Magický řád Malé opatství thelémské

Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Terra Athanasa: Já & magie XIII.

Sedím a přemýšlím nad tématem. Já a magie... Jak jsem se vůbec k ní dostala, jak jsem se s ní seznámila? Když se dívám na to, co jsem prožila za posledních padesát let, tak vlastně byla vždy po mém boku, a já o tom neměla tušení. Dávala mi šance na přežití, byla vedle mě v pohádkách i v příbězích o čarodějnicích a o mořských pannách, které jsem slyšela doma.
Jako dítě jsem vyrůstala sama a mými jedinými společníky často byly pohádkové knížky s princeznami, princi, draky a vílami. Seznamovala jsem se s tímto světem, kde dobro vítězí nad zlem, snila jsem o tom, že jsem princezna, kterou ze spárů draka vysvobodí hezký princ s dlouhými černými vlasy. Hrála jsem si na Popelku, Zlatovlásku, ožívaly přede mnou víly, skřítkové i dědeček Hříbeček. Na toto období ráda vzpomínám. Později se mou oblíbenou stala Legenda o Ulenspieglovi - stará kniha někdy z počátku minulého století, bohatě ilustrovaná. S ní jsem prožívala příběhy Ulenspiegla, jeho přítele Lama a jeho milé Nel. Prožívala jsem i čarodějný sabat, kde bylo sděleno Ulenspieglovi, jak se Flámové a Valoni spojí v boji o svou samostatnost, neboť to bylo poselstvím knihy. To byl můj první dotek s čarodějnictvím, a dnes již vím, že také s kartou vandrujícího Blázna – Atu 0.

Přišly roky studia na střední škole. Ve víru změn jsem na tato setkání zapomněla. Studium, učení nového, formování světonázoru, přednášky - tak jsem prožívala kartu Atu V - Velekněz. Rok po maturitě jsem se provdala a začala jsem prožívat kartu Císařovny - mateřstsvi byl celý můj svět, opět jsem četla pohádky, zpívala písničky a uspávanky a všechna moje láska se soustředila na mé dvě děti. Leta ubíhala, a já jsem podvědomě pociťovala, že něco musí přijít, něco se objeví. Já pak budu vědět, tak jak je psáno v Knize zákona:

1/26: Kdo jsem já a jaké bude znamení? Ty víš! A znamením budíž má extáze, všudypřítomnost mého těla.
1/30: Toto je stvoření světa, protože bolest z rozdělení není ničím a radost ze smrti vším.
1/60: Mým číslem je 11, jakož všechna čísla těch, kteří patří k nám. Pro slepé je má barva černá, ale modrá & zlatá je zřená vidoucími.
1/64: Jsem dcera západu Slunce s modrými víčky.

A přesně to se stalo 11.11. 1987. Toto číslo dává dohromady 47, což je 11... a já jsem viděla tu všeobjímající lásku Nuit. Blankytné modré světlo mne provázelo nejen v ten den, ale taky den poté a já nemohla pro to najít vysvětlení. Jeho zář byla ve mně, jeho paprsky mně stravovaly, ta krůpěj, ach smrt! Smrt - po smrti budeš prahnout, ale ta ti bude zapovězena. Ach tvá smrt bude nádherná, kdokoliv ji zří, bude šťasten, tvá smrt bude pečetí slibu naší odvěké lásky. Pojď, povznes své srdce a jásej. Zapři sám sebe! Zvedni hlavu... a skutečně jsem musela začít znovu dýchat, a ten pocit byl zklamáním, nechtěla jsem začínat znovu, v objetí Nuit bylo tak krásně, něco takového se nedá zažít víckrát, jenom jednou...
Bála jsem se promluvit o modrém světle, které jsem viděla, když jsem šla spát, ta krásná blankytná barva, žena stojící na de mnou... vůbec jsem nechápala co vidím, tak jsem na to přestala myslet a ve víru událostí jsem tento zážitek skoro zapomněla. Ale zůstal uložen v mé mysli. Přestala jsem hledat a až po dvaceti letech jsem se náhodou se dostala k tarotu a magii. Přijímané poznatky jsem se snažila využít hlavně sama pro sebe, nejen pro objevení svých nedostatku, ale taky jsem se snažila změnit své okolí určitým působením na dění kolem sebe. Teď mi magie dává mnoho možností. Mohu si hrát na čarodějku, šamanku a v současnosti jsem také přijala práci kartářky. Mnohdy se mi stane, že novým zkušenostem plně nerozumím, ale aspoň si je zaznamenám. Někdy je to jen fantazie, představa. Vím, že moje představy jsou bujné, ale právě ty mne podnítí k dalšímu studiu a četbě... Jsem ráda za každý nový poznatek.
Poznání je přede mnou jako veliká hora, která má vrchol v nedohlednu, a já se pomalu škrábu, znovu se sesunu dolů a opět začínám znovu a znovu. Jsem asi sobecká, ale dělám to pro pocit, že to moje malé já něco dokázalo, že po sobě zanechá nějakou stopu a že půjdu tím správným směrem... V určitém smyslu jsem přešla od pouhého zájmu o magii k jejímu co nejpoctivějšímu praktikování, snažím se ponořit a spojit s ní každodenní život. Je to vlákno, které zasahuje do všech úrovni života. S magií se opět stávám dítětem, předměty okolo mě oživují a potkávám se s bytostmi z jiných světů. Nepřicházím já k ní, ale ona ke mně.
 
srpen 2012


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz