Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Hemet Necer: Cíle
Hemet Necer

Čeho chci dosáhnout? Po čem sáhnout? Za čím se natáhnout?
Zatím jsem život brala tak , jak přicházel. Měla jsem různá přání. V době dospívání jsem snila o krásném partnerském vztahu. Toto přání se mi nevyplnilo, i když vnější pozorovatel mohl mít dojem, že je vše v nejlepším pořádku. Ale splnilo se mi přání – mít dvě děti. S dětma jsem se radovala i trápila. Pokud to byla malá miminka, zcela na mě závislá, byla jsem šťastná. Věnovala jsem jim maximální péči. Jak dcery rostly a osamostatňovaly se, zkoušely mou trpělivost a vytrvalost. Péče o ně vyžadovala veškerou mou energii. Nyní jsou to dospělé ženy, matky, které jsou vytíženy péči o své děti. Vše se opakuje, někdy jako bych viděla sebe. V době, kdy již dcery byly samostatné, jsem si přála zlepšit partnerský vztah. Ale ouha, manžel již měl své zaběhané stereotypy, které nechtěl měnit. Měla jsem nepříjemné tušení, že způsob života, který vede, nepřinese nic dobrého. Ale nebyla s ním řeč. Ani rozumná, ani nerozumná. A tak se jednoho dne stalo, že nás manžel opustil, a šel asi tam, kam měl odejít. Můj život se celý obrátil naruby. Najednou jsem měla volné ruce a mohla se věnovat sama sobě. Dlouhou dobu jsem si na to nemohla zvyknout, i když mi to bylo příjemné. Stále jsem se snažila dcerám pomáhat a starala se. Časem jsem však zjistila, že mou péči nepotřebují a že v některých záležitostech si poradí lépe, než bych to zvládla já. Začala jsem se učit od nich, žít život. Svůj vlastní. Ne jen prožívat druhé a pomáhat.

Již delší dobu jsem se zajímala o alternativní způsoby léčení. Chodila do jógy, zkoušela vařit makrobioticky, sledovala duchovní způsoby léčení, až jsem se dostala k výkladu tarotových karet. A tak se vše dalo do pohybu. Vždycky jsem dělala něco navíc, ale teď jsem se dostala zpět do školy, kde bylo třeba psát úkoly. A ne jen tak lecjaké. Pěkně jsem se u nich potila, a stejně nezvládala. Jenže něco uvnitř mi říkalo, že to je to správné. Soustředila jsem síly a začala chodit na cvičení, jezdit na víkendová soustředění a to teprve bylo něco. Cestovala jsem vlakem, nejdříve krátké trasy, ale loňské léto jsem se vydala sama do neznámého prostředí a zvládla to velice dobře. To posílilo mé sebevědomí a byl do další velký krok, kterého jsem se ve svém životě odvážila. Odvaha byla královsky odměněna. To, co prožívám poslední rok, je jedna změna za druhou. Vydala jsem se na dlouhou cestu, za svým velkým cílem, najít sama sebe. V poslední době jsem sama ze sebe stále překvapenější. Prožívám, raduji se, pláču, zuřím, hájím své zájmy. Už se nenechám jen tak snadno odstrčit bokem. Bojuji. Setkávám se s novými a novými lidmi, navazuji nová přátelství, rozšiřuji okruh svých známých, rozšiřuji své hranice. Začínám mít radost ze života, i když některé situace, do kterých se dostávám, jsou bolestné. Začínám chápat, že jedno bez druhého nemůže být. V poslední době je pro mě vše hořkosladké, radostnobolestné. Ať tak nebo tak, vždy dojde ke zvratu jednoho ve druhé. Cíl je hodně vzdálený, ale chci jíž touto cestou dál, zdolávat překážky, nenechat se odradit a dojít co nejdál. Mám kolem sebe stále víc lidí, kteří mi v mém úsilí pomáhají a podporují mě. Je to dobrá cesta. Cesta žití života. Účast na životě. Prožívání života, chápání, uchopování života.
Symbolicky jsem letos umřela v indiánské sauně. Seděla jsem naproti vchodu – východu, do sauny, a vždy, když děvčata podávala na vidlích kameny rozžhavené do ruda, jsem viděla hořící hranici, která měla tvar trojúhelníku, pyramidy. Seděla jsem v místě, kam nezavál ani doušek čerstvého, chladivého vzduchu. Celou dobu jsem dýchala rozpálený vzduch, tělo se ochlazovalo potem, který po mě stékal v potůčcích. Čtyřikrát jsme zdravili kameny rozpálené do ruda, říkali přání pro sebe, své blízké i všechny ostatní, nám neznámé lidičky. Jednu chvíli jsem měla pocit, že se zadusím duchovními přáními a tak jsem hledala nějaké hodně uzemňující přání. Po jeho vyslovení se mi ulevilo. Čekání na sběračku s vodou bylo nekonečné, a když ke mně byla dopodávána, byla prázdná. Putovala zpět a nové čekání zda tentokrát doputuje alespoň s douškem vody. Úleva, doušek vody svlažil má vyprahlá ústa, zbylo ještě i pro mého souseda. Čtvrté kolo bylo velmi náročné, někteří nevydrželi a předčasně saunu opouštěli. Měla jsem pocit, že musím odejít, jinak umřu, ale přání vyřčené nahlas: Vydržet v sauně až do konce!, mě drželo na místě. Vydržela jsem. Míra saunu ukončil, mohli jsme vylézt na louku a lehnout si do trávy. Lezla jsem po čtyřech až na louku, točila se mi hlava a nohy jsem měla tak slabé, že jsem se nemohla postavit. Vyšla jsem ze sauny – dělohy, do nového života, světa trojnosti. Pyramida již dohořívala, před saunou nás čekala děvčata – porodní báby, podavačky žhavých kamenů, posvěcené až do šestého kolene. Vítaly nás a staraly se, zda nám mohou nějak pomoci. Země mě přijala do své náruče a hýčkala mě. Chladila a pohupovala, bylo mi krásně. Nuit se nad námi skláněla, a krásněla padajícími hvězdami. Nohy se mi přestaly třást, šla jsem k hloučku postávajících kolem dohořívajícího ohniště a ještě dlouho jsme se nahřívali u ohně a povídali. V noci jsem spala jako miminko. Ráno jsem se cítila svěží a očištěná.
Pro život na zemi člověk potřebuje tělo. Jinak to nejde. A tělo, aby dobře sloužilo, potřebuje péči. Pokud je to péče láskyplná, tím líp. Při holotropním dýchání jsem pociťovala tělo jako velký dar. Užívala jsem si ho v pohybu, zkoušela jsem jak moc se můžu protahovat a natahovat, chtěla jsem cítit drsnost matrace na které jsem ležela, dupat chodidly na dřevěnou podlahu, užívala jsem si tělo. Ale tělo touží po blízkosti jiného těla. Lidská tělo umožňují bohyni Nuit prožívat, cítit. Pestrost prožívání záleží na smyslovém vnímání.
63. verš Knihy zákona – Zpívejte mi strhující milostnou píseň! Vykuřujte pro mě kadidlem! Noste mi klenoty! Napijte se na mne, neboť vás miluji! Miluji Vás!
Můj cíl v materiálním světě se týká mého těla. Ne se starat jen o tělo, hlídat co mám a co nemám jíst, co je zdravé a čemu se vyhnout, ale dopřát tělu prožívat a přes tělo cítit, vnímat, radovat se. Dopřát tělu, čeho si žádá, vnímat je a naslouchat i jeho varovnému hlasu. Ve zdravém těle, zdravý duch. Pokud je tělo v pohodě, jde se životem veseleji. S tělem souvisí i další materiální stránky života. Střecha nad hlavou, ta je pro mě hodně důležitá. Příjemné bydlení, soukromí, mít svůj klidný kout, pro nerušený odpočinek i práci, pro popovídání si s přáteli, pro příjemná setkávání. Pro nerušené chvíle s milovaným partnerem. A k tomu je zase zapotřebí mít práci, aby bylo čím zaplatit za užívání bytu. Peníze taky patří k životu. Čím víc, tím líp. I když, na druhou stranu, když je člověk nemá, objeví jak žít i s méně penězi. Ale je to únavnější, vyčerpávající, omezující.
Magický cíl. Hmm. Skloubit vše se vším. Každý jsme součástí celku, a celek je součástí nás. Každý jsme reprezentantem celku. Pokud se člověk stane součástí skupiny, která má společný cíl, zjistí, že má všechny rád, že jsou mu blízcí, dokáže tolerovat jejich nepříjemné vlastnosti. Pokud ve skupině vládne důvěra, lidé se jeden druhému otevírají, jsou sdílní, přátelští, tolerují se a vychází si vstříc. Magie, práce na sobě, pro radost z práce, z tvořivosti, z možnosti uplatnit tvůrčí energii. Prolíná se mi všechno se vším. Pokud chci něčeho dosáhnout, vkládám do činnosti svou vůli.
Kniha zákona, verš 44. Neboť ryzí vůle, nezkalená úmyslem, osvobozená od chtivosti výsledku, je každým způsobem dokonalá.
To mi zase připomíná: Vrať se na cestu.
Ptala jsem se: „Ale na kterou?“
Trvalo mi asi rok, než jsem pochopila, že je jedno na kterou, ale že je potřeba dát se do pohybu. Změna je stabilita – devítka holí. Nehybnost není ani život, ani smrt. Je to živoření Čím více energie člověk vydává, tím více ji dostává. Ale někdy si potřebuje odpočinout, vydechnout, rozvážit jak dál, najít rovnováhu. To pro mě znamená, pracovat jako srdce. Stah, uvolnění. Nebo plíce. Nádech, výdech. Chvíli zátěž, chvíli uvolnění. Nedokážu pracovat stále stejným tempem, potřebuji střídání. Po dobře vykonané práci, možnost radovat se z dobře vykonané práce. Práce – oslava. Úsilí – uvolnění. A zase jsem u protikladů
Magie pro mne znamená odkrývání rezerv, o kterých nevím. Probudit dřímající energii, naučit se ji využívat a usměrňovat. Ovládnout ji a použít, když zrovna potřebuji. Dlouhá cesta přede mnou.
Je ještě jedna oblast mého života, kterou bych chtěla naplnit. Splnit si svůj sen dospívání. Pěkný partnerský vztah. Ideální partner neexistuje, ale snad existuje takový, který by byl schopen mi rozumět a já jemu. Je to oblast, ve které zatím tápu. Láska – přitahování protikladů. No, pokud stačí jako protiklad to, že je to muž a žena, zájmy by snad měli mít společné. Lépe by nacházeli společnou řeč. Nebo by měli mít společný cíl? Život je pro mě někdy k nerozlousknutí.
Všechny cíle se mi prolínají, těžko je oddělit od sebe. Přesto je pro mě asi nejdůležitější, jít si svou cestou, najít svou oběžnou dráhu, nikomu nepřekážet v jeho vlastní cestě a věřit, že na své oběžné dráze potkám někoho, kdo se mnou bude chtít kroužit životem.
 
srpen/září 2003


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz