Magický řád Malé opatství thelémské

Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Být či nebýt (egoistou)?
Vikete

K námětu mé úvahy mě přivedla poznámka kamaráda. Ten tvrdil, že někteří jeho známí hodnotí naši přátelskou skupinku jako „partičku lidí s obrovským egem, kteří se baví tím, že si ho leští“. Moje první reakce na toto hodnocení byla, že jsem se urazila. Pak jsem ale našla námět na zamyšlení.

Abych mohla někam postoupit, musím si nejprve vymezit pojem ego.



V současné době má totiž ego tolik významů, že jeden nikdy neví, který byl právě použit. Nejčastěji a nejšíře se používá v dosti hanlivém smyslu. Ego jako něco, co je špatné, co souvisí se sobectvím, pýchou a falešnou představou o sobě samotném. Ego jako něco, za co bychom se snad měli i stydět. Ano, trošku jsem odbočila od tématu, ale skutečně, nemyslíte, že pojmu ego se používá k nesmírné manipulaci? Pokud je někdo egoistický, říkáme mu tím, že je sobec a myslí jen na sebe a navíc mu tím nepřímo sdělujeme, že má myslet na nás. Pokud někomu říkáme, že se stará jen o své ego, nebo že má obrovské ego a takové podobné chytré řeči, opět mu tím nepřímo sdělujeme, že myslí jen na sebe, ale my chceme, aby myslel víc na nás. ( Pak bychom si možná mohli položit i otázku - čí ego je větší – žalobce nebo obžalovaného?)

Ano, možná že pojmu ego se používá k manipulaci, ale kde je to vymezení? Co je to vlastně ego?
Osobně bych držela psychologických příruček, které ztotožňují ego. Ego je vnímáno jako celistvost osobnosti. Je to něco, co drží pohromadě všechny naše složky a drží nás v realitě a při zdravém rozumu. Současně však nám to umožňuje být odlišnými od ostatních. A možná tu by se dalo nalézt ono lidové označení ego jako něco, co se snaží být vyjímečné, jiné, odlišné.
Ego v každém případě souvisí s vědomím.
Líbí se mi pojetí C.G. Junga, které staví ego - do protikladu k Bytostnému Já. A tak zatímco ego souvisí s vyděleností, Bytostné Já má transpersonální charakter a spojuje. Při probuzení Bytostného Já nastává jakási psychická smrt a člověk s navrací do jednoty.
Na Stromě života, pak ego – já – odpovídá deváté sefiře Jesod – tedy Lunárnímu já a Bytostné já šesté sefiře Tiferet a Svatému anděli strážnému. Také odrazu Hadita, ale to už bych asi odbočila až příliš .

Ego, já, také nebylo stále stejné a s vývojem lidstva a lidského vědomí nabylo velkých změn. Když to opravdu maximálně zjednoduším, pak nejprve byl Bůh všude a ve všem, převažovala nevědomá složka. (Ego prakticky neexistovalo.) Později , jak se vědomí vydělovalo, byl Bůh umístěn někam mimo, vydělil se a stal se objektem.Vědomí se čím dál více vydělovalo z nevědomí a tímpádem se člověk vymezoval vůči okolnímu světu. Semínko ega bylo zaseto a rostlo a sílilo. Poslední období by se dalo charakterizovat Nietzeovým výrokem, že „Bůh je mrtev“. Není žádného boha , musí si ho najít každý sám v sobě. Vědomí se tedy z historického hlediska nejvíce vydělilo z nevědomí a cestu zpátky k celosti si musí prokopat a najít každý sám za sebe. No a samozřejmě, ego, pokud jdeme s dobou, je největší a také má být největší za celou éru lidstva.
Pokud bych sebe měla hodnotit z výše uvedeného hlediska, pak jsem naprosto v pořádku , protože silné já (ego) je v souladu s vývojovou etapou lidstva.
Také by se to dalo říci naopak : že člověk, který nemá dostatečně vyvinuté vědomí já, je v dnešní době tak trochu ztracený a hrozí mu nejrůznější rozštěpení osobnosti a vážnější psychická porucha.

Takže se vrátím úplně na začátek mojí úvahy a zhodnotím první část kamarádova výroku – že jsme osobnosti s velmi silným egem .To je podle mě veskrze pozitivní zpráva. Jsem člověk poplatný své době, patřím sem a držím psychicky pohromadě.
O něco horší už to ovšem bude s druhou částí výroku – bavím se tím, že si ego „leštím“, tj,. posiluji. Proč vnímám druhou část výroku jako horší? Protože ten, kdo má ego dost silné, už jej nemusí posilovat. Posilování něčeho, co už silné je, je činnost zbytečná a oddalující poznání Bytostného já. A pokud se sama považuji za člověka, který usiluje o kontakt se Svatým andělem strážným, tedy o spojení se s Bytostným já, je druhá část výroku pro mě poněkud alarmující. Podle ní totiž kráčím úplně opačným směrem.
Pokud bych výrok uvedený v úvodu článku hodnotila z pozice člověka, který nikam nesměřuje, byla bych v pohodě. Každý se dnes baví tím, že nějakým způsobem posiluje své já. Každý jiným způsobem. Některým vyhovuje ten způsob posilování ega, někomu zase jiný. Pokud se někdo bude bavit tím, že své ego bude posilovat způsobem , který mě osobně nevyhovuje, zřejmě mi bude nesympatický, nepříjemný, anebo mě nebude zajímat. A samozřejmě z toho lze odvodit situace opačná.
A konečný závěr, který z toho pro mě vyplývá? Klidně si budu „leštit“ své ego dál, je to pro mě počin velice příjemný. Ovšem má jednu podmínku: Budu to dělat vědomě.
( A navíc, jaká by to potom byla oběť, kdybych obětovala ego vyhladovělé, ubité a ubohé? Radši si ho pořádně vykrmím, a pak bude má oběť o to větší . )
A má odpově´d na otázku v nadpisu? Rozhodně být !

 
11. 1. 2011


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz