Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Lysá hora, Kybelé a trocha mytologie
Damona

Jednu teplou srpnovou sobotu jsme se vypravili na Lysou horu, která je považována za královnu Beskyd. Cest na tuto horu vede několik, my je však neznáme, proto se vydáváme tou nejznámější z obce Ostravice. Chvíli jedeme autem, ale brzy ho musíme odložit na parkoviště a jít po svých. Špatné znamení, parkoviště je plné, dlouho hledáme místo. Jdeme, stoupáme, davy lidí proudí nahoru a dolů. „Předjíždí“ nás babička s dědečkem, kteří svižně stoupají a jejich trackové hole nezastavitelně kmitají, jedna střídá druhou. Jirka prohodí – „my ještě nebudeme nahoře a oni se už budou vracet.“ No jo, chybí nám trénink, ale nevzdáváme se, pokračujeme dál. Les krásně voní, svítí sluníčko a vánek nás příjemně osvěžuje. Zatím máme dost sil. Lidé stále proudí, rozprchávají se do lesů a sbírají houby. Nad hlavami nám poletují plachťáky. Postupně za sebou nechávám kluky, mají pomalejší tempo a pořád někde odpočívají. Plazím se výš. S blížícím se vrcholem přibývají i pomníčky těch, které tato královna přemohla a uvěznila je do svého světa.
Takovou početnou účast turistů jsem vážně nečekala, vstoupám a přemýšlím o tom, co lidi vede k tomu, aby zdolávali vrcholky hor.



Bohyní z hory neboli horskou matkou je známá bohyně Kybelé. Je to prastará bohyně, která pochází z neolitu 7 tis. – 5 200 př. n.l. Neolit je mladší doba kamenná, kdy dochází k neolitické revoluci – začíná se rozvíjet zemědělství. Lidé přechází od hlídání divokého obilí k jeho pěstování. Domnívám se, že bohyně musela být známa ještě dříve – v paleolitu (starší doba kamenná – od vzniku člověka - 10 tis. let př.n.l.), kdy lidé uctívali kult matky a plodnosti, neboť následující období po neolitu eneolit (pozdní doba kamenná – 5 200 – 3 500 let př.n.l.) je charakteristický růstem významu postavení muže v rodině i společnosti a postupnému přechodu v patriarchát.
Číselné souvislosti:
KLB - כלב = 52 = pes – stráží vchod do podsvětí/jeskyně/do prostoru, kde platí jiná pravidla, než pro pozemský svět – Atu XVIII. Luna
QBL - קבל = 132 = to receive = přijmout, obdržet
QBLH - קבלה = 137 = a receiving; the Qabalah = přijímání; kabala – doslova znamenala tradici nebo předání
Jméno bohyně bylo odvozeno od hory Kybely, u které se narodila. Nacházela se ve Frýgii, dnešním Turecku. Byla to obávaná bohyně, obývala nebezpečné a odlehlé končiny, skaliska, vládla dravým šelmám. Její svatyně se nacházely v jeskyních. Její obřady měly orgiastický a extatický charakter. Při oslavách se obětoval býk či beran. Její kult se z Malé Asie rozšířil i do Řecka a Říma.

V Řecku – období minojské Kréty 2 pol. 3 tis. – 15. stol. př. n.l. – název je dle bájného krétského krále Mínóa, byl synem Európy a Dia, který ji unesl v podobě býka. Mínóova manželka Pásifaé porodila netvora Mínótaura, napůl člověka a napůl býka, který žil v labyrintu a byli mu přinášeny lidské oběti. Zabil ho Théseus za pomocí Ariadné.
Býk byl kultovní zvíře, symbol síly, která oplodňuje zemi. V tomto období se pravidelně konaly hry s býky, kdy akrobaté přes ně dělali přemety. Později byli býci v arénách rituálně usmrcováni.
Býk je zvířetem i indického boha Šivy, jehož družkou je Parvati, což znamená Dcera hory a žijí spolu na vrcholu hory Kailasa.
V Řecku byla Kybelé ztotožněna s Rheou, manželkou Krona a matkou Dia. V Římě byla ztotožňována s bohyní Ops, jejím manželem byl Saturn.

Bohyně plodnosti Kybelé se zamilovala do krásného mladého pastýře Attise (také Atyse), násilně se ho zmocnila, když slavil sňatek s pessinutskou princeznou, a odvedla si ho. O Attidově smrti koluje několik verzí. Jedna praví, že ze zoufalství utekl do hor, kde spáchal sebevraždu pod vysokou borovicí, z jeho krve pak vyrostly fialky. Druhá, že byl Kybelou donucen, aby se zbavil svého mužství a stal se jejím knězem – eunuchem. (V Římě se slavila velká jarní Attidova a Kybelina slavnost:
Dvaadvacátehé dne v měsíci březnu byla poražena velká borovice a přinesena do Kybeliny svatyně. Kmen byl ovinut vlněnými pásy, kterým se ovíjelo mrtvé tělo, a ozdoben věnečky fialek, ke kmeni byla přivázána socha mladého muže – Attida. Druhého dne probíhaly obřady, kdy se hrálo na trubky, třetí den byl Den krve; velekněz si pustil žilou krev z paže a předkládal ji jako obětinu. Nižší kněžstvo pomocí divoké barbarské hudby upadalo do šílené extáze, necítili bolest a svá těla si rozdírali střepy, sekali se noži a krev stříkali na oltář a posvátný strom. V tento den novicové obětovali své mužství a části svého těla vrhali na sochu bohyně. Krvavé oběti měli přispět k navrácení Attida životu a k urychlení probuzení přírody. – viz. nezkrácenou verzi J.G.Frazer Zlatá ratolest str. 327).
A další verze říká, že byl zabit kancem jako Adónis ze Sýrie.
Attis a Kybelé byli uctíváni nejvíce v době helénistické 338 př.n.l. – 146 př.n.l.

Kybelé byla považována za dárkyni života a matku bohů. Žila v lesích a jejími oblíbenými společníky byli lvi, pardáli a různí horští démoni. Antičtí umělci ji zobrazovali jako vysokou ženu ověnčenou horami a hradbami měst, neboť také bývá považována za zakladatelku měst. Nejčastěji byla zobrazována na voze taženém lvi. Žena a lev jsou vyobrazeny na Atu XI. Chtíč.
K atributům bohyně patří zrcadlo (zrcadlení na Atu XVIII. Luna), granátové jablko (v jednom příběhu se praví, že Attidova matka si vložila granátové jablko za ňadra a tak jej počala, toto granátové jablko vyrostlo z uťatých genitálií mužského monstra Agdestit, což byl jakýsi Attidův dvojník; je to právě granátové jablko, které okusí Persefona a tak je uvězněna v říši Hádově – 3 pohárů) a klíč.
Přesto, že jsem o této bohyni našla několik informací, nemám pocit, že bych se přiblížila k její podstatě. Je to bohyně jiná, prastará, temná a dnes špatně pochopitelná. Z jejího jména na mě dýchá vznešenost, krvelačnost a cizost, je vzdálená, neboť se nacházela na nehostinných a odlehlých místech. K lidem měla daleko, neovlivňovala jejich životy jako jiné bohyně či bohové.
Ani se nenaděju a jsem nahoře, nádherný výhled. Sednu si do trávy a dávám si něco na posilněnou, po chvíli přicházejí i kluci, kocháme se výhledem, jen vzlétnout. Odpočineme si a pak už jen klesáme směrem k autu.



Použitá literatura:
Joseph Campbell – Mýty západu
J.G. Frazer – Zlatá ratolest
Vojtěch Zamarovský – Bohové a hrdinové antických bájí
Marie Sochová – Dějepis v kostce I.

 
11. 9. 2010


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz