Magický řád Malé opatství thelémské

Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Tango Alchemie – Praha 17. - 20. 6. 2010
Mem

http://www.tangoalchemie.cz/festival2010/home?Itemid=1

Nedávno jsem slíbil, že se víc rozepíšu o tango-akci, která v Praze proběhla těsně před letním slunovratem. Aby to nebylo tak nezáživné, zejména pro ty, kteří o tangu nevědí nic (moc), pokusím se – i sám pro sebe – sformulovat, co je tango a proč mě a ostatní tak uchvátilo... a stále to dělá :-).
Vyhnu se popisnosti – o vzniku a původu, historii, stylech... to si může případný zájemce klidně sám najít na netu (třeba na www.caminito.cz) – budou to spíš moje osobní subjektivní postřehy, úvahy, prožitky... myšlenky začátečníka. S největší pravděpodobností budou i neučesané, spřeházené, nenavazující...



***
Argentinské Tango* není jenom zábava na dlouhé zimní či letní večery, není to (kupodivu a na rozdíl od třeba Salsy) ani aréna k vzájemnému lovu těch, kdož zrovna nemají s kým souložit nebo se i vážně seznamovat, ale je to takřka světonázor a životní styl. AT je opravdu daleko komplexnější a bohatší, než jen radost z pohybu těl a sociálního kontaku.

Zprvu jsem byl překvapen, že se na milongách pohybují vesměs vysokoškoláci a lidé vzdělaní... a já postupně chápal proč: naučit se principům tanga totiž není vůbec tak jednoduché, jak jsem si představoval. Ona nesnadnost je i důvodem, proč jeho šíření a obliba nejsou nikterak masové, ale postupné. Argentinské tango je něco mezi normálním a výrazovým tancem. Není to jen o základním kroku, na který se navěšují další figury – jak to bývá u běžných společenských tanců zvykem. O nějaké mechanické opakování naučených kroků tu vůbec nejde, ba je to přesně naopak: argentinské tango je neustálá improvizace. Tam se nic neplánuje dopředu, ale ani to není nějaký automatismus svalové paměti. Je to v podstatě „jam“ podle právě aktuálního pocitu, místa, který mám k dispozici. „Ten, který následuje“, dopředu vůbec neví, co “ten, který vede“ udělá, na co tedy bude reagovat. Proto tomu říkám „čistý gestalt“ (ten totiž pracuje naprosto primárně s uvědoměním tady a teď!). Určitě nebudu ani přehánět, když řeknu, že v tomto ohledu je tango výborným terapeutickým prostředkem: jeho učením se učíme adekvátně reagovat na neustále se měnící prostředí. Samozřejmně, že to je zpočátku obtížné, ale jak to postupně vejde do krve i jeho principy se uplatní v daleko širším spektru všech možných událostí našeho života, než pouze při tanci.

U argentinského tanga se striktně nedělí na tradiční muž a žena, ale spíše na role: leader (ten, kdo vede) a follower (ten, kdo následuje). V AT je totiž mistrem ten, kdo ovládá obě role. Je to pro mnoho nadšenců další výzva k překračování dalších a dalších limitů a tak na milongách uvidíte často tancovat i muže s mužem, nebo ženu s ženou, a vůbec to ještě nemusí znamenat, že to jsou gayové nebo lesbičky. Na druhou stranu gayové a lesbičky právě tohoto principu velmi rádi využívají k svobodnému tanci se svým milovaným partnerem, aniž by se nad tím kdo pozastavil – AT je tak pro ně dost bezpečným prostorem, kde jsou akceptováni.

A tak se lidé, kteří se učí mluvit jazykem tanga, stávají také poutníky po různých jeho mekkách nejen Evropy, ale všech kontinentů, kde se pořádají nějaké zajímavé tango festivaly, kurzy, milongy a spousty dalších akcí... jako třeba ten pražský festival, probíhající 4 dny před letním slunovratem.

Název Alchemie nebyl pro festival zvolený jen tak náhodně: (když odhlédnu od toho, že se koná v magické Praze a že jeho zakladatelka & pořadatelka je pěkná čarodejnice :-)) jestliže Jung chápal Veké Dílo alchymika jako práci sama na sobě prostřednictvím práce na něčem vnějším, pak v tangu je to hodně podobné. Přimět však a naučit svoje těla + mysl tangu není rozhodně věc, jež by byla jednoduchá a pro každého... Ale právě tím úsilím a vším, co do tohoto úsilí investujeme (sami sebe) se každý z dvojice mění – dalo by se říci, že se stancovávají – potažmo se pak stancovávají se vším: s životem a jeho plynutím. Je to neustálá reakce a iterakce s tím, co plynutí právě sem a v tuto vteřinu přineslo. Ve své podstatě je právě tohle (autentická, adekvátní, neplánovitá, nenaučená reakce) asi tím zásadním zdrojem potěšení, jež se jen stěží dá popsat. Nejblíže je vystihuje asi to Crowleyho „Existence je ryzí radost.“

Samotný festival je velká akce. Je to celodenní a celonoční kolotoč lekcí s nejlepšími tanečníky a pedagogy (pro mně jakožto začátečníka to byl asi úplně největší zážitek. Ty lekce byly dělány pokud možno univerzálně, aby si na své přišli úplně všichni, i ti velmi pokročilí... a to je opravdu pedagogické umění, které jsem obdivoval a užíval si ho! To znamená, že se cvičily a teoreticky probíraly techniky zastavování, odbourávání nepotřebných pohybů, mechanika, přirozenost držení, předávání impulsů k následování... a mnoho mnoho dalšího), odpoledních praktik, večerní milongy, noční afterparty... Program nabitý až až, a bylo na každém, na kolik se čeho chtěl účastnit.

Možná jsem si toho naložil příliš, možná že hudba byla opravdu hodně jednostranná – měl jsem pocit, že DJ-ové se specializovali výhradně na „klasickou“ tangovou hudbu, která je mnohými považována za jediné a pravé tango, a sice tu, která (a jak) se hrála v Buenos Aires ve 30. a 40. letech. Je to zpravidla více bandoneonů, hrajících skoro pořád stacato, a do toho neustále kvílí housle.... Vidíte, že teď už to píšu s určitým emočním „vztahem“, opravdu, po 4 dnech mi tenhle styl lezl nejen krkem, ale i ušima. A přitom jsou samozřejmně i v Tangu nové hudební směry (s čímž samozřejmě souvisí i styly tance), jako třeba elektro tango, tango nuevo... a to je pro moji duši i tělo pohlazení a balzám... Bohužel, na milongách jsem se ho nedočkal... a tak jsem se dost rychle unavil, protože styl předválečný je poměrně rychlý, cupitavý, a to mi při delším trvání dělá problémy. Hlavně psychicky, protože při mojí hudebnické fixaci na rytmus se s tím těžko srovnávám, nedokážu-li ho udržet, právě pro tu rychlost... a to pro mě bylo hotové peklo.
Navíc je při těchto akcích na tanečním parketu najednou koncentrace mistů taková, že pro typy, které se srovnávají a vidí, jak daleko je k dokonalosti, takové setkání není nikterak radostné, ale spíše traumatizující... Nicméně i tohle frustrující poznání patří do období začátečníků. Jak vím, prošli si tím skoro všichni: tím nadšením, úsilím, a pak když se po půl roce odváží na milongu, zjistí, jak je to těžké a mají najednou pocit, že naprosto, ale naprosto nic neumí. Ale, jak se mezi tanečníky říká, první půlrok se v tom člověk tak nějak plácá, a za další 2 roky to teprve začne trošku vypadat jako tanec (ale musí se cvičit!!! :-) jak vědí všichni, kdož se začínají učit hrát třeba na housle, že Hanko :-)).

Ale právě proto, že si tím skoro všichni prošli, je „komunita“ tangueros velmi tolerantní, otevřená, inteligentní, kreativní... a to jsou všechno vlastnosti, které tango samo tříbí, formuje a léty zušlechťuje. Komunita tak v sobě zahrnuje celé věkové spektrum člověka, přičemž ten věk tam opravdu nemusí být vůbec důležitý: na milongy chodí páry v důchodu, které spolu už ale nějaký ten rok tančí a řeknu vám, že je to i tehdy nádhera pro oko!!! A to je další věc, která mě baví, že ten vklad společného tance je i do budoucna... dokud člověk dýchá, tanguje... :-)))

Tango – je improvizace ale v řádu, je to tvoření krásna v řádu. Není to jen rytmický pohyb... nesrovnávám, i to je velmi důležité, osvobozující, asi jako emoční vyjádření jen ne-artikulovaných slov „bez formy“ - v jazycích. Je to jako to srovnání 2 mlýnů, o kterém jsem jednou psal.



* (o rozdílu mezi Argentinským a „normálním“ tangem např. zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Argentinsk%C3%A9_tango)

 
11. 9. 2010


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz