Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Struktura Universa - biblická
Terra Athanasa

A bylo to tak dávno...:

Existovalo Jsoucno celé věky, až přišel okamžik, když Jsoucno se chtělo podívat na dokonalost svých skutků. Nejdříve byla myšlenka, která se projevila duchem (bat kol Elohim, duch Boží vznášející se nad vodami). Z ducha vyšel dech, z dechu voda a z vody oheň. Toto jsou tři základní živly, ze kterých bylo stvořeno Universum. Stvoření první hmoty a její formy je popsáno jako stvoření moci a vůle.



Na počátku rozhodnutí krále vyryl rytiny ve třpytu v největší výši. Jiskra neproniknutelné temnoty zazářila z toho, co je ukryté v nejukrytějším, z tajemství Nekonečna. Jiskra neproniknutelné temnoty zazářila ve skrytu toho nejskrytějšího, z rozhodnutí Nekonečna. Bylo seskupení lehké mlhy, které se utvářelo v beztvárnosti, vržené v kruh. Není to bílé, ani černé, ani červené, ani zelené. Nemá to vůbec žádnou barvu. Jak zeměměřičský provázek ukázal, vyzařuje zářící barvy. Hluboko z té jiskry proudí řeka, která rozlišuje barvy směrem dolů. A je ukrytá v tajemství (ejn sof). Její aura byla a nebyla rozdělena. Nebyla známá vůbec- až pod vlivem rozdělení jediného skrytého bodu zazářila. Nad tento bod není nic známo, a tak je nazývána (rešit), začátek, první nařízení ze všech.

Zohar- Záře! Ukrytá a uzavřená, udeřila svojí aurou, která se dotkla tohoto bodu. Potom se tento počátek začal rozpínat, a postavil palác hodný své chvály. Tam rozsévala semeno a světy tam prospívaly.
Záře! Seje semeno pro svou slávu, jako semeno jemného purpuru, hedvábí, do kterého se balí, a spřádá si palác a buduje chválu, a tak je prospěšné všem. S počátkem to, co není možno pojmenovat a je skryté, si stvořilo palác. Tento palác se jmenuje Elohim, Bůh. Tajemství je (berešit bara Elohim) se začátkem byl stvořen Bůh.

I objevil se uprostřed Univerza bod a ten zářil a kolem něho se vytvořil prostor a prázdnota. Pra-bod obsahoval zárodek všech postav světů i jejich tvorstva Z tohoto pra-bodu pokračovalo stvoření. Z nekonečného světla se vyzářila přímka.
A skrze přímku Stvořitel vyzářil emanace a stvořil světy. Podle rabínské tradice činil pokusy s mnoha světy před naším světem. Jedním z nich byl Edom, o něm se můžeme dočíst v Bibli. Můžeme sledovat dějiny Esaua, což je Edom 1. Mojžíšová 36, 1-43: Toto jsou králové, kteří kralovali v Edomské zemi, dříve než kraloval král synům izraelským. V Edomu kraloval Bela, syn Beorův, a jeho město se jmenovalo Dinbaba. Když Bela zemřel, stal se po něm králem Zerachův syn Jobab, po něm se stal králem Chušan z temžské země. Když zemřel Chušan, stal se po něm králem Beddadův syn Hadad, který porazil Midjána na Maobském poli. Jeho město se jmenovalo Avit. Když zemřel Hadad, stal se po něm králem Samla z Msreky. Když zemřel Samla, stal se po ním králem Šaul z Rechobotu nad Řekou. Když zemřel Šaul, stal se po nim králem Akborův syn Baal- chanan. Když zemřel Akborův syn Baal-chanan, stal se po něm králem Hadar. Jeho město se jmenovalo Paú a jméno jeho ženy bylo Mehetabel.
Co nám říkají jména těchto králů? V židovské tradici Edom znamená sefiru Geburah, sefiru přísného soudu, která je usměrňována sefirou Chesed, láskou a milosrdenstvím. Strom života dává vysvětlení pro smrt králů Edomu: A nyní podávám vysvětlení pro smrt králů Edomu: Když Božské světlo proudilo, tak jeho září vydržely pouze tři nejvyšší sefiroty. Nádoby sedmi nižších sefirot nevydržely tento nápor a rozbily se. Toto se v kabale nazývá rozbitím nádob.
Těchto sedm králů symbolizuje sedm nižších sefirot, které nevydržely nápor světla. Po této kosmické katastrofě světlo nezmizelo, ale pokračovalo dál ve svém rozpínání a záření do sedmi nižších sfér, tyto byly dále od počátku mohly světlo lépe snášet.

Bůh je tvůrčí síla, která neustále plodí a nikdy neodpočívá. Náš stvořený svět je nejlepší ze všech světů. Existence Universa byla umožněna určitým stáhnutím do jednoho místa (bodu). Tento akt kabalisté nazývají cimcum.
Cimcum byl aktem soudu a sebeomezení Boha, a proces, který takto začal, splynul s tím, co zbylo v prapůvodním prostoru. Zde to bylo smíšeno a do jisté míry zmateným způsobem spojeno se světlem Ejn sof (nekonečna) a s kořeny soudu. Tento soud byl původně ukryt v Bohu na jednom místě, odkud na svět emanovalo Boží milosrdenství. Tak cimcum je proces, při kterém se Bůh stahuje od Sebe do Sebe, a tak zůstává prázdný prostor. Předtím, než bylo cimcum uskutečněné, byly sefiry v božstvu v harmonií.

V knize Strom života se cimcum popisuje takto: Věz, že dříve než byly vyzářeny emenace a stvořena stvoření, nejvíce svrchované, jednoduché světlo naplňovalo celou existenci. Neexistovalo prázdné místo, ale všechno bylo naplněno tímto jednoduchým světlem Nekonečného. Když vzestoupila v jeho mysli myšlenka stvořit světy a emanovat emanace, a tak dokázat dokonalost Jeho aktivit, Jeho dokonalost a Jeho akcí, neboť to bylo účelem toho, aby byly stvořeny světy. Nekonečný se soustředil do středního bodu, do samého centra Jeho světla.

Podle Zoharu je Bůh pramenem života a tvůrcem Universa. Bůh je nekonečný, nepostižitelný a nepochopitelný. Mezi ním a ostatním světem je deset sefirot, jejíž prostřednictvím stvořil Universum. Sefiroty jsou také jeho nástroje kelim a průlivy cinorot skrze ně proudí světlo. Světlo vyzářené Stvořitelem oživuje veškerou hmotu v univerzu. Spojení Stvořitele s Univerzem utvářejí archetypické prasíly v kabalistické terminologií se používají slova, nerohim - světla, anpin - obličeje. Všechny jsou na sobě závislé. Žádné světlo není vyzářeno bezúčelně a všechny skupiny energií- hebrejsky sefiroty existují podle přesných a smysluplných zákonů. Emanace jsou shluknuty v skupinách a každá má jedinečné světlo a zvláštní energií. Těchto deset sefirot tvoří symbolický obraz nebeského člověka, Adama Kadmona. Sefiroty jsou také současně Adamem Kadmonem, který vykonává vůli Boží. Každá sefira dostává energií seshora tu předává dolu. Když vzešlo světlo z očí Adama Kadmona, jenom tři nejvyšší nádoby - sefiroty byly dostatečně silné, aby obstály síle tohoto světla a nerozbily se. Stejně umřelo sedm kananejských králů, kteří vládli v Edomu, rozbily se i nádoby a zlo z pozůstatku přísnosti a nehostinnosti těchto králů se smísilo s dobrem, které v těchto sedmi sefirotách bylo. Sefiroty jsou podle kabalistů pozitivní atributy Boha.
Deset sefirot lze chápat také jako působící Pra-ideje. Původcem světů je bytost nejdokonalejší a světy jsou tvořeny v odstupňované řadě: čím jsou vzdálenější od zdroje, tím víc ztrácí na dokonalosti.
Zohar přirovnává deset sefirot k deseti různobarevným nádobám. Představme si okrouhlou věž s deseti okenními otvory, v níž stojí pětiramenný svícen. Každým oknem je vidět zářící pětiúhelník, pentagram. Když znásobíme světla pentagramu počtem oken, dostaneme číslo padesát. Padesát světelných bran.

Zohar- Záře! Ukrytá a uzavřená, udeřila svojí aurou, která se dotkla tohoto bodu. Potom se tento počátek začal rozpínat, a postavil palác hodný své chvály. Tam rozsévala semeno a světy tam prospívaly.

Světy byly stvořeny postupně v řadě, čím jsou vzdálenější od Božské jiskry, tím ztrácí na dokonalosti. Vznik světů můžeme chápat jako nutnost přechodu od Božské jednoty k mnohosti a různosti.
Svět Acilut je nejvyšším stvořeným světem všech dřímajících možností. Acilut jest nejvyšším nadčasovým stvořitelským principem, pomocí kterého Nepoznatelný Bůh, prazáklad všeho bytí, nechává sebe samotného vytvořit ze sebe něco jiného.
V tomto světě převládá aktivita, která směřuje k abstraktnosti. Je to svět Teurgův, Svět archetypický. Světlo které vyzařují skupiny světa Acilut, je tak vysoké intenzity, že živý člověk ho nemůže vnímat. Ostatní světy jsou již temnější a méně nadýchané.

Svět Beriah - vlastní svět stvoření. V tomto světě působí dvě síly – hereb a jona. Schopnost tlaku a sání nahoru a dolu. Biblický děj stvoření se vztahuje na činnost tohoto světa. Hereb – hlavní působce smrti. Můžeme ho přeložit slovem havran. Představte si havrana černého, žravého ptáka. Hereb je dostředivá síla a manifestuje se v čase.
Jona - síla roztaživá, zúrodňující, překládá se slovem holubice – mírnost, náklonnost symbolizující tvořivou sílu přírody. Jona je odstředivá síla a manifestuje se do prostoru. Konečně tuto činnost vyrovnává Or – světlo.
Hermetik operující na poli světa Berija musí dbát tlaku i sání, aby byl vržen tím správným směrem.

Svět Jecirah - tady se utvářejí individuality dle zákonů. Tento svět je také světem astrálním.

Svět Asija - nejnižší a nejhrubší úroveň stvoření. Tento svět je omezen časem a prostorem. Podléhá neustálým změnám.

Tyto světy můžeme najít všude: v Bohu, v Universu i člověku. Vidíme je v zrnku obilí, ptáku, nebo ve Slunci. Krevní tělísko je rovněž živoucí bytostí, která má tři světy: obal, střední substanci a jádro. Člověk má hlavu, prsa a spodní část těla. Každý svět se v druhém zrcadlí.

Bůh musel stvořit svět, aby se projevily jeho úžasné vlastnosti.


Rav Michael Laitman: Základní koncepty v kabale
Zev Ben Shimon Halevi: Vesmír v kabale
Arje Wineman: Mystické příběhy Zoharu
Aryeh Kaplan: Bahir
Bible

 
červenec 2015


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz