastěji citovaná věta AL. TY – Nuit ukazuje na nás, tím je vyjádřen vztah mezi Nuit a námi (TY). Nuit ustanovuje vztah mezi ní a každým TY (každou hvězdou).


I/41 Slovo hříchu je omezení. Ó muži! Neodmítej svoji manželku, jestliže je svolná. Ó milenče, jestliže je to tvá vůle, odluč se! Není jiného pouta, které by mohlo spojit rozdělené, než láska: vše ostatní je prokletí. Prokletí! Budiž to zatraceno na aeony!
Peklo.

„Hřích je omezení“ Zákona vůle (Thelemy).
Každý má konat dle své vůle, neomezovat se pouze na to, co je od něj očekáváno, nebo co smí. Smí a může vše, bez omezení, ovšem v souladu se svou PV, jinak by se jednalo pouze o projevy lživého ega.
OMEZENÍ – v podstatě není, to lidé si je sami vytváří, omezují sami sebe, aby někam zapadli. Omezení je tlačí do míst, která jsou falešná, neplodná a zavádějící. Každý nechť koná dle své vůle. (Láska spojuje rozdělené – to ona drží pohromadě světy, to ona spojuje svět idejí se světem tvořivým – svět „tam“ a ten náš).
LÁSKA -58 – souvisí se silou, myslí
PROKLETÍ je tedy to, kde není láska, bez lásky chybí spojitost, návaznost, pokračování a vývoj lidstva (se kterým aeony přímo souvisí).
PEKLO – tímto peklem je zřejmě myšlen stav nevědomosti, matrix a bude místem i pro omezení.
41 – chození v kruhu – to je peklem!
( Dle AL je peklem nenásledovat svou Pravou Vůli. V Osiridově aeonu bylo peklem to, co bylo spojeno s hmotou, tělesností a přirozeností člověka, zkrátka vše, co se nehodilo církevním hodnostářům. V dalším aeonu (po Horovi) čl. nebude muset hledat svou PV. Bude mu dána, nebude mít na výběr. Už v buněčném stadiu, dle toho, kolik se mu dostane kyslíku nebo jiných látek, tak takový bude a bude zařazen do systému. Bude vypěstován, aby svět mohl fungovat. – tuto mou představu inspirovala výborná kniha od A.Huxleyho – Konec
civilizace.) 


1/42 Stav mnohosti ať je spoután a mějte jej v ohavnosti. A tak se vším, co se tě týká; ty nemáš jiného práva, než konat svoji vůli.

Mnohost je iluzí, ta má být spoutána. Vůle neboli Pravá Vůle je jediná, nepodléhá tedy mnohosti – iluzi.
Člověk se na své pouti neustále setkává s iluzí, je mu pořád v patách a tak ji často ani nerozezná. Jasná skutečnost se proměňuje v klam. PV je přesvědčení, víra v sebe sama a konání dle této víry, splynutí s „ryzím“ člověkem (Atu VII.Vůz), prožitek svého opravdového já, své existence, svého vtělení – to nikomu nikdo nevezme, to nemůže být iluzivní – toto uceluje, spojuje, jedná se o lásku.


1/43 To dělej a nikdo nemá říkat ne.

Jasná instrukce o tom, co je důležité. Nikdo se nemá bránit PV a ani nemá jinému bránit v jeho naplnění PV.
Neodmítat, neodsuzovat (to, co se mi nelíbí), ale přijímat, být otevřený.
NE – je zamítnutí, obrana, zabití plodnosti.


1/44 Neboť ryzí vůle, nezkalená úmyslem, osvobozená od chtivosti výsledku, je každým způsobem dokonalá.

Úmysl může být dobrý nebo zlý, kdežto vůle (ryzí vůle) je prosta takového hodnocení, rozdělení. Úmysl má záměr, sleduje výsledek (cíl) a ten je iluzorní, neboť člověk chce a nebo si myslí, že chce. Něco udělám proto, abych z toho něco měla – tento přístup je omezující, přesto se nejvíce objevuje v dnešní společnosti. Něco vykonám, protože to tak cítím, jsem v tom já, což je projev vůle. Konání dle vůle je osvobozující, člověk v tu chvíli cítí, že koná tak jak má, že jinak to ani nejde – je to přímo magické. Vnitřní obsah se projeví vně, proto nelze sledovat jakýkoli výsledek. Ten není, jen si ho člověk uměle vytvoří (ego).
Dobývání cílů je vlastností ega.
Ryzí vůle je dokonalá, protože nerozděluje, propojuje člověka jako božskou bytost s člověkem pozemským (1+1= 2 =0). Oni jsou jedno.
Přiblížení se opravdovosti, skutečnosti, prokouknutí iluze, probuzení z matrixu.
44 – – krev – ta bude velmi úzce souviset s vůlí.


1/45 Dokonalost a dokonalost je jednou dokonalostí a nikoliv dvěma; ne, není žádné!

Dokonalost, má-li být dokonalá, nepodléhá rozdělení, je 0.
Toto souvisí s Nuit, ve verši 1/21 je psáno – „pro Boha & vzývatele jsem nic …“
NIC – 61
Dokonalé může být pouze to, co je v jednotě a pod DAAT není dokonalé nic. Tato dokonalost je jiná, než jak ji vnímáme my. Nám nepřísluší hodnotit, neboť sami nejsme dokonalí, žijeme, jsme pod Daat.


1/46 Nic je tajným klíčem tohoto zákona. židé tomu říkají šedesát jedna; já to nazývám osm, osmdesát, čtyřista & osmnáct.

NIC – tajný klíč, NIC jako 0 – o spojení rozděleného v 0 se hovoří na mnoha místech např. verše 1/22, 1/30, 1/42, prolíná se celou první částí AL, která patří Nuit.
61 – AIN – ne-existence, také je číslem JÁ!!!, proto 61 není čistou nulou, má blízko k 1, jedná se o proces, kdy se z 0 rodí 1, stává se 1 – vědomím, Bohem (vysvětlení v následujícím verši).
8– – číslo pro lásku, která je spojujícím prvkem, ne-rozdělení.
80 – – union – sjednocení, spojení
418 – souv. s Atu VII. Vůz – ABRAHADABRA – v tomto slově se spojují 2 síly je to „slovo dvojité síly“ (Atu VII. jde z Biny do Gebury – voda se mění v oheň, spojuje 2 světy). BABALON – kniha Thotova str. 171 – mění krev z poháru na víno, které nabízí svým uctívačům, ti se jím opíjí a zří Otce – Pravdu. Odevzdání JÁ milovanému. Tělo bývá označováno za prach, tj. mnohost, krev je jako nositelka vědomí spjata s jednotou. Verš vypovídá o obnově Universa.
1/47 Jenže oni mají jen polovinu: svým uměním sjednocuj, a tak vše zmizí.
Tento verš navazuje na židy z verše předchozího.
Proč tu jsou zmíněni zrovna židé?
Hledala jsem a našla jsem v jejich učení podobnost s Thelemou. Například se považují za vyvolený národ, Nuit má taky své vyvolené – verše 1/15, 1/17. Očekávají příchod božího vyslance – mesiáše, který má svůj lid přivést ke spáse. Toto má mnohé společné s věkem Hora. Nejsympatičtější je jejich názor, že člověk má svou vůli, tím pádem si sám vybere cestu životem, jakou sám chce.
Zásadní odlišnost je v jejich monoteismu. Uctívají AIN jako jedničku – vědomí – Boha. Nemají 0 – zdroj, proto „mají jen polovinu“. Odmítají či nevěří ve spojení v jednotě – z tohoto pohledu i lépe rozumím tomu, že jejich krev je uzavřená.
„Sjednocuj, a tak vše zmizí“ – vše se navrátí do jednoty, vše zmizí, tak zmizí i NIC. „Uměním sjednocuj“ – konej prakticky, svými činy, jednáním.


1/48 Můj prorok je blázen s tím jeho člověk, člověk, člověk; cožpak nejsou Vůl a nic podle této Knihy?

Prorokem je myšlen A.C. – Nuit jej označuje za blázna, za neutrální 0, který sjednocuje, řídí se dle AL.
Člověk, člověk, člověk – 6+6+6=18 – Atu XVIII. Luna – skrze tuto kartu se může zrodit světlo, je stvořením. 0 se může projevit skrze Lunu.
Prorok se svým 666 – což je číslo Bestie, sám si tak A.C. začal říkat.
V anglickém verši je One, One, One.
ONE – č. 1, ale také vyvolený (the one)
111 – – putování světla/vědomí od 0. k Luně, od AIN se šíří, ale stále nejde vidět, až Luna jej může porodit. Vždyť den se rodí v nejhlubší temnotě – o půlnoci. – jako člověk, 6 je číslem člověka vědomého, ozářeného Sluncem. Je to člověk hořejší, který je zobrazen v písmeni – v jeho horní části. Spodní část připomíná písmeno a bude se vztahovat k Atu XII. Viselec (Viselec na kartě je připoután hlavou dolů a písmeno je v písmeni otočené rovněž „hlavou“ dolů). Přesto, že č. 7 představuje pokřiveného člověka, podléhajícího mnohosti (sedmička je tedy číslem takového člověka), je za číslo člověka označeno č. 6 – je to sluneční člověk, ryzí, ten, kterého můžeme spatřit na Atu VII. Vůz.
Blázen, 6 – Atu V. Velekněz, 666, vůl, nic – jak to spolu souvisí? Je to člověk ( ), který je spojnicí dvou světů – projeveného a neprojeveného. Skrze člověka se ono neprojevené může projevit (stejně jako skrze Lunu). Toto zobrazuje Atu V. Velekněz a také grafická podoba písmene (vůl). Vůl je neprojevenou plodností, jeho pohlaví je skryté, je 0/nic/vše. To člověk může přinést plodnost.
666 – – toto číslo souvisí s vývojem člověka (spojení Slunce s hmotou), spojuje člověka se Sluncem, přináší nové vědomí čl., než jaké máme dnes.
111- – cesta k projevení skrytého, 1 je také číslem individuality, projev jednotlivých světel, jednotlivých vědomí.
666 – integrace – není tu již vidět ona individualita, jako u předchozích 111, světlo ji zrušilo. Spojení rozděleného – skrytého a projeveného / vnitřního a vnějšího / hmoty a ducha. Tento verš mi připadá záhadný, hlavně jeho druhá část „cožpak nejsou…“. Knihou se zřejmě myslí AL – vůl=Alef=1, Nic=0 – jde tedy o to, co jsem popisovala výše – zjevení neviditelného.


1/49 Zrušeny jsou všechny rituály, všechny ordálie, všechna slova a znamení. Ra- Hoor-Khuit zaujal své místo na východě za rovnodennosti bohů; a Asar a Isa, kteří jsou rovněž jedno, nechť jsou spolu. Oni však nepřicházejí ode mne. Asar budiž uctívatel, Isa trpící; Hoor ve svém tajném jméně a slávě je Pánem zasvěcení.

Celou dobu nás Nuit připravovala na hlavní sdělení, které přichází počínaje tímto veršem. Z tohoto verše na mě dýchá neznámo a vyvolává ve mně pocit znepokojení. ZMĚNA JE TADY!
Zrušeno je to, co bylo, dochází k projevení vědomí, což symbolizuje Ra-Hoor-Khuit. Rovnodennost Bohů – Osiris předává své žezlo Horovi. Kniha Thotova str.139 – „…ohnivý Bůh Horus ve funkci hierofanta převzal na Východě místo vzdušného boha Osirida.“ (Ra- Hoor-Khuit – je na východě, vše přichází od něj a projevuje se skrze něj). ASAR a ISA – jsou jedno – 2 protiklady, které mají zůstat spolu, tj. sjednoceni. „Oni však nepřicházejí ode mne“ – chápu to tak, že nepřicházejí odtamtud, od Nuit, nýbrž odtud, od nás lidí, tzn., že hlavně lidé se podílejí na vývoji Universa. ASAR budiž uctívatel, tzn., že ISA je uctívač – stejně jako HADIT. ASAR tedy bude logicky souviset s NUIT. Mělo by to být obráceně (ASAR-HADIT, ISA-NUIT), ale v podstatě na tom nezáleží, protože se zde protiklady promíchávají, stejně jako např. ve verši 1/16, jeden pojem obsahuje 2 aspekty a ty jsou v pohybu, proto můžeme spatřovat jen polovinu celku. Došlo k prolnutí.
HOOR – („ve svém tajném jméně“) – je zatím neprojevený, ale jeho vliv přesto působí. „Je pánem zasvěcení“ – HOOR jako vyrovnávající princip a spojující rozdělené. Nové uspořádání sil v Universu.
49 – 4+9=13 – je číslem pro lásku, jednotu, ale také RYBÁŘE, který souvisí s následujícím veršem č. 50 přes – rybu. Rybář je ten, který loví nevědomé obsahy, vytahuje je do vědomí.


1/50 Musí být řečeno slovo o úkolu hierofanta. Hle! jsou tři ordálie v jedné a může být podána třemi způsoby. Hrubý musí projít ohněm; jemný nechť je zkoušen v intelektu a vznešení vyvolení v tom nejvyšším. Tak dostanete hvězdu & hvězdu, systém & systém; nedovolte, aby se navzájem příliš dobře znali!

Hierofantem je HORUS.
V předchozím verši se přidal třetí prvek, do té doby se ve verších objevovala převážně hra dvou protikladů, jejich spojování láskou atp.
3 ordálie v 1.
Každému se dostává toho, co mu patří. Prochází právě tím, čím má. Zkouška je pro každého jiná, dle toho, jaký kdo je. V běžném životě nám tyto zkoušky, které budou zastupovat překážky, „náhody“, zvraty, zlomy… mohou ukázat, kdo jsme, kam a k čemu nás posunují – i tímto způsobem lze objevit PV. Také lze „3 ordálie v 1“ chápat jinak: hrubý – tělo
jemný – duše → 3 projevy téhož
vznešený vyvolený - duch
„Tak dostanete…“ – každá hvězda má svou vlastní jedinečnou cestu, putuje po svém orbitu, pokud by se jí zachtělo, vydat se jinou cestou, jisto jistě by zkřížila cestu jiné hvězdě. Hierofant, který žehná tomuto světu. V předchozím verši je psáno – „zrušeny jsou všechny rituály, všechny ordálie…“, zde se objevují ordálie 3 – jsou nové, zasvěcené bohu HOROVI, který je žehnajícím hierofantem. Ordálie pocházejí od něj a ten, komu má HORUS požehnat, musí jimi projít.
Aoen umírajícího boha Osirida se velice pevně držel čísla 2 a přísným rozdělováním na 2 síly (dobro a zlo, nebe a peklo), přicházející Aeon Hora s sebou přináší novou strukturu, která bude konstruována dle čísla 3. Mnohé bude jinak.
50 – – ryba – také může znázorňovat tušené, objevující se, bude se tedy pojit k budoucnosti; 5 – , také číslo ohnivé sefiry Gebura - HORUS je ohnivý Bůh


1/51 Do jednoho paláce vedou čtyři brány; podlaha tohoto paláce je ze stříbra a zlata; je tam lapis lazuli a jaspis; a všechny vzácné vůně; jasmín & růže, a emblémy smrti. Do těch čtyř bran nechť vstoupí postupně nebo najednou; nech jej stát na půdě onoho paláce. Nebude po něm veta? Amn. Nuže! bojovníku, což má tvůj sluha padnout? Jsou však prostředky a prostředky. Buďte proto spanilí: všichni se odívejte do jemných rouch: jezte bohaté pokrmy a pijte sladká vína i vína, která pění! Také se syťte dle libosti a vůle láskou tak, jak vy chcete, kdy, kde a s kým chcete! Ale vždy ke mně!

Palác je místo vznešené, sídlo vládců, „těch nahoře.“ Tento palác je postavený z protikladů – stříbro/zlato, lapis lazuli/jaspis, jasmín (je lunární)/růže (solární). Emblémy smrti – vstupují do kontrastu těchto krás života jako vyrovnání, dodržení rovnováhy mezi protiklady.
Není zde řečeno, kdo do paláce vstoupí, z textu vyplývá, že ON. JEDEN má vstoupit!
Půda – jestliže sklep souvisí NV, naopak půda bude souviset s vědomím, s myslí (obecně lidé raději chodí na půdu než do sklepa, má svá dávná tajemství v podobě již nepoužívaných, starých a často zajímavých věcí, jsou to takové poklady).
Text pokračuje dále, bojovník je odhodlaný, rázný, odvážný, ozbrojený a připravený k boji.
Tyto vlastnosti má mít ten, kdo vstupuje do paláce. ?
Dále se verš mění, NUIT promlouvá ke všem.
Další verše nechápu ve smyslu: všichni dělejte to samé, ale všichni dělejte to, co chcete, ale vědomě a ve vztahu k Nuit. Nedělejte všichni stádově to stejné, ale nechť je ve vašich činech vůle, láska, uvolněnost, dobrovolnost, radost.
4 – číslo základu, formy, pevnosti, statiky, 4 elementy, mezi které vstupuje element pátý – duch – – a ten vstupuje do paláce.


1/52 Nebude-li to správně; jestli zaměníte světové strany říkaje: je to jedno; nebo říkaje, je jich mnoho; nebude-li mně rituál vždy zasvěcen: pak očekávejte strašlivé rozsudky Ra Hoor Khuita!

„Nebude-li to …“ – v těchto slovech není obsažena vůle resp. ten, kdo tímto způsobem jedná (je mi to jedno …, atp.) nevkládá do svých činů vůli, nedokáže se rozhodnout, natož nést zodpovědnost za svá rozhodnutí.
Jedno, mnoho – to je špatně – opět zdůraznění 0 (nuly).
Rituál se skládá z vědomých úkonů a to také NUIT žádá. Konat vědomě s vůlí a pamatovat na to, odkud vědomí pochází, tj. z Nuit.
Co si představit pod slovy „strašlivé rozsudky Ra Hoor Khuita?“ Horův Aeon jako změna sil v Universu. Přírodní výběr – ten, kdo se nepřizpůsobí, bude potrestán, nepřežije. Tak to funguje v přírodě.


1/53 Toto znovustvoří svět, malý svět mé sestry, mého srdce & mého jazyku, jíž posílám tento polibek. A, ó písaři a proroku, ačkoliv budeš z princů, tobě to zmírněno nebude, ani nebudeš zproštěn slibu. Extáze však budiž tvá i radost země: vždy ke mně! Ke mně!

Každá příčina má i svůj následek. Pokud nebude rituál vždy zasvěcen Nuit (verš 1/52), znovustvoří se tím svět sestry Nuit.???
NUIT a HATHOR – 1 bohyně, 1 síla nazývaná dvěma jmény, celek. Jejich významy se hodně prolínají.
HATHOR – její jméno znamená PŘÍBYTEK HORůV, je dcera i manželka boha RE, vládne denní i noční obloze, je spojována převážně se západem, kde přijímala zesnulého do své náruče, stejně jako zapadající Slunce. Říká se jí PANÍ ZÁPADU a poskytovala výživu zemřelým, tedy těm, na které nesvítí Slunce.
NUIT – spojena spíše s východem, za úsvitu rodí boha RE a je matkou znovuzrozených – čerpáno z knihy Brána nebes od Jiřího Janáka.
HATHOR má pohlcující charakter, NUIT tvořivý.
O jakém světě je zde řeč?? O takovém, který se znovustvoří, tzn., že už někdy existoval.
???
SRDCE & JAZYK – (objevují se ve verši 1/6) – tímto středem je HADIT, zde je spíše myšleno, že Hathor je vnějším projevem Nuit.
Nuit nedělá žádné rozdíly mezi tím či oním, vše má stejnou hodnotu. Ani pro A.C. – písaře, proroka a prince nejsou žádné výjimky, i on musí projít ordálií.
Vždy k Nuit – vždy k počátku – pamatovat na svůj původ.


1/54 Nepozměň tvar ani jediného písmene; neboť hle! ani ty, ó proroku, nepronikneš všechna mystéria v nich ukrytá.

Instrukce pro A.C. – toto již bylo řečeno ve verši 1/36.
Nelze dopředu pochopit a porozumět tomu, co přichází (co přijde), neboť vše podléhá neustálému vývoji, stejně tak i lidé, kteří budou číst AL o x let později. Uvidí ji v jiném světle, jinýma očima, třeba jim bude vše jasné – budou na ni pohlížet jiným vědomím. Proto ani A.C. nepronikne všechna mystéria, je to nemožné.

1/55 Chlapec tvé krve, on je uzří.

Ten, který přijde po něm, ten, kterému dal život. Chlapec je syn a proto je A.C. otec.
Nuit je přesvědčena o tom, že všechna tajemství AL budou jednou rozluštěna.
„Chlapec tvé krve“ – nemusí se jednat o konkrétní osobu, ale všeobecně půjde o změny ve vědomí. Naše dnešní vědomí není uzpůsobeno k rozluštění celé AL.


1/56 Neočekávejte ho ani z východu, ani ze západu; neboť z neočekávaného domu přichází toto dítě. Aum! Všechna slova jsou posvátná a všichni proroci pravdiví; ledaže by rozuměli jen trochu; vyřeš první polovinu rovnice, tu druhou ponech nedotčenou.

Ty však zříš vše v jasném světle a něco, ačkoliv ne všechno, v temnotách.
Dítě – jako plod předchozího.
„Všechna slova …“ – slovo nejdříve vzniká v nevědomí, poté v mysli a pak může být vysloveno. Slovo je projev skrytého a je tvořivé, proto i posvátné. I prorok sděluje a odkrývá to, co je skryté. Člověk, který není prorok, nemůže vědět „jak to chodí“. Proroci z tohoto verše přináší poselství bohů, jedná se o zprostředkovatele, nikoliv o samozvané rádoby proroky, kteří jen projevují své ego, mají potřebu s ostatními manipulovat a chybí jim spojení s horním světem.
„Vyřeš první polovinu rovnice, tu druhou…“ – nikdo nemůže vědět vše. Vědomí se rodí z nevědomí, vyřešením celé rovnice by chyběl zdroj a navíc by to nebyla už rovnice, rovnováha by nebyla zachována.


1/57 Vzývej mne pod mými hvězdami! Láska je zákon, láska pod vůlí. Ať si ani blázni nepletou lásku; neboť je láska a láska. Zde jest holubicí a tam jest hadem. Zvolte si dobře! On, můj prorok, si vybral, znaje zákon pevnosti a velké mystérium Domu Božího. Všechny ty staré litery z mé Knihy jsou správné; ale není Hvězda. To je také tajemství: můj prorok to zjeví moudrým.

„Láska je…“ – Zákon je láska, neomezuje, ale spojuje, koná-li člověk dle své PV, je to akt lásky.
Láska je dnes vnímána jinak, než co je myšleno zde. Proto je láska a láska. Láska jako holubice – ta je čistá, bez osobních předsudků, dává křídla, tj. volnost, svobodu v projevení se. Láska jako had – tady bych spatřovala spíše tělesnou lásku, sexualitu, která není „horší“, ale projevuje se na jiné úrovni.
Tím, že A.C. k Atu XVII. Hvězda přiřadil a k Atu IV. Císař došlo k přerovnání sil na Sž a tedy i v Universu, začaly platit nová pravidla. Každý Aeon přináší přeskládání sil, vždy dominuje jedna síla – v tomto se Aeon Hora liší od předchozích, spojuje, proto je aeonem lásky.


1/58 Zemi dávám nepředstavitelné radosti: ještě za vašeho života jistotu o smrti, nikoliv víru; nevýslovný mír, klid, extázi; aniž bych cokoliv požadovala jako oběť.

Radosti – ty k Nuit patří, radost se v této části AL objevuje často.
„Jistotu o smrti, nikoliv víru“ – ano, smrt je jedinou jistotou, vše ostatní podléhá osudu, zvratům, prostě životu. Verše 1/29 a 1/30 říkají něco podobného, návrat k Nuit, přechod mnohosti k jednotě. Z duchovního hlediska platí, že pokud jedno skončí, zároveň něco nového začíná. Smrt je tedy ukončení i počátek, „vstupní brána“.
NEVÝSLOVNÝ MÍR – to, co je nevyslovené, není projevené, nýbrž skryté a nepodléhá mnohosti. Nevýslovná je jednota, NU. OBĚŤ – poslední část tohoto verše chápu tak, že jsme stvořeni z těla bohyně Nuit a po naší smrti dochází k její obnově resp. spojení, ucelení, proto nic nepožaduje za oběť.
58 – číslo lásky (spojování)
5+8=13 – láska, jednota, prázdnota
Každý chceme mít v životě nějakou „jistotu“, ale ta je pouze iluzí, protože jedinou jistotou v životě je smrt.

1/59 Mé kadidlo je z vonných dřev & pryskyřic; a není v něm žádné krve: neboť mým vlasem jsou stromy Věčnosti.

Kadidlo se pálí, uvolňuje se tak to éterické, hmota se mění na éter a tím se navrací Nuit.
DŘEVO a PRYSKYŘICE – vnitřní a vnější, míza a krev. Krev je nositelkou vědomí a to je vydělené z NV, Nuit má opačnou všezahrnující podstatu, kde není já ani vědomí. Je nekonečná = stromy Věčnosti.
STROM – v tomto verši může být symbolem pro já. Každý strom vyrůstá z Nuit. I Strom života má své kořeny v nebi – tam nahoře. Nuit v sobě neustále nosí skrytá semínka těchto stromů a v nich ještě není „žádné krve“, není v nich vědomí, protože jsou součástí Nuit. (Vlastně nejsou vůbec).
59 – má spojitost s krví a to s menstruační. Krev je navracena zpět bohyni Nuit.


1/60 Mým číslem je 11, jakož všechna čísla těch, kteří patří k nám. Pěticípá hvězda s kruhem uprostřed & ten kruh je rudý. Pro slepé je má barva černá, ale modrá & zlatá je zřena vidoucími. Rovněž mám tajnou slávu pro ty, kdož mne milují.

11 - - číslo, které mám mimo jiné spojené s uchopením, s možností aktivně se podílet na tvoření a sebeutváření. Projev individuality.
1+1=2=0
1 je „já“ – vědomí (souvisí s PV) – ti, „kteří patří k nám“ – vědomě projevují (Nuit). Tento obrázek souvisí s krví a možná i se sefirou DAAT. Krev, která oživuje člověka. Slepý v Nuit nevidí možnosti (Hadity), není si jich vědom, proto je pro ně Nuit černá. Vidoucí ony cesty vidí, uvědomuje si je - Modrá – je barvou mateřské sefiry BINAH. Slepý je sám, je od Nuit odtržen. Ovšem i černá barva v sobě skrývá modrou a zlatou, stejně jako všechny ostatní barvy, ale jsou skryté.
Tajná sláva – slova si odporují, půjde o vnitřní prožitek pocítěný skrze Nuit.
60 –


1/61 Leč milovat mne je lepší než všechno ostatní: jestliže pro mne budeš zakrátko pod nočními hvězdami spalovat kadidlo, invokovat mne s čistým srdcem, v němž bude hadí plamen, pak přijď na chvíli spočinout na mých ňadrech. Za jediný polibek budeš potom ochoten dát vše; ale každý, kdo by dal byť jen smítko prachu, ztratí vše ještě v tu chvíli. Budete shromažďovat statky a zásobovat se ženami a kořením; budete nosit drahé klenoty; národy pozemské předčíte leskem a pýchou; ale vždy v lásce ke mně, a tak se připojíte k mé radosti. Naléhavě vás žádám, abyste přede mne předstupovali v prostém rouchu a ozdobeni drahocennou čelenkou. Miluji vás! Toužím po vás! Bledé nebo růžolící, zahalené nebo chlípné, já, která jsem veškerým potěšením a purpurem a zpitostí v nejniternějším smyslu, já si vás žádám. Nasaďte si křídla a probuďte v sobě svinutou slávu: přijďte ke mně.

- evokační text Nuit
- 61 - - NIC – souvislost s Nuit
„Smítko prachu“ – č. 1 – vědomí, já
„Ztratí vše“ – nebude mít ani NIC – ztratí svou identitu, svoji podstatu. Nuit dělá vše pro radost a NIČEHO od nás nežádá. Zde neplatí naše pozemské pravidlo „něco za něco“. Vše je pro ni radost.
Dále Nuit říká – užívejte si života, svého pozemského vtělení, ale vždy vědomě. „V lásce ke mně, a tak se připojíte“ – láska je spojující princip.
PROSTÉ ROUCHO a DRAHOCENNÁ ČELENKA“ – (důraz je kladen na vědomí, moc, snad i vládu). Není důležité to, co člověk na sobě nosí, ale to, jak se projevuje, jak žije a zda jedná v souladu s PV. A ta zde může symbolizovat „drahocennou čelenku“.
„NASAĎTE SI KŘÍDLA“ – křídla dávají rozlet, svobodu, nadhled, odlepení od Země – od místa, ke kterému jsme momentálně připoutaní. „PROBUĎTE V SOBĚ SVINUTOU SLÁVU“ – probuďte/poznejte to, co ve vás spí stočené jako had, probuďte to skryté ve vás,
to opravdové a nevyužité.
Tento verš vyvolává povznášející náladu, nadpozemsky krásnou. Představy, které se mi vybavují, jsou abstraktní, vznášejí se ve vzduchu, nad Zemí.


1/62 Při všech mých setkáních s vámi bude kněžka volat – a její oči budou hořet touhou a v mém tajném chrámu bude před vámi stát nahá a roztoužená – Ke mně! Ke mně! vzývajíc svým milostným zpěvem plamen v srdcích všech.

-atmosféra graduje
Kněžka neboli Velekněžka jde na Sž z Keter do Tipheret, prochází nonsefirou Daat, proto je na tomto Atu II. postava zahalená závojem bohyně Mai. Brána nebes je otevřená, ovšem tak daleko nemůže dohlédnout ten, kdo je součástí mnohosti. „Plamen v srdcích všech“ – tím plamenem je Hadit
Nuit nás k sobě svolává.


1/63 Zpívejte mi strhující milostnou píseň! Vykuřujte za mne kadidlem! Noste mi klenoty! Napijte se na mne, neboť vás miluji! Miluji vás!

V předchozím verši 1/62 vliv vycházel shora (Veleknežka), nyní v tomto verši dochází k pohybu směrem vzhůru, spodní a hořejší se setkává, dochází k vyrovnání. 63 = JUSTICE. Zpěv a vykuřování – tyto činnosti zasahují do světa Beriah, přibližujeme se Nuit. Klenoty a pití – toto na nás přímo působí, má nás to uvést do jiné nálady, do jiné atmosféry.


1/64 Jsem dcera západu Slunce s modrými víčky; jsem neskrývaná nádhera rozkošné noční oblohy.


Nuit sama sebe popisuje. Je „neskrývaná“, tedy odhalená, protože se nám v celé této kapitole odhalovala.


1/65 Ke mně! Ke mně!

Poslední zvolání Nuit.


1/66 Zjevení Nuit jest u konce.

Tato slova ukončují 1. kapitolu patřící Nuit. Kruh se uzavírá, č. 66 znamená kruh, kolo.
Proto je následující 67 číslem počátku, otevírá, započíná další cyklus.
 
do jara 2008


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz