Magický řád Malé opatství thelémské

Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Nevinný nákup
Uria Sophia

--Zase jedno nudné sobotní odpoledne máme za sebou--, řekla Klára a automaticky dávala nákup z koše do auta, Tom jen přikývl. --Lednice bude plná na pár dní a pak si tento záživný výlet zopakujeme--, vedla monolog Klára. Byla nasupená z úžasných cen, slev, akcí a všeho co se hypermarketů týkalo. Tom nebyl ochoten se na téma nákupy bavit a to Kláru ještě více pobuřovalo.
--Něco ti ukážu--, řekl Tom s úmyslem převést náladu jiným směrem. Klára se na Toma podezřele podívala a pomyslela si: ráda se nechám od tebe překvapit. Oba se pohodlně usadili v autě, Tom nastartoval a vyjeli směrem za město. Příjemné teplo, které proudilo na nohy, Kláru pomalu uspávalo.



Tom se lehce dotkl Kláry. --Vstávej--, zašeptal. Klára si promnula oči a divila se, že usnula, nestávalo se jí to. Upoutaly jí oprýskané plechové tabule s nápisy Vojenský prostor a Vstup zakázán. --Kam to jedeme--?
--Říkal jsem ti, že ti něco ukážu--.
--No, ale sem se přece nesmí, vždyť je to tu všude napsané-- děsila se Klára.
--To už dnes neplatí, teď je tady zapomenutý kraj-- odpověděl Tom. Klára pozorovala krajinu, kterou projížděli a nestačila se divit.
--Podívej na tu vesnici, vypadá jako opuštěná, a na kopci, vidíš ten zámek, jak je možné, že jsem o těchto místech nevěděla--, žasla Klára.
-- Já jsem o nich vlastně taky nevěděl, vždyť víš, že se tohle území před námi tajilo, až nedávno jsme tudy projížděli s kolegou a zjistili jsme, že betonové zátarasy byly odstraněné, tak jsme to tu probrouzdali--, sdělil Tom.
--Já se chci podívat na ten zámeček--, řekla Klára. Tom odpověděl --ten si necháme na konec, to ještě není všechno--.
Přidal plyn, aby vyjeli kopec, ke kterému se blížili. Tom zaparkoval auto před chátrající loretou, vedle které stál velmi starý hřbitov. Oba vystoupili z auta a vydali se na procházku tímto podivným místem. Za hřbitovem se otevřela nádherná krajina, podzimní scenérie je dojala tak, že se nevědomky chytlli za ruce. Nedaleko za hřbitovem se táhla Křížová cesta, nebo spíš její pozůstatky, táhla se až do vzdálených lesů. Mnohá Zastavení už byla téměř zbouraná, pár se jich však dochovalo.
Došli k nejvíce zachovalému. Klára si sundala rukavici a lehce prsty přejížděla nádherné fresky, na kterých se podepsal zub času a komunistická neomalenost.
Pomalu se začali vracet k loretě, míjeli hřbitov a Klára najednou zavrávorala, jen tak tak se chytla pomníku, aby neupadla.
--Co je ti--, vyděsil se Tom.
--Taky jsi to viděl--?
--Co jsem měl vidět--, odpověděl Tom.
--Ty stíny, nebo co to bylo--špitla Klára.
--Máš snad nějaké vidiny? Kromě nás tu nikdo není, a stejně už musíme jet pokud chceš ještě na ten zámek, za chvíli se začne stmívat,-- pronesl Tom. Klára nebyla s odpovědí spokojena, ale mlčky nasedla do auta a stále myslela na To zvláštní, co v ní vyvolalo pocit tísně.
Tom zastavil před branou zámku a slavnostně pronesl --vystupovat, paní hraběnko! Prohlédni si to tu, já si zakouřím a přečtu si noviny.--
Klára byla ráda, že na chvíli bude sama, popošla k bráně a už svírala mohutnou železnou kliku.Brána se s vrzotem otevřela.
Pomalými kroky procházela rozlehlé nádvoří, rozhlížela se kolem sebe. Všude byla spoušť, vytlučená a vyvrácená okna, vylámané dveře, ze soch zůstaly jen torza. U zámecké kašny se válely lahve od rumu a vodky. Toto je vizitka našeho národa, pomyslela si Klára. Jak se tak procházela, najednou opět pocítila něco nepříjemného, tísnivého, měla pocit jakoby se okolo ní něco míhalo a zároveň to mizelo někde v zemi. Zastavila se a zpozorněla. Vtom uviděla obrazce, které se podobaly černým kůlům, rychle se pohybovaly a vpíjely se do země. Klára se chtěla vrátit, bylo tu však něco, co jí to nedovolovalo a nutilo jí to jít stále dál.
A tak sešla po rozbitých zámeckých schodech do kdysi nádherné zahrady, procházela mezi vzácnými stromy, které si zanechaly svojí majestátnost. Opět uviděla to rychlé a černé. Rozbušilo se jí srdce, zároveň skrze ní proudila síla, která jí popouzela jít stále hlouběji do zahrady. Klára pocítila závan něčeho neblahého, zastavila se a v tom se před ní vztyčilo obrovské černé monstrum. Přední část těla měla nejasnou podobu člověka a zvířete, záda až po nohy byly článkovité, připomínaly vyhynulé ještěry. Monstrum bylo celé černé. Klára vytřeštila oči a čekala na svůj ortel. Bytost začala komunikovat, aniž by pohybovala ústy. --Jsme tady, na opuštěných místech, kde civilizace téméř vymizela. Žijeme v podzemí, některé druhy i mezi vámi, lidé však o nás neví. Pár jedinců se o nás dozví, potřebujeme jejich spolupráci. Byli jsme tu dávno před vámi.--
--Prosím tě co tady tak dlouho děláš? Hledám tě a podívej se jak máš mokré nohy!-- řekl Tom nasupeně. Klára se celá třásla.
--Jak dlouho jsem byla pryč--? Ani nevnímala co jí Tom odpověděl. Mlčky nasedla do auta, stále nechápala co se stalo. Auto se rozjelo a příjemné teplo Kláře proudilo na nohy...

 
podzim 2005, přidáno 11. 5. 2010


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz