Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Chiah: Tvoření světa - první kroky

Příprava
Po cestě se tentokrát jaksi vleču a moje vnitřní postava – projekce já – neví, odkud a kam jde. Netypicky se prochází a povaluje po rozkvetlé louce a tancuje si tam. Moje pozorující já, které sedí v sále, neví, co si o tom má myslet, na podobně optimistické obrazy si nepotrpím. Chrám je zabydlený, používaný; vracím se sem jakoby po dlouhé době na Svoje věčné místo.
Na invokačním rituálu si ale dávám záležet, nevynechám ani krok. Šustí mi při něm sukně a když po rituálu Otevření brány odcházím, odchází jen jedno alter-ego, druhé tu zůstává, aby se ponořilo do prostoru v prostoru. Moje pozorující já pro jistotu všechny já přepočítá a zkontroluje jejich stav. Asi jsem fakt hrozný hnidopich.



Vize
Nalézám sebe jako Boha před počátkem tvoření - dle zadání ke cvičení. Zjišťuji ale, že člověk nemůže být Bůh. Jeho vědomí je soustředěné do jednoho bodu, do jednotky – 1., kdežto Bůh je všude – 0.
Postupuji podle kabalistického popisu. Po uprázdnění se – cimcum – vzniká proudění sil odevšud na všechny strany v celém prostoru prázdna. Toto proudění jsou první tři sefiroty Keter, Chokmah a Binah. Nemají místo, protože pojem místa ještě neexistuje, tím méně že by uzavíraly nějakou formaci – neexistuje ani pojem prostoru. Tři sefiroty jsou všude a nikde v místě, z nějž jsem se uprázdnila. Pokouším se vyvolat trojúhelníkovou představu první triády a sefiroty tam umístit. Daří se mi to – vidím je jako květiny, které se otáčejí ke zdroji svého bytí. Obraz je dynamický, květiny jsou v pohybu oproti vesmíru, v pohybu je také pozorující vědomí, které ani na chvíli nehledí z jednoho místa.
Světlo nejvyššího vědomí padá dolů. Jakmile jsem se jednou posunula pod prostor Abyssu, vnímám už nejvyšší vědomí jako objekt, nikoliv jako subjekt. Spokojuji se proto s rolí pozorovatele, občas se ale pokouším do vize proniknout jako její subjekt – proudím se světlem mezi sefirotami, rozpínám se jako celý Strom života. Pozici subjektu ale vždy udržím jen na chvíli.
Jak světlo padá z Nejvyššího vědomí dolů, je ho míň a míň. Neexistuje žádné astrální světlo. Je to astrální tma.

 
Crám II., 8. září 2009


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz