Cara Soror,
Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon.
Hříšný! A jak! Ale má omluva je dobrá a pokusím se to odčinit.
Nejprve malý protiútok - tvůj dopis je tak rozvláčný a roztěkaný, že jsem zprvu nedokázal pochopit, o co ti jde, a nakonec jsem usoudil, že je příliš chaotický na to, abych ho převyprávěl, nebo se jím dokonce podrobně zabýval. Prostě zformuluji obžalobu, přiznám vinu a požádám o milost.
Hlavní myšlenkou je, že Cesta moudrých je plná květin, zdobená stánky a plná nástrah, že každý krok je příbytkem Hrůzy a Vytržení1 - a to všechno ostatní! A přece píši obyčejně způsobem opilého domina!2 Ty ses nadechla k Aischylovi a dostala jsi Theognise.
Zdá se, že jsem tě zlákal Chymickou svatbou Christiana Rosenkreutze, jeho nesrovnatelným tajemstvím a půvabem, jeho prchavou krásou, jeho nevýslovnou romantikou, jeho rytířstvím a dobrodružstvím, průzračnými odlesky jako sluneční světlo pod mořskou hladinou, obrovskými zádumčivými křídly hrůzy, které zastiňují oblohu, ale nad nimiž neustále svítí silné světlo hvězd. A pak jsem tě zklamal!
Člověk přece jen očekával alespoň něco z atmosféry Arabských nocí, když už ne tak vysoké, tak Apuleia a Petronia Arbitera, Rabelaise, Meinholda, de la Motte Fouquea, v pozdějších dobách Morte d Arthur, Balzaca, Dumase, Lyttona, Huysmanse, Mabel Collinsové a Arthura Machena.
Díváš se na mě podivně smutnýma očima: Ale vy jste také, mistře, nevedl stejně zvláštní, okouzlující, podivný a romantický život jako ti nejlepší z nich? Tak proč ta chladná odtažitost od toho prostředí? No, když to říkáš takhle, mohu jen říct, že se cítím zároveň víc vinný a úplně nevinný! Neboť ačkoli je obvinění pravdivé, obhajobu nelze otřást.
Nejhorší ze všech učitelů jsou Boloneyho magnáti, o nichž jsem již něco řekl. Ale dalšími nejhoršími jsou právě ti, kteří se snaží vytvořit atmosféru romantiky a daří se jim jen hrubá teatrálnost. A tak jsem se vyhnul vířící vřavě Skylly a rozbil jsem loď na pusté skále Charybdě.3
Nyní mi dovol, abych tě povzbudil, statečná sestro! Všechny staré pověsti jsou pravdivé! Můžeš mít tolik draků, princezen, upírů, rytířů-erantů, Glendowerů, zakletých opic, džinů, čarodějů a inkubů, kolik si jen budeš přát, a - ouha, Emmo! říkal jsem ti o kardinálu Newmanovi? Nyní, řeknu.
Jediná pasáž v jeho ufňukané Apologii, která na mě udělala dojem, bylo vyprávění o jeho dětství - předtím, než byl skutečný básník, milovník a mystik pohřben pod hnojištěm teologie. Vypráví nám, že četl Arabské noci - v silně bowdlerovském vydání, to se vsaď! - a byl okouzlen, stejně jako my ostatní, takže si povzdechl: Kéž by ty pohádky byly pravdivé! Mně se stalo totéž, ale zatnul jsem zuby a zamumlal: Já ty pohádky udělám pravdivými!
Nu, to jsem udělal, že ano? Sama jsi to řekla! Budu velmi upřímný v jedné věci. Vždycky mi bylo zcela záhadou, proč má člověk zakázáno vyprávět o některých svých dobrodružstvích. Pamatuješ si snad, jak jsem ti v jednom z těch dopisů začal vesele vyprávět nějaké docela prosté věci - nechápal jsem, co by z toho mohlo být špatného - a byl jsem ostře napomenut - ano, a vlastně potrestán jako školák! Často jsem dělal mnohem drzejší věci a nikomu to nevadilo. Ale řekněte mi někdo proč!
Jediné, co mě napadá, je, že bych mohl nějak dávat příležitost nepříteli, aby se rouhal. Nechme to být! Dost bylo Protože! Ať je prokleto jako pes!
Ano, dítě, můj nejhlubší postoj se nachází v mém životě. Byl jsem na většině svatých nepřístupných míst a hovořil s nejsvatějšími nepřístupnými lidmi; odvážil jsem se všech nejnebezpečnějších dobrodružství, tělesných i duchovních; a vyzývám světovou literaturu, aby se co do vznešenosti a hrůzy vyrovnala takovým zážitkům, jaké jsou v druhé polovině knihy Vize a Hlas.
Jistě chápeš, že to všechno říkám jen naznačeně, nebo spíše, jak jsem již řekl, jako prosbu o milost. Naopak ( budeš oplácet) jsi zlý kocour (Felis Leo, prosím!), že nás všechny nepustíš do přízemí tak impozantní katedrály!
Abyste odčinil své viny? Ne katalog, který by byl nekonečný, ne klasifikace, která by byla nemožná, leda v nejhrubších rysech, nic než pár krátkých poznámek, případně nějaká anekdota. Jen lechtivý bonbónek nebo kořalku, aby to oživilo jednání, nebo zkoušky, pokušení, něco takového. Obecné Khabardar karo! Sem tam nějaké to pohotové Achtung!
Proklínám svou mysl! Nemohu si pomoci, abych se neutekl schovat pod široké sukně kabaly! Zase je to Disk, Meč, Pohár a Hůl! Promiň, ale je to na mě příliš silné4. Disky. Abys ovládla Zemi, pamatuj, že Disk se stále točí; zafixuj tuto myšlenku, zbav se jeho pevnosti. Běžně se první zkoušky mladého Aspiranta týkají peněz - to je boží sol solid na tomto světě. Správný magický postoj je velmi těžké popsat. (O tom černém slepičím vejci už nemluvím, to je jednoduché.) Velmi nerad to říkám, ale není nepodobný tomu, který zaujímá rozmařilec. Peníze musí obíhat, jinak ztrácejí svou skutečnou hodnotu.
Jeden bankéř v New Yorku mi jednou řekl, že dolar obíhá devětkrát rychleji než jeho anglický ekvivalent, takže se lidem zdá, že jsou devětkrát bohatší. (O bankovce 100 liber jsem psal ve zvláštním dopise o penězích). Ale tady zdůrazňuji duchovní účinek; stane se to, že zmizí úzkost; člověk cítí, že jak odchází, tak přichází. Tento pohled není neslučitelný se spořivostí a opatrností a celou tou spoustou ctností, zdaleka ne, docela snadno se k nim hodí. Musíte to praktikovat, je v tom jistý um. Úspěch v tom vede k opravdu podivuhodnému výsledku; nejenže odmítání počítání (Čtyřpence nebo Yoga, prosím, slečno, a máma říká, můžu dostat peníz, když přinesu zpátky láhev!), přináší zbytečnost počítání, ale člověk také získává schopnost poroučet! Téměř před sto lety žil v Bristolu Otevřený Bratr jménem Müller, který byl v tomto směru kouzelník. Milost před snídaní, obvyklé řeči o Pánu a jeho požehnání a štědrosti a tak dále; na závěr a požehnaný Pane, pokorně si Ti dovolujeme připomenout, že dnes ráno máš 3 libry 4s. 6 1/2d. nedostatek na účtech; doufáme, že této drobné záležitosti věnuješ svou okamžitou pozornost, pro Ježíše Krista, amen. Jistě, když přišel otevřít poštu, bylo tam právě tolik, někdy přesně tolik, aby to pokrylo tuto částku. Tento příběh mi vyprávěl jeden nepřítel, který si zcela vážně myslel, že za to, že je Otevřený, přijde do pekla. (Otevření bratři byli laxní, pokud jde o Večeři Páně, nechávali se jí účastnit lidi, kteří neměli zdravý názor na ramsgatskou otázku, a další teologická zvěrstva!) Znamenalo to, že fakta byla natolik nepopiratelná, že reklama na odpověď na modlitbu převážila nad zázrakem kacíře.
Znal jsem jednu významnou básnířku, která se bavila tím, že přerušila rozhovor a řekla: Dejte mi frank (nebo šilink, nebo jakoukoli malou částku) a pak pokračovala ve svých předchozích poznámkách. Řekla mi, že z více než stovky lidí jsem byl druhý, kdo jí podal minci bez jakékoli poznámky.
Tato historka - myslíte? - není ani tady, ani tam. Ne, mé poznámky jsou zřídkakdy asyntetické5. Mistři v té či oné fázi zasvěcení - je zakázáno uvádět podmínky - uspořádají nějakou zkoušku Aspirantova postoje v nějaké záležitosti, která se nemusí nutně týkat peněz. Pokud neuspěje, dobrou noc!
Nyní meče. Úskalí spojená s tímto typem testu jsou pravděpodobně nejnepříjemnější ze všech. Nedorozumění, zmatek, logické chyby (a co hůř, logická přesnost, kterou se vyznačují mnozí šílenci), rozptyl, nerozhodnost, neschopnost správně odhadnout hodnoty - ó!!! - výčet nemá konce. Je jich tolik, že neexistuje žádný specifický kritický test, vše je součástí rutiny a
pokračuje bez přestání.
No, je tu jen jeden. Kandidát musí bez varování učinit rozhodnutí kritického významu a má tolik a tolik minut na to, aby řekl ano nebo ne. Druhou šanci nedostane. Musím tě však varovat před jednou konkrétní nepříjemností. Víš, že lidé s nízkou mentalitou pronásledují věštce stejného kalibru, ale s větší prohnaností. Ve skutečnosti nechtějí znát budoucnost ani získat radu; jejich skutečným cílem je přesvědčit nějakou domnělou autoritu, aby jim zalichotila a utvrdila je v jejich pošetilosti a hlouposti. Stejné je to s příšerným procentem lidí, kteří přicházejí pro poučení a zasvěcení. Jakmile se dozvědí něco, co dosud nevěděli, vyletí vzteky bez sebe!
Sotva se ukáže, že Mistr není hloupý měšťácký primitiv a pokrytec - zkrátka další vydání jich samých -, vyděsí se, zděsí se, prchají pryč po obou nohách jako ten muž v Bibli! Viděl jsem lidi, kteří zbledli v obličeji jako ryby a málem omdleli, když jim náhle došlo, že magie je skutečná věc! To všechno je mimo mě!
Poháry: jsme opět mnohem určitější. Velká zkouška je natolik známá a její výsledky již byly zveřejněny, že ji zde lze jednoduše uvést. Na počátku své kariéry je Aspirant vystaven svodům Upíra a je varován v náležité formě a v náležitém čase. Spi s A,B,C,D,E a F, chlapče, a naše srdečné přání! V žádném případě však ne s G, pod hrozbou nebezpečí pro tvou práci! A tak se bez vteřinového zaváhání vydává za G. Tato zkouška se může protáhnout; smrtelnost a rafinovanost nebezpečí byla rozpoznána a on může mít půl tuctu varování, buď přímých, nebo pramenících z jeho vztahů s ní. A trest není tak drasticky konečný; často vyvázne s trestem odnětí svobody. Na druhou stranu aspirant, který dokáže při prvním náznaku rozpoznat, proč mistři považují danou ženu za nebezpečnou, a jedná rychle a rozhodně, jak má, je tajně označen za meč vskutku velmi jemné povahy!
Zbytek pohárových zkoušek tvoří z větší části postupné hodnocení kvality postulantovy oddanosti dílu; zpravidla v něm není nic zvlášť velkolepého nebo dramatického. Pokud se budete držet svých Pozdravů a Adorací a všech podobných mnemotechnik, pravděpodobně se příliš nezmýlíš.
Hole: toto je zřejmě čistě otázka vůle. Jak budeš pokračovat, zjistíš, že před tebou stojí překážky různého stupně obtížnosti; a způsob, jakým se s nimi vypořádáš, je velmi pečlivě sledován. Nejlepší rada, kterou ti mohu dát, je, aby sis uvědomila, že je jen málo zapotřebí metody Býka před branami, i když ta musí být vždy připravena v záloze; ne, nejlepší analogií je hra s rapírem. Pružná síla.
Válečnictví nám to ukazuje.
Zdá se, že to víceméně pokrývá tvou otázku; nezapomeň však, že záleží na tobě samotné, jak moc dramatičnost podbarví tvou Cestu. Asi jsem měl to štěstí, že jsem mohl využít všechny tradiční atributy; ale vždycky je možné i z hromady hadrů udělat pestrobarevný kabát. Abych ti ukázal, že jsi měla Chaucera a Johna Bunyana - ano, a Laurence Sterna: vzadu James Thomson (B.V.), o Conradovi a Hardym nemluvě. Nezapomenu ani na Smetanu žertu a Nit na dědečkově krku mého přítele Jamese Branche Cabella. Takže teď, krásná Damozel, nasedni na svého koně a odjeď do Magických hor!
Láska je zákon, láska pod vůlí.
Bratrsky,
666
P.S.
Jedno nebezpečí jsem záměrně pominul, protože se ti pravděpodobně nepřihodí. Ale protože tyto dopisy mohou číst i jiní - někteří, a to muži nejslibnější, často velmi úspěšní, jsou pokoušeni Zradou. Získávají Jidášův komplex, pomyslí si, jak by bylo skvělé, kdyby se jim podařilo zničit Řád - nebo přinejmenším sesadit Mistra z koně. To je ovšem samo o sobě absurdní, protože kdyby překročili Propast, pochopili by, proč je to nemožné. Bylo by to jako zničit elektřinu nebo vyvrátit Milánskou venuši. Maximálním možným úspěchem takové operace by bylo stát se černým bratrem; ale to, co se v praxi děje, pokud jde o mé vlastní zkušenosti, je naprosté rozptýlení duševních schopností rovnající se sebevraždě; mohl bych uvést ne méně než čtyři případy, kdy byly přímým důsledkem skutečné fyzické sebevraždy.
1 Angl. Rapture (vzkříšení, poté co se vrátí Kristus a zvolí své vyvolené).
2 Angl. Dominie – učitel ve skotsku obvykle Skotské Církve.
3 Redakční otázka - není to obráceně? WEH. (tančící hvězda vyhrabe svůj výtisk Brewers zpod hromady výtisků Equinoxu a začne jím listovat...) Ano - T.S.
4 Franc. c est trop fort pour moi.
5 Pův. asyntartete (přesný význam neznám).
|
