Magický řád Malé opatství thelémské

Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Anthroposofie II.
Úvod do antroposofických tradičních nauk

Motto:
Neboť sluneční signum je charakterizováno červenou barvou. (Fulcanelli)

Úvod

Tradiční nauky jsou obtížně sdělitelné a tím obtížně přístupné. V současnosti tomu není lépe, než v dobách minulých. Obtíž totiž neleží v míře vzdělanosti nebo v zákazech a příkazech nějakých autorit. Nene, jinak je to: Tradiční nauky jsou okultní, jsou esoterní v původním významu toho slova - nejsou pro lid. Ten, kdo jim chce porozumět, musí přetvořit sám sebe, aby věděl, co má hledat.
Relativně snadnou cestu k tradičním naukám otevřel před více než 100 lety Rudolf Steiner. Svoji nauku později koncipoval jako antroposifii. Ta sice používá mnohdy svétázného slovníku, ale vnímavému čtenáři neuknikne například to, že koresponduje např. s některými naukami gnostickými, s pohledem na některá náboženství nebo s magickou praxí.
Stručný přehled antroposofie, který lze brát více jako lákadlo k tomuto učení než jako souvislsý výklad, zde uvádíme. Přehled pochází z učebních materiálů M.O.Th., na sestavení se rukou společnou přičinily sor. Chiah a sor. E.Q.A.





Cykly vývoje světa podle Rudolfa Steinera

Celá oblast hermetismu – v podání Steinera theosofie, případně antroposofie – je velice rozsáhlá a není třeba vědět, která bytost jak kdy a kde působila – rozumné by bylo mít přibližný přehled a povšechné vědomí o tom, že něco takového bylo, do kterého období to patří a kde se to tam vzalo. Je zbytečné učit se zpaměti duchovní hierarchie, není podstatné znát jménem a působením každou bytost – šetřte svoje mozky na důležitější věci. Stačí když si zapamatujete, kde požadovanou informaci asi naleznete (ve svých poznámkách, v určitých knihách), když ji budete potřebovat.


Co se kdy vyvíjelo

O duši a jejích úrovních budeme hovořit v některé další přednášce. Vývoj duší a jejích úrovní je ale přímo spojen s planetárními vtěleními, proto nabízíme aspoň krátký přehled Saturn:
1. fyzické tělo … na konci období se „zduchovní“ a přijme éterné tělo

Slunce:
2. fyzické tělo … zdokonalení
1. éterné tělo … na konci období se „zduchovní“ a přijme astrální tělo

Měsíc:
3. fyzické tělo … ještě více se zdokonaluje
2.éterné tělo … zdokonalení
1. astrální tělo … na konci období se „zduchovní“ a přijme já

Země:
4.fyzické tělo … je velmi dokonalé
3.éterné tělo … ještě více se zdokonaluje
2.astrální tělo … zdokonalení
1. já … na konci ???


O jednotlivých obdobích

Připomeňme si, že se jedná o cykly. Trvání jednotlivých cyklů je nepředstavitelně dlouhé a nelze uvažovat v časových jednotkách, protože čas je vázán na hmotu, jak ukazuje SŽ. Když zanikne stvoření, není Nic, ani čas není.
Neuvažuje se (nikdy a nikde) o tom, co bylo před Saturnem. Dovolila bych si vyslovit názor, že to opravdu není důležité. Už doby od Saturnu do dneška obsahují dost podnětů a inspirace.
Každý ze sedmi cyklů se dělí na dalších sedmi dílů (=doba elementární první, druhá a třetí, říše nerostná, rostlinná, živočišná a lidská) a každý z těchto dílů na dalších sedm menších (arúpa, rúpa, astrální, fyzický plastický, intelektuální a archetypický stav). Mezi jednotlivými cykly je doba odpočinku, zvaná Steinerem pralaja. Cykly čili planetární vtělení Steiner nazývá manvantara. Na počátku nového cyklu se zkráceně a velmi zrychleně opakují cykly staré – např. na začátku Měsíce se opakoval Saturn a Slunce. Malá období klidu jsou i mezi malými stavy, tzv. malé pralaji. Dobře si to zapamatujte – je to informace použitelná při spekulacích o konci světa.
K proměně jednoho cyklu v druhý dochází proto, že zúčastněné bytosti dosáhly jistých stupňů zkušenosti a jsou samostatné. Bytosti nejde odlišit od okolí, vše je prodchnuto životem, dochází k diferenciaci. Nejdříve vše usne a pak se odděluje vyšší od nižšího a obě větve jdou dál každá svojí cestou vývoje, přičemž samostatné, vyšší bytosti vtisknou svou samostatnost nižším jako obraz – jako poučení. Pak nechají nižší svět jít. Z původního Saturnu se tak vytvořil nový Saturn a Slunce. Vývoj nového Saturnu dále nesledujeme, sledujeme vývoj Slunce. Slunce na konci svého cyklu „usne“, smísí se se Saturnem a pak se vydělí na nové Slunce, jehož vývojem se nebudeme zabývat a měsíc, který budeme Sledovat dále. Atd.
Názvy jednotlivých vtělení je dobré chápat jako symbolické. Odpovídají jednotlivým triádám SŽ. Při popisu triád SŽ v kabale, magii apod. se ale obvykle užívá jiných slov. Nenechejte se tím zmást, když vám to hned nepůjde dohromady – nemusíte všechno pochopit hned, že… a kdyby to pro vás bylo nutné, ono se vám to vyjasní. Hlavní je mít hrubý přehled, dobře si to pamatujte, hrubý přehled!
Názvy či pojmenování jednotlivých druhů bytostí vyčetl Steiner z Akašické kroniky – názvy obvykle nemají mnoho společného s významem, v němž byly a jsou chápány jinde.

Žijeme v době Země, ve čtvrtém planetárním vtělení, ve čtvrtém životním stavu čili říši nerostné a ve čtvrtém čili fyzickém stavu formy – čili se nacházíme ve fázi největšího zhuštění. Zemský stav má krom toho dva póly – Mars a Merkur. Teď jsme v Merkuru (nevládne železo, ale myšlenka). Následující planetární vtělení jsou Venuše, Jupiter a Vulkán – nejsem si jista prvními dvěma, Stromu života odpovídá napsané řazení, někde jsem ale četla řazení opačné – čili napřed Jupiter a potom Venuše. Od nynějška do budoucích cyklů se budeme zase “zřeďovat” do vyšších forem bytí.
V každém cyklu se část bytostí vývojově zastaví a dostanou jiný úkol. V určitém smyslu „brzdí“ vývoj ostatních bytostí.


Saturnský cyklus

Souvisí s utvářením fyzického těla (to je v současnosti nejdokonalejší). V těchto dřívějších stavech fyzické tělo dozrálo k tomu, aby se mohlo přijmout tělo životní - Saturn se musel zduchovnit.
Na Saturnu existuje pouze fyzicko-minerální svět (je tady jemným řídkým tepelným tělem), tepelné tělo je prvním zárodkem fyzického minerálního těla člověka. Bytosti jsou zde pouze v prostředí duchovém. Tyto bytosti na sebe „tepelně“ působí. Jsou zde odrazy životních stavů.
Duchové moudrosti - Panstva - ty Saturn zrcadlí, mají vlastnosti, které jsou přirovnat lidské vůli . Je to čistě duchovní světlo a to je zjevně temnotou.
Duchové vůle - Trůnové - vyzařují ze sebe vůli (čistě vnitřní trvání).
Duchové pohybu - Mocnosti - (čistě vnitřní světlo), mocnosti nemají fyzické ani životní tělo a nejnižším článkem je tělo astrální. Saturn projevuje duševní účinky, které jsou výsledkem těchto duchů.
Duchové formy - Síly - zde jsou projekty pocitů vypouštěny jakoby z jednotlivých bytostí. Saturn se projevuje jako seskupení takovýchto bytostí.
Duchové osobnosti - Prapočátky - (jako dnešní člověk), propůjčují zdání osobního charakteru. Ale je to jen obraz, tím dostávají tato těla jemnou hmotnost vnímatelnou jako teplo.
Tyto bytosti Saturnu mají astrální tělo a „Já“ a jsou si toho vědomi, neboť toto „Já“ přivádí teplo zrcadlením do jejich vědomí.
Duchové ohně - Archandělé - dalším vývojem se objevuje třpyt, odraz těchto těl. To jim dává možnost poznat na účinku jež vyvolávají své vlastní bytí (čili díky okolí tu můžu být).Vědomí obrazné.
Duchové lásky - Serafíni - díky nim mají Duchové ohně vědomí. Pomáhají přenášet obrazy na duchy ohně. Jsou zde zárodky smyslových orgánů.
Synové úsvitu nebo života - Andělé - vnášejí život, proces výživy a vyměšování. Ale vše je zprostředkovatelné těmito Duchy. Objevují se chuťové dojmy.
Duchové souladu - Cherubíni zprostředkovávají Synům úsvitu temné V (tak jako v bezesném spánku).
Lidské fantómy nemají svůj pevný tvar, ale díky Duchům vůle se stávají stále určitějšími. Fantómy jsou nadány nejtemnější stránkou vědomí, čili tím, co je v dnešním člověku zárodkem duchovního člověka (atma). Navenek se jeví jako projev osobnosti, která není řízena vnitřně, ale zvenčí jako stroj - řídí je Duch vůle.
S tepelným stavem Saturnu se objevuje to, co je nazýváno časem.
Lidský zárodek se utvořil až do určitého stupně. Dosáhl nižšího, temného vědomí (duchovní světlo). Ve vývoji Saturnu trvá vzestup do vytvoření stavu tepla, pak začíná odplývání. Duchovní bytosti se stahují. Lidský pra-zárodek i všechno stvoření vstupuje do stavu odpočinku.

Shrnutí:

  • Rozvíjí se nejtemnější lidské vědomí
  • Vývoj prochází sedmi koloběhy, v každém koloběhu působí na zárodek člověka vyšší bytosti.
  • Ve čtvrtém koloběhu se Duchové osobnosti povznesou na lidský stupeˇˇn.
  • Od pátého běhu se projevují serafíni, od šestého cherubíni, od sedmého Trůny – a jejich projevem vzniká základ pro další vývoj ducha člověka.


    Sluneční cyklus

    Duchovní bytosti pokročily k jiným stavům. Sluneční epocha začíná opakováním Saturnských skutečností a přizpůsobení se slunečním poměrům. Působí Duchové moudrosti. Temný svět začíná zářit - začíná se vytvářet vnitřní pohyb. Vytvořením éterného těla se začíná fyzické tělo odlučovat, je však éterným prostoupeno (dvoučlenná bytost).
    Duchové pohybu - Mocnosti prostupují svým astrálním tělem životní tělo lidské bytosti - začíná vnitřní pohyb. Teplo se zhušťuje v plyn (vzduch). Duchové formy - Síly - plynné útvary přijímají trvalou podobu. Duchové osobnosti - Prapočátky - vnímají nadsmyslově, co se děje ve Slunci a předávají to dál. Duchové ohně - Archandělé - Saturnská část lidské bytosti je natolik zralá, že s její pomocí mohou duchové ohně procházet svými stupni lidství. Část tepelné substance Saturnu se vyčleňuje. Tvoří druhou říši vedle říše lidské, která vytváří na Sluneční úrovni jen fyzické tělo v tepelné podobě.
    Někteří Duchové osobnosti (Prapočátky) se zastavili na saturnském stupni vývoje. Ti se tedy vyčleňují ze slunečního tělesa a vystupují ven. Vytvořila se dvě vesmírná tělesa, Slunce a nový Saturn – zde jsou ty bytosti, které samy žádnou osobnost nemají, ale zrcadlí vlastnosti Duchů osobnosti.
    Duchové osobnosti zjednávají spojení mezi říší sluneční a lidskými smysly (tepelná substance proudí skrze smyslové zárodky), čili lidská bytost vnímá nižší říši mimo sebe (něčím temným) – vnímá teplo.
    Až lidské tělo dozraje, Synové života (Andělé) a souladu (Cherubíni) začínají pracovat. Objevují se v nitru chuťové vjemy, které se projevují jako tóny. Synové života (Andělé) zároveň ve svém vývoji dosahují tlumené obrazné vědomí, k němuž dospěli Duchové ohně na Saturnu. Tělo dosahuje stále vyšších stupňů vývoje. Duchové souladu (Cherubíni) vtiskují útvary zření do éterného těla. Duchové moudrosti na saturnském stupni vývoje nemohou dát ze sebe pro člověka vyproudit éterné tělo. K tomu dojde až ve sluneční etapě.
    Po určité době se v lidské bytosti projevují vlastní síly (jsou to tytéž síly, které na saturnském vývoji se navenek jeví jako vědomí rostlin - bez jakéhokoliv sebeuvědomění). Ve slunečním vývoji se utváří zárodek životního ducha (buddhi).
    Objevují se první sympatie a antipatie jako předchůdci pocitu, vzniká tudíž polarita. Bytost člověka dospěla k vyššímu stupni vývoje vědomí než na Saturnu - je to vědomí spánkové.

    Shrnutí:
  • Rozvíjí se druhý stav vědomí.
  • V prvním menším koloběhu se opakuje minulý vývoj, na jeho konci začínají Duchové moudrosti vyzařovat éterné tělo.
  • Ve druhém menším běhu Duchové pohybu pracují na éterném těle člověka, ve třetím menším tak činí Duchové formy, ve čtvrtém Duchové osobnosti.
  • Fyzické tělo mezitím natolik vyspělo, že se duchové ohně, kteří s ním souvisejí, mohli dostat na stupeň (současného) lidství; Duchové ohně přejímají hned na to práci na éterném těle člověka.
  • V pátém menším běhu také začnou ve fyzickém těle působit Synové přítmí, o běh později přebírají práci na éterném těle člověka. Fyzické tělo opracovává člověk sám.


    Měsíční cyklus

    Obecně:
    Dochází opět k opakování saturnské i sluneční vývojové fáze. Lidská bytost prochází Saturnským vývojem ve změněných poměrech. Jsou v ní i síly vyvinutého plynného těla (sluneční epocha). Na začátku cyklu bylo Slunce a Měsíc spojené, oddělení vzniklo později. Měsíc obsahoval sumu toho, co obsahuje dnešní Země a Měsíc jako různé substance a bytosti. Slunce se stalo stálicí a mohlo dát vystoupit nejlepším látkám a duchovním bytostem. Tím postoupilo právě na úroveň stálice (ponechalo samostatné oběžnici to, co by bylo vyšším duchovním bytostem na překážku). Tak vznikl Měsíc - tj. dnešní Měsíc a dnešní Země v jednom. Měsíční těleso se vyloučilo ze Slunečního (sluneční těleso pokračuje dále ve vývoji bez překážky), ale i na Měsíci vývoj pokračuje dochází k zhušťování substancí. Měsíc se pohyboval kolem Slunce vždy toutéž stranou.
    Působením Duchů formy (Síly) - vznikají dvě výše uvedená tělesa. Na jednom – znovuzrozeném Slunci - jsou vyšší bytosti, které byly spojeny s jednotným vesmírným tělesem. Na druhém tělese jsou bytosti nižší říše, které neprošly k první říši. Toto těleso s nižšími bytostmi je novým útvarem, „starým“ Měsícem, jako třetí planetární vtělení vody.
    Člověk se skládal z fyzického a éterného těla, vytvořilo se tělo astrální. Postoupil tedy k třetímu stavu vědomí - tj. obraznému vědomí (obrazné vědomí snu). Včleněním astrálního těla dochází ke změnám v těle fyzickém. Na Sluneční úrovni byla ústrojí žlázová nejvyvinutějším ústrojím a určitá místa byla protknuta zářeními (solar plexus). Prací astrálního těla v době Měsíční vznikají počátky nervové soustavy a nervů. Člověk neměl ještě přičleněno své vlastní Já - to bylo pohrouženo v atmosféře Měsíce, kde se účastní vývoje jakoby z vnějšku, jako kdyby bylo vnější bytostí. Došlo ke 2 jevům - na jedné straně se já osamostatnilo a na druhé straně bylo vydáno všanc všem omylům, zlému. Pracuje-li já dnes z astrální úrovně na úroveň fyzickou, jde o skupinovou duši zvířecí, tehdy nebyl mezi člověkem a zvířetem rozdíl.
    Další říše, která zůstala pozadu ve vývoji - nebyla schopna přijmout tělo astrální a zastavila se na stupni, na kterém jsou žlázová ústrojí na Slunci. Lze si je představit jako rostlinná zvířata, dnes na Zemi neexistují. Další říše - stála uprostřed mezi nerostem a rostlinnou (podržení stavu Saturnského). Měsíční substance se proto sestávala z dřevitých látek, předchůdci dnešních nerostů, na nich rostla rostlinná zvířata.
    Andělské bytosti na Měsíci měly nejnižší tělo éterické. Skládaly se tedy z těla éterického, astrálního, já, životního ducha, duchovního člověka a z Ducha svatého. Tyto bytosti měly vývojovou hodnotu jako dnešní člověk. Tyto bytosti stojí dnes bezprostředně nad člověkem, jelikož se vyvinuly až k stupni Ducha Svatého - jsou to Duchové přísvitu čili lunární pitris, Poslové.

    Vývoj:
    Na počátku měsíčního stupně se plynné substance zhustily tak, že vznikla kašovitá hmota, hustě tekutá, která tvořila všechny bytosti. Měsíc byl obklopen atmosférou podobnou ohnivému vzduchu - tj. vzduch, ve kterém jsou vodnaté látky rozpuštěny jako mlhy, což umožňuje aby se vtělily duchovní bytosti. Atmosférou pronikaly v určitých dobách proudy, které visely jako provazce a hroužily se do lidských těl a pronikaly je. Já bylo mimo člověka a proudilo do něho nově vzniklou krevní substancí. Z kosmu proudila krvi podobná látka do nitra člověka a opět z něho ven tak, jako dnes vzduch. U zvířecích lidí vznikla schopnost, která se objevuje pouze s krví, zaznívání vnitřních tónů pro duševní zážitky - tóny jsou totiž spojeny s city. Bytosti dávaly křikem znít svému pudu ven do světa.
    Tři vývojové epochy - v druhé etapě Duchové pohybu (Mocnosti) - převádějí schopnosti, které získali, v čin - dávají ze své bytosti proudit do lidských bytostí astrální těla (první duševní vlastnosti). Člověk sleduje, co se v něm děje a pociťuje libost a nelibost.
    Zasáhnou Duchové formy (Síly) - předávají první stopu přání a žádosti (bytsot se snaží opakovat to příjemné), ale chybí niternost a samostatnost. Duchové formy nechávají proudit své síly ven a dovnitř.
    Fyzické tělo člověka na saturnské úrovni je tepelné, na sluneční je vzdušné a na měsíční úrovni je vodní - tj. tekutá forma bytí (proudí astrál). Nejhustší je vodní tělo, je prostoupené řidším vzdušným a za ním je tepelné tělo.
    I na měsíční úrovni jsou „zaostalé útvary“, bytosti později se vyvíjející, které dosahují teprve saturnského a slunečního stupně. Tak vznikají vedle lidské říše i dvě další říše: 1. říše - ty, co zůstaly na úrovni saturnském a mají fyzické tělo, které se na měsíční úrovni může stát nositelem samostatného životního těla. To je nejnižší měsíční říše. 2. říše - na stupni slunečním - nedostaly k tomu, aby v měsíční etapě do sebe včlenily astrální tělo - přechod. Obojí tyto nedovyvinuté bytosti se vloudí do těl člověka a lidské bytosti v měsíční etapě v sobě nesou jak saturnskou, tak sluneční přirozenost. Díky tomu dojde k vyloučení nového jemnějšího Slunce a to co zbyde je Měsíc.
    Sluneční bytosti mají více prostoru pro rozvoj, rychleji vyspívají a tak mohou ovlivňovat nižší měsíční bytosti s větší silou.

    Protest:
    Některé andělské bytosti se zmocnily vodního živlu (dědictví saturnských Trůnů) a vyvíjely svůj život nezávisle na slunečním. Vznikají tak i nezávislé měsíční zážitky (vzpoury proti slunečním bytostem). Měsíční těleso žije navěky dál dvojí život: Ten který souvisí s původním plánem vývoje a ten, který jde po svém. Celé měsíční těleso je minerálně-rostlinné substance. Člověk, jako polozvířecí bytost, obsahoval v sobě části obou říší, ale byl proniknut astrálním a životním tělem, na něž působí síly vyšších slunečních bytostí - člověk zušlechťoval své danosti.
    Vzniká tak boj mezi složkami člověka – na jedné straně stojí sluneční složky, s odpovídajícími mlžnými stavy vědomí – na druhé straně jsou samostatnější odpadlé bytosti měsíční, které chtějí člověka jakoby izolovat od celku. Hmotná měsíční složka se stala pomíjivou, protože to chtěly bytosti sluneční – kdyby se tak nestalo, člověk by ztratil kontakt s vývojem a „zatvrdl“ bez možnosti další cesty. Tak vznikla smrt – pomíjivá měsíční osobnost umírá. Trvalá sluneční složka přežívá.
    Jemnější části Měsíce se oddělují od hrubších v důsledku působení znovuzrozeného Slunce. Vznikají další planetární útvary, každý pro bytosti jiného rázu.
    Působení Duchů osobnosti (Prapočátků) - ti působí na astrální tělo a tím dostává charakter osobnosti, vztahuje je (=astrální tělo) na sebe a to je neseno a chráněno bytostmi okolí. Pak působí Duchové ohně (ti jsou pozdviženi na stupeň, kdy mají inspirující vědomí). Vnímají nitro bytosti. Duchové ohně se pozvedli na úroveň Duchů osobnosti na Slunci (pozvedli se na éterné tělo, dávají tělu vzpomínku). Zároveň působí na éterné tělo - pohyb sil je stále více životní činností. Co vzniká, dostává fyzický výraz v pohybu šťáv a jejich růstu. Plynné substance se zhustily ve vodní; to, co bylo přijato zvenčí, je proměněno.
    Představa věcí a bytostí podněcovala obrazy v tlumeném, soumračném vědomí, ty jsou niternější a spojené s vlastní podstatou okolí. Vše je zasazeno do dýmajícího okolí par, vše je v pohybu a to vyvolává ve vědomí člověka obrazy, které lze přirovnat k obrazům dnešního snového vědomí. Představy měsíčního vědomí byly pravé tvořivé síly. Člověkova podoba je odrazem procesů v jeho vědomí.
    Představy měsíčního vědomí ale nadále nejsou schopny ovlivnit celé tělo člověka. Lidská bytost se štěpí na dvě přirozenosti:
  • 1. je vyňata z původního obrazného vědomí, přijímá určitou podobu. Příliš hustý člověk není pod vlivem vlastního vědomí, ale pod vlivem bytostí slunečních.
  • 2. pozvedá se z první části jako „hlava“, nositel dřímajícího života lidského vědomí. Je pohyblivá a tvárná. Obě části jsou propojeny. Existuje pohyb mezi Sluncem a Měsícem … a lidské bytosti se ocitají střídavě ve vlivu Slunce a Měsíce. Toto střídání je výsledkem „odpadnutí“ určitých měsíčních bytostí a vyrovnáváním boje. Postupem věků získaly sluneční bytosti převahu a měsíční bytosti se musely podřídit jim i obecnému řádu. Synové života dosahují svého lidského stupně - člověk nepoužívá svých smyslů, ale Synové je požívají a zdokonalují. Dle střídání období dochází střídavě k zatemňování (vliv slunečních bytostí) a vyjasňování vědomí (vliv měsíce), které působí na ty části, které se vymkly vlivu obrazů vlastního vědomí. Tehdy se zabývá svou vlastní přirozeností (v astrálním těle je pohyblivost - člověk více pociťuje sám sebe). V tomto putování mezi vědomím slunečním a měsíčním dochází k tomu, že části lidské bytosti, na něž jejich tvořivé síly slunce nepůsobí, prochází procesem tvrdnutí a upadání. Působením slunečních bytostí se nově zrozené tělo opět zdokonaluje – dříve bylo dění vnímáno jen v odrazech, teď je vnímáno bezprostředně.
    Po určité době se Slunce a Měsíc opět spojily. Pak se na vyšším stupni opakovaly prvé tři stavy. (Saturn, Slunce a Měsíc). Potom vše, co bylo Zemí, vyloučilo ze sebe dnešní Měsíc. To jsou ty „nejhorší“ látky a bytosti, to co je nepříjemné. Vše, co bylo na dávném Měsíci a proudilo vodnatou substancí, to je na dnešním Měsíci ztuhlé. To, co zbylo, je Zemí.

    Shrnutí:
  • Rozvíjí se třetí stav vědomí, snový.
  • V prvních dvou kolobězích se opakují předchozí vývojové procesy.
  • Ve třetím získává člověk působením Duchů pohybu astrální tělo, zároveň se odděluje Měsíc a stává se oběžnicí Slunce.
  • Ve fyzickém těle pobývají Synové přítmí a dostávají se na stupeň lidství.
  • Astrální tělo získává od Duchů osobnosti touhu po samostatnosti; člověk začíná nevědomky pracovat na svém fyzickém těle.
  • V éterickém těle člověka se vyvíjí pasivní prožívání požitku a utrpení; v astrálním těle se rozvíjejí afekty.
  • K rostlinné a minerální říši se přidává živočišná, v níž se nachází sám člověk.


    Cyklus Země

    S novým vyjasněním obrazů ve vědomí dochází k tomu, že se člověk vidí jakoby zahalen do oblaku, který se na něj snesl. Toto nové vědomí cítí jako svoje „já“. Bytost přinášející vyjasnění obrazů je jedním ze Synů života, skrze které=ho působí síly Slunce.
    Každá slupina lidí má svého Syna života (tj. skupinové já). Rozdíl mezi jednotlivými skupinami je v tom, že každá skupina má jinak utvářené éterné tělo a tyto rozdíly se jeví jako příslušné druhy lidí. Synové života se odráží v lidech, toto zrcadlení jim dává vědomí „já“. Tímto zrcadlením v astrálním těle jsou odrazy nejasného měsíčního vědomí (na fyzické úrovni je to nervový systém). Utváří se zárodek duchovního „já“ (tak, jako na Slunci vzniká zárodek životního ducha). Obrazné vědomí zůstávalo stále více zachováno i ve slunečních obdobích. Činností lidských bytostí a duchů s nimi spojených dochází k tomu, že sluneční bytosti mohou používat své síly na vlastní rozvoj. Měsíc se opět sjednotil se Sluncem.
    Tělo v éterné formě je tělo prodchnuté zákony fyzického bytí. Přijetím éterné formy se fyzické tělo stává podobnější éternému a může se lépe prostoupit částmi éterného a astrálního těla, které ve slunečních epochách vývoje musely vystoupit. Zatím je Slunce a Měsíc společné. Člověk je spjat s duševně duchovním okolím, působí Duchové moudrosti a Duchové pohybu. Vyvíjí se duševní pohyblivost a moudrost v životním těle.

    Příprava vzniku Země
    Duše národa je něco samostatně existujícího - je to bytost. Na Měsíci to byla duše národa či rasy, která řídila proud krve sestupující do těl těch bytostí, které kroužily okolo Měsíce. Zde byla živoucí skupinovou duší (Měsíc má na vysokém stupni společné vědomí). Ve zředěné podobě se na Zemi tato skupinová duše objevuje jako duše národa. Společné vědomí se na Měsíci pociťuje jako princip ženský. Ozařování Sluncem jako princip mužský.
    Opakují se 3 stupně vývoje.
  • 1. Saturnský - objevují se bytosti, které byly dříve lidskými zvířaty.
  • 2. Sluneční - lidská těla jsou spícími rostlinami.
  • 3. Pak nastává opakování se stavu měsíčního, kdy se Slunce odloučilo. Všechny nezkrocené síly v člověku ožily a astrální tělo bylo nositelem divokých pudů. Měsíc zrál působením Slunce a po nějaké době se mohly vyloučit mocnosti, které se nemohly dále vyvíjet. Ty zůstaly v podobě vyloučeného Měsíce, a Země mohla jít dál svou cestou.
    Toto období je bráno jako zlé, neboť já bylo dáno bez očišťujícího myšlení. V době, kdy bylo již Slunce vyčleněno ale Země dosud nevyloučila Měsíc, byl člověk ve stavu, ve kterém bylo jeho tělo nositelem divokých chtíčů - zlé síly ožily a nebyla dána žádná protiváha. Lidé byly zcela skupinovými dušemi s nejhoršími pudy. Vlivem zrání tato opakující se Měsíční oběžnice působením očištěného Slunce, které již vystoupilo (Sluneční bytosti taktéž), mohla vyloučit pudy a mocnosti a ponechat to co, bylo schopno vývoje.
    Člověk se teď skládá z těla fyzického, éterného, astrálního a já. Jeho páteř se napřimuje, vytváří se mozek. Plovací měchýř se změnil v plíce a člověk mohl do sebe přijmout duchovní bytosti, tj. první zárodek duchovního já. Veškeré bytosti v této době neměly ještě červenou krev - to nastalo až tehdy, když prostoupila oběžnice Mars naší Zemí a zanechala v ní železo. To propůjčilo krvi schopnost síly, prvek válečný. Vliv, který tu vznikl v procesu dýchání, byl podporován vstupem železa do našeho vývoje.
    Bytosti, které byly na Měsíci lidskými zvířaty, se rozdělily - všichni dnešní savci jsou zbytky měsíčních lidských zvířat, která se zastavila ve vývoji. Těla těchto zvířat nebyla schopna do sebe přijmout já a zastavila se u měsíční skupinové duše.

    Shrnutí:
  • Rozvíjí se čtvrtý stav vědomí, bdělost
  • V prvních třech kolobězích se opakují předchozí vývojové stavy.
  • Dochází k zahušťování, tvrdnutí – to způsobují Duchové formy. Lidské bytosti se dělí na dvě části – zvířata a lidi. U lidí se astrální tělo dělí zase na dvě části – nižší část je nositelem afektů, vyšší se stává příbytkem pro já.



  •  
    Chiah&E.Q.A. 2003, 2009
    

    (c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz