Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Esoterika Islámu

ISLÁM vzniká v západní Arábii v 7. stol.n.l. O století později vzniká esoterní odnož islámu – súfismus - a později početné tajné řády s mystickými a magickými cíli.

Za zakladatele islámského náboženství je považován poslední prorok - Muhhamad = Mohamed, (původní jméno – Abul Kásim ibn Abdalláh), nar. 570 n.l. v dnešní Mekce. Od jeho 40 let se mu zjevoval archanděl Gabriel a po 23 let mu dikotval jeho poslání lidstvu. Po Mohamedově smrti byly tyto nauky spojeny v Korán. Roku 622 musel Mohamed pro pobouření z rodného města utéci a od tohoto roku začínají mohamedáni počítat svou chronologii. Mohamed pak se svými příznivci mečem dobyl Mekku, kde prohlásil jednotu Boha a varoval před posledním soudem. Stanovil také pět základních pilířů víry:

1) víra v jediného Boha a uznání Mohameda za jeho proroka
2) veřejná bohoslužba konaná v pátek, den Venušin
3) poskytování almužny chudým podle příjmů dárce
4) přesně vymezené posty
5) pouť do Mekky, neboli hadž ke Kaabě – místu uctívání Boha

Mimo to kázal Mohamed ještě boj proti nevěřícím, tzv. džihád.


Súfismus

V letech 750 – 1258 za vlády dynastie Abbásovců vrcholí rozkvět islámského náboženství i kultury. Vzniká esoterní větev islámu – SÚFISMUS. (Súfismus - z řec. SOPHIA = MOUDROST, + arabské SOF = čistota, bílé vlněné oblečení, které nosí súfisté, + slovo SÚFI odpovídá hebrejskému EN SOF).

Súfismus kromě Koránu čerpal také z učení dalších náboženství. Náboženské a mystické vlivy působící na súfismus byly např. neoplatonismus, gnosticismus, východní církev, hermetismus, zoroasterianismus, buddhismus, védanta…
Pro súfisty byla důležitá představa jednoty Boha projevující se v celém vesmíru, cílem prvních mystiků bylo rovněž hovořit důvěrně s Bohem, spojit se s ním. Súfista bojuje se svým já, které pokládá za zdroj falešného poznání světa, jde mu o osvobození ducha, o dosáhnutí čisté moudrosti, vynořující se z čistého vědomí - moudrosti srdce.
Súfismus stejně jako evropské esoterní směry čerpá z egyptských mysterií. Moudrost je samozřejmě přenášena z učitele na žáka. Súfí může udělovat zvláštní požehnání – BARAKÁ, které je však možné získat i poslechem vyprávění toho pravého příběhu.
Zdrojem súfistických meditací je Korán, jeho interpretace však musí zachovávat přísná pravidla, protože jde o řeč boží přeloženou do řeči lidí. Korán se nečte, ale recituje. Společně s vyznavači ortodoxního islámu dodržují súfisté 5 mohamedánských závazků.
Súfistická literatura je psána hodně v perštině a má blízko ke gnozi. V súfismu někteří vidí ekvivalent alchymie jakožto mystického křesťanství a také spousta súfistických světců bylo popraveno za údajné šíření křesťanství nebo za kacířství.

Vedle súfismu existovaly a existuje dodnes v Islámu řada větví a sekt (např. Sunnité a Šíité), řádů a bratrstev (babismus a bahaismus). Jedním z důvodů ke vzniku tajných společností byla jednak společná víra v Mesiáše, Mahdiho a jednak vzkypění temné náboženské energie, které se nedovedl islám ubránit.
Přísně mohamedánské řády reprezentují především Koncil, shromáždění tajných společností islámských, který se koná každý rok a adepti jsou na něm poučováni o poznávacích znameních; potom Vafd, egyptský politický řád a četné řády dervišské, z nichž esoterní charakter si nejvíce podrželi Haderidšehové a Rafidšehové. Roku 1090 – vzniká tajná asijská společnost Assasinů, založené legendárním „Starcem z hor“ Hassanem Sabbahem. Jemu podobným řádem byl africký řád Požívači hašiše.

Skutečnými magickými řády jsou Aissaurové a Eissovové, řád zaklínačů hadů. Nejdůležitějším východním magickým řádem je Ansairitecké bratrstvo, tajemný syrský řád. Sílu plodivou a lásku pokládají za nejmocnější kosmický proud, takže mají nutně odlišný názor na otázky pohlavní než většina jiných sekt. Dnešní stav Ansairitů se odhaduje na více než 170 000 členů. Jedním z jeho zasvěcenců byl i P. B. Randolph.

Ve 13. stol. dosahuje esoterní islám vrcholu a v literatuře není zmínka o nových společnostech nebo důležitých událostech až do 18. stol. To vzniká velký počet řádů fanatických mohamedánů. Např marocké bratrstvo Taibias, Bakkaja - řád saharských kmenů, Rahmanaja v Alžíru, liga náčelníků kurdských kmenů Hammadich. Na poč. 20. stol. se dostává učení súfismu do Ameriky a později do celé Evropy. Během 1. světové války dochází k legalizaci súfijského řádu v Anglii a v roce 1923 vzniká v Ženevě Súfistické hnutí, jehož zakladatelem je Hazarat Inayat Khan.


Významné osobnosti, které v esoterice z Isláímu vzešly

Za zakladatele islámské mystiky bývá považován IBN SAID ABUL CHEIR. Mezi první představitele patřili např. asketa HASAN BASRI,
DHUL-NUN-AL-MISTI ( *830 n.l.), který se zabýval egyptskou hermetikou, údajně rozluštil egyptské hieroglyfy a založil řád Malámatí, který se podobá některým formám svobodného zednářství.
V 9. stol. vytvořil astrolog a matematik AL – CHVÁRIZMÍ algebru jako nové vědní odvětví a ovlivnil tak zejména matematiku a astronomii.
V 9. a 10. stol. působí také spousta osobností zabývající se alchymií a astrologií. Např. ALBOHALI ALCHAIT, ALFRAGANUS,
ALBUBATER ALKASAN, ALBUMASAR - ten patřil ve středověké Evropě k nejuznávanějším arabsky píšícím astrologům, a učitel Albumasara a jeden z otců arabské astrologie ALKINDUS. Známým lékařem, matematikem a filozofem byl i FARÁBÍ.

V 10. století byl známým astrologem a komentátorem v Egyptě a Tunisu ALBOHAZEN HALY. Jeho astrologické dílo bylo přeloženo do latiny a v Evropě ve 13. století bylo velmi váženo. Do latiny byly přeloženy i spisy ALKABITIUSE.

Z 11.stol. je znám především IBN – SÍNÁ neboli AVICENNA, který byl jedním z největších vědců – encyklopedistů své doby, byl také geniálním lékařem a filozofem. Jeho dílo sloužilo 500 let jako příručka lékařům na východě i na západě. Ve filozofii byl po Aristotelovi nazývám druhým učitelem, ovlivnil vývoj na dlouhou dobu dopředu a čerpali z něj ještě scholastikové. Astrologií se zabýval HALY ABENRAGEL a ABENRUDIAN.

Známou osobností ze století dvanáctého je např. ŠIHABUDDINA JAHYI AL SUHRAVARDÍ.

Ve 13. stol. dosahuje vrcholu klasický súfismus a rozšiřuje se z Persie a středního východu do Indie. V tomto století žil také největší súfijský mystik a básník DŽALÁLEDDÍN RÚMÍ. Jeho nejdůležitějším dílem je rozsáhlá sbírka mystických příběhů a parabol Masnaví, která je pokládána za jakousi encyklopedii islámské mystiky, ale současně je pokladnicí lidových legendárních příběhů, které často inspirovaly tvůrce perské kultovní oblasti, inspirovala také Andersena, který některé příběhy zpracoval do svých pohádek, čerpal z ní také Shakespeare a mnohé příběhy jsou zpracovány v Pohádkách 1000 a 1 noci. Rúmí také založil jeden z řádů tančících dervišů.
Z dalších súfistických básníků, u kterých se mi však nepodařilo zjistit dobu jejich života, jsou známi např. ATTÁR, SÁADI, HÁFIZ a OMAR CHAJJÁM, který poprvé používá pojem májá jako pojmenování iluze vnějšího světa.

Do 13. století patří také NADŽMUDDÍN KUBRÁ, zakladatel řádu Kubráví, který je srovnáván s řádem založeným Františkem z Assisi.
Ve středověku byl známým súfistou i ANSELM Z TURMEDY, mimo jiné také křesťanský světec.

Poté opět nejsou zmínky o osobnostech spojených s esoterním islámem až vpodstatě do století dvacátého. Na konci 19. stol. v Indii zakládá MAULA BAKŠ Akademii hudby a snaží se spojit dohromady mnoho proudů v indické hudbě. Usiluje rovněž o to, aby se hudba stala základem vzdělání pro každé dítě. Hudba totiž hraje velmi důležitou roli jak v učení, tak při meditacích.

Z 20. stol. je znám např. súfista IDRES SHAHA, který patřil k zakladatelům Římského klubu, také luštil staré egyptské písně, zkoumal ionizaci vzduchu. Podle jeho názoru, je „ súfismus něco, co se lidem přihodí, ne něco, co je jim dáno.“ Súfismus ovlivnil i Gurdijeffa. Novodobý súfismus šíří HAZARAT INAYAT KHAN, který se snaží o harmonizaci východu a západu.


Myšlenky, které dal Islám esoterice i světu

Kromě výše uvedených - algebra, arabské číslice, koncept nuly - se lze zmínit o tom, že do arabštiny byla přeložena většina důležitých prací řeckých filozofů, proto se arabština stala uchovatelem starých moudrostí a věd. Někteří vědci našli paralely mezi vizemi prvních mystiků a některými aspekty moderní vědy. Soudí se, že súfisté vypracovali jednu z dnes nejvýznamnějších škol mystického výcviku „vnitřního člověka“ a poukazuje se na to, že k sufismu měli velmi blízko templáři a některé směry svobodných zednářů.
 
V.


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz