Magický řád Malé opatství thelémské

Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Čas nejen z pohledu filosofie
Damona

Fyzický svět je pevně spojen s prostorem a časem, díky kterým se můžeme orientovat. Filosofie rozlišuje tři úrovně času. Čas v manifestovaném světě v dualitě, až po čas mimo dualitu. Tyto tři úrovně korespondují se světy na Stromě života. Toto trojí rozdělení se dá rozšířit o čtvrté, tím by byl svět Aciluth, svět jednoty protikladů je světem bez času. Jevy se mohou projevovat až díky mnohosti a času a ten vzniká až v Daat.
Čas, který můžeme měřit na hodinách je krátkodobý, říká se mu fyzický (svět Ašijah) a pro nás je nejpochopitelnější. Mentální čas (svět Jecirah) je vnímáním toho fyzického uvnitř. Každý vnímá jiný psychický čas a nemusí souhlasit s fyzickým.
Čas někdy běží rychle, jindy pomalu, podle toho, zda se na něco těšíme nebo netěšíme. Hodně se toho někdy děje a člověk má pak dojem, že toho prožil daleko více, že žil déle. Vzniká zkreslení času.



A třetí je čas duchovní, který je spojen s vnitřním vývojem. Je to sakrální, posvátný čas, v minulosti se lidé věnovali něčemu věčnému, obřadům, rituálům, obraceli se k bohům. Tento čas jde zcela mimo ten fyzický. Je to svět Beriah a není přímočarý jak ten fyzický. V duchovním čase je člověk obrácen do svého nitra, do středu.
Již ve starověku si filosofové kladli otázku, zda plyne čas, nebo zda se v něm pohybujeme my. Člověk má tendence se věnovat cílům krátkodobým. Např. stavitelé katedrál, kolikrát se nedožili dostavení, přesto jejich stavby přetrvali dodnes. Krátkodobý čas je spojen s egem. Není důležité, jak dlouhý život žijeme, ale co za život pochopíme, poznáme, naučíme se. Dnes je kladen důraz hlavně na délku života.
Je normální, že lidé nemají čas, neustále jsou v poklusu, hodně toho musí stíhat a pokud tomu tak není, člověk je frustrovaný, deprimovaný. Je to virus moderní doby, najednou všichni nestíhají, všichni toho mají hodně a je to strašně in být stále zaneprázdněný vším možným, samozřejmě důležitým. Člověk pak nemá čas ani prostor se na chvíli zastavit, popřemýšlet, vyhodnotit priority, zaposlouchat se do vnitřního světa, který může mít jiné požadavky než ten vnější. Každá jsme totiž individualitou a nemusíme se řídit dle mýtů uspěchané společnosti.
Mezi nadčasové hodnoty patří odvaha, statečnost a spravedlnost. Spravedlnost a statečnost mi přijdou zavádějící, každý je můžeme chápat jinak, ale s odvahou jednoznačně souhlasím. Kdo se neodváže, neodváží, nic nezažije, ničeho nedosáhne, nikam se nepohne, promrhá svůj čas. Není potřeba stíhat a dělat to, co ostatní, abychom pak na konci života neměli pocit, že jsme ho jen promrhali a že jsme vlastně chtěli něco jiného.
Je důležité žít tady a teď, nečekat na to, co by mohlo přijít. Našim životům vládne automatismus, měli bychom se snažit o vědomé prožívání, uvědomovat si sami sebe v každé situaci, být bdělí.
Na kolektivní úrovni panují automatismy, které se týkají života a času. V určitém období života je vhodné dělat něco jiného, když to člověk dělá jindy, vypadá to divně, ale to vůbec není důležité. Jsou to předsudky, toho, kdy se vdávat, kdy studovat a také to, že ke stáří patří nemoci, smutek a neschopnost. Nikdo se už nezamýšlí nad tím, že to jsou pouhé konstrukce, které automaticky přijímáme a nevědomě jim podléháme, protože to tak „má“ být.
Čas se dnes velice zrychluje, život se zrychluje a často se něco mění – móda, vědecké technologie … Vše je na jedno použití, věci se neopravují, ale vyhazují a kupují nové. Vztahy jsou pomíjivé, povrchní, člověku chybí ukotvenost. Nejvíce se pomíjivost objevuje na poli informací, to co bylo včera pravda, už dnes neplatí a zítra je úplně jinak. Není oč se opřít, vše je v pohybu, jen uvnitř sebe může člověk hledat opěrný bod.
Paradoxní je, že máme spousty strojů, které nám usnadňují život, ale času máme stále méně.
Bohem času je Kronos, který se chopil vlády nad tímto světem, svržen Diem však dlí v Tartaru. Koresponduje s Osiridem, kterého přemohl Set a stal se tak pánem podsvětí. Jsme spjati s časem proto, že to tak chceme a rádi jsme jeho otroky, nebo na něco čekáme.
Dá se říct, že čas je forma energie. Z určitého úhlu pohledu tomu tak je. Pokud chci něco udělat, s něčím přestat, pustit se do něčeho, tak nejlépe je to udělat hned. Odkládání na potom, na zítra …. ubírá energii, člověk leniví. Také je důležité vnímat cyklický čas, ten plyne ve spirálách a přiřadila bych ho duchovnímu. Podřídit se rytmu přírody, např. nejlépe je něco začínat na jaře.
Čas nelze zastavit, ani urychlit, není přítel ani nepřítel, neustále plyne a my se z něj nemůžeme vymanit, žijíc ve světě projeveném. Někdy litujeme toho, co se stalo, nebo i toho, co se nestalo, ale očekávali jsme to. Nerozhodujeme o tom, co se nám děje, rozhodujeme jen o tom, co uděláme s časem, jenž nám byl dán, Jak praví Gandalf v Pánu prstenů.
Dokážeme pojmout jen ohraničené vnímání času, které se pochopitelně soustředí na náš život. Z hlediska vesmíru a jeho dlouhých časových cyklů, pro člověka jen těžko představitelných, je ten náš čas zcela zanedbatelný. Je takřka nemožné si uvědomit ty miliardy let, kdy vznikal fyzický kosmos, kolik času uplynulo, něž jsme se tu objevili my, než jsme mohli říct . A což teprve kosmické nádechy a výdechy, o kterých píše R. Steiner, jsou to nepředstavitelné propasti. Chybně se uvažuje i o časech budoucích, na které můžeme pohlížet jen ze své současné úrovně vědomí a znalostí.
Čas je minulost a budoucnost. Přítomnost, ono teď, je nezachytitelná. V okamžiku, kdy řeknu teď, je toto minulostí, nenávratně ztracenou v čase. Měli bychom proto prožít každý moment své existence, vždy je jedinečný a neopakovatelný.


Podle Jany Kučerové, Nová Akropolis

 
10. 3. 2011


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz