Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Damona: Rozpínání vesmíru

Podle nejnovějších pozorování vědci odhadují, že vesmír vznikl před 13,7 miliardami let (10 -43). Nelze si představit, co bylo před počátkem – před velký třeskem (v současnosti je to jediná teorie, která přijatelně popisuje to, co lze ve vesmíru pozorovat, ale je nemožné ji dokázat). Vědci říkají, že tuto formulaci nelze vůbec říct, neboť velkým třeskem vše začíná, před ním tedy neexistovalo nic, nebo spíš existovalo jen to nic. Nebyl žádný čas, prostor, proto nelze říct „před velkým třeskem“. Prostor i čas vznikají spolu s velkým třeskem, mylná je tedy představa výbuchu. Od počátku se vesmír začal rozpínat. Byl menší než špička jehly a byl nepředstavitelně horký, rozpínáním se vytvořil do podoby, která je nám dnes dobře známá.



Počátek je zahalen tajemstvím, vědci neví, co se událo v prvních sekundách po velkém třesku. V současné době probíhají pokusy ve švýcarském CERNu v urychlovači částic. Vědci se snaží mimo jiné přiblížit co nejvíce počátku a objasnit tak mnohé otázky, protože dalekohledy tak daleko nedohlédnou.
Zajímavé je, že se velký třesk neodehrál na jednom místě, ale odehrál se všude. Vše se vzdaluje od všeho, proto to vypadá, že každá částice je ve středu rozpínání.
Vesmír byl nejdříve nepředstavitelně malý a horký, rozpínáním začal chladnout. Částice, které se vesmírem začaly velkou rychlostí pohybovat, měly obrovské množství energie. Tyto částice – kvarky – narážely do částic s opačným nábojem – antikvarků. Vědci předpokládají, že i dnes má každá částice svou antičástici, která je naprosto identická, jen má opačný elektrický náboj. Jestliže v prvotním vesmíru potkal kvark antikvark, jejich energie se vyzářila a zmizeli. Vesmír byl vyplněn zářením. Tím jak se vesmír dál rozpínal a chladl, došlo ke zpomalení kvarků a ty se svou vlastní přitažlivostí dokázaly zachytit a spojit. Tyto spojené částice se nazývají baryony (protony a neutrony) a antičástice antibaryony (antiprotony a antineutrony). A zde dochází k pozoruhodné události. Pokud by byl počet baryonů a antibaryonů stejný, stále by se srážely, což by vedlo k úplné anihilaci. Jejich vyzářená energie by řídla postupně s rozpínáním vesmíru a nové páry částic by tak nemohly vznikat. Podle tohoto modelu by hmota nemohla existovat, jenže existuje, něco se muselo stát.
Nerovnováha – ta zachránila vznik hmoty na počátku vesmíru. Vědci těmto důvodům zcela nerozumí a uvádí, že na miliardu antibaryonů existovala miliarda a jeden baryon.

Vesmírná inflace
Na rozpínání vesmíru měla vliv gravitace a nerozpíná se stále stejně rychle. V prvních sekundách po velkém třesku došlo k tzv. inflaci. Je to období, ve kterém velikost vesmíru narostla mnohomiliardkrát. Na konci inflačního období se rozpínání vrátilo zpět ke stabilní rychlosti. Inflace měla vliv na teplotu vesmíru, ta se dostala do rovnováhy.




Obrázek vlevo zobrazuje vesmír, v němž proběhla inflace, vpravo je vesmír, kde tato fáze neproběhla.

Po skončení inflace vesmír pokračuje ve svém rozpínání a chladnutí pomalejší rychlostí, již nebyl tak bouřlivý, stále však bylo temno. Fotony se nejdříve takřka nehnuly z místa, došlo však k dalšímu ochlazení vesmíru, došlo ke vzdálení se jednotlivých atomů a tak vznikl prostor pro fotony, které mohly volně cestovat na velké vzdálenosti. Záření se oddělilo od hmoty a vesmír zprůhledněl – 380 000 let po velkém třesku - tomuto jevu se říká reliktní záření a dodnes může mít rušivý vliv na přijímače, antény.
Pohled do vesmíru je vždy pohledem do minulosti a toto je hlavní důvod toho, proč nelze nikdy dohlédnout blíže k počátku – před vznikem reliktního záření byl vesmír neprůhledný, světlo jím nemohlo putovat.
S rozpínajícím se vesmírem se přidávají jiné síly, které jej ovlivňují. Je to gravitace, která působí opačně k rozpínání, díky tomu vznikají první tělesa. Vesmír se rozpíná a díky gravitaci se tělesa smršťují, vznikají první galaxie. Toto období pojmenoval britský královský astronom Martin Rees „temným věkem“, ještě totiž neexistovaly hvězdy, které by vesmír osvětlovaly, vesmír byl šerý. Po vzniku prvních hvězd se vesmír zalil světlem. (Po velkém třesku vznikly pouze 3 prvky – vodík, helium, lithium, ostatní prvky vznikly uvnitř hvězd  odtud rčení jsme stvoření z hvězdného prachu.)
Vznikly první objekty ve vesmíru – hvězdy, černé díry (jejich existenci se zatím nepodařilo vědecky dokázat, ale vědci s nimi počítají, v CERNu se snaží na krátkou chvíli vyrobit takovou miniaturní černou díru, aby byla jejich existence vědecky korektně dokázána). V tomto období, stále na počátku, docházelo ke srážkám zárodků galaxií (vypadá to, že centrum galaxií není slunce, ale těleso mnohem těžší = černá díra). Viditelný vesmír (galaxie, hvězdy) tvoří pouze 4% energie vesmíru, 23% tvoří „temná hmota“ a zbytek tj. 73% něco, co je nazýváno temnou energií.
Postupně vznikají další galaxie, vytváří se i ta naše galaxie zhruba před 10 miliardami let, nesprávně nazývaná Mléčná dráha. Tyto galaxie rotují a stále se od sebe navzájem vzdalují. Kosmický rok je doba, za kterou Slunce oběhne kolem galaktického středu a tento rok trvá 225 milionů let. Naše sluneční soustava vzniká před 4-5 miliardami let.

Vývoj vesmíru a jeho konec
Na počátku byl vesmír žhavý, začal se rozpínat, zhruba do poloviny tj. do 7 miliard let se rozpínání zpomalilo, ale nyní vědci zjistili, že se opět zrychluje, zdůvodňují to existencí temné energie, o které zatím nic neví, ale ta je příčinou rychlého rozpínání.
Jak jsem již uvedla výše, minulost vesmíru můžeme pozorovat, však s odhadem budoucnosti je to složitější. Nedá se s přesností určit, jak se hvězdy či galaxie budou chovat dál a proto se vědci musí spoléhat na to, co stihli vypozorovat. Existuje řada možností zániku, ten bude záviset na dvou silách – gravitaci a na síle, která způsobuje urychlování expanze vesmíru = kosmologická konstanta.
1.Budoucnost, ve které by zvítězila gravitace – rozpínání by se zastavilo a obrátilo se, celý vesmír by se přibližoval, teplota by rostla, docházelo by ke srážkám galaxií a nakonec by celý vesmír skončil tzv. velkým krachem. Dál je těžko něco odhadovat, možná že velký krach přejde do velkého třesku a tak to půjde do nekonečna. Tato varianta je však málo pravděpodobná.
2.Budoucnost, které bude záviset na síle kosmologické konstanty – naše Slunce se stane chladným, ostatní hvězdy však budou zářit, vzdálenosti mezi galaxiemi budou narůstat, bude narůstat počet černých děr, pro vznik nových hvězd bude stále méně čerstvé hmoty a vesmír bude postupně upadat do temnoty. Dále hvězdy přestanou svítit, galaktický střed tj. černá díra bude narůstat a vše k ní bude směřovat, ty se nakonec také rozpadnou, částice se vyzáří a vypaří při konečném výbuchu záření – tzv. Hawkinovo vyzařování. Rozpínání vesmíru tak povede k nepředstavitelnému zředění, vesmír bude tmavší a chladnější a zřejmě se už nic dalšího nestane. Toto nastane, bude-li kosmologická konstanta konstantní.
Pokud bude kosmologická konstanta narůstat, vše se odehraje mnohem rychleji. Galaxie budou roztrhány na jednotlivé hvězdy a ty se také rozervou – tzv. velký roztrh. Vesmír se bude rozpínat stále narůstající rychlostí, veškerá tělesa budou rozervána, se stále pokračujícím rozpínáním dojde k roztržení atomů, zůstane jen záření a částice (stejně jako na počátku, ale s nekonečně malou hustotou).




Obrázek znázorňuje vesmír, kde již atomová jádra nebudou držet pohromadě a ten se promění v záření tzv. velký roztrh.

Paralelní vesmíry
Naše Země a život má omezené trvání, vesmír má budoucnost delší, podle moderních teorií není tato budoucnost nekonečná. Možná společně s naším vesmírem existují paralelní vesmíry, ale v různých dimenzích, proto není možné se s nimi spojit. Takový vesmír může být od toho našeho naprosto odlišný. Pokud paralelní vesmíry existují, nabízí se otázka, zda budou také čelit zániku jako ten náš. Mohou existovat dlouho poté, co náš vesmír zanikne. Vědci si s myšlenkou paralelních vesmírů pohrávají, ale neznají žádný způsob, jak je nalézt.
Jestliže tedy dojdeme do konečného stadia prakticky prázdného mrtvého vesmíru, můžeme prohlásit, že celý experiment s vesmírem byl zbytečný a neměl smysl, a to je něco, co mnoho lidí není ochotno přijmout.



Použité zdroje informací:
Přednáška RNDr. Jiřího Grygara CSc. 8.12.2009 Ostrava - Klub Atlantik
Bang! Velký třesk a historie vesmíru – Patrick Moore, Brian May, Chris Lintott
www.21stoleti.cz
www.vtm.cz

 
jaro 2010


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz