Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
M: Návštěva pekla

Peklo jsem chtěla navštívit již od minulého roku, kdy se mi vize pekla při cvičení druhého Chrámu nepovedla.
Jsem svou obvyklou postavou, dívkou s plavými vlasy v modrých šatech. Tentokrát má moje postava jediný cíl a tou je návštěva pekla, na kterou jsme obě vyzbrojeny. Jdu tedy do svého chrámu, neotálím, neprohlížím si jej. Uvnitř mám pocit, že je obrovský... ten pocit se objevuje poprvé. U oltáře dělám pentagramový rituál, a pak sáhnu pod oltář přikrytý ubrusem a přesně podle očekávání nacházím krabičku, ve které na pergamenu stojí signatura mého Démona, který mi cestu peklem ulehčí. Ještě před tím než se vydám k bráně pekelné, zavolám svou Bohyni. Do stříbrného poháru k připravenému červenému vínu obětuji svou vlastní krev a Bohyně přichází a vyslyší mou prosbu. Bohyně mě vede za oltářem, kde je ve zdi průchod, kterého jsem si dříve nikdy nevšimla, vede mě cestami podél vnější zdi chrámu a točitým schodištěm dolů až dorazíme k výtahu, spíš to vypadá jako kladka nebo malý služební výtah. Obě nastoupíme a pak pomalu sestupujeme dolů různýma točitýma uličkama, velmi stísněným prostorem.



Cesta bere poměrně velkou část tohoto cvičení a v okamžiku, kdy se nacházíme hluboko pod chrámem, se začnu cítit stísněně. Pocit stísněnosti přetrvává především v solaru plexu. Konečně vystoupíme z kladky-výtahu a stojíme před železnou kovanou bránou. Volám svého průvodce a kreslím do písku signaturu svého strážce podle papírku, průvodce se neobjeví, ale slyším jeho hlas, který mi říka ať si otevřu klíčem. Skutečně ve spodničce svých šatů objevím starodávný klíč, kterým si otevřu. Bohyně zůstává stát za branou. Jakmile vstoupím, slyším strašlivý řev, který přichází odkudsi zdola, křičí na mě hlasy... nyní se pocit mění a jakoby to přicházelo ze všech stran a protupovalo mým tělem, že tu nemám co dělat, nejsem dost vyspělá, ať vypadnu, každý z hlasů svým hrůzným křikem (s ozvěnou???) vibruje uvnitř s každičkou buňkou mého těla. Když už mám pocit, že to chci vzdát, a vysvětlit si, že se do pekla asi nedostanu a otočit se a utíkat, podlaha pode mnou se najednou začíná propadat a já prostupuji. I tentokrát mám pocit, jakobych se protahovala stísněným prostorem. Když se podívám, zjišťuji, že se jedná o záhyby mého mozku – šedé mozkové kůry, cítím tlak na svém těle.
Když prostoupím, rozhlížím se kolem a zjišťuju že jsem zrcadlově svému světu nahoře, to znamená, že stojím nohama přilepenýma na stropě pekla. Padám dolů před svého démona, který na mě trpělivě čeká. Procházíme další branou do sklepení. Samotné sklepení vypadá přesně jako to v pohádce s Čerty nejsou žerty, jenom bytosti zde obývající jsou víc hrůzostrašné. Jsem ráda že se jim daří. Je mi tu teplo, některé z bytostí se věnují svým činnostem... jako oddávají se sexu, obžerství. V pekle je teplo, ale smrad hniloby a vypadá to tu jako odpad světa, tu a tam něco hoří, kouří. Je tu všechno... peklo působí dojmem mnohosti, nedá se ani zachytit pohledem, všude se něco děje a pohybuje, někdy mám pocit, že nedokážu udržet obraz a že moje vize je rozpohybovaná, roztřesená. Bytosti působí různě, většinou jakási směs člověka a zvířat i odporného hmyzu, plazů, ještěrů, s některými se znám ze svých snů. Mým cílem je získat jména některých a v lepším případě také signatury. Podaří se mi promluvit se dvěma bytostma a získat jejich jména, ještě než předstoupím před samotného knížete pekel (nicméně signatury nemám). Pak už nejsem schopna nic zachytit.
Prostupujeme hloběji do pekla, zjišťuji že ohromná místnost předtím nebyla hlavní místností, ale jakýmsi předsálím. V čele tohoto sálu sedí sám obrovský kníže pekel. Je v nadživotní velikosti, jenom jeho rohy jsou točité a tak obrovské, že bych stěží pohledem obsáhla jejich třetinu, vůbec si nedokáži představit, že by s tak obrovskými rohy se mohl postavit. Kníže pekel se se mnou chvíli baví na soukromé téma, ale již tady se mi těžko daří udržet pozornost a po cvičení si pamatuji útržky a odhaduji asi třetinu toho, co mi bylo sděleno. Pak se na mou počest pořádá bál. V okamžiku se hlavní místnost zaplní démony různých tvarů a velikostí, většina z nich má na svém obličeji masku. Všichni se mnou chtějí tancovat a tak si mě rvou z ruky do ruky z místa na místo, převládá pocit že jsem trhaná na kusy, myšlenky již nejsou schopny utvořit smyslu dávájící formu, nejsem schopna je zachytit a nejsem schopna se ani vyjádřit. Soustředěnost je pryč - připadám si roztříštěná.
Pak se mi díky mému pomocníkovi podaří odejít ze sálu a v jeho doprovodu navštívit hlubší sklepení pekla. Na své cestě potkám ještě jednoho démona, který ale odmítá vzít na sebe mnohem stravitelnější podobu, zjišťuji, že tento je pro mě důležitý, ale můj mozek nyní obasahuje jen mnohost a roztříštěnost... obrazy se mění v rychlosti, kterou nestíhám zaznamenat a slova už nedávají žádný smysl... jen slabiky, jakobych i já mluvila cizím sobě neznámým jazykem, prajazykem, vydávam skřeky a používám zejména samohlásky. (Tento démon se mi potom objevuje i při dalších Chrámech v týdnu Temného slunce, nějak nevím co si s ním počít, ale... budu s ním pracovat i v blízké budoucnosti).
S mým průvodcem jdeme dál a dorazíme do temných zákoutí, kde už není teplo. Tady jsou uvězněni démoni, s nimiž se ještě nemohu potkat. Pak v hudbě zazní znamení, které oznamuje, že je čas vrátit se zpět. Vůbec nevím jak se dostanu k první bráně, kde na mě čeká moje Bohyně. V chrámu zůstávám, neopouštím jej.
Po cvičení převládá pocit neucelenosti myšlenek, mnohosti, roztrhanosti... tyto stavy zažívám také další den, při zkušebním rituálu vody se nesoustředím, a přestože mám pocit, že rituál dobře znám, udělám v každém jednotlivém bodě chybu, vizualizace mečů tento roztříštěný pocit ještě podpoří, uvítám, že v ní klesáme od desítky k esu... tento postup pomůže mému vědomí se postavit na nohy.
Po návštěvě pekla mě hrozně bolí hlava. Peklo narušilo vnímání všech smyslů, oči měly roztřesené vidění, uši nebyly schopny porozumět zvukům (bylo jich příliš mnoho, nepříjemný hluk... a zase jediné co mě napadá je mnohost,) hmat tolik nevnímám... i v tanci to nejsem já kdo se drží tanečního protějšku, ale taneční protějšek si drží mě... dokud mne neurve další taneční protějšek pro sebe... já se jen zmítám jako hadr, moje vůle s původním záměrem je dávno pohřbena v hlubinách meho neuceleného mozku, chuť... na jazyku mám saze a chvílemi se mi špatně dýchá, a smrad je ohavný hnilobný, shnilý, z mrtvých těl??? (někteří z démonů půspobí jako v rozkladu)...
Přestože jsem nedosáhla čeho jsem chtěla mám pocit úspěšného provedení cvičení, nicméně, budu ráda když peklo navštívím zase až za dlouhou dobu, a dobrovolně se tam asi vydávat nebudu.

 
Crám II., Kunkovice 10. 9. 2012


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz