Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Existuje minulost?
Mem

Jak jaro trošku pokročilo, vydal jsem se na jeden festival s psychologicko – literárně - divadelní tématikou do jednoho německého města. Nejdříve probíhal seminář... a hned odpočátku mě uchvátil nenápadný obrýlený fousatý moderátor, ovládající nevídanou techniku: žádné 3D, ale jako by přímo tvořil realitu. Např. říkal: ... a to má za důsledek, že si můžu myšlené nejen představovat, ale jsem tam v podstatě okamžitě přítomný. Například jste tam, kudy Nora chodí denně z práce domů.... A v tu chvíli jsem viděl, jak kamarádka Nora jde zvolna z práce domů, a trošku se po nás kouká, co tam děláme, nicméně po chvíli se zase vrací k rozpouštějící se zmrzlině, a kráčí dál k tomu shluku paneláků, z nichž jeden je jí domovem.
Žasnu. To je fakt něco.



Vydal jsem se na obhlídku toho krásného místa, kde se seminář konal. Vypadalo to jako dřevěný mnohoblok, skanzenového typu, a současně to bylo i nákupní centrum. Velmi prosté, ale vkusné. Pomalu jsem procházel kolem všech těch krámků, cesta se zvolna stáčela doleva, ještě obchod s módou a cukrovím z doby Mozartovské Vídně... a pak dolů, už venku, svažujícím se zastřešeným ambitem, vycházím ven a jdu doprava, ven z toho – jak se ukázalo – obrovského komplexu. Jdu sám, pomalu, až k mému autu. Pořád myslím na tu techniku prožívání - nebo zhmotňování – myšleného. Přitom otvírám auto, startuji a jedu. Najednou mě ale něco zastaví. Na něco jsem zapomněl. (Co to sakra bylo???) Musím se vrátit.
Popojel jsem sotva pár metrů a tak znovu parkuji, vystupuji a zamykám auto, a jdu zpátky. Znovu si vybavuji cestu, jak jsem šel, ty povědomé obchůdky... až jsem se dostal někam, kde jsem si nebyl jistý. Udělal jsem snad krok chybným směrem? To se mi nestává... a tak jsem tomu moc nevěři. A přece jsem se ocitnul někde, kde jsem dříve nebyl. Tohle místo jsem rozhodně neznal... ač se mi ono samo téměř snažilo být povědomé. Než jsem na to přišel, nechal jsem se oklamat a tak jsem šel, pořád dál s myšlenkou, že to každou chvíli poznám, kde jsem, tak jako poznáme něco povědomého ve známé krajině.
Děl se však přesný opak. Procházel jsem pod neskutečnými konstrukcemi jakýchsi dopravních cest, visutých vozidel, a to co se mi otevíralo před očima bylo čím dál bizárnější...
Tehdy mě to napadlo poprvé. Už se tam nedostaneš. Je konec. Ale ratio mě přívětivě chlácholilo, že to není možné, máš dobrý orientační smysl, nic se jen tak neztratí, co bylo... A tak jsem další a další okamžiky dál šel vpřed, ale současně to bylo i někam jinam... jinam... kde všechno vypadalo čím dál víc jinak.
A tehdy jsem to už věděl. Neexistuje nic co je minulostí. Nelze se k tomu vrátit, i kdyby se k tomu šlo dopředu. Jsem ztracen někde a nevím kde, a nemůžu se nikoho zeptat, protože jednak neumím jejich jazyk, ale to čert vem, to by se dalo ještě překonat, ale naprosto jsem neměl ponětí, co hledám, co to bylo za místo, odkud jsem přišel. . . . . . . . .
Vtom vrzly dveře... a Drštička vchází do dveří.
Zdál se mi sen.
Ale tenhle byl opravdu živý.

 
11. 5. 2010


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz