Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Azakare: Cíle

Čeho chci dosáhnout

V určitém období svého života jsem se rozhodla, že budu „samostatná“ a pustila se s vervou do práce. Šla jsem za svými cíli, které jsem viděla především v hmotné oblasti. Opustila jsem všechny a všechno a dala se do získávání toho o čem jsem si myslela, že mi přinese pohodlí. Trochu podivné pohodlí, po úmorných hodinách práce. Zadarmo nikdy nic nebylo. Došla jsem tak daleko, že jsem od práce odcházela až k ránu, abych k ní po pár hodinách těžkého bezesného spánku opět usedla. Neustále jsem usilovala a bojovala o upevnění svých pozic. Cokoliv se mi postavilo do cesty, stalo se cílem mých bojovných výpadů. Tak to určitý čas všechno chodilo, až se jednoho dne ucho utrhlo a začala jsem vážně uvažovat o změně svého pracovního režimu. Jenže práce ve vlastním podniku je jako jízda na splašeném koni. Všechno ubíhá kolem a člověk je jaksi vezen, protože když seskočí, zlomí si minimálně nohy, nebo taky už nikdy nevstane. Tenkrát pro mne skončilo určité období života, které už nešlo žít. Některé tehdejší cíle jsem splnila, některé se sami vyčerpaly. Přišlo období jakéhosi prázdna. Dalo by se říci i bezcílna.

Nyní skládám střípky každodenních cílů jako kamínky do mozaiky. Každý kamínek musím usilovně hledat, abych ho mohla do vytoužené mozaiky zasadit. Nehledě na to, že si stejně nikdy nejsem úplně jista, že tam patří. Vždycky jsem měla ráda, když měly věci svůj pevný řád, nic nikam nevybočovalo a všechno šlo tak jak mělo jít. Přesto, možná právě proto, bylo všechno úplně jinak. Plné chaosu, nezodpovězených otázek, zapomenutých přání a nerozhodnutých rozhodnutí.
Už ráno, když vstávám, ukládám si své malé cíle v podobě každodenních úkolů. Ráda bych tyto úkoly přesunula z rutinní oblasti do oblasti plné dobrých nápadů a skvěle splněných drobných každodenních cílů. Usiluji o to, aby mne při pomyšlení na to, co mám všechno stihnout udělat nezachvátila panika , ale abych tyto úkoly vzala jako výzvu a jako novou zkušenost.
Pracuji na změně svého postoje k běžným i méně běžným situacím v mém životě. Chci se neobávat nepříjemností se kterými se musím setkávat. Skutečností je, že když nepříjemnosti neočekávám, nepřijdou. A pokud by i přišly, stávají se velmi snadno řešitelnými.
Chtěla bych si umět odpouštět drobné nedostatky ve vlastní práci, nepřemílat si stále to, co jsem udělala špatně, nebo co by mohlo být špatné v očích druhých. Chci se věnovat především přítomnosti a nehloubat stále někde nad minulostí, nebo se děsit budoucnosti.
V materiální oblasti bych chtěla, aby moje finanční situace byla dobrá a já si nemusela dělat starosti z čeho zaplatím inkaso a další nutné platby. Chci si udržet své bydlení a svoji práci. Vlastně má práce, mé zaměstnání a podnikání je můj největší polykač času, kterého jen velmi nesnadno usměrňuji. A tak se snažím rozlišovat co je pro můj pracovní výkon podstatné a co si sama na sebe, jako hnidopich, vymýšlím.
Chtěla jsem hodně cestovat, ale nelze dělat všechno hned teď a najednou. Tento cíl si proto nechávám do budoucna. Zatím bych se spokojila alespoň s třítýdenní dovolenou někde kde jsou hory i moře, kde jsou klidné hospůdky, čerstvé ryby a zelenina, vlhký vzduch a kde je i v zimě příjemné teplo.
Nedávno se mi podařilo navštívit s manželem některé koncerty, dokonce jsme byli i několikrát v kině (asi po patnácti letech). Byla bych ráda kdybychom spolu trávili více volného času.
Jakmile se mi podaří ovládnout potřebu a spotřebu času, získám tím prostor pro práci na sobě. Myslím že jsem stále velmi měkká a někdy se nechám ukecat a dělám práci, kterou jsem vůbec dělat nechtěla. Chci překonat tu strašnou bariéru času, a dělat to, co jsem vždycky chtěla a pořád to z jakýchkoliv důvodů nešlo. Dřív mi to snad ani tak nepřišlo, ale teď když jsem se věnovala této práci, všimla jsem si, jak je mé okolí zvyklé mne neustále rušit. Další úkol, který je přede mnou je praktické využití toho mála času, který mi po práci zbývá. Některé dny jsem plná energie a mám pocit, že jsem schopna všechno zvládnout. Tyto dny neustále na něčem pracuji, až z toho někdy nemohu ani v noci spát. Ráno se probudím vyčerpaná a celý den je k ničemu. Tehdy mi neslouží ani vůle, protože tělo při sebemenší příležitosti vypíná a usíná. Chci vyřešit tento problém nerovnováhy sil, problém jednorázového vyčerpání a sama ovládat svůj čas, ne se nechat ovládat jím, a nervózně pozorovat běh hodinových ručiček.
Víc než kdykoliv dřív pozoruji své okolí a svoje vztahy k němu, svoje rozporuplné pocity vůči spolupracovnicím. Učím se s nimi jednat s rozvahou, rozmyslet si co vlastně říkám a nenechat se unášet hněvem.
Někdy mám špatný den a vůbec nerozumím tomu co se děje. Nedokážu realizovat svá přání. I když mám v hlavě spoustu dobrých nápadů, něco se mi neustále plete pod nohy. Klopýtám přes každodenní překážky, čtu to i ono. Mám stále pocit, že nestíhám absolutně nic. Přesto stále hledám sama sebe, své staré hluboko uložené bolesti, které chci vytáhnout na denní světlo a na něm se podívat, co to vlastně je, o co jde. Jsem stále na začátku. Svázaná v klubku otázek. Něco hledám. Je to magické myšlení? Je to tajná věda o které se nedá pochybovat? Kde mám vlastně jistotu co vlastně najdu? Kdy vlastně najdu sama sebe, nebo to bude začátek i konec?
Ke svému dalšímu vývoji se potřebuji smířit se sebou samou. Přijmout sebe takovou jakou jsem a přestat bojovat se svým vnitřním oponentem – deptajícím našeptávačem, který se mi stále snaží něco zakazovat a zdůvodňovat.
 
Prosinec 2003


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz