Magický řád Malé opatství thelémské

Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
AL, 2. kapitola, verše 1 - 29, Vikete

1/67 Nu! Úkryt Hadita.
Hadit může být kdykoliv a kdekoliv. A protože Nu je věčná, Hadit je skrytý ve věčnosti. A protože je Nu nestvořená, nezjevená, Hadit – vědomí - je ukryt v nevědomí. Vyjevuje , odhaluje se z něj, tvoří se z něj.
NU – Ain
NUIT – Ain Soph
Had – Ain Soph Aur
HADIT – Keter
67 je také numerace písmena Zajin –meč - je také symbolem vědomí, poznání.


2./68 Jen blíž! vy všichni poznejte tajemství, které ještě nebylo zjeveno. Já Hadit, jsem doplňkem Nu, mé nevěsty. Já nejsem rozprostřen a Khabs je jméno mého dómu.
Znovu rozvedený 1. verš – Hadit je na rozdíl od Nu pohyb. Ona naprostý klid, on stálý pohyb. Dva protiklady, které se nutně musí doplňovat. Navíc Nuit je jeho nevěsta – zvýrazněno spojení protikladů.
Khabs – hvězda - Nuit je příbytkem Haditovým.
- Hadit jako zářivý střed
- člověk - každý člověk je malý vesmír a přitom každý má svůj střed, svoje Pravé Já, Pravou Vůli. Naším )kolem je to tajemství poznat. Uvědomit si.

3./69 Ve sféře jsem všude středem, kdežto ona, obvod, nikde.
Zdůraznění středu, centralizace. Hadit, střed, má neomezený pohyb, Nuit je bezrozměrná. Haditů je nekonečně mnoho, a přesto je jen jeden jediný Hadit.

4/70 Přesto ona bude známa & já nikdy.
Je to docela logické. On subjekt, ona - objekt. Pokud by měl být subjekt poznaný, musel by se stát zase objektem. Znamená to, že to, co poznáváme nikdy není Hadit, svůj střed tedy nikdy nepoznáme, ale můžeme se snažit o to, abychom poznávali z něj.
Nelze si nevšimnout spojení ona & já. Sice jsou komplementární neoddělitelný celek, přesto lze poznat jen Nuit.

5/71 Hle! Rituály starých dob jsou černé. Ty zlé ať jsou odvrženy; ty dobré ať náš prorok očistí! Potom půjde toto poznání správným směrem.
Je tu řečeno, že rituály starých dob jsou černé, nikoliv že jsou špatné. Ale hned nato jsou rozděleny na dobré a zlé. Je možné to brát tak, že za zlé bychom považovaly ty, které jsou vázané k pevnému středu a staví na přísném rozlišování protikladů a jejich souboji. Ale zase vzhledem k tomu, že Hadit je pohyblivý střed a , a tímpádem se nedá říct, že něco je objektivně dobré a něco jiného zlé, je možné to brát tak, že ty rituály, které nejsou tak dogmaticky zaměřené na stanovení toho, co je dobré a co zlé, ty má prorok očistit, s těmi má pracovat.
Černá barva v sobě obsahuje všechny ostatní barvy, rituály starých dob by tedy měly být svým způsobem plné, je v nich skrytá potence. Tedy – nezavrhovat vše, co tu bylo, ale to, co pomáhá člověku vztahovat se k vlastnímu středu, s tím je potřeba pracovat a v tom je skryta plodnost. Jde o vědomé jednání.

6/72) Já jsem plamen, který hoří v srdci každého člověka a v jádru každé hvězdy. Já jsem život a dárce života, přesto tím, že mne poznáváte, poznáváte nadto i smrt.
Zas je tu zdůrazněná ta „centralizace“. Něco, co hoří, žhne hýbe se a je to neuchopitelné a je v centru centra.
( Otázkou je, do jaké míry je Haditovo poznání možné)
Hadit je jenom jeden – a přece je ho nekonečně mnoho. Je v každém z nás, ale v každém z nás je právě jenom ten jeden. Individualita je něco, co sem nepatří, protože brání poznání Hadita. Proto smrt – jednak smrt ega, druhak může poznání smrti souviset s nebytím, které souvisí i s Harpokratem, který je středem.

7/ 73 Já jsem mág a vymítač duchů. Já jsem nápravou kola a kostkou v kruhu. „Přijďte ke mně“ jsou slova pošetilá: neboť jsem to já, kdo přichází.
On tím i zákonitě musí být, protože prvotní tvořivý impuls vychází/ anebo nevychází z něj , anebo spíš on je tím impulsem.[ Ale jen díky Nuit].
Kostka kromě toho, že se tu hovoří o dvojrozměrnosti a trojrozměrnosti, je ostrá, špičatá – falická. Je to spojení mužského prvku, solárního principu, nehybného středu a sjednocení protikladů. A současně se zase dostáváme k tomu, že Hadit je tím, kdo projevuje Nuit.
A protože on je tím, impulzem, tím kdo je v pohybu, je tím, kdo přichází.

8/ 74 Kdo uctíval Heru – pa – kraatha, uctíval i mne; špatně, protože já jsem uctívač.
Hadit se ztotožňuje s Heru-pa-kraathem. V jistém smyslu je význam trochu podobný jako význam verše předchozího, anebo spíše ho doplňuje o jiný aspekt.

9/75 Pamatujte si vy všichni, že existence je ryzí radost; že všechny chmury nejsou nic než jakoby stíny; ty pominou & jsou pryč; ale ta jest tím, co přetrvá.
Nenapadá mě k tomu nic víc, než co už bylo řečeno. Celý verš přivádí k zamyšlení a přehodnocení pojmu radost. Souvisí s Pravou Vůlí, zatímco chmury s Egem a iluzí.

10/ 76 Ó proroku! Nemocnou vůli máš, která ti brání naučit se , co je tu napsáno.
Mluví se zde ke Crowleymu, ale potažmo ke všem, kdo nad tímto zákonem přemýšlí a žít vědomě, vědomě přijmout svou Pravou vůli, nedovolit egu, aby vládlo, to považuji za nadmíru těžké.

11/77 Chápu, že nenávidíš svoji ruku & toto pero; ale já jsem silnější.
Rozvíjí předchozí, vztahuje se k mag. Expanzi, kartě Síla. Zdánlivě je to pouhé konstatování směrem ke Crowleymu, zahrnuje v sobě ale sílu a boj. To, čemu by se člověk měl odevzdat, ale brání se. ( 77 jako 11x 7 ) 7 – zajin – meč – vůle, ale i karta Vůz.

12/78 Protože dlím v tobě a tys o tom nevěděl.
Vztahuje se k předešlému i následujícímu. Dalo by se to přirovnat k posednutí, ale jenom přirovnat, protože Hadit je vědomý a jde z nitra. A mně to pořád směřuje k té kartě Síla, jak si ji představuju něco, co naprosto ovládne osobnost, ta se nemůže bránit a skutečně může až nenávidět sebe sama za to, že se nemůže ovládat, že je sám sobě jakoby najednou cizí.

13/79 však proč? Protože jsi byl tím, kdo ví, a byls i mnou.
Je to v minulém čase, takže mu říká, že už není, tím, kdo ví, něco skončilo. Končí tak jedna část Hadita, dál už to pokračuje trochu jinak.

14/ 80 Nyní budiž zahalena tato svatyně: ať světlo už pohltí lidstvo a stráví je i s tou slepotou!
Je to spojovací verš mezi předcházejícími a následujícími verši. ( 13 i 79 – smrt, 80 – pe – věž, ale i ústa – ať světlo už pohltí lidstvo, 14 karta Umění – umění spojovat, dávat věci do rovnováhy, spojování protikladů).
Celé to má charakter podobný kartě Věž – je v tom násilí, šok. Tak, jak se v Nuit šlo nepřímo, tady jde o přímý pohled na Medusu.
Posunujeme se také od osobního k obecnému.

15/81 Neboť já jsem dokonalý, jsouc Nic; a bláznům jsem číslicí devět; ale pro spravedlivé jsem osmičkou a jedničkou v osmě: která je živoucí, neboť vskutku nižádný jsem. Císařovna a Král ke mně nepatří; protože je tu další tajemství.
Nic –nula – Nuit – protože jsem ve spojení s celkem, s Nuit ,jsem dokonalý.
Bláznům – ti, kteří sami jsou 0, pro ty jsem v potenci ( karta Poustevník, první jod tetragrammatonu, pro spravedlivé jsem jedničkou v osmě – uvědomění. Tam, kde jde o Blázny, není pohyb, kdežto u jedničky v osmě dochází k „vydělení vědomí „ anebo to spíš podtrhuje podmíněnost Nuit a Hadita. ( Bez Nuit by Hadit neměl co projevovat, a naopak ) .
Císařovna a Král ke mně nepatří – vládnou hmotnému světu.

16/82 Já jsem Císařovna & Hierofant. Takže jedenáct, jakož i má nevěsta je jedenáctka.
Císařovna a Hierofant v Sepher Sephirot – má význam 2. Dalo by se to dát do rovnice 0=2, na kterou odkazuje už Nuit. Císařovna a Hierofant jsou o sjednocení, Hierofant je zasvěcovatel, tímto se význam posouvá duchovním směrem.

17/83 Slyšte mne, vy vzdychající lidé! Hoře bolesti a lítost zbývá mrtvým a umírajícím, lidu, který mně ještě nezná.
Tak trochu mi to zavání mystikou a tak trochu mi to připomíná východní nauky. Jde opět k poukázání na něco, co nám prozradila i Nuit (1/31).

18/84 Jsou mrtví tito bližní; citu nemají. Pro ubožáky a smutné tu nejsme. Páni země jsou naši příbuzní.
Rozvíjí předchozí verš a pořád se pohybujeme mezi těmi, kdo poznali Hadita a těmi, kdož se pinoží v tomto titěrném světě . Příbuzní jsou spojení krví, jako nositelkou vědomí. Víc mě k tomu nenapadá.

19/85 Má bůh žít v psovi? Ne, jen ti nejvyšší patří k nám. Ti se budou radovat, naši vyvolení: ten, kdo se rmoutí, k nám nepatří.
Zase to patří ke dvěma předchozím veršům.
DOG – GOD- pes nemá svoji vůli . Na rozdíl od člověka nemůže být bohem. Nejvyšší- ti, kteří navázali spojení se SAS.

20/86 Krásní a silní, poskakující smíchem i ti v mdlobách rozkoše, rozhodní a ohniví, ti patří k nám.
Co k tomu dodat. Pořád je to o tomtéž. Existence je ryzí radost, tomuto verši podobný, ale zase rozvinutý se tu ještě jednou objeví. Ti, kteří v sobě poznali Hadita a jednají skrze něj, jsou nezávislí ve smyslu připoutanosti.

21/ 87 Nemáme nic společného s vyvrženci a neschopnými: nech je zemřít v bídě. Neboť citu nemají. Slitování jest neřestí králů: rozdrťte ztroskotance & slabochy: toto je zákon silných: toto je náš zákon a zákon světa. Nemysli, ó králi na tu lež: že ty musíš zemřít: vpravdě nezemřeš, ale budeš žít. Nechť se tím rozumí toto: Jestliže se tělo krále rozplyne, bude věčně přebývat v pravé extázi. Nuit! Hadit! Ra-Hoor-Khuit! Slunce, síla & nádhera; to je uchystáno pro služebníky Hvězdy & Hada.
Vyvrženci a neschopní – podstatě všichni lidé , kteří nenašli a ani nehledají svoji Pravou vůli, ti,kteří nechtěji za sebe a svůj život převzít zodpovědnost. Nechej je tak, nesnaž se jim pomáhat ve smyslu převzít za ně zodpovědnost, protože citu nemají – jsou schopni vnímat jen sebe, resp. své ego. Jsou uvěznění ve svém vlastním světě. Tím, že se budeš snažit jim pomoci, upadneš do vztahů a závislosti.
Král – ten, který vládne - ten, který nevládne v prvé řadě sám sobě nemůže být králem. Králem - ten, který v sobě poznal Hadita, probudil Duši vědomou, tu, který je věčná.

22/88 Já jsem had, který dává poznání & rozkoš a jasnou svatozář a v srdcích mužů probouzí zpitost. Chcete-li mě uctívat, vezměte vína i zvláštních drog, o nichž povím svému prorokovi& a jimi se zpijte! Nebudou vám vůbec škodit. Je to lež, tato pošetilost namířená proti sobě. Vyjevování nevinnosti je lež. Buď silný, ó člověče, chtivý, raduj se ze všech věcí smyslů a rozkoše: neměj obavy, že by tě nějaký Bůh kvůli tomu zapřel.
Poznání a rozkoš jsou tady spojené v jedno, kde je jedno, je i druhé.
Trochu to nechápu, kdyby šlo o užívání smyslového světa bez závislosti, nebylo by to jenom víno a zvláštní drogy a nebylo by tam „ jimi se zpijte“. Tady to chápu jako navození změněného stavu vědomí beze strachu. Had jako ten, kdo projevuje Nuit, jako naše spojení s Jednotou – to nejde nijak rozumově uchopit – proto ten změněný stav vědomí.
Zbytek bych shrnula do slova „žijte“.

23/89 Jsem osamělý: není Boha, kde já jsem.
V tom okamžiku je člověk sám Bohem.

24/90 Hle! zde jsou hluboká mystéria: neboť ke svým přátelům počítám i ty, kdož jsou poustevníci. Nemysli, že je najdeš v lesích nebo na horách: však na ložích z purpuru, jak je laskají nádherné bestie mohutných údů s ohněm a světlem v očích a záplavou rusých vlasů: tam je naleznete. Uvidíte je vládnout, v čele vítězných vojsk a vůbec plné radosti: a bude v nich radost milionkrát větší než tahle. Střezte se, abyste nějak druhého neznásilňovali, král krále! Milujte jeden druhého žhoucím srdcem: podlé muže zadupejte do prachu v lítém chtíči své pýchy, v den vašeho hněvu.
V podstatě mě nenapadá nic nového. Poustevník samozřejmě není někdo, kdo žije ve skalách. Je to tu v tomtéž smyslu jako král. Dosáhl spojení se SAS, objevil v sobě Hadita, PV, takže umí Žít, vymanil se z pout Máji, našel si svůj orbit. Na druhou stranu mi trochu nehraje ta věta o znásilňování krále králem. Podle mě už král – poustevník , by měl být na svém orbitu a měl by se z něj odklánět minimálně, protože jakmile se z něj nějak radikálně nebo dlouhodobě odkloní, už není král. Spíš bych to celé asi chápala ne tak ideálně a až nelidsky, ale spíš jako jak to brát. Něco jako kuchařka.
Jo a ještě teda, že nic nemáme odkládat na zítřek.

25/91 Vy jste proti lidu, ó mí vyvolení!
Je možný dvojí význam. Lid – jako mnohost, dav, stádnost, nevědomost, poslouchání a následování vnějších autorit a strach vybočit. Ale také totéž uvnitř každého z nás, tzn. ztrácení se v mnohosti, vnitřní nejistota, nedostatek vůle. To není nic, s čím by ó mí vyvolení měli být kamarádi. Žádná vnější autorita není přípustná. Viz také 23/89.

26./92 Já jsem tajný had, stočený a připravený vyrazit: v mých záhybech je radost. Vztyčím-li hlavu, já a má Nuit jsme jedno. Svěsím-li hlavu a uštknu, pak je rozkoš na zemi a já a ta země jsme jedno.
Oba směry směřují ke sjednocení. Nahoru – podobá se probuzené Kundalini energii.
Nahoru – dolů - spojnice – otrava jedy – krví Bohyně. Ale nejde si nevšimnout, že je všude zdůrazněný pohyb.

27./93 Veliké nebezpečí skrývá se ve mně; neboť kdo neporozumí těmto runám, velmi pochybí. Upadne do pekla zvaného Protože a tam bude uštván psy Rozumu.
Hadit je vědomí vyšší, jehož odraz si každý z nás nese v sobě. Ale to by si potom každý z nás nesl odraz Hadita?
Kdo neporozumí upadne do pekla zvaného Protože a bude uštván psy rozumu. Musíme porozumět, abychom nebyli uštváni rozumem?

28./94 Prokleto budiž Protože a jeho pokolení!
29./95 Ať je Protože navěky prokleto!

Vůle je jen jedna, a snaží se uskutečnit. Nehledá důvody, neptá se proč a nemá potřeby odpovídat si protože. Důvody patří rozumu, vůle spěje k uskutečnění a v proč a protože se rozmělňuje a rozpadá do mnohosti, ztrácí svou sílu. Tam, kde se ztrácíme v rozumu, chybí vůle.
 
jaro až podzim 09


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz