Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Chiah: Abyss a věčné zatracení

Příprava: Koncentrační cvičení; otevírám vnitřní chrám. Vize jsou barvité, kolem mé postavy, tj. vnitřní projekce já, se vine síť příběhů, která by vydala na několik sezení regresní a jiné podobné terapie. Provádím velký invokační rituál; v souladu s barvitými vizemi jsem jej dnes obohatila o podrobnosti; vědomě konám snad každý krok.
Pak opět zaměřuji pozornost k oblastem věčného zatracení. Souběžně hledám souvislosti k Prastarým (v této době studuji Necronomicon).



Začátek není slavný: Neumím si představit Absu (Abyss; v kontextu vize ponechávám necronomiconské pojmenování Absu; z mýtoetymologického hlediska pokládám oba pojmy za bezvýhradně totožné). Nevím, jak Absu vypadá, nevím co hledám a koho tam mám hledat. Nevím, proč je Tiámat červ – ta mi obzvlášť leží v žaludku: červ, anglicky worm; o Tiámat pojednává v Necronomiconu Liber Urilia; Abramelinovu magii napsal Abraham z Wormsu a píše se v ní o Vrihlu.

Objevuji se uvnitř Absu, zase jsou všechny body spojené a já zaujímám svou pozici mírně vlevo mírně nahoře, ale méně než minule. Na hranici vidění se mi vzdáleně mihnul Set, hned mizí, přiblížit se nedaří. Set má asi oslí hlavu, Kr-onos, pán času. Připadá mi, jakoby nebyl úplně v Absu, ale nad(?) - jakoby sem nepatřil.
Věčné zatracení – to, co je zatraceno, je v Absu. Tam vše končí. Čili věčné zatracení musí podléhat cyklům. Nad Absu nejsou protiklady, proto zde věčné zatracení není. Ani jinde ve stvoření není pro ně místo. Uvědomuji si logiku pojmenování: Je-li zatracení věčné, musí podléhat času, to jest nižšímu stvořiteli, Setovi. Tam kde neexistuje čas, nemají pojmy popisující trvání smysl. Bytí je funkce času.
Nad Absu je světlo spirální, síla je spirální, pod ní je světlo přímé i síla je přímá – tím se paradoxně skrývá jeden pól v druhém a přímost zapříčiňuje nečitelnost, ukrývání. Od počátku Absu má stvoření jinou povahu.

V tomto místě si dělám poznámku: Horní spirální světlo (3 sefiroty) nechat zatím být. Poradit si s Absu, držet se dole.
Sluší se zde ještě doplnit, že v mé koncepci je stvoření dvojstupňové v souladu s gnostickými představami. Horní stvoření nepodléhá času ani cyklům, tudíž neexistuje v protikladech; mezi póly vzniká napětí a tím i proudění, potažmo čas, proto čas proudí, teče. Dolní stvořený svět periodicky zaniká.
Horní svět ztotožňuji s Arik Anpin, třemi horními sefirotami, nižší stvoření jsou zbývající sefiroty, Zauir Anpin. V této vizi se mi stvořený vesmír objevuje jako celek hořeního a dolního. Vše, co bylo stvořeno, patří buď do horního bezčasí nebo do dolního světa, podléhajícímu času. Absu je proto součástí spodního stvoření, nikoliv něčím mezi světy.

 
Crám II., září 2008


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz