Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Michaela: Já & magie XIV.

Původním záměrem a prvotním cílem souvisejícím s Magií nebyla žádná ušlechtilá myšlenka, ani svět zachraňující cíl. Chtěla jsem všechno a ještě víc, svět mi měl padnout k nohám a získat jsem měla všechno to zlato, co se tak třpytí a co oslnilo moje oči. Materiálně, Moje magická cesta začala tedy čarodějnictvím.... a to zcela obráceně než měla, nakoupila jsem spoustu temných věcí, spoustu stříbra a prstenů a vycházela do ulic jako „pravá čarodějnice“ oděná, leč bez řemesla. Pak jsem narazila na Zuzanu a její školu, a začala oborem čarodějnictvím, v domnění, že mi budou patřit všechny ty lahodné ročníky vína a bohatě zdobené stoly se zlatými poháry a příbory s vyraženým jménem mi budou říkat paní ještě než dokončím půlrok.

Naštěstí jsem se nedočkala žádných hmotných statků, dokonce ani společenského postavení, které by vyráželo dech, dokonce ani práci, která by byla společností označená nálepkou „vhodná“; a sláva se směje mým idealistickým iluzivním cílům, o jejichž opravdovosti jsem neměla pochyb ještě teď. Nic z toho jsem nezískala, ale bylo mi nabídnuto vše co jsem dávno hledala, to co bylo zahaleno tmou minulosti, o čem jsem nevěděla, že to hledám, a od té doby vím, co je mým směrem, mým cílem, mým určením. Není to Magie, ta je prostředkem - mapou, kterak projít po nehostinných místech a najít ztracený poklad. Nástroj, na který se musím naučit hrát aby se mi otevřela devátá brána zasvěcení.
Duchovní cesta za mým určením, které jsem díky magii odekryla, však začala mnohem dřív, a obávám se, že dokonce mnohem dřív než si já (a to referuji tomu inkarnovanému dnešnímu já) pamatuje. Za tuto inkarnaci tedy musím především poděkovat mým rodičům, které jsem si určila, a kteří splnili své role v rámci očekávání, tak jak byla smlouva podepsaná. Oba rodiče mi velice barvitě vysvětlili příběh člověka zmítaného démonickými silami, ač každý jinak a jako správné dítě svých rodičů i se mnou cloumají různé protichůdné síly. Stejně jako oni jsem se byla v bezvědomí zmítána ze strany na stranu tím hrozným nepřívětivým Osudem, na který všichni tak žehrají.
Magie pro mě pravděpodobně začala vírou. Víra a magie jsou sestrami, které se musí jednou potkat a všechno si vyjasnit. Co se týká vlastní víry, i toto pole chtěli rodiče orat a pochopitelně mi vnutit svůj „názor“ zaručeně pravdivý v oblasti vnitřního světa, jako je náboženství (protože slovo náboženství je poměrně zavádějící a i nadále připomíná pevnou strukturu patriarchálně založeného světa, budu nadále referovat tento svůj svět jako vnitřní chrám).
Táta mě seznamoval s představou křesťanství v době, kdy sám hledal Boha. Odhaduji, že jeho představa Boha se týkala čistě středověkého názoru a obsahovala všechny ty tolik známé představy duševně nevyspělého člověka, který nedokáže jít za hranice společností svázané mysli a vyhrabat něco víc originálního a vlastního, a podle vlastních pravidel (pokud pravidla tedy někdo potřebuje). Myslím, že se nespletu když popíšu starého, šedivého, věčně naštvaného dědka, kterej sedí někde na mráčku a zlobí se, když neodříkáme otčenáš, a taky nám jistě způsobí nějaké Zlo (za trest!!!). Každopádně mamka mi vždycky dokázala udělat jakékoliv rozhodnutí o mém osudu jasné.... zakázala mi to. Najednou mělo křesťanství zcela jiný směr, jako cesta, kterou bych mohla eventuálně jít (už jenom proto abych mamku nehorázně vytočila...což býval můj oblíbený celoživotní chleba v době mé kariéry coby špatné-dobré dcery). Křesťanství zaťalo svůj pekelný dráp.
Pochopitelně jsem na to zapomněla pod vlivem kulturně sociální výchovy správného pionýra, kterou jsem tehdy nutně musela podstoupit, chvíli jsem se učila kterak správně „bojovat za světový mír“. A když mě bojování za světový mír omrzelo.... (mír mě nebavil, bavily mě války a boje) a vůbec tenkrát systém, který bojoval tak naléhavě za světový mír, padnul... ta malá nespokojená M. začala hledat. Pamatuji si jednu chvíli v mém životě, o mnoho mnoho měsíců později, kdy jsem se k mému tehdejšímu Bohu (představa Boha se tenkrát výrazně lišila, od skutečnosti, kterou žiju nyní) obrátila jak jinak s prosbou o záchranu. A protože šlo o období poměrně těžké,obrátila jsem se hned několikrát, a jako odměnu - oběť (činila jsem tak nevědomky, ale už tehdy coby malý špunt jsem uměla platit obětiny!!!) jsem slíbila sebe. A svůj slib skutečně (= a překvapivě) dodržuji, i když ne tak jak jsem si tehdy představovala.
Tehdy jsem ale svůj slib zapomněla, hned jak se všechno „zlepšilo“.... pochopitelně mým vyšším silám se to nelíbilo a tak mi hodily další háček – musela jsem se potýkat s „nadpřirozeným“ (tehdy ty desítky let zpátky všechno „magické“, čarovné souviselo s NE-přirozeným a nad přirozeným). Tam jsem začala zjišťovat, že věda nemá všechny dostačující odpovědi na otázky, že ani žádný věřící systém nemá odpověď na otázky (po pádu komunismu najednou bylo těchto systému strašně moc, jakoby doba už tehdy tušila, že nadchází období kdy všichni pod vlivem konzumní společnosti ztratíme naději, a tak se naděje rozdávala za pěkný peníz na potkání). Magie měla odpověď nejvíc blízkou tomu, co jsem tehdy shledala jako „pravdivé“ pro sebe.
Magie má pro mě stále odpovědi na otázky a její neodolatelné kouzlo spočívá v tom, že mi odpoví zcela překvapivě, nečekaně na otázku, kterou často ani nevím, že si kladu. A že na cestě najít si pro sebe tu správnou otázku se něco děje jakoby mimochodem, a toto mimochodem má často překvapivý učební dokonce bych řekla fatální dopad (i když nerada dávám osudu takovou moc nad mým životem). Přestože jsem školu dávno opustila, učím se víc, než by mi mohl kterýkoliv školský systém nabídnout. Učím se školu života.
Kritická výchova mého otce, který ze mě chtěl mít ideál, za který by se nemuseli stydět ani starověcí Řekové, a krutá výchova matky, která ve mě viděla ztělesnění všeho temného a špatného co na tomto světě existuje, mi pěkně pomohla samu sebe uvěznit v plnění očekávání ještě dřív, než byla vyslovena (touha uspokojit přání ostatních a být v  očích „těch ostatních“ shledána cennou, protože pro sebe jsem dlouhou dobu byla bezcenná... jediné co jsem tehdy uměla bylo oceňovat, porovnávat cenou, dávat cenu...připevňovat cedulku s cenou = uměla jsem zbavovat všechno ostatní včetně sebe samé posvátnosti). Zároveň ve mě tato výchova také probudila „destruktivní“ (shledávám ji pozitivní, pokud je řízena) sílu, která se projevovala jako touha po boření hranic a bojování proti zákonům, pravidlům. Měla jsem problém s autoritami. Za celé své dětství si pamatuji, že mým jediným snem a cílem až opustím rodinu, bylo najít lásku. Později se tento cíl rozvinul na vnitřní ničím nerušenou svobodu (nehledě na vnější podmínky). Tehdy jsem myslela trochu jinou lásku, než mám na mysli dnes.
Díky cestě, která nabyla fyzickou podobu až u Zuzany několik let zpátky, jsem jenom trochu víc pochopila a poznala sama sebe. Porozuměla jsem tomu pro co žiju a pro co jsem připravena i zemřít. Magie mi slouží jako vor, po kterém pluji neznámými vodami, jako hůl o kterou se opírám na cestě na vrchol, dává křídla a krom létání mě učí vidět široko a daleko za obzor. Magie ovlivňuje moje pozemské působení, učí mě jak ovládnout svoje síly a nasměrovat je jednotným směrem. Magie je nástrojem, který jsem dobro-volně vzala do ruky a učila se na něj hrát. Odhaduji, že tato činnost potrvá do konce mého života a těším se kolikeré obruče ještě padnou za své na cestě za vytouženu svobodou, kolikerá temná místa ještě budou ozářena světlem. Těším se na to Nic, ke kterému se budu vracet po hodinách soustředění, těším se jak padnou všechny hranice světa a jak Ticho bude mým vnitřním chrámem pro jakýkoliv čin. Magie mě učí úctě životu a ukazuje směr, kterým je potřeba jít. Magie mě vychovává abych byla skutečně dospělou osobou, zodpovědnou za své činy, myšlenky a pocity a za celé své universum, na rozdíl od jakékoliv víry, nebo sociálně-kulturního systému mě nevodí za ručičku a nevytváří závislost, naopak mi dává plnou svobodu k uchopení a zpracování svého vnitřního i vnějšího světa.
Magie mě učí být sama se sebou v míru.
 
září 2012


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz