Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Slavnost 2010
Chiah

Než se vás budu ptát, co dělá vaše duše v zimě a kde vnímáte smysl Slunovratu potažmo vánoc, posílám pár postřehů ze sakrálního pochodu. Ten se konal už počtvrté pod názvem Slavnost podle známé Lovecraftovy povídky (vycházela na pokračování i v Energii). Druhým výchozím textem je Poslední slavnost s harlekýnem Thomase Ligottiho, který mně osobně se líbí víc a zdá se mi, že lépe popisuje zeitgeist saturnálií - je to modernější věcička. Zatímco Lovecraftovi se občas nedostávalo slov, a tak používal pořád stejná, tato povídka uvedeným neduhem jistě netrpí. Pokud by vás zajímala, pohledejte v povídkové sbírce Cthulhu 2000. Je tu ještě třetí text k inspiraci. Zalovte v Zónách stínu od Kariky a přečtěte si Sanův doslov.



Slavnost bylo potřeba naplánovat. Obnášela odjezd do Prahy, pobyt tam a návrat do Brna pokud možno bez nutnosti přespat, protože pobyt v cizím prostředí by manžel těžce nesl. Dohodla jsem se s ním už před časem, že Slavnost absolvujeme společně, což stojí za zmínku i za pochvalu vyjádřenou jeho směrem: na podobné akce nechodí, protože moji přátelé jsou nezáživní, v lepším případě podivní, a na jimi konané akce hleděl doposud s despektem racionalisty.
Vyrazili jsme radši s předstihem: Na silnicích bylo pár dnů předtím zaváto a předpovědi počasí byly dvojaké. Manžel není zvyklý cestovat a stále brblal, ač se na rituál těšil... raděj jsem se cestou ponořila do čtení. Na místo jsme dorazili dle jízdního řádu, ale projít jsme se nešli... s lamentujícím mužem je to občas fakt za trest! Překvapilo mne, že se v Praze vůbec neuklízí chodníky a je na nich - na všech bez rozdílu - rozšlapaný sníh.
První část večera se odehrávala u Codyho doma, kde se pomalu sešlo všech 9 účastníků pochodu. Jana nachystala cukroví a čaj. Sesedli jsme se okolo stolu a začali malovat přinesené bílé masky, které měly pokrývat celý obličej. Donesla jsem akrylky, k dispozici byly tempery a fixy. Cody pustil Cthulhu koledy, Abogard předčítala Ligottiho povídku. Dobře se nám pracovalo. Navodili jsme zádumčivě temnou atmosféru.
Asi v 8 večer jsme vyrazili ke druhé části akce. Na Florenci jsme šli do McDonald propadnout konzumní atmosféře vánoc. Dala jsem si tam nechutný hamburger ve sladkém gumovém rohlíku a americké brambory, které byly vyrobené z mastného těsta. Byl to nejhorší zážitek za celý večer. Potom jsme kroužili po městě, pozorovali vystavené zboží, pletli se mezi lidmi, obdivovali elektrická světýlka a barevné blikání. Naše pouť skončila na druhé straně řeky, kde jsme se uchýlili do parku a tam se po krátkém rituálu zamaskovali a oblékli do plášťů.
Vyrazili jsme dost rychlým krokem a Cody, který nás vedl, toto tempo udržel po celou dobu. Nebylo mi to úplně příjemné - nedalo se zastavit a zamyslet nebo pozorovat okolí, bylo třeba jenom rychle jít, neuklouznout na neuklizené zemi a nezamotat se do cípů pláště. Z technického hlediska rychlost pochodu chápu, šli bychom to obtížně dlouhou dobu, pohodlné to ale nebylo. Celou dobu jsme se brodili v rozšlapaném sněhu a při rychlé chůzi byl pochod vysilující. Maska se zevnitř rychle zafuněla a začala se na ní srážet voda. Na konci cesty už jsem měla morkou bundu i rolák a z tohoto pohledu jsem byla ráda, že jsme skončili.
Naše cesta vedla uličkami kolem Vltavy, po Karlově mostě na Staromák, kde jsme se krátce zastavili a utvořili kruh. Pak jsme se motali pražskými ulicemi i uličkami, které jménem neznám, a skončili jsme zase na Florenci. Zde jsme na skrytém místě utvořili kruh a krátkým rituálem jsme pochod zakončili.
Pochod v maskách a plášti mezi lidmi byl zvláštní. Lidé na nás reagovali dle své mentality a byť by povídky, které nám byly inspirací, napovídaly i možnosti, že lidé nebudou reagovat vůbec, nezdál se mi být tento postoj nijak častý. Nejvstřícnější byli Japonci se svými úsměvy a foťáky, hned za ně se řadili Asiaté, typově připomínající Mongoly nebo Uzbeky, kteří se také usmívali a zdravili nás. Evropané měli podstatně agresivnější reakce. Několikajazyčné posměšky a úšklebky byly lepší variantou. Před čelem průvodu se lidé mlčky rozestupovali, my na chvostu jsme si víc užili pokřikování a posměchu zezadu. Na posledního dokonce jednou zaútočil kdosi fyzicky.
To vzbuzovalo zvláštní pocit napětí. Vzpomínám si, jak zvláštně na mne za dob dětství působili maškarádi o Vostatcích (budete znát pod oficiálním názvem masopust) a jak silný dojem umí maškarní průvod vyvolat třeba ve filmu Kytice. Obličejová maska působí na nevědomí. Konfrontuje kolemjdoucího s povahou podsvětí - cizáckou, pro člověka nečitelnou a hrozivou. Maska ukazuje svět obráceně jako tarotový Blázen, který je patronem všech maškarád a karnevalů. Kolemjdoucí zažívá z strach z masky. I my jsme se jako děti maškarádům smály a popichovaly je... dokud nás nechytili a nepomalovali barvou. Agresivní posměšky jsou ze stejného okruhu reakcí, ač ti naši kolemjdoucí zřejmě žádné Vostatke nikdy neprožili. Vystrašený člověk reaguje dle situace své individuální povahy buď útěkem nebo útokem. Na zalidněných ulicích byl útok častější - nezamaskovaných jedinců tam bylo mnohem víc.
Skončili jsme - unavení - v 11 hodin večer. Po rituálu, konaném pod mostem, jsme se pomalu rozcházeli. Ostatní šli do hospody, Abogard mířila na vlak jedoucí z kteréhosi okrajového pražského nádraží, my s R. jsme valili na hlavní nádraží na noční rychlík. Bohužel jsme večer neuzavřeli hospodou - a že by to tentokrát sedlo!
Ale na příště se budu zase těšit.

 
19. 12. 2010


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz