Magický řád Malé opatství thelémské

Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Liber Samekh - komentář 2. část
Překlad Chiah

Další část komentáře k rituálu Liber Samekh. I pro magická telata je to pozoruhodný text.

Za článkem v závěsu je pdfko této i předchozí části překladu.




Část Aa.


Řádek 1

Adept uplatňuje právo vstoupit do vědomé komunikace se svým Andělem, na jehož základě jej Anděl bude učit tajemstvím Magick, skrze které může vytvořit patřičné spojení. Mosheh je MH, utváření v Jechidach, Chiah, Nešamah, Ruach – Sefirotách od Kether po Jesod – poněvadž 45 je součet 1-9, zatímco Š, 300, je součtem 1-24, čím je přidáno k základním Devíti zvláštních patnáct čísel. (Viz Liber D, významy a korespondence 9, 15, 24, 45, 300, 345.) 45 je numerací ADM, mda, člověk. Mosheh je tudíž jméno člověka, jako Boha-ukrávající formy. Ale v rituálu nechť adept nahradí tohoto Mosheh svým vlastním mottem Adeptus Minor. Namísto Išrael nechť dá přednost svému magickému původu, dle přísah k Našemu svatému řádu! (Bestie 666 v této části používá Ankh-f-n-Khonsu a Khem.)


Řádek 2
Adept připomíná svému Andělu, že to on sám stvořil Jedinou podstatu, o níž Hermés psal ve Smaragdové desce, a jejíž schopností je spojit v sobě všechny protikladné polohy Bytí, pročež slouží jako talisman nabitý spirituální silou existence, jako elixír nebo kámen, složený z fyzických podstat života. Toto připomenutí je umístěno mezi dvěma osobními výzvami k Andělu, jako žádost o privilegium podílet se na svátosti, která tvoří, udržuje a obnovuje vše jsoucí.

Řádek 3
Adept nyní prohlásí, že je samotným Andělem nebo poslem svého Anděla; totiž že je myslí a tělem, jejichž úřadem je přijmout a přenést Slovo Anděla. Zdraví svého Anděla, ne pouze jako un-nefer dokonalost Asar-a se jako člověka, ale jako Ptah-Apofraš-Ra, identitu Hadit ovinutou drakem Nuit a manifestující se jako Slunce Ra-Hoor-Khuit. Vejce (nebo Srdce) opásané hadem je příbuzný symbol; myšlenka je tímto způsobem v rituálu vyjádřena později. (Viz Liber LVX, která toto rozvíjí do krajnosti).




Část B.


V následujících sekcích B - Gg přechází adept z kontemplace k činu. Astrálně obejde kruh, vytvoří příslušné pentagramy, sigila a znamení. Směřuje proti směru hodinových ručiček. Tak učiní tři otočení, každé pokryje tři čtvrtky kruhu. Měl by dát znamení vstupu při průchodu Kiblah nebo ve směru Boleskinu. Tak sbírá sílu přirozeně vyzařující z těchto bodů1 a projikuje ji ve směru cesty Mága. Sigila jsou uvedena v Equinoxu vol. I/No 7, deska X - vně čtverce; znamení jsou vyjevena v Equinoxu vol. I/No 2, deska Znamení Stupňů. V těchto evokacích by měl expandovat adeptův obvod i tělesná velikost do krajnosti2 , přijímajíc formu a vědomí živlového božstva kvadrantu. Po této představě začne vibrovat barbarská jména rituálu.

1 Tento předpoklad je založen na AL II/78 a AL III/34.
2 Je třeba mít úspěšnou zkušenost se cvičením Liber 536 - Batrachofrenoboocosmomachia.


Dál ať nejen naplňuje celé bytí nejzazší silou jmen; ale nechť formuluje svou Vůli, chápajíc ji skrz na skrz jako dynamický aspekt svého kreativního Self, v podobě symbolicky příhodné, neřku-li ve formě světelného paprsku nebo planoucího meče nebo čehokoli vyjma fyzického ztělesnění Ducha svatého, které je zasvěceno Bafometovi, skrze moc skrývající Lva a Hada, neboť ti učiniti mohou jeho vizi hodnou uctívání na Zemi až na věky věkův.
Nechť adept rozšíří svou vůli za kruh v této imaginované podobě a ať ji vyzařuje světlem odpovídajícím invokovanému elementu, a nechť každé Slovo vystřeluje jako kopí vášnivým impulsem, jak by svým hlasem velel, aby se vrhlo skokem vpřed. Nechť také každé slovo shromažďuje autoritu moc, aby hlava kopí byla vržena dvakrát tak daleko pro druhé slovo než pro prvé, a čtyřikrát dál pro třetí než pro druhé a tak až do konce. A ještě nechť adept mrští vpřed celé své vědomí. Pak, při posledním slově, ať se do něj zpět vhrne Vůle, stále prýštící, a nechť sám sebe nabídne jako Artemis Panovi, takže jej tato dokonalá koncentrace elementu zcela očistí a posedne svou vášní.
V této svátosti bytí zcela sjednocen s elementem, ať adept vysloví závazek „slyš mne a učiň...“, atd. s mohutností citu, jenž vše spojí s daným kvadrantem Universa, který na něj přenese nejvyšší svobodu a patřičná výsadní práva.
Nechť si adept povšimne znění závazku. Nebeská klenba je Ruach, mentální pláň; je to sféra Šu nebo Dia, kde se otáčí Kolo Gun, tří forem3 bytí. Aethyr je akášou, Duchem, Aethyr nebo fyzičnem, které je strukturou, na níž jsou založeny všechny formy; přijímá, zaznamenává a přenáší všechny impulsy, aniž by sama utrěla proměnu. Země je sférou, kde se operace těchto základních a aethyrických sil projeví a mohou být vnímány. Pod zemí je svět takových fenoménů, které formují vnímané projekce a určují jejich individuální charakter. Souše je místem mrtvých materiálních záležitostí, suchá (tj. nepoznatelná), protože neschopná se projevit v našich myslích. Voda je vehikulem, skrze tyto věci něž pociťujeme; vzduch je jejich menstruum, rozpouštědlo, jímž jsou tyto pocity mentálně uvězněny. To se nazývá vířením, kvůli nestabilitě myšlení, a pošetilosti důvodu, pro který jsme ještě závislí na tom co zveme život. Pádící oheň je světem, ve kterém bloudící myšlenky vzplanou náhle se zjevivší Vůlí. Tyto čtyři stupně vysvětlují, kterak je ne-já transmutováno v Já. Prokletí Boží je formou vědomí a pohroma (Boží) je formou činu.

1 3 Korespondují se Sírou, Rtutí a Solí Alchymie; se Sattvas, Rajas a Tamas v hindském systému; a jsou to spíše způsoby jednání, nežli skutečné kvality, dokonce byly pojímány jako skryté. Jsou způsobem komunikace mezi pláněmi; jako takové jsou konvencemi. Neexistuje absolutní platnost v žádném významu mentální představy; ale pokud neučiníme tyto duchy Nebeské klenby svým subjektem ustanovením správného vztahu (v přijatelných mezích) s Universem, upadneme do omylu, kdy si vyvineme nová nástroj přímého porozumění. Je důležité, aby adept trénoval své intelektuální schopnosti, sdělující mu pravdu v míře své chápavosti. Pohrdání myslí pro její omezení je nejkatastrofálnějším omylem; je to obecná příčina pohrom, které pokryjí mnoho břehů vraky mystického válečného loďstva. Fanatismus, arogance, zmatek, veškeré formy mentálního a morálního nepořádku, tak často pozorovatelné v lidech velkých duchovních znalostí, diskreditovaly Cestu; skoro všechny takové katastrofy jsou způsobeny snahou vystavět Chrám Ducha bez náležité pozornosti k mentálním zákonům stavby a fyzickým nezbytnostem základu. Mysl musí být přinesena k nejzazšímu stupni dokonalosti, ale podle daných vlastností každého; nikdo nemůže dávat pod mikroskop skopové kotlety. Mysl musí být nahlížena jako mechanický nástroj vědění, nezávisle na osobnosti jejího držitele. Člověk musí s ní zacházet přesně, jako by zacházel s elektroskopem nebo očima; jediný vliv jediného přání. Lékař přivolá kolegu, aby prohlédl jeho vlastní rodinu, jsa si vědom toho, že osobní obava ruší jeho úsudek. Ten, kdo zkoumá mikroskopem, a přesto důvěřuje svým očím, když je jeho oblíbená teorie v sázce, může falšovat fakta, a příliš pozdě zjišťuje, že ze sebe udělal blázna.
V případě samozasvěcení je minulost zjizvena ranami zasazenými touto dýkou. To nás upomíná na stálé nebezpečí spoléhání se na intelektuální schopnosti. Soudce musí znát zákon v každém jeho bodě a mít odstup od osobních předsudků a být neúplatný, jinak bude zločinnost triumfovat. Dogma, včetně pronásledování, podvodů, ochromení pokroku a spoustou jiného zla, jako jsou místokrálové, vždy zavedli tyranii, když to Génius vyhlásil. Islám vytváří ohnivou hranici psané moudrosti a Haeckel, falšoval biologické důkazy; fyzikové ignorující radioaktivitu se přou o závěry geologie, a theologové, nedočkaví pravdy, bojují proti proudu myšlení; vše takové musí zhynout v rukou jejich vlastního omylu vytvářeného v jejich myslích, vnitřně nedokonalých nebo zevně odchýlených od hranic Universa.


Závazek, jako celek, závisí na Adeptově kontrole každého detailu Universa, které jeho Anděl vytvořil jako prostředek manifestace Sám Sobě. To pokrývá příkaz primární projekce Možného v individualitě, v protichůdném úskoku, který je záměrem Mysli, a ve vyrovnávání trojnosti způsobů nebo stavů bytí, jejichž kombinace ustanovují charakteristické rysy Kosmu. Ty obsahují také standard struktury, nesmlouvavost umožňující osvědčení možného. Na těchto základních podmínkách, které nejsou věcmi o sobě, ale kánonem, jemuž jsou věci podřízeny, je vybudován Chrám Bytí, jehož stavební prvky jsou dokonale tajemné, nevyzpytatelné jako duše, a jako duše představující si samy sebe skrze symboly, které můžeme cítit, vnímat a přizpůsobit naší potřebě, aniž bychom o nich znali celou pravdu. Adept shrne všechny tyto položky prohlášením autority nad každou formu vyjádření možného k Existenci, kdy jsou buď Prokletím (ideou) nebo Pohromou (činem) Boha, to jest sebe sama. Adept musí přijmout každého ducha, každé prokletí, každou pohromu jako součást svých životních podmínek, a všechny je činí součástí sebe sama; to značí, že je považuje za nápomocné svým záležitostem. Činí jej tím, čím je. Přesně korespondují s jeho schopnostmi. Všechny jsou – v zásadě – stejného významu. Skutečnost, že je tím, kým je, prokazuje, že každá položka je vyvážena. Dopad každého nového dojmu ovlivňuje celý systém v přiměřené míře. Musí si uvědomit, že každá událost je jeho subjektem. Objeví se, protože ji potřebuje. Železo rezaví, protože se molekuly dožadují kyslíku k uspokojení svých tendencí. Nedychtí po vodíku; proto slučování s tímto plynem je událostí, která se nestane. Všechny zkušenosti nám pomáhají učinit nás dokonalými v nás samotných. Sami sebe vnímáme podřízené událostem tak dlouho, dokud nerozpoznáme toto selhání; pokud se tak stane, poznáme, že ony jsou podřízeny nám. A kdykoli se snažíme vyhnout zkušenosti, ať je to cokoliv, činíme špatně sami pro sebe. Maříme své vlastní tendence. Žití je změna; a vzdorování změně je vzpourou proti zákonu, který jsme ustanovili, aby vládly našim životům. Odmítnutí osudu je tak vzdáním se naší suverenity, a vyvolávání smrti. Vskutku, máme nařízenu zkázu smrtí za každé porušení zákonů života. A každé zaváhání v možnosti získat nový podnět vyhladoví specifickou schopnost, kterou jsme odmítli upotřebit.

Sekce B invokuje vzduch na východě bleskem zlaté slávy.

 
srpenec 2012


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz