Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Mem: Ježíš

Kriste, náš Sluneční vůdce,
osviť cestu mé duše, ať nebloudím
a posilni mou vůli, ať po té cestě kráčím.



Moje osobní božstvo

To, že jsem si zvolil právě Krista nebylo nejspíš pro nikoho překvapením – s ohledem na mou minulost.
Jak to ale u slov a pojmů bývá, stejně si za každým z nich každý člověk představuje něco jiného, u těch nejběžnějších a nejprofláklejších nevyjímaje. A tak je ve vědomí každého člověka každý symbol zastoupen (ne zcela, to bychom se nedomluvili, ale) jiným obrazem. A v takové formě pak právě zcela specificky působí na jeho psýchu. (Bylo by zajímavé sledovat alespoň některé pro nás důležité a blízké pojmy – symboly, jak se jejich obraz v našem vědomí formoval, jaké informační vlivy jej postupně měnily, utvářely a neustále dál utváří... Je to vpodstatě tentýž principiální vztah a interakce, jakou má jakákoliv věc či bytost /otevřený systém/ se svým měnícím se prostředím světa, v němž ko-existuje: Prostředí se neustále mění → obraz se mění → ten mění prostředí...).



Pojem je tělem informace... To by asi bylo na samostatnou úvahu, jak duše (informace) formuje tvar slova, pojmu, symbolu (na té nejpovrchnější úrovni se tím zabývá etymologie). Tvary a zvuky slov to nejsou jen média (jako placka CD), jsou živým tělem, otevřeným systémem, jako je biologické tělo, a to tělo je formováno zevnitř – samotnou in-formací... A ta dále formuje nejen nositele, ale i příjemce... Tak jako u člověka: duše je formou těla – tj. in-formace ukrytá v duši formuje tělo (ať už duší myslíme cokoliv, třeba těla éterná, astrální... jemnohmotná, DNA...). Opravdu, udělejte si někdy meditaci nad rozdílem mezi zvukem a slovem, (!!!) a třeba i proč na počátku bylo Slovo... a proč se Slovo stalo tělem :-))

A tím už jsme u Krista. My v křesťanské kultuře jsme chca nechca s tímto jménem hodně spjati, obklopuje nás jak verbálě, tak i v nespočtu vyobrazení... což vytváří jeho celkový obraz v každém z nás. Dokážu si představit, jak toto jméno ve většině myslí na první pohled vyznívá až příliš staro-aeonsky a tradičně nepřitažlivě... ale tak tomu nemusí vůbec být. Ani já vlastně už nemám žádné tradiční pojetí Krista. Samotného mě udivuje, jak se jeho obraz ve mě změnil. A když se pokusím postihnout – na základě mého vztahu s ním, resp. tím, co daný pojem v mém vědomí vlastně reprezentuje – čím a kým je Kristus pro mě dnes, dostávám se k maximálnímu zjednodušení. Tak jako jsme si zvykli (a jak si časem zvykneme) na jakýkoliv koncept, přestane být pro nás novým, máme pocit, že jej známe a už nás jako by němůže nijak překvapit, oslovit, pohnout, nasytit... a tak nás nudí. A přitažlivými a živými se naopak stávají nejrůznější další nové a neznáme in trendy pseudo – náboženské – okultní – magické – spirituální tvary, které vybočují nebo se často staví proti stávajícímu nudnému pantheon establishmentu... ať je to cokoliv... A právě protože je to nové, je to vždy volání Ctulhu... Seta... kdysi i Krista...

Dnes už si Krista vůbec nepředstavuju jako z romanticko-idealistického svatého obrázku. Spíš se jej snažím vnímat a prožívat (svým způsobem v pojetí Steinera) jako zástupce jistých – slunečních sil... Ale i to se velmi zjednodušilo. Prakticky se jedná o velmi jednoduché zvědomění představy, kterou si navozuji v různých situacích a obdobích dne. Cíleně pak hlavně večer před odebráním se na astrální pláně. Je to prostý obrazo-pocit toho, KDE stojím, kam v hierarchii veškerenstva patřím, pokud možno bez přílišných představ – spíš než co, se snažím prožívat kde, - přítomnost kde: tady (je mi jasné, že jakékoliv umíšťování něčeho někam, a tím spíše v abstraktní myšlenkové práci – bez nějakých představ nejde. Ale právě proto jsem je vědomě zjednodušil a zredukoval na nejnutnější minimum potřebné k orientaci). Ale tady je to trošku přesahující, jak se říká transcendentní a moje uvědomění mého vetknutí do tohoto přediva, bez přeceňování a ponižování, bez jakéhokoliv hodnocení.

Zrovna tak jednoduché je i chápání té 3-řídkové osobní mantry* v mottu této stránky.
Každý řádek v podstatě popisuje jednu skutečnost:
1 – právě to vědomí místa, kam patřím v mém osobním konceptu universa
2 – je o vlivu mimo-řádných motivátorů, které určují mou pravou vůli (a její - mé nalezení)
3 – je vyústění: dělat to, o čem vím, že mám dělat.

* Mantra = krátká invokace, sloužící k meditaci (má-li nějaký myšlenkový obsah), vedoucí ke koncentraci mysli během života => eliminuje útěky mysli do minulosti a budoucnosti a ukotvuje ji v přítomnosti. Jak věří buddhisté, hiduisté a pod, v hodině smrti právě tato praxe (její zautomatizování) vede člověka jako maják, udržuje vědomí i to, za čím jej obsah mantry směřuje. V podstatě člověk který se snažil žít bděle (a mantra je jednou z pomůcek) zůstává bdělým a koncentrovaným i po smrti...
Podobné mantry mají v podstatě všechna náboženství, u katolíků třeba růženec... a pod.

 
leden 2011


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz