Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Liber XXX Aerum (Liber 418) - 1. část

LIBER XXX AERUM
Vel Saecvli
Svb Figvra
CCCCXVIII

VIZE A HLAS
andělů vládnoucích
30 aethyrům
s komentářem
Mistra Theriona



A.·. A.·. Publikace v třídě A B

Imprimatur:
D.D.S. 7x = 4x Praemonstrator
O.S.V. 6x = 5x Imperatior
N.S.F. 5x = 6x Cancellarius


Pracovní překlad hlavních částí díla



Stručný obsah obsah volání třiceti Airů neboli Aethyrů


30. Exordium Rovnodennosti bohů.
29. Rozvrácení Aeonu Osiridova.
28. Vize úsvitu Aeonu Horova. (Atu XVII)
27. Vize Hekatiny iniciace. (Atu XIV). Vykoupení ženy-čarodějnice láskou.
26. Nahrazení zotročených Bohů. (Vize Atu XX, Stély). Vize Stély Zjevení, která ruší věk zotročených bohů.
25. Cesta Teth (Atu XI. Ohnivý cherub v iniciaci). Vize plodů Velkého díla Zvířete - 666. Lev.
24. Růže. (Žena z Atu XIV. Vyslanec Babalon; vodní cherub v iniciaci.) První polibek Paní iniciace.
23. Cherubim země a vzduchu (nižší hodnostáři v iniciaci 8x = 3{square x}.) Vize souhry a identity země a vzduchu.
22. 49-násobná tabule (První zjevení Korunovaného a vítězícího dítěte Adeptu Exemptu v Pastos). Vize Růže, srdce Babalon a zrození Universa.
21. Kether. (Hierofant připravuje kandidáta). Vize nevyhnutelného osudu.
20. Cesta Kaf (Atu X). Hiereus připravuje kandidáta). Vize Kola štěstí. Tři energie Universa.
19. Cesta Gimel (Hegemon mezi pilíři. Příprava: Vize neřízeného Universa.)
18. Tifereth. (Královská komnata. Vize Sbatého anděla Strážce.) Instrukce vztahující se k získání Vize a Hlasu třiceti aethyrů. Příprava kandidáta.
17. Cesta Lamed. (Kombinace Gimel, Lamed, Samek. Vize Spravedlnosti nebo Rovnováhy Universa.
16. Keter. (Cesta Pe.) Poražení zotročených bohů Zvířetem 666.
15. Vize čtyřicetidevítilisté růže a svaté dvanáctinásobné Tabule. Zkouška kandidáta na funkci Magister Templi.
14. Vize Města pyramid. Přijetí Mistra Templu.
13. Zahrada Nemo. Práce Magistra Templi.
12. Cesta Cheth. Ten, kdo nosí svatý Graal. Černé bratrstvo.
11. Yesod. Pomezí Abyssu.
10. The Abyss. Choronzon, jeho přirozenost.
9. Malkuth. (Čistá panna.) Odměna Magistra Templi.
8. Svatý anděl Strážce. Jeho instrukce.
7. Cesta Daleth. Černé bratrstvo.
6. Vize Urny. Magus 9x = 2{square x}. Tři školy Magick.
5. Vize Středního pilíře. (Šíp). Mystérium atheismu.
4. Svatba Yod a He. (Běžný tibetský symbol.) Prorok se s nimi idetifikuje.
3. Tarotový Mág. (Atu 1). Mayan, ten kdo tvoří iluzi. Prorok v iluzi (Lilith).
2. Svatba Proroka a Babalon. (Atu VI).
1. Vize Korunovaného a vítězícího dítěte, Pána aeonu.



Volání 30. aethyru,
který je zván TEX


Jsem v nesmírné křišťálové kostce v podobě velkého boha Harpokrata. Tato kostka je obklopena kruhem. Okolo mě jsou čtyři archandělé v černých róbách, křídla a brnění mají lemované bíle. Na severu leží kniha, na jejíž zadní i přední straně jsou písmena AMBZ v enochiánštině.
Uvnitř je psáno:
JÁ JSEM, kdo obklopuje čtyři.
Zvedněte své hlavy, ó Příbytky věčnosti: neboť můj Otec vyšel, aby soudil svět. Jediné světlo nechť se stane tisícem a jeden meč deseti tisíci, nechť se žádný člověk neschová před okem mého Otce v Den božího soudu. Nechť se bohové ukryjí: nechť Andělé ztratí klid a utečou: neboť oko mého Otce je otevřené a Kniha aeonů padlá.
Povstaň! Povstaň! Povstaň! Ať Světlo zraku času pohasne: ať temnoty vše pokryjí: neboť můj Otec vyšel hledat nevěstu, aby nahradila tu, která padla a je poskvrněna.
Zapečeť knihu pečetěmi ukrytých hvězd: neboť řeky budou téci společně a jméno he-vav-he-yod je zlomeno do tisíce kusů (proti krychlovému kameni).
Třeste se, pilíře Universa, neboť Věčnost spěje k porodu strašlivého dítěte; přinese svět temnoty, z nějž vylétne jiskra, jež otce přinutí k útěku.
Obelisky jsou zlomeny, hvězdy se srážejí: Světlo se ponořilo do propasti: nebesa jsou smísena s peklem.
Můj otec neslyší jejich zvuk: jeho uši jsou hluché: jeho oči jsou pokryty temnými mračny.
Konec! Konec! Konec! Oko Šivovo jest otevřeno: Vesmír je před ním obnažen a Aeon Saturnův se sklání k ňadrům smrti.

[Obraz: Tu je rovnoramenný trojúhelník o výšce, která je asi 7x rovna základně. Rozšiřuje se od základny vertikálně doleva. Linie míří svisle vzhůru od vrcholu, a je rovna délce základny. Trojlístek tří rovnoramenných trojúhelníků má základnu viditelně menší, než první trojúhelník, a strany rovné prvnímu trojúhelníku se tvoří v horní špičce linie. Tři trojúhelníky, které trojlístek tvoří, se potkávají na špičce vrcholy - jedním svisle a po jednom vpravo a vlevo.]
Anděl Východu má rudou knihu popsanou modrými písmeny A.B.F.M.A. v enochiánštině. Kniha roste před očima, až zaplňuje celé nebe.
A uvnitř toto: Je psáno, že nebudeš pokoušeti Hospodina, Boha svého.
Vidím nad knihou zástup bíle oděných, z nichž prší prudký déšť krve; ale nad nimi září zlaté Slunce, mající oko, odkud září velké světlo.
Otočil jsem se na jih a tady čtu:
Zapečeť knihu! A nehovoř o tom, co zde uvidíš, a nesděluj to žádnému! Neboť ucho není přizpůsobeno, aby to slyšelo, ani jazyk neumí to vyslovit!
Ó bože, požehnán, požehnán, požehnán buď na věky!
Tvůj stín je jako velké světlo.
Tvé jméno je jako dech lásky napříč celým světem.

[Obraz: Toto je svastika nebo hákový kříž. Je levotočivá, přičemž každý ohyb jde vpravo, když na rameno pohlížíme ze středu. Všechny prvky jsou buď horizontální nebo vertikální, diagonální žádný.]
(Ukázala se mi nesmírná svastika za andělem s knihou).
Roztrhněte svá roucha, ó mraky! Rozestupte se! Pro lásku mého syna!
Kde jsou ti, kdo tě trýzní?
Kde jsou ti, kdož tě zabili?
Ó světlo! Pojď ty, kdo ses ses připojil, abychom rozdrtili hlavu Draka! My spojenci, ani Země, to nevnímáme! (???)
A když naše lůžka byla uzřena lidmi, takže se mohli radovat z mé Plodnosti: že se má sestra může podílet na mám velkém světle.
Ó světlo boží, když chceš najít srdce člověka - nepiš! Nechci, aby tito lidé poznali žal mého srdce, amen!
Otočil jsem se na západ a Archanděl porodil planoucí knihu, na které bylo enochiánsky napsáno AN. Uvnitř byl nakreslen ohnivý škorpión, a přece studený.
Než kniha východu bude otevřena!
Než zazní přítomnost! (Než udeří hodina - ???)
Než hlas zavibruje!
Než pronikne mojí hlubinou;
Nevzhlédni do výšin!
Nedívej se do hlubin!
Neboť ty chceš nalézti život, který je Smrtí: nebo smrt, která může být nekonečná.
Neboť ty jsi podroben Čtyřem. Pátého nalezneš, ale Sedmý je sám a vzdálen.
Neboť ona je Sama a vzdálená, to znamená za Abyssem.
Ó bože, ať tvůj duch dlí zde u mne!
Neboť jsem ztracen uprostřed noci nekonečné bolesti: není naděje, není boha, není vzkříšení není konce. Jsem padlý, bojím se.
Ó spasiteli světa, rozdrť mou hlavu svojí patou, abys zachránil svět. Neboť ještě jednou se dotknu Toho, kterého jsem zabil, abych ve smrti pocítil zář i horko pohybu Tvého roucha.
Nech nás samotné! Co máme s tebou dělat, ty Ježíši Nazaretský? Jdi! Jdi!
Ať mlčím nebo ať mluvím, každé slovo je bolestí bez naděje.

A slyšel jsem Aethyr křičet hlasitě: Vrať se! Vrať se! Vrať se! Neboť práce je dokončena a kniha je zavřená. A sláva Bohu, požehnanému na Aeony Aeonů, Amen.
A sem hovořil hlas TEXu a nic víc...



Volání 29. aethyru,
který je zván RII


Objeví se obloha pokrytá zlatými hvězdami na zeleném pozadí. Ale dojem je temný.
Přede mnou je obrovský anděl. Jeho křídla se zdají pokrývat celá nebesa.
Vykřikl, hlasitě řkouc: Hlas Hospodinův nad vodami: děs Boží nad člověkem. Hospodinův hlas způsobuje, že se nebesa třesou, hvězdy jsou zarmouceny, airy padají. První hlas hovoří a říká: Prokleta, prokleta budiž země, neboť její hanebnost je veliká. Ó pane! Ať tvé milosrdenství je ztraceno v největší hlubině! Otevři své oči, plné plamene a světla, ó bože, na zlovolné! Rozjasni své oči! Hluk tvého hlasu ať udeří horami
Ať to nevidíme! Zakryjme si oči, abychom neviděli konec člověka!
Zakryjme si uši, ať neslyšíme křik ženy!
Ať o tom nikdo nemluví: ať o tom nikdo nepíše: Já, já jsem zarmoucen, a mé oči jsou vlhké rosou terroru. bezpochyby je hořkost smrti minulostí.
Otočili jsem se k jihu a hle! velký lev raněná a zmatený.
Křičí: Já jsem zvítězil! Ať Synové Země mlčí, neboť mé jméno se stává jménem smrti!
Kdy se lidé naučí Tajemství stvoření?
Oč víc bude rozpuštění (a bodání ohně)?
Obrátil jsem se k západu a zde byl velký býk; bílý s rohy bílými a černými a zlatými. Jeho ústa byla šarlatová a oči jak safíry. Velikým mečem půlil nebesa vedví a zprostřed záblesků jiskřící oceli povstávaly blesky a indigově temná mračna. Říkal: je dokonáno! Má matka byla odhalena! Má sestra byla znásilněna! Život věcí odhalil svá mystéria! Dílo Luny jest dokonáno! Pohyb je navždy ukončen!
Zastřižena jsou orlí křídla, ale moje ramena neztratila sílu.
A uslyšel jsem zvýše naříkat velký hlas: Ty lžeš! Volatilní bylo fixováno; ale může povstat silou tvého pohledu. Svět je pouští, ale příbytky domu mého otce jsou osídleny; a jeho trůn je potažen bílými briliantovými hvězdami, leskem jasných drahokamů.
Na severu je člověk na velikém koni, mající bič a váhy v rukou (anebo se mu na zádech či v ruce třpytí dlouhé kopí). je oděn v černém sametu a jeho tvář je přísná a strašlivá.
Říká: Soudil jsem! To je konec: brána počátku. Pohle%ď dolů a uzříš nový svět.
Podíval jsem se a uviděl velkou propast a tmavý trychtýř vířících vod nebo fixovaných airů, v němž byla města a monstra a stromy a atomy a hory a malé plameny (jsoucna duší) a veškerého materiálu universa. A vše bylo nasáváno dolů jedno za druhým, jak nezbytnost velela. Neboť dole je drahokamy zlatě a azurově zářící koule, umístěná ve vesmíru hvězd.
A z propasti vychází hlas, řkoucí: Viděl jsi směřování osudu. Chceš změnit jediný osud na této cestě? Já jsem osud. Myslíš snad, že mne budeš ovládat? v6dyť kdo může pohnout mým tokem?
A vtom udeří blesk: hrůza exploze; a vše je v troskách. A nad sebou jsem viděl obrovskou paži sahající dolů, temnou a strašlivou, a hlas křičící: Já jsem Věčnost!
A začal se ozývat silný nejasný křik: Ne, ne, ne! Vše je změněno! Vše je zmateno! Nic není přikázáno! Bílé je potřísněno krví; černé je políbeno Kristem! Vrať se! Jen nový chaos zde nalézáš, chaos pro tebe: Pro nás je kostrou nové pravdy!
Řekl jsem: Sděl mi tuto pravdu; neboť jsem tě očaroval mocnými jmény božími, které nemůžeš než poslechnout.
Hlas říká:
Světlo je stráveno a jako dítě v matčině lůně se vyvíjí znovu. Ale bolest a žal jsou nekonečné, a temnoty jsou povolány. Neboť toto dítě povstává uvnitř své matky a posvěcuje se na jejích ňadrech. Protahuje své ruce skrze ruce její a větlo se stává pětinásobným.
Lux in Luce,
Christus in Cruce;
Tarot and Mezla.
Deo Duce
Sempiterno
A bdiž sláva na věky věkův pro Nejvyššího Boha, Amen!
Pak jsem se vrátil do svého těla, dávaje chválu Pánu Světla a Temnoty. In Saecula Saeculorum. Amen!
(Když jsem se uložil k spánku, viděl jsem zcela brilantně daleth v podobě plynoucí řeky, ve vejci bílého světla. Přijal jsem to jako nejvyšší ze Znamení. Písmeno bylo zcela živé a vskutku jakoby fyzické. Téměř Dhjána.)

17. listopadu 1900, Die



Vize 29. a 30. Aethyru jsem měl v Mexiku 11. srpna 1900, a teď (23.11.9) se snažím dostat ten zbytek. Je třeba poznamenat, že posledním třem aethyrům náleží deset andělů, a proto představují deset sefirot. Těchto deset tvoří jednotu; Malkuth je přívěskem předchozích tří a dál je každá trojice je absorbována tou vyšší. Proto náleží tři poslední aethyry devíti sefirotám a zbývajících 27 představuje Malkut. Písmena prvních tří aethyrů jsou klíčovými sigily pro nejvznešenější výklad sefirot.
I je tedy Kether;
L Chokmah a Binah;
A Chesed;
N Geburah;
R Tifereth;
Z Necach;
N Hod;
O Jesod.
Geomantické korespondence enochiánské abecedy jsou úžasným komentářem.
Všimněte si, že součet andělů aethyrů je 91, numerace Amen.





Volání 28. aethyru,
který je zván BAG


Do kamene přichází anděl v pableskujícím zářícím šatu, jakoby okolo něj byla z každé strany ohnivá kola. V ruce drží dlouhý šarlatově zářící cep; Jeho tvář je černá a oči bílé, bez zřítelnice i duhovky. Tvář je na pohled skutečně strašná. Teď je před ním kolo s mnoha paprsky a obručemi. Je před ním jako plot.
A hlas říká: Ó člověče, kdo jsi ty, že chceš proniknout tajemství? neboť je ukryto do konce časů.
A já mu odpovídám: Není času, skrývá se v temnotě Jejího lůna, skrz nějž přišlo zlo.
A teď kola zmizela a já ho vidím takového jaký je. Jeho šat je černý pod opalizujícími závoji, ale je lemován bíle, má bílé břicho jako ryba, obrovská křídla z černého a bílého peří, nesčetné malé nohy a drápy jako stonožka a dlouhý ocas jako štír. Hruď má lidskou, ale je celá pokryta krví; a vece: Ó ty, kdo jsi strhnul závoj, cožpak ty nevíš, že kdo vstoupí, kde já jsem, musí být poznamenán mnoha žaly?
A já mu odpovídám: Není žalu, skrývá se v temnotě Jejího lůna, skrz nějž přišlo zlo.
Prorážím tajemství jeho prsou a uvnitř je drahokam. Je safír velký jako pštrosí vejce, na němž je vgravírována tato pečeť:
[Obrázek: Má podobu dvou U s velmi dlouhými nožičkami. To pravé je menší než první a jeho levá nožka se táhne 2/3 cesty dovnitř do středu toho levého. Levé U se točí zpátky doleva a končí 1/5 cesty dolů malým kroužkem. Pravé se ohýbá náhle vodorovně nalevo křížem přes druhé a tam zase končí malým kruhem.] - ???
Ale mnoho písmen je i na kameni, každou minutu je vyřezán znak. Nemohu to přečíst. Anděl ukáže svým cepem na safír, který je teď pryč z jeho těla a větší než on; a volá: Pozdraven buď! strážce Bran věčnosti, který nepoznáš svou pravou ruku od levé; neboť v aeonu mého Otce je bůh se sepjatýma rukama, v kterých držel universum a drtíce ho v prach, když vzýváte hvězdy.
Pozdraven buď ty, který nepoznáš své pravé oko od levého, neboť v aeonu mého Otce je jen jediné světlo.
Pozdraven buď ty, který nepoznáš svou pravou nozdru od levé, neboť v aeonu Otce mého není života ni smrti.
Pozdraven buď ty, který nepoznáš své pravé ucho od levého, neboť v aeonu Otce mého není ani zvuku ni ticha.
Kdožkoliv má moc vlámati se do safírového kamene, musí najít zde čtyři slony s kly matky perel, na jejichž zádech jsou hrady, ty hrady, které nazýváš strážnými věžemi Universa.
Nechte mne přebývat v prsou anděla, který je strážcem aehyru. Ať není hanba mé matky odhalena. Nenech ji padnout v hanbu, která se prostírá mezi liliemi, jež jsou za hvězdami.
Ó člověče, jenž vždy musíš být otevřen, když se chceš naučit, kterak zapečetit tajemství stvoření? zahalit sám sebe sám sebou jako růže v objetí noci? Ale ty musíš hrát nemravnost slunci, a vítr musí z tebe trhat tvé okvětní lístky, a včely tě musí okrást o tvůj med a ty sám musíš padnou do šera věcí. Amen a amen.
Vpravdě je světlo skryté, a proto ten, kdo se skrývá, jak by byl ve světle; ale ty se otevři; jsi jako ve tmě, která ovíjí břicho velké bohyně.
OLAHO VIRUDEN MAHORELA ZODIREDA! ON PIREDA EXENTASER; ARBA PIRE GAH GAHA GAHAL GAHALANA VO ABRA NA GAHA VELUCORSAPAX.
A hlas aeonu říká: Vrať se, vrať se, vrať se! Čas churaví a prostor se trhá a jeho hlas je, byl a bude korunován rachotem v chřtánu dávného mocného draka. Nemůžeš mnou projít, ledaže bys znal tajemství slova Abyssu.
Teď anděl vložil safír zpět do své hrudi; mluvil jsem na něj a řekl: Chci s tebou bojovat a překonat tě, ledaže bys mi vysvětlil slovo Abyssu.
A anděl dělá, jako kdyby se mnou bojoval. (Bylo to skutečně strašné, všechna chapadla v pohybu, blýskající cep a bezoká tvář, napjatá a opuchlá). Magickým mečem jsem pronikl jeho zbrojí na hrudi. Spadl na záda, řka: Každá z mých jizev takto vznikla, neboť jsem strážce aethyru. A řekl by víc; ale přerušil jsem ho rychle, řka: Vysvětli mi slovo Abyssu. A on řekl: Kázeň je usoužená a orání je pracné a věk je únavný. Budeš sužován rozptýlením.
Ale teď, jestli slunce vyjde, slož své zbraně; jinak tě Bůh změní v solný sloup. Nedívej se tak hluboko do slov a písmen, neboť toto tajemství bylo ukryto alchymisty. Slož sedminásobné do čtyřnásobné skupiny; a když jsi porozuměl, můžeš vytvořit symboly; ale budeš-li se symboly hrát dětské hry, nikdy neporozumíš. Máš znamení, máš slova; ale je zde mnoho věcí, které nejsou v mé moci, neboť jsem jen strážcem 28. aethyru.
Mé jméno musíš získat touto moudrostí. Jména všech tří andělů aethyru musíš napsat zprava doleva a zleva doprava a a zprava doleva, a svatá písmena jsou tato: První 1, páté 2, šesté 3, jedenácté 4, sedmé 5, dvanácté 6, sedmnácté 7.
Tak získáš mé jméno, a já jsem nad těmito třemi, ale andělé 30. aethyru jsou skutečně čtyři a nemají nad sebou nikoho; a odsud plyne rozptýlení a zmatek.
Teď přišel z každé strany najednou hlas, hrozivě silný, volající: Zatáhněte závoj; bylo vyřčeno velké rouhání; tvář mé matky je zjizvena drápy ďábla. Zavřete knihu, zničte toho, kdo zlomil pečeť.
Odpověděl jsem: Kdyby nebyl zničen, nepřišel by sem, neboť já nejsem skryt v temnotě Jejího lůna, skrz nějž přišlo zlo.
A tato temnota pohltí vše a anděl ------- zmizel z kamene; není zde žádné světlo, kromě světla Růže a Kříže.

Aumale, Alžírsko, 23. listopadu 1909, mezi 8. a 9. odpolední.




Volání 27. aethyru,
který je zván ZAA


Je zde anděl s duhovými křídly, a jeho oblečení je zelené se stříbrem, zelený závoj přes stříbrné brnění. Plameny mnohobarevného ohně z něj vylétají všemi směry. Je to žena asi třicet let, a má měsíc na chocholu, a měsíc je jako erb na jejím srdci, a na jejích sandálech se láme stříbro jako od svitu Měsíce.
A pláče: „Sama jsem a chladná v divočině hvězd. Vždyť jsem královna všech, kteříž přebývají v nebi, a královna všech, kteříž jsou čistí na zemi, a královna všech čarodějů pekla.
Jsem dcera Nuit, Paní hvězd. A jsem nevěsta těch, kdož se zavázali k samotě. A jsem matka psa Kerbera. Jedna osoba jsem, a tři bohové. A ty, kdož jsi mne proklel, budeš trpět, když mne budeš poznávat. Neboť jsem chladná jako tys chladný a tvým hořím ohněm. Oh, kdy bude válka aethyrů a elementů dokonána?
Zářivé jsou meče mých bratří, neviditelné okolo mně, ale moc aethyrů pod nohama strhává mne k zemi. Ale oni nevyužijí ani nerozdělí Kamailow. Je tu sice jeden v zeleném brnění, se zelenýma očima, s mečem ze stvořeného (?) ohně. Budou využívat mě. Můj syn je to, však jak mohu já snést toho, kdo nepoznal člověka?“
Celou tu dobu nesnesitelné paprsky střílí dopředu, aby mě porazily zpět nebo mě zničily; ale já jsem uzavřen v modrofialovém vejci a mám podobu člověka s hlavou zlatého sokola. Zatímco jsem sledoval děj, bohyně bez přerušení naříká, a zní to jako vytí tisíce psů; a teď je její hlas velmi hluboký a hrdelní a drsný, a vydechuje velmi rychle slova, která nemohu slyšet. Až teď slyším:
UNTU LA LA ULULA UMUNA TOFA LAMA LE LI NA AHR IMA TAHARA ELULA ETFOMA UNUNA ARPETI ULU ULU ULU MARABAN ULULU MAHATA ULU ULU LAMASTANA.
A její hlas počne stoupat k výkřiku, a před ní je kotel plný páry, a plameny pod kotlem jsou jako zinkové plameny a v kotli je růže, 49-plátková růže, která v něm kypí. Nad kotlem ta žena vyklenula duhová křídla; sklonila tvář ke kotli a fouká opalizující stříbřité kruhy na růže; každý kruh se vznítí, jakmile se dotkne vody, a růže na sebe bere nové barvy.
Teď zvedne hlavu a zvedá ruce k nebi a křičí: „Ó Matko, cožpak ty nikdy nebudeš mít soucit s dětmi země? Cožpak nestačí, že růže zrudne krví tvého srdce, a že jejích plátků bude sedmkráte sedm?“
A pláče, pláče. jejích slz přibývá, až se zaplní celý kámen měsíci. Nemohu nic vidět a nic slyšet pro slzy, ač se žena modlí. ""Vezmi si z těchto perel, schraňuj je v svém srdci. Což není království Abyssu prokleté?" Ukáže dolů do kotlíku; objevuje se v něm hlava nejkrutějšího draka, černá a poničená. Dívám se a dívám; a nic se neděje.
A drak se pozvedá z kotle, je velmi dlouhý a tenký (jako japonští draci, ale nekonečně strašnější), a zamlžuje celou sféru kamene.
Pak je najednou vše pryč a v kameni není nic vidět, než jasné bílé světlo a skvrny jako jiskry zlatého ohně; a zvonění, jako by byly zvony užity místo kovadlin. A vůně, kterou neumím popsat; nic takového nebylo popsáno, ale připomíná mi to aloové dřevo. A všechno toto je naráz ve stejném místě a čase.
Přes kámen se rozprostře olivový a stříbrný závoj, slyším slábnoucí hlas anděla, velmi sladký a slabý a smutný, jak říká: „Daleko a osamělé ve skrytém kameni je neznámo a prostoupeno jest vědění vůlí a porozuměním. Jsem sama. Ztratila jsem se, protože jsem všechno a ve všem, a můj závoj je utkán ze zelené země a sítě hvězd. Miluji; a jsem zapřena, protože jsem sama sebe zapřela. Vztáhni ruce, napřáhni je proti mému srdci. Není chladné? Klesej, klesej (?), propast času zůstane. Není možné vstoupit do ZAA. Nastav tvář. Nech mne zlíbat ji chladnými polibky. Ah! Ah! Ah! Ustup ode mě. Slovo, slovo Aeonu je MAKHASHANAH. A tato slova vyslovuj pozadu ARARNAY OBOLO MAHARNA TUTULU NOM LAHARA EN NEDIEZO LO SAD FONUSA SOBANA ARANA BINUF LA LA LA ARPAZNA UOHULU, až budeš volat mé břímě, aby se zjevilo, neboť já, která jsem panenskou bohyní, jsem těhotnou bohyní a své břímě srazila jsem až k hranicím Universa. Ti, kdož se mi rouhali, jsou kamenováni a můj závoj ze mne spadl na věky věkův.“
Nyní počíná veliké burácení tisíců a tisíců mocných válečníků a blýská celým aethyrem tak rychle, že nelze rozeznat nic než jejich meče, které jsou jako modrošedá oblaka. A zvuky jsou zmatené, tisíce výkřiků válečné vřavy splývají v řev, jako řev monstrózní rozvodněné řeky. A kámen je kalný, kalně šedý. Život z něj zmizel.
Už tu není nic vidět.

Sidi Aissa, Alžírsko. 24 listopad 1909, mezi 8. a 9. odpolední




Volání 26. aethyru,
který je zván DES


Je zde velmi jasný pentagram: a teď kámen mizí, a nebe se barví černě. A ta čerň je černí mocného anděla. Jím vše černá (jeho tvář a jeho křídla a jeho oděv a zbroj - vše je černé), a přece je tak jasný, že se na něj nemohu podívat. A křičí: Ó vy kopí a nádoby jedu a ostré meče a vířící blesky nad cípy země, opásané hněvem a Spravedlností, víte, že jeho jméno je Spravedlnost v Kráse? Vyhořely vaše oči, neboť jste mne uzřeli v mém majestátu. Zničeny jsou bubínky vašich uší, protože mé jméno je jako dvě hory smilstva, jako ňadra cizí ženy; a můj Otec v nich není.
Hle! Nádrže ohně a muk se smísily se sírou! Mnohé mají svou barvu, a jejich barva je jako roztavené zlato, když vše je řečeno. Ale není to On, jediný a sám, v kom jas vaší tváře je jako 1728 okvětních lístků ohně.
Vyslovil kletbu, složil křídla přes sebe a naříkal: není snad syn nepřítelem svého otce? a není to dcera, kdo ukradl teplo lože své matky? Proto je velká kletba neodvolatelná. Proto není ani moudrosti, ani opatrnosti, ani poznání v tomto domě, který visel na okraji pekel. Ty nejsi 4 ale 2, o ty blasfemie vyslovená proti 1.
Proto je ten, kdo tě uctívá, proklet. Musí být roztlučen v hmoždíři a ten prášek rozhozen do větru, aby ptáci ze vzduchu mohli jej sníst a zemřít; a on bude rozpuštěn v silné kyselině a elixír bude vlit do moře, takže mořské ryby jej mohou vdechnout a zemřít. A on bude smísen s hnojem a roznesen po zemi, aby rostliny země mohly jej strávit a zemřít; o on bude zcela spálen ohněm a popel z něj sežehne děti plamenem, který lze nalézt v pekle jako neustávající nářek.
A teď se objevuje na prsou anděla mezi temnotou křídel zlaté vejce a to vejce roste a roste přes celý aethyr. a když praskne, je uvnitř zlatý orel.
A on volá: Běda! běda! běda! Ano, běda světu! Neboť kde není hříchu, není ani spasení. Mé peří je jako vlny zlata na moři. Mé oči jsou jasnější než Slunce. Můj jazyk je rychlejší než blesk.
A přece jsem obklopen armádami noci, zpívajícími, zpívajícími popěvky k Němu, který je zasažen bleskem Abyssu. Copak není za sluncem nebe jasné? Ty mraky, které tě sežehnou, ty paprsky, které spálí mozky lidí slepotou; ti jsou heroldy před mou tváří rozpuštění a noci.
Všichni jsou zaslepeni mou slávou; a ač chráníte ve svém srdci svaté slovo, které je poslední páčkou klíče k malé brance z Abyssem, přece ještě přikrašlujete a komentujte. Neboť světlo samo je jen iluzí. Pravda sama je jen iluzí. Ano, jsou veliké iluze mimo život a prostor a čas.
Ať se tvé rty sloupou mými slovy! Nejsou jen jako meteory ve tvém mozku? Zpátky, zpátky od tváře proklatého, kterým jsem; zpět do noci mého otce, do ticha; neboť vy všichni míníte, že pravé je levé, vpředu je vzadu, nahoře je dole.
Jsem velký bůh uctívaný svatým, dítě elementů a ne jejich otec. ???
Ó má matko! Nebudeš-li mít se mnou slitování? Nebudeš mne chránit? Vždyť jsem nahý, jsem manifestovaný, jsem profánní. Ó můj otče! Zdaliž se ode mě nevzdálíš? Jsem rozšířen, jsem dvojitý, jsem profánní.
Zadejte text nebo adresu webu nebo přeložte dokument.
Zrušit
Běda, běda mi! Zde jsou ti, kdož neslyší modlitbu. Jsem to já, kdo modlitby vyslyšel vždy, a teď zde není nikoho, kdo by odpověděl mně. Běda mi! Běda mi! Proklet jsem na aeony! Po celou dobu byl orlohlavý bůh napadán, zřejmě neviditelnými lidmi, a byl zraňován zas a zase, tu a tam; pramínky krve vytékaly skrz peří jeho hrudi. A dým krve zcela zaplnil aethyr karmínovým závojem. Na vrcholu je svitek, hlásající: Ecclesia abhorret a sanguine; a další svitek v jazyce, o němž nevím, jak zní. Význam je: Ne jak oni pochopili.
Krev houstne a tmavne a stává se hustou a černou, takže je vše překryto; protože se sráží, sráží. a pak se na vrcholu vkrádá úsvit v čisté noční modři - a v něm hluboko usazené hvězdy - a odsouvá krev dolů. A všude v horní části oválu prosvítá podoba naší Paní Nuit a pod ní planoucí okřídlený disk, a ještě níž oltář Ra-Hoor-Khuita, takový, jako je na Stéle zjevení. A dole leží postava Sebova, do níž se soustředí všechna ta sražená krev.
A objevuje se hlas: To je úsvit Aeonu. Aeony prokletí pominuly. Síla a oheň, moc a zrak, ty jsou určeny pro služebníky Hvězdy a Hada.
a teď vidím, že vyčerpán ležím v poušti.

Poušť blízko Sidi Aissa, 25. listopad 1909, 1.10 - 2 hodiny odpoledne.
 
1. 12. 2013, Thelema-centrum Kunkovice + Brno


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz