Magický řád Malé opatství thelémské

Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Damona: Rituál s Lamem 2


Rituál jsem cvičila první týden denně, další týdny tak, jak to šlo a kdy jsem měla na cvičení klid. První rituál byl nejintenzivnější, při ostatních jsem měla dojem, že se mi od Lama vše odráží zpět a já nejsem schopna se někam dostat. Předchozí cvičení s Lamem (civění) pro mě bylo bombastické, protože bylo doprovázeno podivnými stavy, vedlejšími efekty, ze kterých jsem měla strach a taky jsem ze samotného obrázku měla nepříjemný pocit a nemohla jsem ho mít položený ani na nočním stole. Při rituálovém setkávání s Lamem k těmto podivnostem nedocházelo. Přesto nemůžu napsat, že by se nic nedělo, ale dění se spíš soustředilo směrem dovnitř. Při mnoha cvičení jsem nabyla dojmu, že mě Lam nepustí dál, on je branou, skrze kterou musím projít a nejsem připravena. Ještě teď mi v hlavě zní jeho otázka „čeho se bojíš“? A dokud si upřímně neodpovím a nezpracuji toto téma, nikam dál mě Lam nepustí. Toto je nejmarkantnější pocit, který z rituálu přetrvává.



Zápisky z rituálů v krátkosti:
Obličej Lama vystupuje z obrazu a stává se trojrozměrný, kolem je mlha, okolní místnost potemní a zalije mě neurčitý strach. V sedátku, na kterém sedím lupne a strašně se vylekám. Lam připomíná ještěra. Nepříjemný pocit, že za dveřmi pokoje číhají cizí síly a snaží se dostat dovnitř. Po MPR tento pocit odezní.
Cvičení je oproti předchozímu klidnější, hrůza mě nezplavuje. Obrazy ze včerejška se odehrají rychle. Při vibrování slabiky LAM pocit, že jsou naše hlavy spojeny v čelní oblasti, při každém vibrování cítím v této oblasti tlak. Lam je jen brána, to, s čím se chci spojit, je až za ním. Vše se rozplývá do prázdnoty. Bytost na mě hledí, není tu ani náznak komunikace. Dojem – nemá důvod se mnou komunikovat a já nevím, jak s ním komunikovat, každý jsme z jiné dimenze a míjíme se.
Snažím se držet návodu. Lamova hlava skrývá život – je tam spousta pohybu, bytosti se vlní pod tenkou blánou jeho hlavy. Na chvíli nad sebou ztrácím kontrolu (nebo klimbám?), před očima se mi honí stíny – tuto skutečnost si uvědomuji až zpětně. Lam mi připomíná „ufona“, na chvíli v jeho tváři zahlédnu cosi známého, ale nevybaví se mi co. Osluňující záře, nevidím, co je za ní. Po cvičení jsem vyčerpaná.
Zoufale se snažím s Lamem navázat kontakt, jde to čím dál hůř. Z Lama nemám vůbec žádný pocit, ani negativní (jaký jsem měla) ani pozitivní (který jsem nikdy neměla), prostě nic, prázdno. Cizinec, který je totálně cizí až tak, že mi to mozek nebere. Po cvičení jsem stažená do sebe a připadám si mimo.
Nejsem schopna vůbec pojmout, před jakou entitou stojím. Z Lama cítím obrovskou sílu, ze které ke mně doléhá jen nepatrná část. Mantru si zpívám a je to lepší. Opět tlak adžna čakře. Lama začínám nemít ráda, protože mě nechce pustit dál.
Dostávám se stavu, kdy si říkám teď, teď už dojde k prolomení, už jsem tak blízko. A nic. Z obrazu vystupují oči, snad zvířecí, jejich výraz je varující.
Rituál se mi promítá i do jednoho výrazného snu, kdy se s Lamem setkávám nepřímo, skrze jeho sluhu. Lépe řečeno mám z postavy cizince, kterou nevidím, dojem, že mě ohrožuje a vyzařuje z něj stejná energie jako z Lama. Má v sobě něco božského, nevypočitatelného a vyvolává ve mně panickou posvátnou hrůzu. Setkání se s něčím, co nepodléhá zákonům tohoto světa.
Zahlédnu embryo, které není lidské, ale je Lamova druhu. Zrychluji vyslovování mantry a jsem zaplavena vlnou energie. Vidím otvor, vstup, ale nedostanu se přes něj.
Lam má velké oči jako moucha, je v něm něco hmyzího. Ocitám se uvnitř jeho hlavy, v jakési tekutině, pocit, že se topím, ztrácím se v tom nekonečném prostoru. Má individualita se rozplývá, chce se mi křičet, dotek šílenství. Tlaky v hlavě přetrvávají po rituále. Po skončení jsem otřesená z toho, co se dělo, ale MPR mě uklidní. Je to vždy taková tlustá čára za tím, co se dělo.
Přestávám mít pocit, že Lam nekomunikuje. Vybaví se mi pocit ze sna, který jsem stručně popsala o pár řádků výš. Lam je jen prázdná maska. Pocit (používám toto slovo, protože nevidím žádné obrazy), že jsem ve sklepení. V nekonečných katakombách hluboko pod zemí. Žádné světlo, nic za čím by se dalo vydat, jen nekonečné bloudění. Po ukončení rit. mám pocit, že Lam vstoupil do mého vědomí. Připadá mi, že já nejsem já, že mám v sobě cizince – hodně zvláštní a nový pocit.
Jeho tvář je čím dál zlověstnější. Snažím se vstoupit levým okem. Zahlédnu smrt, nebo něco z jeho tváře mi připomíná smrt. Z Lama ke mně proudí krutost, nelidskost. V hlavě mi zní hlas „čeho se bojíš?“ Nedokážu odpovědět. Později se na otázku snažím odpovědět a objevuji své nové strachy, které před sebou maskuji.
Opět nabírám dojmu, že k prolnutí chybí tak málo. Vidím tunely, stáčejí se dolů, padám a točí se mi hlava. Toto se přeruší a objevuje se další. Ocitám se na skalnatém útesu, pode mnou zuří neklidné moře, je tmavě modré až černé a jeho konzistence připomíná ropu. Skrytá hrozba v hlubinách, jakási ryba-stroj.

Sice jsem se s rituálem zatím nikam zvlášť nedostala, ale ještě s ním nekončím.

 
září 2012


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz