Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Chiah: Magické experimenty poslední doby

Abramelinův rituál, který je za úkol, mi ani trochu nejde. Když mohu, cvičím si jej v sále; když tam není volno, zkouším nahlas v pokoji v Ku nebo jenom potichu čtu doma (tam je všechno slyšet). Ať tak nebo tak, nemůžu se do toho dostat, skončím jenom u čtení textu nebo u známého problému českých zpěváků - nevím co s rukama. Vize se mne jenom dotknou a hned uletí, dynamiku umím vtělit do hlasu - protože vím, že tam patří - při pohybu jsem dřevěná a přemýšlím, jak to patří, místo abych nechala vše pramenit ze sebe. Výsledek je hrozný, jsem jako herecké nemehlo. Asi není na rituál vhodný čas.



Lam vypadá opravdu jako démon a někdy si jeho zlověstný úsměv překryju jiným papírem, aby na mne nekoukal. Dívá se potměšile, poťouchle a zlověstně. Za poznámku stojí, že jeho výraz vnímám daleko víc při letmém pohledu na (nebo spíš přes) obrázek položený na obvyklém viditelném místě, než když tvář studuji. Když je na Lama vidět, mám sem tam pocit jeho přítomnosti kdesi za skutečností. Vnímání periferním zrakem, letmým pohledem, jsem zvyklá přijímat jako magicky sdělnější než když se zadívám přímo, vědomým zkoumavým pohledem. To jsou vnější oči, které magicky skutečnější vjem do mysli nepustí.
Když jeho obrázek zkoumám před spaním, přitahují mne nejvíc zdůrazněné partie portrétu. Poťouchlá ústa jsou připravena k plivnutí, za spodníma žgraněma (jak se tomu říká spisovně?) má schovaný pakl žvýkaček a tak se pusinka pohybuje - jednou se víc mračí, jindy jde víc do úsměvu. Nos působí jako vlakový tunel. Oči jsou nakreslené nestejně a zorničky švigrají, což rozčiluje můj výtvarný cit (to bych teda vygumovala!) a působí jako obranný mechanismus, jak píše autor článku. Portrét je živý a tak třeba mám pocit, že ten Lam, který je na stránkách M.O.Th., je jiný než ten, kterého mám před sebou vytištěného.
V průběhu posledních pár měsíců jsem vytvořila hromadu sigil. Některá mi ještě visí po zdech a už nevím, co měly znamenat, jiná nabíjím pohledem, kdykoli o ně zavadím, další míjím bez povšimnutí. Sigila jsem zvyklá si nechávat, neničím je ani nepálím. Sigila si nabíjím prvotní emocí, na niž tdy musím počkat, když chci sigilum vytvořit. Zvykla jsem si poslední týdny na obrácený postup: Když přijde emoce, honem vymyslím sigilum, nejlépe související tak či onak se danou situací, kam emoci strčím.
Kvůli zvířecím snům jsem obnovila i práci na magii předků a atavismů. K předkům mám dost daleko a nikdy se mi s jejich dědictvím dobře nepracovalo, za roky občasných snah jsem ale přece došla o kousek dál. Taky svoje předky dobře neznám. Zřejmě je podobný osud vlastní mnoha lidem, kteří mají k rodině buď vazbu slabou nebo jen tu materiálně-povinnostní. Ze zvířat k prozkoumání jsem si už v souvislosti s rituálem 21. prosince vybrala kozla/kozu a ještě (prozměnu) :-) zase psa. Taky jsem se zabývala liškou, kterou mám - jak asi víte - jako svoje hlavní zvíře. To se mi potvrdilo - po poledni jsem nedávno viděla hned za Ku lišku, den poté, co jsem se lišce intenzivně věnovala. Po posledním snu možná přidám gorilu a šaškujícího medvěda. Jako návodnou literaturu jsem si vybrala - nebo přesněji: teď přišla v komínku knížek na řadu - Veselého Zoofilii a zoolatrii, tak třeba se něco dozvím a půjde mi to lépe.
Z kraje dubna jsem si dělala jednoduchý posilovací rituál, aby na mne nepůsobila jarní únava - ale nemyslím, že mi vyšel. Moc jsem se nesoutředila, prošel tak okolo mne. Na 30. dubna mne nic nenapadlo, ale teď jsem si dělala úplňkový rituál - vyprovokoval mne R a kamarádi, kteří plkali nesmysly, a mystická mlha, válející se okolo mlýna. V rituálu jsem zdůraznila otáčení, pomíjivost a změnu a myslím, že tento rituál budu používat, byť jsem jej v té chvíli vymyslela - ale tak by to přece mělo být, že...
Na začátku nezbytný vystřeďovací pentagramový. Pentagramy se mi kreslily černé; ať jsem je přebarvovala, jak jsem chtěla, žádná barva se nechytla. Pak jsem vylezla na kopeček za mlýnem s pejsky a představou bájné osoby, kterou lze občas matně v mlhách spatřit, ana odchází a mizí. Našla jsem si místo a rituál směřovala solárně (sever - jih - východ - západ - sever). Zdůraznit polaritu světlo/tma tím, že začnu na severu, mi přišlo lepší, než klasické sluneční začínání na východě.
S: Uctívám tě, Luno, na severu, kde se zrozuješ, ale nezůstáváš tam.
V: Uctívám tě, Luno, na východě, kde sílíš a nabýváš, ale nezůstáváš tam.
J: Uctívám tě, Luno, na jihu, kde vrcholíš a daruješ, ale nezůstáváš tam.
Z: Uctívám tě, Luno, na západě, kde ubýváš a umenšuješ, ale nezůstáváš tam.
S: Uctívám tě, Luno, na severu, kde umíráš a zrozuješ se, ale nezůstáváš tam.
Kolo jsem otočila dvakrát a zvolání jsem doprovodila představou kruhového pohybu Luny do temného vesmíru a zase blíž Slunci a dalšími, spíš osobními představami. Na konci jsem zprostřed kruhu zavolala: Budiž pozdravena, krásná Diano, bohyně svobody a noci. Diana se mi vloudila zřejmě proto, jelikož Luna je blízko zemi a proto má víc materiálních aspektů: pozná se to tak, že úplněk je velký.
Narozdíl od předchozích měsíců (únor, březen) jsem opustila svíčkové rituály a zatím se k nim nebudu vracet. No a k některým činnostem jsem se kvůli jejich čerstvosti nepřiznala. Zase příště.

 
květen 2012


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz