Cara Soror,
Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon.
Trojice v jednotě a jednota v trojici, to je Atanášovo vyznání víry v Černé mši - ehm! Co to říkáte? Ach, to je správné, to je správné, že mi to připomínáte. Nejdřív definice!
Bolavé místo je takové, které reaguje abnormálně a prudce, ať se ho dotknete jakkoli jemně; ba co víc, všechny ostatní části ve vás bolestivě trhnou, jakkoli se mohou zdát oddělené. A co víc, celý systém prochází křečí strachu; a celkový výsledek je, že duševní i tělesný systém je zcela neschopný přesně pochopit situaci a celý člověk je dočasně pohlcen něčím, co přirozeně nemá daleko ke stavu šílenství. (Nuže, Atanáši! To je v pořádku; ta dáma odešla, aby si to promyslela.)
Mám říct anglosaské nebo teutonské plemeno nebo buržoazie, abych zahrnul i některé Francouze, kteří, když jsou dobří, jsou vskutku velmi dobří, ale když jsou špatní, jsou příšerní? - předsedajícím Bohem/Bohy této trojice je/jsou: 1. Sex, 2. Náboženství, 3. Drogy; a největším z nich je Sex, vlastně hlavní kořen, jehož další dva jsou tvrdé a pokroucené stonky, každý se svým zvláštním druhem jedovatých květů, někdy povrchně tak přitažlivých, že se jejich odpornost vydává za Krásu.
Nechám na psychoanalyticích, aby ukázali toto zúžení na Sex, a pouze poznamenám, že ačkoli s jejich analýzou souhlasím, pokud jde o její rozsah, nedovolím, aby se zastavila tam, kde oni.
Pro nás je Sex prvním nevědomým projevem Chiah, Tvůrčí energie; a ačkoli se (jako všechno ostatní) projevuje jak na duchovní, tak na fyzické rovině, jeho nejdůležitější projev je na magické rovině, protože skutečně vytváří jevy, které se podílejí na všech těchto rovinách. Je to Pravá vůle na tvůrčí rovině: On Moudrostí stvořil světy. Jakmile je její magie dokončena, je prostřednictvím Binah chápána jako Logos. V Sexu tak nacházíme každou z primárních Souvztažností Chokmah. Jelikož je takto nevyslovitelný a posvátný, je (což je dost jasné) obzvláště náchylný k profanaci. Jelikož je zprofanován, je přirozeně nevýslovně odpornější než kterékoli jiné z Mystérií. Mnoho o tomto tématu naleznete naznačeno v knize Artemis Iota, připojené k jinému mému dopisu pro vás.
Než se začneme vážně zabývat Bolavými místy, je třeba si ujasnit jednu věc, která se týká tohoto trojího zjednodušení. Jedním z nejzajímavějších a nejplodnějších období mého života bylo období, kdy jsem se zabýval výzkumem významu slova Sankhara: tendence může být, ba je, dostatečně dobrý překlad, ale nechává člověka velmi hluboko v temnotě jako předtím. Doufám, že si pamatujete, že Sankhara leží mezi Vinnanam, čistým vědomím, a Sannou, vnímáním. Například elektrický ventilátor v pohybu: moucha má tendenci vidět lopatky stejně jako my, když jsou v klidu, my máme tendenci vidět blanitou šmouhu.
Proč pak při deliriu tremens máme tendenci vidět spíše růžové krysy než begonie nebo gazely? Máme tendenci vidět nesčetné blikající barvy kolibříka, ale pták ne; nemá žádný aparát pro vnímání barev; vše se mu jeví jako neutrální odstín, lišící se pouze stupněm jasu.
To byly některé ze základních skutečností, které určovaly průběh mého výzkumu, jehož výsledky si můžete přečíst v knize The Psychology of Hashish od Olivera Hadda v časopise The Equinox, Vol. I, No. 2. Obecným základem této eseje je Sankhara; ukazuje, jak velmi nápadné jsou analogie mezi: (1) výsledky, jichž dosahují mystici – to zahrnuje i extázi sexuálního cítění, jak se můžete dočíst téměř u všech, od svatého Augustina po svatou Terezu a jeptišku Gertrudu. Stupně, o nichž vypráví Buddha ve svých psychologických analýzách, odpovídají téměř neuvěřitelně přesně. (2) Jevy pozorované u těch, kdo užívají opium, hašiš a některé další drogy/ a (3) Jevy různých forem šílenství. Fakta tohoto výzkumu jsou pro náboženského mystika rozčilující; a skutečnost jeho hlavního závěru ho může přivést do tak blouznivého záchvatu zuřivosti, že člověk sáhne po poznámkovém bloku – jeden z typických extrémních případů!
Samozřejmě, že jen velmi málo nábožensky založených lidí ví, že jsou mystiky – už to, že jim to někdo naznačuje, je rozčiluje! - ale ať už tato dáma protestuje příliš, nebo příliš málo, faktem je, že jimi jsou.
V náboženství není žádný skutečný racionální smysl. Vezměme si samotné Atanášovo vyznání víry!
Všimněte si, že racionalista se neodváží ustoupit ani o miliontinu milimetru. Nejdřív rozetněte zkapalnění, co přijde potom. Ale Fichteho chytrý řez do samotného Boha? První krok, jsem mistr, který ho neudělá: říká biskup Blougram a je přišpendlen ke korku s nápisem Svatý Januář!
Toto dilema je vědomě či podvědomě dobře zakořeněno v mysli každého, kdo bere Život, ať už v jakékoli jeho podobě, vážně. Cítí dotek rapíru, ať už je jím vládnuto jakkoli bystře nebo opatrně. Samotný pozdrav je víc než dost; už cítí úder do svých životních orgánů. Vzpomínám si, jak jsem šťastně vplul na snídani do Camberwellského vikariátu a vesele, v naprosté dobré víře jsem řekl: Krásné ráno, pane Kelly! Odpověď mě ohromila. Ten milý starý pán – a on byl opravdu jeden z nejlepších! - se skoro udusil a pak se na mě zakuckal jako krocan! Jste velmi drzý mladý muž! Ubohý, maličký Aleister! Jak jsem měl vědět, že jeho syn si dobře uvědomil, že znakem anglické hlouposti je, že jediným bezpečným tématem rozhovoru je počasí. A tak byl můj pozdrav okamžitě pochopen jako úmyslná urážka! Typický příklad iracionálních reakcí trpícího člověka!
Nyní se od této žákovské úrovně povzneseme a předložíme věc trochu důrazněji. Opusťme mělčiny společenského tlachání a vydejme se do ponurých a děsivých propastí soudního procesu s vrahy! Pro každého muže a každou ženu, kteří neviděli sex takový, jaký je, nečelili mu, nezvládli ho – v těchto dopisech najdete na jiném místě k této věci dostatek informací - je to jejich utajovaná vina. Představte si tedy, jak se hříšník při jakékoli, byť vzdálené zmínce třese, jak se obnažuje jeho nejniternější tajemství, jak mu jeho zlé svědomí nastavuje pošramocené zrcadlo jeho znetvořené a ohavné tváře! Dost často mu nevadí hrubé žerty, které připouštějí spoluvinu druhého, ale jakákoli narážka na Pravdu, a jeho duše se rozkřičí: Jsem odhalen! Pak si apoplektický strach nasadí masku rozhořčení a znechucení.
Pokud jde o seriózní diskusi o čemkoli, co se jí týká, každé slovo je nová skřípavá slza. Mysl se uchyluje k iracionálním a irelevantním výbuchům předstíraného vzteku a hrůzy. V případě náboženství se vědomí viny vztahovalo na vše od hraní si na hrobech až po rouhání proti Duchu svatému. Proti tomuto nejasnému a obludnému strašáku je náboženství jedinou ochranou, a proto naznačovat nespolehlivost záruky znamená zasáhnout kořeny veškeré bezpečnosti. Je to jako naznačovat nějakému obletovanému a rozmazlenému staříkovi, že jeho mladá žena může být nevěrná. Je to jed, který Jago tak obratně nakapal do dlouhého chlupatého ucha tupého Maura. A tak reaguje iracionálně – každý keř skrývá medvěda - ne, spíš Bujuma,1) nebo Bunyipa nebo nějakou jinou strachem podněcovanou bytost z Imaginace! Monstrum informe, ingens, horrendum. Všimněte si dobře toho informe.
A protože záruka je nezaručená (a musí být, jinak kde by byl smysl Víry?), ujištění je z povahy věci nemožné. Stejně jako dementní jezdec v Erl-Králi se honí stále divočeji a divočeji, až se na konci propadne do bezedné bažiny šílenství a zkázy. Zajímalo by mě, kolik šílenců je dnes v blázinci - v dobách evangelikálního probuzení byl jejich počet fantastický -, kteří se tam dostali ze strachu, že se nějak dopustili výše zmíněného rouhání proti Duchu svatému. Opět neznámý. Bible nám neříká, že je to tak; pouze to, že je to neodpustitelné. Ani milost, ani víra, ani předurčení nepomáhají ani v nejmenším; co vy víte, možná jste se ho dopustili. Ujištění je nemožné; žádná ceinture de chastetée1 nepomůže odvrátit toto nebezpečí.
V případě drog je to opět neznámá, která je děsivým faktorem. Většina lidí získává informace na toto téma z nejžlutějších ze žlutých novin, časopisů a románů. Jejich nevědomost je tak temně hluboká, že nevědí, co to slovo znamená – jako my tak často, že?
Velká část USA se bojí čaje a kávy. Zblednou, když je upozorníte, že soda bikarbona je droga stejně jako kokain; zároveň do sebe doslova cpou opravdu nebezpečný Aspirin, nemluvě o tisíci patentovaných léků, které na ně houkají z každého rádia – jako by tisk nestačil k otrávení celé populace! Slepci zalapají po dechu, když se dozvědí, že ze všech společenských vrstev je na prvním místě mezi narkomany lékař.
Krize, v níž se strach mění ve fobii, je však bezdůvodná averze, chvění paniky, především vášnivé odmítání cokoli se o drogách dozvědět, analyzovat podmínky, tím méně jim čelit; a křečovité vymýšlení imaginárních hrůz, jako by skutečná nebezpečí nestačila jako varování.
A teď proč? Jistě proto, že v podvědomí se skrývá instinkt, že v těchto obskurních lécích se skutečně skrývá klíč k jakési zakázané svatyni. Je v tom fascinace stejně iracionální, a proto stejně silná jako strach. Zde je bod, v němž se spojují se sexem a náboženstvím. Ó, jak mocná je to naléhavost pro toho, kdo čte těch několik velkých spisovatelů, kteří tomuto tématu rozuměli z vlastní zkušenosti: de Quinceyho, Ludlowa, Poea a Baudelaira: do nichž se vpalují ostré paralely mezi jejich dobrodružstvími a dobrodružstvími všech mystiků Východu i Západu!
Nejhorší na této korespondenci je, že se stále ptáte na jednoduché, elementární otázky, k jejichž zodpovězení je třeba půl tuctu pojednání: takže si s mým požehnáním vezměte tohle!
Láska je Zákon, láska pod vůlí.
Bratrsky Váš,
666
P.S.
Ještě jedna úvaha. Se všemi těmito "bolavými místy" úzce souvisí myšlenka krutosti. Nemusím se dotýkat vztahu krutosti k sexu; toto téma je již ohrané. Ale v náboženství si všimněte Bezedné jámy a Věčného plamene; v buddhismu osmnácti horkých a osmnácti studených pekel a mnoha dalších pod nimi. Hinduistická eschatologie má pekel nespočet; i přízemní, přesný islám a vypočítaví kabalisté se chlubí každý sedmi. Opět se u drog stejně jako u šílenství neustále setkáváme s bezejmennými hrůzami; stejně je prostupuje představa beztvarého, nekonečného. Vezměme si člověka, který každé náhodné gesto cizince na ulici považuje za tajné znamení předávané jedním z jeho pronásledovatelů druhému; vezměme si ty, kteří odmítají jídlo kvůli tajemnému spiknutí, jež je má otrávit.
Všechna příčetnost, která je veškerou vědou, je založena na Limitu. Musíme být schopni odříznout, vymezit, změřit. Je tedy přirozené, že jejich protiklady, Šílenství a Náboženství, mají za svou hlavní charakteristiku Neurčitelné, Nepochopitelné, Neměřitelné.
Léčebná síla těchto slov spočívá v tomto: prozkoumat bolavé místo, analyzovat ho, prozkoumat ho; pak dezinfekce a Vis Medicatrix Naturae2 dokončí léčbu.
Právě jsem to dočetl, když přichází tvůj velmi výstižný Doplněk. Pohlednice. Nezapadá sem nějak pokrytectví? Ne, odpověděl jsem. Vskutku patří, mé dítě!
Odpovídajícím a jedovatým bacilem onoho centra infekce je trojice čistého Zla, naprostého zřeknutí se Thelémy. Psychoanalytikovi je dobře známé: jmenuje se Stud – Vina – Strach. Anglosaská neboli buržoazní mentalita je v něm nasáklá; a jeho lékem, který je tak vzdálen naší exploračně-dezinfekční metodě, je zakrývání gangrény špinavými obklady. Vždycky má po ruce text z Písma nebo nějakou jinou autoritu, která mu jeho nejhorší činy vykreslí v zářivých barvách; a když si chce dát sklenici piva, nesnáší to, ale – doktorský příkaz, chlapče, doktorský příkaz.
O pokrytectví se vlastně nedá říct nic nového; analyzoval ho, odhaloval, bičoval každý velký Umělec; zcela bez účinku. Je to čím dál horší, čím víc se daří socialistické myšlence, čím víc se jedinec opírá o morální podporu stáda.
P.S.S.
Zde je zcela jiná varianta reakcí. Nevím úplně, proč to sem vkládám; je to nějaká moje podvědomá přitažlivost? Každopádně tady to je; říkejte tomu LA POULE AUX RATS
Čas: krásný červnový nedělní večer, právě před dvaceti lety. Místo: Paříž, kousek od náměstí Place des Tertres, s výhledem na město. Velký a krásný ateliér, obložený dubovým dřevem. Zvláštní: byl úplně holý, a pokud bylo vidět, neměl žádné dveře. Střešní okna, pozor, byla pečlivě zastíněna pletenou látkou. Za jedním rohem se táhla galerie, asi deset stop od podlahy. Zde byl bufet nabitý bezcennými víny a likéry všech druhů - kromě nealkoholických - a vynikajícím výběrem všeho studeného svačinového občerstvení. Dostal se sem člověk po schodišti ze spodního patra. U bufetu starý komorník: ach, aby nějaký malíř zobrazil jeho Únavu ze zlé moudrosti!
Náš hostitel nás zavedl na galerii; jedli jsme a pili a viděli také ne Boha, ale dámu zodpovědnou za těžké šlapání po schodech. Žena z Halles Centrales, kolem čtyřicítky; hrubá, brutální, ošklivá, robustní, hranatá, podivně zářící jakousi magnetickou formou energie.
Nemohu popsat její oblečení - pro nedostatek materiálu. Přivítala nás všechny kolem s jakousi nevrlou dobrou náladou. Komorník vzal hrnec s velmi prošlým rokfórovým sýrem a celou ji namazal. Napila se na nás a odcupitala dolů. Vyšla do ateliéru zpod ochozu, vzpřímila se a potřásla hřívou vlasů, jako by se chystala zápasit, zamávala nám a čekala. O chvíli později se chytře vytáhla malá past na vzdáleném konci ateliéru; dovnitř se vrhla stovka hladových krys. Chvíli váhaly, ale pach sýra byl příliš silný a vrhly se na ni. Jednu chytila do obou rukou, prokousla jí páteř a odhodila ji stranou.
Tiše jsem si pro sebe opakoval úryvky z Pomsty od zesnulého Alfreda Lorda Tennysona, které mi ta scéna nejsilněji připomínala. Krysa za krysou, půl hodiny, odháněná zpátky tak rychle, jak přišla. Jejich odvaha uvadala; z lovené se stala lovkyně; myslel jsem na Artemidu, když jsem si tiše zpíval: Když psi jara jsou na stopě zimy. Ale ona je pronásledovala; zlomila poslední páteř a s vítězným výkřikem ji hodila na galerii.
Nebylo to tak snadné vítězství, jak jsem ho snad popsal, jednou uklouzla v bahně a s rachotem se zřítila dolů; a nakonec z nesčetných kousanců stříkala krev.
Celá ta scéna byla na většinu mužů příliš; doslova vyli jako vyhladovělí vlci a třásli zábradlím, až skřípalo a sténalo. Nakonec jeden z nich sklouzl, lehce se pustil na zem a nabil si. Ostatní ho následovali. Všichni měli své srdce na dlani. Připomnělo mi to Swinburnovu Laus Veneris, Nechávám své oči, ať si z tebe dělají, co chtějí. Pečetím se na tebe svou mocí.
Co se týče žen, divoký lesk jejich očí byl téměř děsivý. Jedna z nich se, pravda, chtěla připojit ke šťastným bojovníkům dole, ale komorník ji hrubě stáhl zpět a šokovaným hlasem řekl: Madame est normale. (To se mi líbilo!) Ostatní se utěšovali tím, že chytali ty samce, kteří byli příliš bázliví, než aby riskovali skok.
Vypil jsem poslední sklenku šampaňského a pak je filai a l Anglais.
Shrnutí: všichni se příjemně bavili.
1) Franc. pás cudnosti.
2) Lat. léčivá síla přírody. Z řeckého: Příroda je léčitelem nemocí.
|
