Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Hemt Necer: Já & magie III.

V roce 1999 došlo k velké změně v mém životě. Přihlásila jsem se od září do Školy věšteckých umění v Brně, do kursu Tarotu. Obrázkové karty mě vždy přitahovaly. Přesto, že jsem neměla ani tušení, nebo právě proto, co Tarot je, přihlásila jsem se ke studiu. Začátkem roku jsem absolvovala kurs REIKI na doporučení astroložky, která z mého horoskopu usoudila, že mám schopnost terapeutické práce s tělem. V REIKI jsem se naučila pracovat s kyvadlem a bylo to mé první osamostatňování se od rodiny, od dětí. Začala jsem cestovat do Znojma a setkávat se s lidmi, které spojoval společný zájem, REIKI. To, co jsem se dovídala, bylo zajímavé, ale pro mě těžkopádné, chyběl mi pohyb. Vše bylo podáváno vědecky, na rozumové úrovni. Práce s kyvadlem mě zaujala, ale časem jsem měla pocit, že mi říká to, co už vím, nebo to, co chci slyšet. Dostávala jsem odpovědi dřív než se kyvadlo rozkývalo. To mě mátlo a kyvadlo jsem odložila. Používala jsem jej jen na dotazy lidí mě neznámých, abych o nich nic nevěděla a byla odkázána na kyvadlo. Párkrát odpovědělo vyšla jinak než se později stalo, a tak jsem kyvadlo odložila úplně. Dnes už vím, že jsem se dala správnou cestou. Byl nejvyšší čas změnit svůj život. Prvního půl roku jsem si zoufala, že nezvládám co bych měla. Rozhodovala jsem se studium přerušit a pokračovat za rok až přečtu doporučovanou literaturu. Karty se však vyjádřily jinak, a tak jsem ve studiu pokračovala.

Na praktických cvičeních v Pršticích jsem se při I-Tingu dozvěděla, že se mám vrátit na cestu. Dlouho jsem nechápala na jakou cestu. Nejdřív jsem měla pocit, že se mám dát do pohybu. Když jsem to udělala, vracela jsem se ve svém životě zpět až do doby dospívání. Tam jsem přišla na to, že manželstvím jsem se vzdala všech svých přání a radosti. Stále jsem se jen přizpůsobovala požadavkům svého okolí, a čím více jsem to dělala, tím hůře jsem na tom byla fyzicky a psychicky. Nová rodina mě nechtěla přijmout takovou jaká jsem byla. Lišila jsem se fyzicky i rozumově. Snažila jsem se přijmout jejich způsob života, ale nešlo to. Stále jsem byla jiná a oni to cítili rušivě.
Jeden sen, který jsem měla v Pršticích, mi řekl (řekla mi to Zuzana, já jsem si sen nedokázala vyložit), že jsem jak Sisyfos, pokud se starám o život svých dcer a vnoučat. Trvalo mi ještě nějakou dobu než jsem pochopila, že jejich život nemohu žít za ně. Netlač řeku, teče sama. Moudro, které vystihuje mou snahu pomáhat svým nejbližším. Smířila jsem se s tím, že je to tak, jak to je, a začala jsem se věnovat více sama sobě a svým zájmům. Z oblasti nevědomí, kde jsem se stále topila, se začal vynořovat ostrůvek vědomí. Často byl zaplavován, ale vždy se znovu vynořil a zvětšoval.
Magie je Věda a Umění způsobit změnu, aby nastala ve shodě s Vůlí. To je definice magie, jak ji podává Aleister Crowley.
Pro obyčejné lidi je však velice těžké přijímat změny a vyrovnávat se s nimi. Trvalo mi dost dlouho než jsem se vyrovnala se smrtí manžela, i když jsem se cítila volná a svobodná. Časem jsem se však naučila svobody užívat a otvírala jsem se stále více přijímání nových poznatků. Můj život se hodně změnil. Měla jsem čas na čtení a karty. Někdy jsem ale byla tak zahlcena novými informacemi, že jsem to potřebovala vstřebat a s někým si o všem popovídat. To byly bezvadné Prštice, kde jsem si popovídala i zatančila a mohla se i výtvarně vyřádit.
V Knize zákona je řečeno: Ryzí vůle, nezkalená úmyslem, osvobozená od chtivosti výsledku, je každým způsobem dokonalá. To mě přivedlo na myšlenku, dělat to co mi přináší radost. Zjišťuji, že jsem dost prospěšných věcí dělala nevědomě, nyní si j uvědomuji.
Dále je řečeno: Láska je zákon, láska pod vůlí. Přistupuje-li člověk k životu s otevřeným, vnímavým srdcem, dává aniž by očekával, že se mu to vrátí, je životem přijímán s láskou. Zvolna a nebo i náhle dochází ke změnám v dlouhodobých přátelských vztazích, ale beze smutku, protože staré, nepotřebné je nahrazováno novým, čistším a prospěšnějším.
Bohyně Nuit volá své děti k sobě: Nasaďte si křídla a probuďte v sobě svinutou slávu: přijďte ke mně. Vždy jsem měla strach něčím zaujmout, vyčnívat z řady. Snažila jsem se být nenápadná, splynout s davem a nikdy se mi to nepodařilo. Jednou, když jsme si s bratrem „hráli“ s numerologií, četla jsem definici čísla 26 - snaha být středem pozornosti. Říkala jsem, že to na mě nesedí. On mi na to odpověděl: „Nesnažíš se být středem pozornosti, ale jsi.“ Začala jsem se na sebe dívat z jiného úhlu. Řekla jsem si, že když mám být středem pozornosti, tak lidem musím mít co dát. Cítila jsem potřebu učit se poznávat lidské povahy, abych byla schopna s nimi komunikovat. Vždyť 8 je číslem Merkura (2+6=8), komunikace, spojování, myšlení. Bohyně Nuit mě volá a dodává mi odvahu vzlétnout, odpoutat s, nebát se rozvinout své schopnosti, které dřímají svinuty a nevyužity. Číslo 26 je také číslem Ježíše Krista. Hebrejsky: Jod-10, He-5, Vau-6, He-5. Co já mám společného s takovou osobností plnou lásky, jakou byl Ježíš Kristus? Nechala jsem si vyfotit auru, asi 2 roky před tím, než jsem se dostala k Tarotu, a tam jsem se dozvěděla, že pokud na sobě budu hodně pracovat, tak bych mohla léčit „Slovem“, to by se mi moc líbilo! To by bylo něco jiného než co se děje v dnešním zdravotnictví kde jsem zaměstnána. Život se odvíjel dál, až jsem se dostala k Tarotu. Tarot, to je povídání si s lidmi! Je tady možnost upozornit je na nevyužité možnosti, na chyby, kterých se dopouštějí a na možnosti nápravy. Ale nikdo jiný než oni sami to nemohou udělat. Já mohu jen povzbudit, vysvětlit situaci, ale jak to dopadne, záleží na nich samotných.
Poslední rok cítím, že jsem životem zkoušena z toho, co jsem se naučila. Stále více lidí se na mě obrací a žádá výklad karet. Někteří ze zvědavosti, jiní z potřeby. Letošní léto jsem prošla tvrdou zkouškou. Strávila jsem týden s Reikisty. Přesto, že mi karty řekly, že mě tam nečeká nic dobrého (8 mečů, 9 mečů), rozhodla jsem se splnit slib a vyzkoušet si co vydržím. Situaci jsem zvládla (Královna mečů) a navázala nová přátelství. Dokonce jsem šla až tak daleko, že jsem si dovolila říct svůj názor na organizaci a průběh soustředění, který nebyl lichotivý. Zažila jsem tam ale i krásné pocity při zasvěcování Reikistů do 3, stupně nebo při vizualizacích. Pozoruji na sobě velké změny v chování. Jsem odvážnější, přímější a snad i tvrdší ke svému okolí. Dříve jsem raději ustoupila než bych šla do konfliktu. 4 pohárů se změnila v Královnu mečů? Copak se bude dít dál? Ztrácím obavy z nových kontaktů. Právě naopak, těším se na nová seznámení a přátelství.
Velice mi v překonávaní nepříznivých okolností s Reikisty pomohlo holotropní dýchání, které jsem absolvovala měsíc před soustředěním Reikistů, ve Skřídlech u Míry Kašpara. Po dýchání jsem se cítila rovná a pevná. Tento pocit stále přetrvává. Cítím se silná a mám chuť překonávat překážky. Moc se mi líbí indická moudrost, která říká: „Není-li člověk ve dvaceti krásný, ve třiceti silný, ve čtyřiceti bohatý - nemůže být v padesáti moudrý.“ Každé životní období člověka má jiný úkol. Málo lidí si to však uvědomuje. Do mého života pozvolna vstupují muži laskaví, ohleduplní, moudří. Mezi Reikisty byl takovým mužem Pepa Skřivánek. Jeho příchodem přišla srdečnost, otevřenost a vtip. Hrou na kytaru a zpěvem jsem končili i začínali den. Připomněl mi píseň sourozenců Hany a Petra Ulrychových, která se mi už dlouho líbí a velice mě oslovuje. Píseň se jmenuje „Modlitba“ a cítím v ní svou snahu po pochopení života.

M O D L I T B A
Pane, ať jsi stéblo trávy nebo obyčejný list,
prosím, dej ať aspoň trochu umím ve Tvých vzkazech číst.
Prosím, dej ať řeči stromů aspoň trochu porozumím,
ať vědí, že se učím a že nic neumím.
Dej ať zlomím svoji pýchu, dej mi hledat pokoru,
když se trápím zbytečnostmi, ať pohlédnu nahoru,
ať mi stačí dohlédnout na obzor, který jsi mi dal,
ať se smířím se vším, co jsi mi kdy vzal.
A dej mi sílu snášet pokojně, co změnit nemám sil,
odvahu, abych to nač stačím na tomhle světě pozměnil,
a také prostý rozum, který vždycky správně rozezná,
co změnit nedá a co se změnit dá.
Je přede mnou ještě dlouhá cesta sebepoznávání, ale už se toho nebojím. Mám chuť jít dál. Mám stále více přátel, kteří mě v mém úsilí podporují a dodávají mi odvahy. Raduji se z každé změny a pokroku. Cítím, že jsem svůj život nepromarnila. Žila jsem naplno, i když jinak, než bych si přála. Dnes však vidím, že vše co se děje má svůj význam a vše do sebe zapadá jako mozaika. Celý můj život byla příprava na to, co mě teprve čeká.
Přikládám popis jednoho ze svých zážitků z holotropního dýchání:


Zážitek z holotropního dýchání ve Skřídlech
Zážitek z dýchání 20. 7. 2002 mezi 15 – 18 hod. v bývalé konírně statku Jana Duška
Organizátor Míra Kašpar
Ležím v prostorné místnosti v poloze na zádech, na měkké matraci, přikrytá spacákem, s šátkem přes oči. Mým opatrovníkem je Martin z Bruntálu. Je mu 29 let a je ve Skřídlech na dýchání stejně jako já poprvé. Napětí v konírně stoupá. Kateřina začíná uvolňování a zklidnění těla, klidným hlasem nás vede celým tělem. Náš dech se prohlubuje a zrychluje, je stále rychlejší a prohloubenější a začíná hrát hudba na „plné pecky“. Vnímám hlasitou hudbu, svůj dech i dech těch mě nejblíže dýchajících. Začínají mi brnět nohy, tělo, ruce, okolí úst, stále rychle dýchám. Snažím se brnění prodýchat. To se mění v mravenčení, ruce mi tuhnou, kroutím jimi a bouchám do podložky. Mravenčení v nohou a rukou ustává, na břiše mi však leží těžký balvan. Vytrvale dýchám a hudba mě vtahuje do svého rytmu. Vnímám rytmus bubnů. Hudba je stále rychlejší. Začínám se kroutit celým tělem, balvan zmizel, tělo splývá s hudbou, otáčím hlavou ze strany na stranu stále rychleji a rychleji, hudba mi splývá v jeden vysoký tón. Tělo se náhle zastavuje v pohybu a od nohou je zalévá příjemná, hladivá vlna tepla, která končí až za hlavou. Tělo nechávám klidně ležet na matraci, dech takřka ustává a já se vznáším výš a výš k žlutobílému světlu nad sebou. Vidím je nejdříve jako malé sluníčko, které se rozlévá do stran. Světla je stále víc a já se v něm vznáším. Cítím, jak po mém těle lezou mouchy, ale mi to nevadí, jsem někde hodně daleko a vysoko. Náhle se začínám od světla vzdalovat. Bráním se, chci zůstat, ale vzdálenost se zvětšuje a na mě padá smutek. Ptám se co se to děje, proč to je, pokouším se znovu ke světlu přiblížit. Vzdálenost se však neústupně zvětšuje. Cítím stále větší tíhu a smutek. Na mou otázku „proč“ se ozývá výkřik volající o pomoc. Chápu, že mé místo je nyní dole. Cítím tlak a tíhu, kterou jsem pociťovala v dětství, nepřestala, ani se nezmírnila v době manželství, jsem stále smutnější a zoufalejší. Do očí se mi derou slzy, které se snažím zadržet. Chce se mi vzlykat, ale stále se snažím ovládat. Náhle cítím něčí ruce na svých ramenou. Dojímá mě to a slz je stále víc. Někdo se ke mně sklání a jemně šeptá do ucha „pusť to“. Poznávám hlas Míry a už se neovládám a propukám v pláč, vzlykám, snažím se schovat pod spacák, ale Míra mě jemně, ale vytrvale přidržuje za ramena. Pociťuji úlevu a toužím se k němu přivinout. Dotýkám se hlavou jeho ruky a nasávám jeho přítomnost. Stále se mi hrnou slzy do očí a vzlykám. Otáčím hlavu k druhé Mírově ruce a jsem ráda, že je ještě u mě. Stále jemně, ale pevně, přidržuje má ramena k matraci. Pláč se uklidňuje, tíha ze mne opadla, cítím odlehčení na hrudi. Míra odchází a mé tělo se uklidňuje.

Ležím klidně, přikrytá spacákem a odpočívám jako po těžkém zápase. Hlavou mi krouží vzpomínky na prožitý život.. Vše se mi spojuje s Tarotem, který se učím 3 roky. Uvědomuji si, že mi lidé říkají, že jim výklad Tarotu ujasnil jejich situaci, že teď už ví, co mají udělat nebo co dělají. Uvědomuji si, že moje námaha při učení není marná. Život na Zemi se dá žít, pokud zde budou lidé jako je Míra a jemu podobni. Ještě chvíli odpočívám a nakonec mám chuť tančit. Vstávám a s pomocí Martina se dostávám na volný prostor.Hudba stále hraje a mé tělo s ní splývá a pohybuje se. Vlní se a kolíbá, nohy dupou a poskakují, ruce se roztahují a vytahují. Je mi dobře a hudba mi nahrazuje měkké bílo-žluté světlo.
 
srpen 2002


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz