Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Dědictví pozdního středověku

V 11. století započaly křižácké války. Bojovalo se oficiálně za „svatou věc“, neoficiálně o moc, majetek, území. Křesťanský ideál tzv. Svaté věci čerpal i z mytologie svatého grálu a družiny rytířů Artušova stolu. Grál má duchovní symboliku, je nádobou spasení, požehnání, celistvosti, moci - je obdobou alchymistického kamene mudrců.

11. STOLETÍ

1019 - 1954 Definitivní prosazení křesťanství v Kyjevské Rusi - kulturní rozkvět
1031Rozpad cordobského chalifátu na 20 emirátů, ztráta politické jednoty usnadnila pozdější reconquistu - znovunabytí muslimského území Španěly
1054 Konečný rozkol - schizma mezi římskou a řeckou církví, prohloubení rozdílu v západoevropské a východoevropské kultuře
1059 zavedení volby papeže kolegiem kardinálů, dekret namířen proti zásahům císaře a světských feudálů
1073 - 1085 Řehoř VII. Papežem -* tvůrce programu papežské nadvlády nad světem Papežův diktát, císař Jindřich IV. se proti způsobu jmenování a potvrzení ohradil, doplatil na to kladbou, posléze se z obav o svoji moc papeži pokořil
1085 Dobytí Toleda Alfonsem VI., kastilským králem - I. Období rekonquisty
1095 vyhlášení křížové výpravy papežem Urbanem II., cílem bylo osvobození Jeruzaléma z moci Turků, poddaným se mělo dostat svobody i půdy, touha po majetku vedla do boje i feudály
1096 - 1099 I. Křížová výprava, dobytí Jeruzaléma
1098 narození sv. Hildegardy

Papež Urban požehnal skupině křesťanských rytířů - bojovníků, ač se boj a násilí vymyká z norem evangelií. V r. 1118-1119 vznikl rytířský řád Templářů. Tento řád byl současně vojenský i mnišský. Členové skládali slib chudoby, čistoty, poslušnosti. Z počátku sídlili v místě původ. Šalamounova chrámu - Templu, odtud jejich název. Cílem Templářů bylo ochraňovat poutníky do Jeruzaléma. Byli podporováni jedním z nejmocnějších mužů této doby - Bernardem z Clairvaux, hlavou cisterciáského řádu. Řád působil nejen ve svaté zemi, ale v celé Evropě, včetně Čech a Moravy. Templáři byli nezávislí na místní vládě i místních církevních autoritách, podléhali pouze papeži. V jejich čele stál Velmistr, symbolem jejich pečetě byli 2 jezdci na jednom koni.
Během necelého století řád zmohutněl a zbohatl. Templáři se stali zakladatelé moderního bankovnictví - uložení a vyzvednutí peněz na různých zeměpisných místech. Velmistr řádu patřil k nejvlivnějším mužům světa. Templáři se od ostatních rytířů Řádů odlišovali disciplinou, výbornou organizovaností a schopností přizpůsobit se životnímu stylu a kultuře místa, kde pobývali.
Jádro tvořila tajná organizace, provozující magické rituály spojené s uctíváním Bafometa. Templáři svým bohatstvím a zejména mocí, která byla spojena s magií, ohrožovali církev i stát. Francouzský král Filip IV. Sličný se rozhodl řád zdiskreditovat a zmocnit se jeho majetku. To se mu podařilo nejen proto, že Templáře obvinil z magie, ale i z toho, že uzavírali dohody s různými skupinami muslimských bojovníků a to proti zájmům křesťanských panovníků. Údajně se Templáři stýkali se záhadnou a obávanou organizací Asasínů, fr. přepis hašišiun.


12. . STOLETÍ - Počátek budování katedrál

1122 Konkordát wormský - kompromisní zakončení boje o investituru, volba biskupů právem církve, potvrzení jejich světské moci je záležitostí panovníka
1126 Vítězství českého vojska knížete Soběslava I. nad německým králem Lotharem
1132 - 1144 Stavba basiliky Saint Denis u Paříže, počátek gotického slohu v architektuře
1137 - 1180 Ve Francii král Ludvík VII. - neúspěšné mnohaleté války s anglickým králem Jindřichem Plantagenetem
1139 Vítězství Portugalců nad Araby, úspěch reconquisty
1147 - 1149 II. Křížová výprava, skončila nezdarem
1154 - 1189 Jindřich II. Plantagenet v Anglii
1167 Založení univerzity v Oxfordu
1189 - 1194 III. Křížová výprava až na dobytí Kypru skončila neúspěchem
1198 - 1230 Přemysl I. Králem u nás, od císaře Fridricha dostal Zlatou bulu sicilskou, stvrzení nezávislosti českého státu na říši
1198 - 1216 Papež Inocenc III., posílení římské církve ve východní Evropě
V průběhu století častá povstání rolníků a drobných feudálů na různých místech Evropy


V historii esoteriky významný mezník - KATEDRÁLY

Byly zakládány cechy mistrů stavitelů, které jsou považovány za středověké předchůdce svobodných zednářů.
Mistři stavitelé byli současně velkými zasvěcenci do posvátné geometrie, do učení Pythagora, Platona, do alchymie a astrologie.
Ve způsobu stavby i výzdoby katedrál se skrývala symbolika, která měla předávat vyšší, duchovní úroveň poznání, měla inspirovat, harmonizovat a rozšiřovat vědomí. Katedrály byly pojímány jako prostředek či místo umožňující zasvěcení.
Vůdčím principem stavby katedrál bylo číslo, chápané jako idea umožňující komunikaci vyššího a nižšího světa. Šlo zde o hmotné vyjádření základních principů v kosmu, o vyjádření Ducha vtěleného do hmoty. Do katedrál jsou zakódována nejen křesťanská mystéria. Spolu s biblickou symbolikou se objevuje symbolika antická, pohanská, dále vliv arabské tradice, a to díky křižáckým výpravám. Velkou měrou jsou v katedrálách zachyceny alchymické principy (Blíže Fulcanelli v Tajemství katedrál).

Některé symboly promítnuté v skryté řeči katedrál:
- Půdorys ve tvaru latinského kříže, loď symbolizuje Noemovu archu, která převáží křesťany časem
- Labyrinty - cesta člověka k jeho bytostnému středu
- Roseta - symbol mystické růže, květina Isis, Afrodity a Venuše, symbolizující vítězství lásky nad
vášní, dále jde o symbol mystického středu (obdoba lotosu). Roseta je navigačním bodem směřujícím
k nalezení Ducha - středu. Severní roseta pařížské katedrály Notre-Dame je nazývána Alchymická
růže, má znázorňovat alchym. Princip kvadratury kruhu, tedy výrobu kamene mudrců
V tehdejší době známá škola v Chartres - architektonický směr a současně esoterické hnutí.


HILDEGARDA Z BINGENU (1098-1179)
Znovuobjevení a snaha o prosazení ženského principu Boha

Výjimečná osobnost 12. století. Aktivně se zajímala o vědu a lékařství. Napsala dvě lékařské knihy, které předběhly dobu. Kombinovala přirozené metody léčby s duchovní moudrostí. Dle vizí připravovala nemocným bylinné směsi, znala léčivou moc kamenů a hudby.
Právě hudbu považovala za vrcholnou oslavu Boha. Hudba vyjadřuje moudrost lépe než slova.
„Moudrost, sídlící v srdci Boha, je částí všetvořivé snahy a je to unikátní poklad vyhledávaný silnými a čistými dušemi“.
Moudrost (Sofie, Panna Marie) je ženským obrazem skrytého Boha. Je spolutvůrkyní s Bohem. Je to právě ona, kdo vytváří a udržuje duši.
„Ctnost“ - Moudrost byla v nejvyšším Otci přede všemi ostatními a dávala mu radu ve tvoření všech tvorů na nebi a na zemi. Je s ním spojena ve sladkém sepětí tance opravdové lásky … a tato postava představuje Moudrost Boha, neboť skrze ni byly všechny věci stvořeny a ovládány Bohem.
Hildegarda se tedy snažila znovu definovat úlohu ženy a ženství v životě a teologii. Ve svém díle oslavuje sexualitu jako krásné duchovní spojení dvou bytostí. Základním úkolem božského ženského principu je dát konkrétní výraz - formu podstatě Boha.
Božské ženství je v jejích vizích mocné, nevinné, panenské, zářivé a krásné.
Hildegarda byla také básnířkou, hudební skladatelkou a spisovatelkou. Napsala 9 knih, z nichž nejznámější je soubor vizí, nazvaný Scivias - Znej cestu. O svých literárních dílech prohlásila, že veškerá tvorba jí byla nadiktována Duchem svatým.
Dílo Scivias je psáno v latině a má symbolický a intelektuální charakter. Vesmír popisuje jako vejce nebo kouli. Hildegarda ilustrovala Kolo života kde poukázala na propojenost mikro a makrokosmu, na jednotu protikladů.
Hlavní myšlenkou Hildegardiných vizí je Bůh jako živé světlo. „Všechny živé bytosti jsou jiskrami vzešlými z vyzařování božího jasu a tyto jiskry vycházejí z Boha jako paprsky slunce“.
Dílo bylo schváleno papežem Eugeniem III. Po publikaci své tvorby získala přezdívku Rýnská Sibyla. Přes papežovo požehnání neustávala v kritice papežství a snažila se o církevní reformu. Kázala klerikům, šlechticům, učencům i veřejnosti. Její vice ovlivnily mnoho mocných té doby, např. Bernarda z Clairvaux, zakladatele cisterciánského řádu, dále císaře Fridricha I. Barbarosu, účastníka druhé křížové výpravy.

Hildegarda – bojovnice

Kritizovala korupci církve a úplatky ve světském životě. O církvi křesťanské, židovské i muslimské se vyjádřila jako o vyprahlých, postrádajících soucit a péči o druhé. Dá se říci, že bojovala proti patriarchátu.
Mnohokrát vystupovala proti učení církve i jejím praktikám. Neváhala se postavit ani proti císaři. Nesouhlasila s Bernardem z Clairvaux, který svou autoritou podpořil křížovou výpravu a pomohl vytvoření templářského řádu mnichů - vojáků.
Porušila i církevní zákon, když ve svém klášteře pohřbila exkomunikovaného člověka. Poté byla ona i klášter dány do kladby. Těsně před její smrtí z ní byla klatba sňata.


13. století - ROZMACH ALCHYMIE

Alchymie - disciplína slučující umění a vědu. Cílem alchymie je Velké Dílo - přeměna neušlechtilého v ušlechtilé, osvobození božského ze zajetí hmoty.
Alchymie pracuje zároveň na dvou úrovních - hmotné a duchovní.
Práce na první úrovni bývá popisována jako přeměna původní látky - prima materia - na ušlechtilé zlato. Alchymisté však zdůrazňují, že jejich zlato není běžným zlatem.

XIII. století - Wolframův Parsifal: nejmystičtější legenda o hledání grálu.
Wolfram v ní připomíná, že vývoj duše má 3 stádia - nevědomost, pochybnost, osvícení
XIV. století - alchymista Nicholas Flamel 1330 - 1416
Popsal svou alchym. pouť v díle „Kniha žida Abrahama“. Údajně spolu se záhadou kamene mudrců odhalil i tajemství dlouhověkosti.
Parsifal z výrazu perce á val = proniknout údolím mezi dvěma proti sobě stojícími vrcholy. Připomíná první vliv tao v evropské literatuře.

Křížácké výpravy pootevřely dveře do arabského světa. Byla přeložena významná alchymistická díla. Ke studentům a praktikům alchymie patřil Albert Veliký, švábský dominikán, jeho žák Tomáš Akvinský, Arnold Villanova, Raymond Lull (rodák z Moravy) a františkán Roger Bacon

ROGER BACON
byl díky publikování populární literatury považován za jednoho z největších mágů - byly mu připsány vynálezy létajících strojů, ponorky, lodě s vlastním pohonem, ve svém díle popsal výrobu střelného prachu. Pohonem pro stroje je astrální nebo chemická síla. Ve svém díle dále popisuje výrobu ušlechtilých kovů alchymickou transmutací. Poukazoval na význam znalosti astrologie pro výběr kandidátů na zodpovědná místa v řízení společnosti a pro předpověď přírodních i společenských událostí.
Kritizoval váhu autority, dával přednost zkušenosti a experimentu. Svou radikálností, racionalitou a pokusy o reformu františ. Řádu, pobuřoval tehdejší autority. Navrhoval reformu nejen církve, ale i celé společnosti. Naštěstí se jeho přítel Klement stál papežem, nicméně po jeho smrti byl uvězněn.
Rozlišoval dva druhy poznání:
1. Vnější experiment, smyslové poznání
2. Vnitřní, mystické poznání, zdrojem je zde „intellectus agens“, který působí osvícení duše
Okultisté připisují Baconovi nejrůznější schopnosti a dovednosti - konstrukce neproniknutelných šifer, autorství tzv. Voynichova rukopisu, který má popisovat další Baconovy objevy a znalosti, jako zdokonalený teleskop a mikroskop, jádra buněk, ponorku.

Doktorem Illuminatem, neboli osvíceným doktorem byl též nazýván RAYMOND LULL, jeden z největších géniů středověku. Je považován za nejslavnějšího španělského alchymistu. Kromě alchymie se zabýval kabalou a sufismem Působil jako křesťanský mystik, filosof novoplatónské školy, misionář. Psal prozaické novely na témata jeho doby, básně ovlivněné muslimským sufismem. Založil školu orientálních jazyků pro budoucí misionáře.
Jeho dílo Ars Magna - Velké umění, inspirovalo renesanční filosofy a mágy. Základem jeho teorie je teze, že všechno souvisí se vším, a že veškerá realita je odrazem božství. Tři síly lidské duše jsou odrazem svaté Trojice. Lidský intelekt odráží božské poznání, vůle božskou lásku a paměť božskou vzpomínku. Když porozumíme božským přívlastkům, jsme schopni porozumět všemu. Podstatou stvoření a klíčem k porozumění je láska, láska Boha k sobě a ke svému stvoření.
Zkonstruoval přístroj, který připomíná počítač.
Lull se nevyhnul podezření z kacířství, za jeho života mu však nebylo prokázáno. Byl z něho obviněn až po své smrti, začátkem 16. století omilostněn a prohlášen za blahoslaveného

Z knihy básnických aforismů „Kniha milence a milované“:

Řekni ó Blázne, máš nějaká bohatství? Od odpověděl: mám milovaná.
Máš země, hrady, města, državy nebo království?
Mám ve své mysli lásku a slzy touhy a těžké zkoušky a smutek.
A to je mnohem lepší než království nebo císařství.



Mistr Eckhart
Církev jako instituce chtěla stát jako jediný prostředník mezi Bohem a člověkem. A jak už to u většiny institucí chodí, stala se moc a majetek jejím „prokletím“. Zákonitě se objevilo vyvážení - tedy vznik snah o přímé, nezprostředkované spojení s Bohem - rozmach mystiky, alchymie, magie, různých druhů sekt.
Mnoho lidí se nespokojovalo s tím, co nabízí církev svatá a obracelo se ke svému nitru, stejně tak jako Eckhart, který sice v církvi zůstal po celý svůj život, ale jeho učení ho dovedlo do rozporu s touto institucí. Stal se členem dominikánského řádu. Byl populárním kazatelem a učitelem v Paříži, ve Štrasburku, v Kolíně nad Rýnem. Rok před svou smrtí byl obviněn z kacířství.
Dominikánský teolog a mystik Johannes Eckhart je považován za nejdůležitějšího středověkého německého mystika a za jednu z nejdůležitějších postav křesťanské mystiky vůbec.

Eckhartovo učení
Dosáhnout osobního rozvoje lze prostřednictvím sebepoznání.
Máme významné postavení, neboť pocházíme z Boha.
Mystika vede k akci.
„Země“, ze které se rodí Bůh, je v nás, je to naše mysl.
Stažení se z vnějšího světa (askeze) je v souladu s otevřeností k ostatním lidem a se vším v každodenním životě.
Mystika je oboustranný proces: Bůh do nás vstoupí do té míry, do jaké jsme schopni soustředit vše v sobě na „Zemi“.
Výzva směřovaná k individuálnímu vědomí jednotlivce.
Výzva k uskutečňování duchovní ušlechtilosti v každodenním životě.
Bůh se může zrodit v duši a naplnit ji. Duše pak zrcadlí božské v ní nazpět k Bohu, ale přitom si zachovává svou vlastní identitu.
Mystické spojení mezi Bohem a duší se odehrává v hlubinách duše, odkud vyzařuje jiskra, která oba spojuje a zároveň jim umožňuje oddělenost.
Jiskra je nezničitelná, je nad časem a prostorem a sídlí v ní vědomí.
Duše se trápí tím, že vnímá stvořené věci odděleně.
Probudit „absolutní vidění“.
Přestat do věcí promítat své vlastní myšlenky.
Zdůrazňoval potřebu stát se nedílnou součástí všeho, co se zrovna odehrává.
Pro něj byl důležitý vnitřní postoj.
Odstup od světa je základním tématem.
Musíš vědět, že být prázdný (oddělený od všech stvořených věcí) znamená být plný Boha, a být plný stvořených věcí znamená být oddělený od Boha.
Jedna z jeho nejkacířštějších myšlenek - odmítnutí názoru, že člověk je nejvyšším stvořením.


Assasini
Mistrovi Asasínů Hasanu-i Sabbatovi byli bojovníci bezmezně oddáni. Vůdce vychovával své bojovníky od nejútlejšího věku. Po určité době jim umožnil pobyt v nádherné zahradě, kam je ve spánku přenesl. Po požití hašiše s vínem tam mohli prožívat nejrůznější slasti. Poté byli uspáni a přeneseni do zahrady s tím, že byli přesvědčeni o tom, že navštívili Ráj. Vůdce jim vštípil, že pokud zemřou smrtí bojovníka v jeho službě , dostanou se opět do ráje a budou tam žít navěky. Takto si zajistil absolutní poslušnost a odvahu svých bojovníků. Asasíni byli známí legendou „Skok smrti“. Do literatury uvedl popis této sekty Dante v Ifernu své Božské komedie.
Trvání sekty se datuje od 11. do 13. století (1090-1256).


Valdenští
„Chudí z Lyonu“. Obdoba katarů, odmítali katolické praktiky, odmítali uznávat amorální kněze.
1048 v Itálii získali náboženskou svobodu - až dodnes


Bogomilové
dědici gnosticismu
Milovaní Bohem
Považovali Satana za prvorozeného syna božího, Ježíše za mladšího bratra. Pýcha způsobila Satanalův pád z nebes. Vytvořil nové nebe, zemi a tělesnou schránku člověka. Život však do těla vdechl Bůh za slib, že po smrti duše poputují do skutečného nebe. Satanael souhlasil, ale byl žárlivý na božský potenciál člověka, proto svedl Evu a namluvil židovskému národu, že on je tím nejvyšším Bohem a nazval se Jahvem. Mojžíš se stal nevědomky jeho nástrojem.
Druhorozený Ježíš porazil Satanaela, který po porážce ztratil andělský přívlastek El.
Bogomilové odmítají věřit ve vzkříšení mrtvých, neboť to se týká fyzického těla. Věřili, že božská jiskra přebývající v člověku byla uvězněna v temném světě hmoty.

V r. 1119 byl upálen konstantinopolský vůdce bogomilů Basil. I přes pronásledování se kacíři rozrůstali. Byl jím i vládce Bosny Kulin, který vládl v letech 1180-1203. Kulinův vstup do řádu bogomilů šokoval římskou církev, ta později Kulina donutila, aby se vrátil ke katolické církvi.
Ve XIV. Století došlo k úpadku bogomilů, vliv sekty messaliánců - těch, co se modlí. U nich představa, že se rodíme s vnitřním démonem a toto lze vyhnat pouze modlitbami. Když se tak stane, jsme prosti hříchu a cokoliv činíme je OK.
V průběhu XV. Století bogomilové splynuli s muslimy.


Kataři
Během středověku se na území jižní Francie objevily dva duchovní proudy:
TRUBADÚRSKÁ POEZIE A ALBIGENSKÉ KACÍŘSTVÍ.
Trubadúři oslavovali mimomanželskou lásku, smyslnost a smyslovost, zatímco Albigenští kázali sexuální askezi a stranění se světského života. Trubadúr - od slova nalézt, vynalézat - v tomto směru hrála klíčovou úlohu žena a nenaplněná touha … básně a písně, údajně v nich bylo skryto tajné náboženství. Ovlivněn Dante Aligieri - Božská komedie

Albigenské kacířství
Inocenc III. : každý, kdo se pokouší vytvářet osobní názor na Boha, musí být bez slitování upálen - 1208 - křížová výprava proti Albigenským.
Na jihu Francie vypukla vyhlazovací válka, hrůzné zabíjení deseti tisíců lidí.

Albigenští - od slova Albi - město v jižní Francii, jedno z největších center katarů (Cathar = čistý, dokonalý, odtud i český výraz - kacíř.
Tato odnož křesťanství měla kořeny v gnosi a v učení Bogomilů. Byla označována jako manichejská hereze (kacířství). Dle perského učence Mani, jehož nauka je syntézou křesťanství a pers. Učení Zarathušry. Jedná se o učení o dualitě, kdy stvořitelem našeho světa je Ahrimanm bůh zla - podobně i v gnozi.
Albigenští kladli důraz na chudobu, jednoduchost a jednotlivce. Odmítali katolicismus, světskou marnivost.

Obsah jejich učení a víry

  • 1. Stvoření hmotného světa je práce boha zla anebo boha, který v sobě zahrnuje dobro i zlo. Nazývá se Demiurgos
  • 2. Existuje nejvyšší Bůh, který je reprezentován dobrem a světlem. Ten je však neosobní a nachází se mimo náš svět.
  • 3. Lidské duše jsou to jediné v celém stvoření, co není jeho součástí. Duše pocházejí z vyšších oblastí dokonalosti. Jejich pozemské vtělení je vězením a Demiurgos, nižší bůh stvořitel, je věznitelem.
  • 4. Lidské duše jsou padlí andělé
  • 5. Zájmy duše jsou v přímém rozporu se zájmy Demiurga, který je totožný s Jehovou, bohem Starého zákona
  • 6. Cílem duší je osvobodit se z Demiurgovy moci. Jednotlivé duše na tom pracují svým vlastním způsobem a tempem. Dva základní směry osvobození jsou askeze a popření světských mravních zákonů. Ve své extrémní podobě má první způsob, uzavření se před světem, formu rituální sebevraždy a druhý se projevuje libovolným chováním, pro které neexistují žádné meze.
  • 7. Převtělování ze života do života je strategií duší, aby život v těle byl snesitelnější a aby se mu event. dalo vyhnout + rovnost všech lidí bez rozdílu původu.
  • 8. Stejně jako je Demiurgos ztotožněn s bohem Starého zákona a jeho tvrdou vládou, je Kristus a Nový zákon ztotožněn s Láskou. Ježíš přichází z vyšších oblastí, aby napravil Demiurgovy činy anebo mu oponoval.. Uznávali nenásilí.
  • 9. Protože hmota je nečistého původu, boží vtělení je odmítnuto. Kristus je viděn jako čistě duchovní
    síla. Ukřižování se buď nikdy neodehrálo, nebo je výrazem Demiurgovy krutosti. Církev je čistě duchovní. Nestavěli kostely.
  • 10. Panna Marie má také zcela jiné významnější postavení. Stejně jako gnostická Sofie je ženským
    aspektem nejvyššího Boha a prostředníkem s nižším světem. Plnohodnotné postavení žen.

    Hrad Montségur byl jediným katarským monumentem, měl přezdívku Dračí hlava či Satanova synagóga. 1244 - 1255 byl obsazen. Křížová výprava proti Albigenským, dobývání hradu bylo nesnadné a dlouhotrvající. Násilím vyřešen spor o čistotu křesťanské víry. Po dobytí hradu byla navrženo omilostnění těch, kdož se zřeknou své víry. Říká se, že ani jediný z katarů toto neučinil. Spolu se svým biskupem Bernardem Martym bylo asi 225 katarů upáleno. Následovala katolická inkvizice. Křesťanské náboženství se stalo monopolem církve. Křížové výpravy byly i výrazem touhy po znovuobjevení křesťanských kořenů - umožněna nebývalá komunikace s V světem, vznik nadnárodní vojensko-duchovní organizace, křížovým řádům. Církev - moc, majetek, byrokracie, násilí.. Poživačnost - atributy církve oproti hlásání chudobě, čistotě …

    Tento hrad je často identifikován jako slavný hrad Montsalvage, ukrývající v sobě Svatý grál. Nabízí se i spojení mezi katary a křižáckým řádem Templářů. O bájném hradě Montsalvage se dozvídáme z básnického díla Parsifal, které napsal trubadúr a rytíř Wolfram von Eschenbach na počátku 13. století. Svatý Grál je uschován kdesi v Pyrenejích, tedy v oblasti, kde žili Kataři.
    Hrad Montségur se stal poutním místem.
    Grál ve formě kalichu se objevil i na korouhvích husitských bojovníků. I proti nim byla vyhlášena křížová výprava.

    Čechy: Vzdělaný vladař a patron naší země sv. Václav měl být údajně rytířem grálu podle vzoru krále Artuše. Jan Lucemburský a Karel IV. jsou označováni jako členové tajného bratrstva grálu. V duchu bratrstva měl být postaven hrad Karlštejn. Karlštejnská kaple má být kaplí grálu. Podle Rudolfa Steinera byl Karel IV. Posledním rytířem Svatého grálu.


    1202 Založení řádu mečových rytířů
    1202 - 1204 4. křížová výprava
    asi 1206 Smrt lyonského kupce Pierra Valdése, zakladatele kacířské sekty valdenských, odmítání násilí, požadavek laického kazatelství a četby bible v národních jazycích
    1209 - 1229 Křížové výpravy proti Albigenským
    1212 Křížová výprava dětí
    1216 - 1220 Založení žebravého řádu dominikánů španělským knězem Dominikem. Dominikáni v prvé řadě pověřeni inkvizicí
    1218 - 1221 5. křížová výprava
    1222 Zlatá bula uherského krále Ondřeje II.
    1226 Zemřel František z Assisi
    1228 - 1229 6. křížová výprava
    1230 - 1253 Václav I. králem v Čechách
    1236 Kastilie dobyla Cordobu, výrazný úspěch reconquisty
    1245 - 1248 Učitelská činnost německého scholastika Alberta Velikého
    1248 - 1254 7. křížová výprava
    1253 - 1278 Přemysl II. Otakar králem v Čechách
    1257 Zrušení nevolnictví v oblasti Bologne
    1261 Obnovení byzantské říše
    1270 8. křížová výprava
    1272 - 1307 Eduard I. K Anglii připojil trvale Wales a dočasně Skotsko
    1274 Zemřel Tomáš Akvinský
    1285 - 1314 Filip IV. Sličný, vstoupil do otevřeného konfliktu s papežem Bonifácem VIII
    1294 Zemřel Roger Bacon
    1294 - 1303 Papež Bonifác VIII. V boji o prosazení papežské světovlády se střetl s rozhodným odporem francouzského krále Filipa IV. Sličného
    1298 Zavedení pravidelné námořní přepravy mezi Janovem, Anglií a Flandry
    1302 Bula papeže Bonifáce VIII, proklamace církevního učení o meči duchovním a světském, nárok nadřazenosti papeže nad světskými vládci
    1303 Atentát v Anagni, uvěznění papeže Bonifáce VIII. francouzským králem Filipem IV.Sličným na hradu v Anagni, konec papežské světovlády
    1304 - 1307 Povstání sekty apoštolských bratří v čele s Fra Dolcinem v severní Itálii
    1306 Zavraždění českého krále Václava III., vymřel po meči rod Přemyslovců
    1309 - 1377 „Avignonské zajetí“ papežů nátlakem francouzského krále Filipa IV. Sličného
    1310 - 1346 Jan Lucemburský králem v Čechách
    1312 Zrušení křižáckého řádu Templářů, papežem Klementem V., velmistr Jakub Molay upálen
    1312 - 1314 Peklo, prvá část Božské komedie italského básníka Danta Alighieriho
    1315 - 1317 Velké hladomory v západní Evropě
    1324 Defensor Pacis, (Obránce míru), ostrá kritika církve a papeže
    1327 Zemřel Mistr Eckerhart, německý mystický filosof, církev prohlásila větší část jeho učení za kacířství
    1346 - 1378 Karel IV., králem a císařem v říši a českým králem, podpora umění, výstavby monumentální architektury
    1348 Založení Karlova vysokého učení v Praze
    1348 - 1349 Zhoubné morové epidemie ve větší části evropských zemí (černá smrt), prudký vzestup lidového kacířství
    1353 Giovanni Boccaccio
    1358 Jacquerie - název pochází z hanlivé přezdívky francouzského sedláka Jakub-Kuba - „prosťák“
    1367 Knížka o Antikristu Jana Milíče z Kroměříže
    1378 Počátek církevního rozkolu (schizmatu)
    1378 - 1400 Václav IV., králem v říši, počátky a prudký nástup viklefsko-husitského reform. hnutí
  •  
    V.T.
    

    (c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz