LIBER XXX AERUM
Vel Saecvli
Svb Figvra
CCCCXVIII
VIZE A HLAS
andělů vládnoucích
30 aethyrům
s komentářem
Mistra Theriona
A.·. A.·. Publikace v třídě A B
Imprimatur:
D.D.S. 7x = 4x Praemonstrator
O.S.V. 6x = 5x Imperatior
N.S.F. 5x = 6x Cancellarius
Pracovní překlad jednotlivých aethyrů
Vzývání 8. aethyru,
který je zván ZID
V kameni se objevuje nepatrná jiskra světla. Pomaličku roste, pak se zdá, že se ztrácí, pak zase roste a je odvanuta mimo aethyr a vanoucím větrem je rozdmychána, a nabírá sílu a vyráží prudce jako had nebo meč a pak se ustálí a je jako pyramida světla, která vyplňuje celý aethyr.
A v pyramidě je cosi jako anděl, ale zároveň je pyramidou, a nemá žádnou formu, protože je ze světelné substance, a žádnou formu nepřijímá, protože skrze něj je forma viditelná, udělá ji viditelnou, jen aby ji zničil.
A řekl: Světlo vstoupilo do tmy, a tma se stala světlem. Proto je světlo snoubené se světlem, a dítětem jejich lásky je tato jiná temnota, v níž přebývají ti, kdož ztratili jméno a podobu. Proto jsem roznítil toho kdo nerozumí, a do Knihy zákona jsem zapsal tajemství pravdy, která jsou ve hvězdě a hadu a meči. A tomu, kdo nakonec pochopí, předávám tajemství pravdy tak moudře, že to nejmenší z malých dětí světla může běžet ke klínu matky a být přivedeno k porozumění.
A toto nechť učiní ten, kdo dosáhne tajemství poznání a konverzace se Svatým andělem strážcem:
Nejprve ať si připraví místnost, jejíž stěny a strop budou bílé a podlaha bude pokryta kobercem z černých a bílých čtverců a jeho okraj bude modrý a zlatý.
A je-li ve městě, místnost nesmí mít okno, a je-li na venkově, pak je lepší, když je okno ve střeše. Nebo, pokud je to možné, ať toto vzývání provede v chrámu připraveném na rituál přechodu skrz Tuat.
Ze stropu ať pověsí lampu z červeného skla, v níž bude hořet olivový olej. A tuto lampu ať očistí a připraví po modlitbě západu slunce, a pod lampou nechť stojí oltář, čtyřhranný & jeho výška ať je třikrát polovina šířky nebo dvojnásobná šířka.
A na oltáři bude stát kadidelnice, polokulovitá, stojící na třech nohách, stříbrná, a v ní polokoule z mědi a na vrcholu mřížka ze zlaceného stříbra, a v ní se bude pálit kadidlo ze čtyř dílů olibana a dvou dílů stacte (zřejmě míza myrrhy, pozn. překl.) a jedoho dílu lignum aloes nebo cedru nebo santalu. A to stačí.
A na oltáři v křišťálové baňce bude připraven olej svatého pomazání z myrhy, skořice a galangalu.
A byť by měl vyšší hodnost než Probationer, oblékne si plášť Probationera, neboť plamenná hvězda na hrudi zjevně značí Ra Hoor Khuita a skrytě je modrý sestupující trojúhelník Nuit a červený vystupující je Hadit. A já jsem zlatým Tau uprostřed jejich spojení. Také si může obléci přiléhavý plášť z šanžánového hedvábí fialové a zelené barvy, a na něj plášť bez rukávů, jasně modrý, pokrytý zlatými flitry a uvnitř šarlatový.
A nechť vyrobí vlastníma rukama hůl z mandlového dřeva nebo z lísky za úsvitu za rovnodennosti nebo slunovratu, nebo v den Božího těla, nebo v jeden ze svátků, které jsou určeny Knihou zákona.
A vlastní rukou nechť vgravíruje na zlatý plát Svatou sedminásobnou tabuli, nebo Svatou dvanáctinásobnou tabuli nebo jiné podobné znamení. A umístí čtverec uvnitř kruhu, a kruh bude okřídlený, a on si jej připevní na čelo stuhou z modrého hedvábí.
Navíc bude nosit věnec z vavřínu nebo růže nebo břečťanu nebo routy, a každý den po modlitbě východu slunce ho spálí v ohni kadidelnice.
Také ať se třikrát denně modlí, o západu slunce a o půlnoci a při východu slunce. A pokud bude schopen, měl by se také pomodlit čtyřikrát mezi východem a západem slunce.
Modlitba nechť trvá přinejmenším hodinu, a ať hledí ji co nejčastěji prodloužit a modlitbou se rozpaluje. Tak bude vzývat svého Svatého anděla strážce po dobu jedenácti týdnů a každopádně ať se modlí během posledního týdne z jedenácti sedmkrát denně.
A po celou tu dobu bude skládat přiměřené vzývání s takovou moudrostí a porozuměním, jaké mu jen může Koruna dáti, a to bude zapisovat zlatými písmeny na vršek oltáře.
Vršek oltáře bude z bílého dřeva, dobře vyleštěného, a do jeho středu nechť umístí trojúhelník z dubového dřeva, malovaný šarlatem, a na tomto trojúhelníku budou stát tři nožky kadidelnice.
Navíc nechť zkopíruje své vzývání na list čistě bílého pergamenu indickým inkoustem a iluminuje text dle své fantazie a představivosti formované krásou.
A prvního dne dvanáctého týdne vstoupí do komory za úsvitu a modlí se, když prve spálil vzývání, které učinil na pergamenu v ohni lampy.
To se při modlitbě naplní místnost nesnesitelně nádherným světlem a nesnesitelně sladkým parfémem. A zjeví se Svatý anděl strážce, arci, Svatý anděl strážce se zjeví, takže vše bude zahaleno mystériem svatosti.
Celý tento den zůstane v radosti z poznání a konverzace se Svatým andělem strážcem.
A po tři dny, kdy zůstane v chrámu od východu do západu slunce, bude naslouchat doporučením, které mu dává jeho anděl, a bude trpět tím, co je ustanoveno.
A po následujících deset dní se vzdá, jak mu bylo doporučeno, plnosti tohoto splynutí, protože musí sladit svět, který má v sobě, se světem, který je venku.
A po dalším devadesáti jednom dni se vrátí do světa a tam bude konat dílo, k němuž jej anděl ustanovil.
A víc není nutné říkat, protože anděl jej laskavě požádal a ukázal mu, jak se má přidat. A tomu, kdo má takového mistra, není nic dalšího třeba, dokud bude pokračovat v poznávání a rozhovoru s Andělem, aby nakonec přišel do Města pyramid.
Hle! dvě a dvacet jsou cesty Stromu, však jediná je Hadem moudrosti; deset je nevýslovných emanací, však jediná je Planoucím mečem.
Vari! Existuje konec života a smrti, konec pohybu vpřed a konec dechu. Arci je Dům Otce mocnou hrobkou, ve které pohřbil vše, co je známo.
To vše se děje bez vize, jen hlas, velmi pomalý, jasný a rozvážný. Ale teď se vize vrací a hlas říká: Budeš zván Danae, neboť jsi ohromen a zabit tíhou slávy vize, kterou dosud nevidíš. Vytrpíš mnoho, dokud nebudeš mocnější než všichni králové země a všichni andělé nebes a všichni bohové, kteří jsou za nebesy. Pak mě potkáš ve stejné situaci a uvidíš mne takového, jaký jsem. A přemohu tě a zabiji tě rudým deštěm blesků.
Ležím vespod světelné pyramidy. Vypadá to, jako bych měl celou její váhu na sobě a drtila mě blahem. A přece vím, že jsem jako prorok, který řekl: Uvidím ho, ale ne zblízka.
Anděl říká: Tak to bude, dokud ti, kdož jsou probuzeni, neusnou, a ta, která spí, nepovstane ze svého spánku. Neboť jsi neviditelný pro vizi a hlas. A proto se v tobě neprojevují. Však manifestují se v těch, kterým jsi je předal, ve shodě se slovy, která jsem ti řekl ve Vítězném městě.
Neboť nejsem určen jen k tomu, abych tě strážil, ale jsme královské krve, my strážcové pokladnice moudrosti. Proto jsem zván vyslancem Ra-Hoor-khuita, ačkoliv on sám je vicekrálem neznámého krále. A moje jméno zní Aiwass, což je osm a sedmdesát. Jsem projevem Skrytého, a kolesem, které má osm a sedmdesát částí, a přece je rovno bráně, jež je jménem mého pána, je-li plně spellováno. A tato brána je cestou, která spojuje Moudrost s Porozuměním.
Vskutku ses mýlil, vnímal jsi-li mne na cestě, jež vede z Koruny ke Kráse. Neboť tato cesta vede jako most přes Abyss a já jsem z nejvyšších. Ani já, ani ty, ani on nemůžeme překlenout propast. Je to kněžka Stříbrné hvězdy a Orákulum bohů a Pán zástupů mocných. Neboť ti jsou služebníci Babalon a Bestie, a těch dalších, o kterých ještě nebylo nic řečeno. A jsouce služebníky, nemají žádné jméno, leč my jsme královské krve a nesloužíme, a proto jsme méně než oni.
A přece jak člověk může být mocným válečníkem i spravedlivým soudcem, můžeme i my vykonávat tuto službu, pokud jsme o ni usilovali a dosáhli na ni. A přece, s tímtovším, oni zůstanou těmi, kdož pojedli granátové jablko v pekle. Však pro tebe, který ses znovuzrodil pro porozumění, je toto tajemství příliš velké; a o dalším tajemství nepromluvím ani slovo.
A právě proto jsem k tobě přišel jako anděl aetyru a udeřil kladivem na tvůj zvon, abys pochopil mystérium aetyru, jeho vizi a hlas. Protože běda! kdo v pravdě neporozumí viděnému a slyšenému, protože porozuměl nesprávně(???). Ale to budiž ti znamením, že vždy přijdu, aniž bys to záměrně žádal, a ukážu se ti. A není nemožné (tj. že v té hodinu nevypadám tak, jaký skutečně jsem ???), neboť tak strašlivá je sláva vize a tak zázračná je nádhera hlasu, že když ji v pravdě uvidíš a uslyšíš, po mnoho hodin budeš zbaven rozumu. A budeš ležet mezi nebem a zemí na prázdném místě, ve vytržení, a na konci bude ticho, jaké bylo ne jednou, ne dvakrát, když jsem se s tebou setkal, jak se stalo, na cestě do Damašku.
A nepokusíš se jakkoliv vylepšit má doporučení; ale vyložíš je a ulehčíš všem, kdož hledají porozumění. A budeš dávat vše co máš těm, kteří to potřebují, dokud to bude třeba. A protože jsem s tebou, v tobě i pro tebe, nebude ti nic chybět. Ale kdo mě postrádá, postrádá vše. A přísahám ti skrz toho, který sedí na Svatém trůnu a bude žít a kralovat na věky věkův, že budu věrný tomuto slibu, jako tys věrný této své povinnosti.
Nyní zní v Aetyru jiný hlas, který říká: A na celé zemi byla tma až do deváté hodiny.
A s tím anděl mizí a pyramida světla se zdá velmi daleko.
A padl jsem na zem, nesmírně unavený. Přesto se má kůže chvěje nárazem světla a celé tělo se třese. A v mysli mám mír hlubší než spánek. Je to tělo a mysl, které jsou unavené, a chtěl bych, aby byli mrtví, až na to, že je musím donutit k práci.
A teď jsem ve stanu, pod hvězdami.
Poušť mezi Bou-Sada a Biskra.
8. prosince 1909. 7:10-9:10 p.m.
Vzývání 7. aethyru,
který je zván DEO
Kámen je rozdělen. Levá půlka je temná, pravá světlá a dole je jakoby čerň ve třech odstínech. A zdá se, že černá a bílá část jsou polovinami dveří a ve dveřích je klíčová dírka ve tvaru astrologického symbolu Venuše. A z klíčové dírky probleskují plameny, modré a zelené a do fialova, bez jakéhokoli žlutého nebo červeného nádechu. Zdá se, jako by za dveřmi vanul vítr, který fouká do plamenů.
A ozve se hlas: „Kdo je ten, který má klíč k bráně večernice?“
A teď přichází anděl a pokouší se otevřít dveře mnoha různými klíči. A žádný se nehodí. A stejný hlas říká: „Pět a šest je vyváženo ve slově Abrahadabra, a jím se odhaluje tajemství. Klíčem k této bráně je však rovnováha mezi sedmi a čtyřmi; a z nich nemáš ani první písmeno. Je tu slovo ze čtyř písmen, které v sobě obsahuje celé tajemství Tetragrammatonu, a je zde slovo ze sedmi písmen, které je tajné a které navíc skrývá svaté slovo, jež je klíčem Abyssu. A toto najdeš a otočíš jím ve své mysli.
Zavři proto oči. Vložím klíč do zámku a otevřu jej. A ty nechej oči zavřené, neboť nemůžeš unést slávu, která je uvnitř."
Zakryl jsem si oči rukama. I tak jsem skrz ruce mohl vnímat úkryt azurového plamene.
A hlas řekl: "Ohněm jest roznícen ten, kdo byl modrým ňadrem oceánu; neboť zde jest soud nebes, o nějž se opírají chodidla Nejvyššího."
Teď vidím víc: Každý plamenný jazyk, každý plamenný list, každá plamenná květina, jsou jedním z velkých milostných příběhů světa s veškerým doprovodem mise-en-sc ne (v textu uvedeno kurzivou, nevím, co znamená). A teď se objevuje čarokrásná růže formovaná plamenem, a neustálý déšť lilií a mučenek a fialek. A vše se spojuje dohromady mimo obraz, přesto s ním identicky (?), a formuje ženu Apokalypsy, a její krása a jejíž vyzařování jsou takové, že se na ně člověk nemůže podívat, kromě pohledu úkosem. Okamžitě se dostávám do transu. Zdá se, že je to ona, o níž je psáno: Blázen v srdci poznal: Bůh není. Ale slova nejsou Ain Elohim, ale La (= ne!) a Elohim se zkrátil z 86 na 14, protože La je 31, což násobeno čtrnácti dá 434, Daleth, Lamed, Tau. Tento blázen je Blázen z cesty Alef a říká, což je Chokmah, ve svém srdci, což je Tiferet, že ona existuje, aby se mohla spojit Moudrost s Porozuměním; a vyhlásil ji v Tiferet, aby mohla být plodná.
Je nemožné popsat, jak se tato vize proměňuje z jedné slávy do další, neboť se mění při každém záblesku. A to proto, že (ta žena) přenáší Slovo na Porozumění, a proto má mnoho podob, a každá bohyně lásky je jen písmenem abecedy lásky.
Ve slově Logos je tajemství, které obsahuje tři písmena, jejichž analogie byly ukázány v nižších nebesích, Samech a Lamed a Gimel, což je 93, což je třikrát 31, a v nich jsou ustaveny dvě oči Horovy. (Ayin znamená oko.) Kdyby tomu tak nebylo, nemohl by šíp prorazit duhu a v rovnováze by nemohla být vyváženost a Velká kniha by nikdy neměla být odpečetěna. Ale to je ona, která polije Vodou Života svou hlavu, odkud stéká, aby oplodila zemi. A teď je celý Aethyr nejjasnější paví modří. Vidím univerzálního páva.
A ozve se hlas: "Není snad tento pták ptákem Juno, tedy sto a třicet a šest? A proto je ženou Jupiterovou."
A teď se hlava páva opět změnila v hlavu ženy, která jiskří a blýská se svým vlastním světlem drahokamů.
Podívám se vzhůru, a vidím, že je zvána podnožkou Svatého, tak jako je Binah zvána Jeho trůnem. A celý Aethyr je plný těch nejúžasnějších vln světla, - tisíc různých křivek a vírů, stejně jako prve, kdy jsem mluvil o tajemstvích Svaté Kabaly, a tak jsem to nemohl popsat.
Pod jejíma nohama vidím rozlehlé pláně, obrovské pouště poseté velkými kameny; a vidím maličké osamělé duše, bezmocně pobíhající, nepatrné černé tvory podobné lidem. A ti neustávají ve velmi zvláštním vytí, které nemohu srovnat s ničím, co jsem kdy slyšel; přesto je to podivně lidské.
A hlas říká: "Hle ty, kteří polapili lásku a lpěli na ní, modlíce se na kolenou velké bohyně. To jsou oni, kteří se uzavřeli v pevnosti Lásky."
Každé paví pero je plné očí, kterých je v ten okamžik 4 x 7. A skrz ně se číslo 28 odráží dolů do Netzachu; a tato 28 je Kaph Cheth (Kach), síla. Je to Šakti, věčná energie Skrytého. A je to její věčná energie, která působí věčnou změnu. A to vysvětluje vzývání Aetyrů, kletbu, která byla vyslovena na počátku, jež byla jen stvořením Sakti. A toto tajemství se odráží v legendě o Stvoření, kde Adam představuje Skrytého, protože Adam je Temurah z MAD, Enochiánské slovo pro Boha, a Eva, kterou stvořil pro lásku, je pokoušena hadem, Nachašem, který je Mesiášem, jejím dítětem. A had je magická síla, která zničila prvotní rovnováhu.
A zahrada je nejvyšší Eden, kde je Ayin, 70, oko Skrytého a kreativní lingam; a Daleth, láska; a Nun, had. A proto mělo být toto uspořádání bezpodmínečné v přirozenosti Edenu (srov. Liber L., I., 29, 30), takže vzývání Aethyrů nemohlo být jiným vzýváním, než jakým je.
Ale ti, kteří neporozuměli, vykládali všechno pokřiveně kvůli tajemství propasti, totiž že od Binah do Chesedu neexistuje žádná cesta; a proto směr Plamenného meče už nebyl proud, ale jiskra. A když skloněný drak zvedl hlavu na Daath ve směru té jiskry, došlo k explozi a jeho hlava byla sražena. A popel byl rozptýlen po celém 10. aetyru. A proto jsou všechny poznatky rozptýleny po částech, a nemají hodnotu, dokud nebudou Porozuměním uvedeny v soulad.
Teď má aethyr podobou mocného orla z červené mosazi. A péra jsou rozpálena a krouží kolem a kolem, dokud celé nebe není temnotou plnou létajících jisker.
Nyní se zjevují proudy zlatého ohně s šarlatem na okrajích, jež se větví na všechny strany.
A teď se Ona znovu objevuje, jedouc na delfínovi. Opět vidím ty bloudící duše, které hledají omezenou lásku a nechápou, že „slovo hříchu je omezení“.
Je to velmi zvláštní; zdá se, že neustále hledají jeden druhého nebo něco jiného, neustále spěchají. Ale sráží se jeden s druhým, a přesto se nechtějí nebo nemohou vidět, protože jsou přikryti svým šatem.
A zní hlas: "Nejstrašnější je to pro toho, kdo se uzavřel a tím se postavil proti Universu. Neboť ti, kdož se utábořili nad mořem ve městě Pyramid, jsou skutečně zticha. Neboť dali svou krev až do poslední kapky, aby naplnili pohár Babalon.
Ty, které vidíš, jsou skuteční Černí bratři, protože je psáno: „Směje se jejich pohromě a posmívá se jim, když jsou zahlcen strachem.“ A proto je povýšil na úroveň lásky.
A opět je napsáno: "Nežádá smrt hříšníka, ale žádá, aby se odvrátil od své ničemnosti. Pokud by jeden z nich odhodil svůj plášť, mohl by spatřit nádheru paní aetyru; ale to neudělají."
A je zde další důvod, proč On dovolil jim postoupit tak daleko za hranice Edenu, pročež Jeho myšlenka se nikdy neodchýlila od soucitu. Však ty uzříš zářivost Lásky, která ti vrhá pravou rukou na hlavu sedm hvězd a korunuje tě čelenkou sedmi růží. Hle! Ona sedí na trůnu tyrkysu a lapisu lazuli a je jako bezchybný smaragd; a na pilířích, které podpírají baldachýn jejího trůnu, je vytesán Beran, Vrabec a Kočka a podivná ryba. Hle! Jak září! Hle! Jak její pohledy roznítily všechny ty požáry, které se roznesly kolem nebes! Však pomni, že každý z nich je svědectvím spravedlnosti Nejvyššího. Není snad Váha domem Venuše? A vzchází srp, který požne každou květinu. Není snad ve Vahách povýšen Saturn? Daleth, Lamed, Tau.
A proto to byl blázen, kdo v srdci zašeptal její jméno, protože kořen zla je kořenem dechu a řeč v tichu je lží.
Proto je viděna zdola těmi, kdo neporozuměli. Ale on se nahoře raduje, protože radost z rozpuštění je deset tisíc a bodnutí zrození je jen malé.
A teď vyjdeš z Aetyru, protože hlas aetyru bude už před tebou ukryt a zastřen, neboť jsi neměl od jeho dveří klíč a tvé oči nedokázaly snést nádheru vidění. Ale budeš meditovat o mystériích a o paní aetyru; a moudrostí Nejvyššího se může stát, že zaslechneš pravý hlas aetyru, jeho nepřetržitou píseň.
Proto se vrať bezodkladně na zem a ani na chvíli neusni; a nemysli na tuto věc. A to bude stačit.
Byl jsem poslušný hlasu a vrátil se do svého těla.
Wain-T-Aissha, Alžírsko.
9. prosince 1909. 8:10-10 p.m.
Vzývání 6. aethyru,
který je zván MAZ
V kameni se objeví anděl, jehož jmeno je Av, a v něm jsou symboly, svědčící o mistrovství,-- Síra a Pentagram, jež jsou harmonizovány Svastikou. Tyto symboly jsou obsaženy jak ve jméně Av, tak i v jménu aethyru. Ten není ani Horem, ani Osiridem. Je označován jako třpyt Thothův; a tento aethyr je velmi obtížný na porozumění, neboť jeho vize se tvoří a rozpouštějí rychleji než blesk. Tyto představy jsou iluzemi, vytvářenými Opicí Thothovou. A tolik jsem pochopil, že nejsem hoden přijmout mystéria aethyru. A vše, co jsem viděl (včetně všech myšlenek, na které jsem kdy myslel) je, takříkajíc, strážcem tohoto aethyru.
Působím zcela bezmocně. Vyzkoušel jsem všechny způsoby magie, abych pronikl závojem: a vše, čeho jsem dosáhl, se zdá být vzdáleno úspěchu. A nyní přichází hlas: "Cožpak nemusí být porozumění otevřené moudrosti, jako jsou pyramidy otevřené hvězdám?"
Proto čekám v jisté magické pozici, kterou není na místě prozradit, a nade mnou se objevuje hvězdné nebe noci, a jedna hvězda je větší než všechny ostatní. Je to osmipaprsčitá hvězda. Rozpoznávám ji jako hvězdu sedmnáctého klíče tarotu, hvězdu Merkurovu. Její světlo vyzařuje z cesty Alef. A v jejím vysvětlení je též obsaženo písmeno Cheth, a cesty he a vav jsou jednotlivosti, které tato hvězda v sobě zahrnuje. A v srdci hvězdy je neslýchaná nádhera, --bůh stojící nad měsícem, briliant mimo veškerou představivost. Podobně jako ve vizi Univerzálního Merkura. Ale toto je fixovaný Merkur a he a vau jsou dokonalou sírou a solí. Ale teď vcházím do středu bludiště a vířím prach hvězd a velkých zapomenutých bohů. Je to vířící svastika, co vše odmrští, neboť svastika je v alefu skrze tvar a čísl, a v beth skrz pozici paží mága a v gimel skrz znamení smutku Isidina. Tak je Koruna bráněna skrz tyto tři blesky. Což není třikrát sedmnáct rovno jednapadesáti, které značí nezdar a bolest?
Teď jsem touto černou Svastikou a její ohnivou koronou zase vyhozen.
A hlas říká: "Zlořečen buď, kdo odhalí nahotu Nejvyššího, protože je opilý vínem, které je krví adeptů. A Babalon jej ukonejšila na prsou k spánku, utekla a nechala ho nahého, svolala své děti a řekla: Pojďte se mnou a vysmějme se nahotě Nejvyššího.
A první z adeptů zakryl Jeho hanbu, kráčeje vzad; a byl bílý. A druhý z adeptů zakryl Jeho hanbu, kráčeje stranou; a byl žlutý. A třetí z adeptů se smál Jeho nahotě a kráčel vpřed; a byl černý. A to jsou tři velké školy mágů, těchtýž, kteří putovali do Betléma; a protože nejsi moudrý, nevíš, která škola převládá, nebo jestli ty tři školy nejsou jedna. Protože Černí bratři nepozvedli hlavy tak daleko do Svaté Chokmah, neboť se všichni utopili ve veliké potopě, kterou je Binah, předtím, než mohla být zasazena pravá vinná réva na svaté hoře Sion."
Teď zase stojím vprostřed a vše víří ustavičném běsnění. A myšlenky boha vstupují do mé mysli a hlasitě volám: "Hle, volatilní se stává pevným;a v srdci věčného pohybu je věčný klid. Jako je mír pod mořem, které zuří bouřemi; jako je proměnlivý měsíc, mrtvá planeta která se už netočí. Jako bystrozraký, vytrvalý sokol, je čeká bez vášně v modři; také jako ibis, s údy ve znamení Síry osaměle medituje. Hle, já stojím stále před Věčným ve znamení vstupujícího. A mocí mých slov je zahalen tichem a krze mne je zakryt tajemstvím, neboť jsem Odhalitelem mystérií. A ač jsem pravda, přesto mne právem zvou Bohem Lží, neboť řeč je dvojí a pravda jedna. Stojím ve středu pavučiny, jejíž vlákna sahají do nekonečna.
Ale ty, kdož se mnou sdílíš vizi ducha, nemůžeš se mnou sdílet právo na výsledek, a nemůžeš zde zůstat stát a vidět, jak běžím a vracím se, ani kdo jsou mouchy, jež se chytily do mé sítě. Jsem totiž nejvzdálenější strážce, který je bezprostředně před svatyní.
Nikdo kolem mne neprojde, aniž by mne zabil, a taková je jeho kletba: že když by mne zabil, musí převzít můj úřad a stát se strůjcem iluzí, velkým podvodníkem, kladečem pastí; tím, který oblafne i ty, kteří mají porozumění. Protože stojím na každé cestě a svými slovy a svým magickým uměním je odvracím od pravdy.
A toto je hrůza, jak ji ukazuje jezero blízko města Sedmi hor, a toto je tajemství velkých proroků, kteří se stali lidmi. Mojžíš a Buddha a Lao Tan a Krišna a Ježíš a Osiris a Mohammed; protože všichni dosáhli stupně Magus, a proto byli spoutáni kletbou Thotha. A jsouce strážci pravdy neučili nic jiného než lži, vyjma těch, kterým porozuměli; protože pravda nemůže projít Branou Abyssu.
Ae odraz pravdy se zračí v dolních sefiroth. A její rovnováha je v Nádheře, proto se ti, kteří hledali pouze nádheru, přiblížili pravdě. Protože Nádhera přijímá přímo tři paprsky od nejvyšších, ale ostatní ne víc než jeden. A proto byli zklamáni ti, kdo hledali velkolepost a moc a vítězství a učení, štěstí a zlato. A tato slova jsou světly moudrosti, abys poznal svého mistra, neboť on je Mág. A protože jsi v pekle pojedl granátové jablko, půl roku jsi se skrytý a půl roku zjevný."
Teď vnímám chrám, který je srdcem tohoto aethyru; je to urna vísící bez opory ve vzduchu nad středem studny. A studna má osm pilířů a je přikryta baldachýnem a okolo je kruh z mramorové dlažby a dál velký vnější kruh sloupů. A za nimi je les hvězd. Ale urna je nejpodivuhodnější; je vyrobena z pevné rtuti; a v ní je popel Tarotové knihy, která byla zcela strávena.
A to je tajemství, o kterém se mluví ve Skutcích apoštolů; že Jupiter a Merkur (Kether a Chokmah) navštívili (tj. inspirovali se), Efez, město Diany, Binah - což nebyla Diana černým kamenem? - a spálili své knihy magick.
Teď se zdá, že středem nekonečného prostoru je urna a Hadit je tím ohněm, který spálil knihu tarotu. Neboť v ní byla uchována veškerá moudrost (proto je tarot nazýván Kniha Thothova) aeonu, který skončil. A v knize Enochově byla poprvé předána moudrost Nového aeonu. A byla ukryta tři sta let, protože ji ze Stromu života předčasně vytrhla ruka zoufalého magika. Byl to mistr toho magika, kdo srazil moc křesťanské církve; ale žák se vzbouřil proti mistrovi, protože předvídal, že nové (tj. protestant) bude horší starého. Ale nerozuměl záměru svého mistra, a tím bylo připravit cestu pro svržení aeonu.
Na urně je nápis, ze kterého mohu přečíst (dvě) slova: Stabat Crux juxta Lucem. Stabat Lux juxta Crucem.
A nad tím je psáno řecky. Slovo „nox“ psané v řečtině a uprostřed kruh s křížem, kříž sv. Ondřeje.
Nad tím je znamení (?),přikryté rukou.
A z urny vychází hlas: Kdo vytvoří z popela tarotu fénixovou hůl? Zdalipak ten, kdo porozuměním nechal ve Velkém moři vyrůst lotosovou hůl? Vrať se, protože nejsi ateista, a ačkoliv jsi znásilnil svou matku, nezabil jsi svého otce. Vrať se z Urny; tvůj popel zde není skryt.
Potom zase povstal bůh Thoth ve znamení vstupujícího, a zahnal Proroka zpoza své tváře. A Prorok spadl hvězdnou nocí do malé vesničky v poušti.
Benishrur, Alžírsko.
10. prosince 1909, 7.40 - 9.40 večer
Vzývání 5. aethyru,
který je zván LIT
V zářivém trojúhelníku vidím svítící pylon, nad nímž se vznáší symbol oka. Světo proudí pylonem a vychází z tváře Isis-Hathor, ověnčené korunou z kravských rohů, mezi nimiž je disk; na prsou nese dítě Hora.
A ozve se hlas: Nevíš, kterak jsou propojeny Sedmička a Čtyřka; o to míň dokážeš pochopit manželství Osmi a Tří. A přesto existuje slovo, jímž jsou stvořeny, a v něm je obsaženo mystérium roztržení závoje mé matky, které hledáš.
Teď se objevuje celá alej pylonů (nikoliv jeden osamocený), strmější a strmější, vytesané z pevných skal hory; a ta skála je pevnější než diamant a jasnější než světlo a těžší než olovo. V každém pylonu má své místo jeden bůh. Zdá se, že těchto pylonů je nekonečná řada. A jsou tu všichni bohové všech národů země, protože je možných mnoho cest, které všechny vedou na vrchol hory.
Přicházím na vrchol hory, kde se poslední pylon otevírá do kruhové dvorany, z níž vedou další pylony, a každý je posledním veliké aleje; vidím, že je jich devět. A vprostřed je svatyně, kruhová tabule, podepřená mramorovými postavami mužů a žen, střídavě bílými a černými; tvářemi jsou obráceni dovnitř a jejich zadnice jsou opotřebené polibky těch, kteří přišli uctít nejvyššího Boha, jenž je jediným vyústěním všech těchto rozmanitých náboženství. Samotná svatyně je ale vyšší, než kam člověk může dosáhnout.
Avšak anděl, který mne doprovázel, mě pozvedl a viděl jsem, že okraj oltáře, jak to musím nazvat, je obklopen svatými muži. Každý má v pravé ruce zbraň - jeden meč, jeden kopí, druhý blesk atd., ale levou rukou dávají všichni znamení ticha. Chci vidět, co se děje v kruhu. Jeden se skloní, abych mohl zašeptat heslo. Anděl mě vyzve, abych zašeptal: „Zde není žádný bůh.“ Nechali mě projít, a přestože na nich nebylo opravdu nic vidět, byla velmi podivná atmosféra, které jsem nerozuměl.
Ve vzduchu visí stříbrná hvězda a na čele každého ze strážců je také stříbrná hvězda. Je to pentagram, protože, říká anděl, tři a pět je osm; tři a osm je jedenáct. (Další numerický důvod jsem neslyšel.)
A když jsem vstoupil mezi ně, přikázali mi postavit se do kruhu a byla mi dána zbraň. A viděl jsem, že heslo, které jsem řekl, bylo šeptáno dokola od jednoho k druhému, protože každý z nich vážně přikývl jakoby se slavnostním souhlasem, dokud mi ten poslední nezašeptal do uší stejná slova. Ale měla jiný smysl. Považoval jsem je za popření existence Boha, ale muž, který mi je říká, zjevně nechce říci nic takového: Co těmi slovy myslí, to vůbec nevím. Mírně zdůraznil slovo "zde".
A najednou se vše smaže a místo toho se objeví Anděl aetyru. Je celý v černém, v leštěném černém oděvu lemovaném zlatem. Má obrovská křídla se strašlivými drápy na koncích a má divoký obličej, jakoby dračí, a děsivé oči, které pronikají skrz naskrz.
A vece: Ó, jsi tak hloupý a nic nechápeš, když sám sebe anihiluješ v mystériích Aetyrů! Neboť vše o čem přemýšlíš, je jen tvá mysl; a protože v konečné svatyni není žádný bůh, není ani Já ve tvém vlastním vesmíru.
Ti, kteří to řekli, jsou ti, kdož pochopili. A všichni lidé si to špatně vyložili, stejně jako ty jsi to špatně vyložil. Říká ještě něco: Nemohu to náležitě zachytit, ale zřejmě říká, že pravý Bůh je ve všech svatyní stejný a pravé Já je ve všech částech těla i duše. (Anděl) mluví s tak strašným řevem, že je nemožné slyšet slova; sem tam zachytím frázi nebo záblesk myšlenky. Každým slovem vydává kouř, takže jím naplní celý aetyr.
A slyším anděla: Každá částice hmoty, která tvoří kouř mého dechu, je náboženství, které vzkvétalo mezi obyvateli světů. Tak všichni vířili mým dechem.
Teď demonstruje tuto operaci. A říká: Věz, že všechna náboženství všech světů zde končí, ale jsou jen kouřem mého dechu, a já jsem jen hlavou Velkého draka, který pohltí vesmír; bez něho by byl pátý aethyr dokonalý stejně jako první. Přece neprojde-li kolem mě, nemůže žádný člověk dosáhnout dokonalosti.
A bylo ukončeno pravidlo, které tě vázalo, a toto bude tvé pravidlo: očistíš se a pomažeš se parfémem; a budeš na slunci, den bude bez mraků. A v tichosti učiníš Volání Aetyru.
Nuže tedy věz, že hlava draka je pouhým ohonem aethyru! Mnoho je těch, kdož si probojovávali cestu od jednoho panství k druhému, až dosáhli panství Věčného dómu, a při pohledu na mě se nakonec odvrátili a prohlásili: "strašný je pohled Mocného a Hrozného". Šťastní jsou ti, kteří poznali kdo jsem. A sláva tomu, který mi stvořil hrdlo pro svůj šíp pravdy, a Lunu pro svoji neposkvrněnost.
Luny ubývá. Luny ubývá. Luny ubývá. Proto je v tomto šípu Světlo Pravdy, které má v moci světlo slunce, jímž ona září. Šíp je opeřen peřím Maaty, a to je peřím Amona, a peň šípu je falem Amona Skrytého. A jeho ozubcem je hvězda, kterou jsi rozřezal v místě, kde nebyl žádný Bůh.
A z těch, kdož strážili tuto hvězdu, nebyl nikdo shledán hoden třímat tento Šíp. A z těch, kdož ji uctívali, nebyl nikdo shledán hoden spatřit tento Šíp. Avšak hvězda, kterou jsi rozřezal, byla jen ozubcem Šípu, a tys neměl tolik důvtipu, abys uchopil peň šípu, nebo čistoty, abys vytušil to peří. Nyní je tedy požehnán ten, který je zrozen pod znamením Šípu, a požehnán je ten, který má pečeť, na níž je hlava korunovaného lva s tělem Hada, a Šíp.
Leč stejně rozlišuješ šípy směřující nahoru a dolů, neboť šíp směřující vzhůru se během letu napřimuje, a je vystřelen pevnou rukou, proto se Ješod považuje za Jod tetragrammatonu, a Jod je ruka; ale šíp směřující dolů je vystřelen nejhořejším bodem Jodu; a tento Jod je Poustevník, a je to velmi nepatrný bod, který není rozprostraněn; ten je blízko srdce Hadita.
A teď je ti dán příkaz, abys tuto vizi opustil, a nazítří, ve stanovenou hodinu, vstoupíš do jiné, pokračuje ve své cestě a medituje o tomto mystériu. A povolej písaře, a to, co má být zapsáno, ať je zapsáno.
Proto se vzdaluji, jak jsem přikázal.
Poušť mezi Benšrurem a Tolgou. 12. prosinec, 1909. 7-8, a 12 hodin v noci.
A nyní ses přiblížil ke vznešenému arkánu: vpravdě jsi došel k prastarému zázraku, k okřídlenému světlu, k Fontáně Ohně, k mystériu Klínu. Ale nejsem to já, kdo ho může zjevit, neboť mi nikdy nebylo dovoleno, abych jej mohl spatřit; já, kterýž jsem jen strážcem prahu Aethyru. Mé poselství je vyřčeno, a mé poslání je dokonáno. A já se vzdaluji, zahaluji si tvář křídly v přítomnosti anděla Aethyru.
A anděl se vzdálil se sklopenou hlavou, s křídly složenými křížem.
A je tu chlapeček v oparu modrého světla; má zlaté vlásky se spoustou kudrlinek a hluboké modré oči. Arci, je celý zlatý, z živého a velice jasného zlata. A v každé ruce drží hada; v pravé ruce červeného a v levé modrého. A má červené sandály, jinak vůbec nic.
A dí: Což není život dlouhé zasvěcování do utrpení? A není Isis bohyní Utrpení? A ona je má matka. Její jméno jest Příroda, a jejím dvojčetem je Nefthys, jméno její jest Dokonalost. A Isis přece musí znát každý, avšak jak málo je známa Nefthys! A protože je temná, proto je také obávaná.
Ale ty, který jsi ji vzýval beze strachu, který jsi zasvětil svůj život jejímu mystériu; ty, jenž nemáš ani matku, ani otce, ani sestru, ani bratra, ani ženu, ani dítě, který ses oddal samotě jako rak poustevník, který obývá vody Velikého Moře, viz! když sistrum zachřestí, trubky zavřeští ku slávě Isis; zato pak je ticho, a ty se budeš v duchu radit s Nefthys.
A tak jsem je poznal, jsou křídly Maut, Supice. Můžeš napnout luk své magické vůle až k líci; můžeš vypustit šíp a střelit ji do srdce. Já jsem Erós. Vezmi tedy luk a toulec z mých ramen a zabij mne; neboť dokud mne nezabiješ, mystérium Aethyru neodhalíš.
Učinil jsem tedy to, co mi přikázal; v toulci byly dva šípy, bílý a černý. Nemohu se přimět, abych vložil šíp do luku.
A přišel hlas: Musí to být.
A já řekl: Nikdo to nedokáže udělat.
A hlas odpověděl jako by echem: Nemo hoc facere potest.
Pak mi vzešlo poznání, a já vyňal šípy. Bílý šíp byl bez ozubce, zato černý šíp se ježil ozubci jako les rybářských háčků; byl omotán bronzem, a namočen ve smrtelném jedu. Pak jsem přiložil bílý šíp k tětivě a vystřelil Erótovi vší silou do srdce, jenže ten po jeho boku neškodně sklouzl. V tu chvíli mi však černý šíp probodl srdce. Projela mnou hrůzná agónie.
A dítě se usmívá, a říká: Ačkoliv mne tvůj šíp neprotknul, ačkoliv tě jedem napuštěný ozubec probodl naskrz, přesto jsem já zabit, a ty žiješ a triumfuješ, neboť já jsem ty a ty jsi já.
S tím zmizel, a Aethyr se rozpoltil s rachotem deseti tisíc hromů. A hle, Šíp! Péra Maaty jsou jeho korunou, rozesetá okolo terče. Je to Thothova koruna Atef, a tady je šíp z planoucího světla, a pod ním stříbrný klín.
Zachvěl jsem se a zhrozil se té vize, protože všechno kolem začalo běsnit víry a přívaly divokého ohně. Nebeské hvězdy jsou zachváceny plamenem a proměnily se v popel. A jsou úplně tmavé. To, co bylo oslňujícím sluncem, je teď hrstkou popele. A uprostřed hořící Šíp!
Vidím, že korunou šípu je Otec veškerého světla, a peň šípu je Otec Veškerenstva, a ozubcem šípu je Otec vší Lásky. Proto tento stříbrný klín vypadá jako lotosový květ, a Oko s korunou Atef křičí: Já bdím. A peň šípu křičí: Já pracuji. A ozubec křičí: Já čekám. A hlas Aethyru se nese ozvěnou: On září. On hoří. On kvete.
A najednou přichází podivná myšlenka; tento Šíp je zdrojem všeho pohybu; je to nekonečný pohyb, přesto se nehýbe, takže není žádného pohybu. A proto neexistuje žádná hmota. Tento Šíp je mrknutím oka Šivova. Ale protože se nehýbe, universum není zničeno. Universum se objevilo a následně bylo pohlceno v chvějícím se peří Maaty, které je pírky šípu; jenže tato pírka se nechvějí.
A přichází hlas: To, co je nahoře, není jako to, co je dole.
A další hlas mu odpovídá: To, co je dole, není jako to, co je nahoře.
A třetí hlas jim odpovídá: Co je nahoře a co je dole? Neboť je dělení, které nerozděluje, a multiplikace, která nemultiplikuje. A ten Jediný jsou ti mnozí. Hle, tomuto mystériu nelze porozumět, neboť okřídlený glóbus jest korunou, a peň šípu jest moudrostí, a ozubec jest porozuměním. A Šíp je jediný, a ty jsi zahloubán do mystéria, jsi jen pouhý plod, který matka nosí v lůně, ty pro toto světlo nejsi ještě připraven.
A ta vize je nad mé síly. Mé smysly jsou omráčeny: mé oko je sežehnuto: můj sluch je otupen.
A hlas přichází: Hledal jsi lék proti utrpení; proto je veškeré utrpení tvým údělem. To je to, o čem jest psáno: "Bůh na něho vložil všechny naše hříchy". Proto stejně jako je tvá krev smíšena v poháru BABALON, tak je tvé srdce universálním srdcem. Ba ono je ovinuto Zeleným hadem, hadem Blaženosti.
Je mi zjeveno, že toto srdce je srdcem, které jásá, a onen had je hadem Daatu, neboť v něm jsou všechny symboly vzájemně zaměnitelné, protože každý má v sobě svůj vlastní protiklad. A toto je veliké mystérium Nebeských, kteří jsou za Abyssem. Neboť pod Abyssem znamená protiklad rozdělení, kdežto nad Abyssem je protiklad Jednotou. A nic pravdivého by nemohlo existovat, vyjma působením protikladu, který je obsažen v samotné pravdě.
Neuvěříš, jak úžasná je tato vize Šípu. A přístup k ní by neměl být nikdy uzavřen, ledaže by Páni vize kalili vody jezírka, mátli ducha prorokova. Ale oni poslali vítr, což jest mrak andělů, a ti svýma nohama víří vodu, a malé vlny vystřikují – to jsou vzpomínky. Proto prorok nemá hlavu; ta se rozprostírá v universu, v rozlehlém a tichém moři, a je korunována nočními hvězdami. Nadto je v samém jeho středu šíp. Malé obrazy věcí, které kdysi existovaly, jsou pěnou na vlnách. A to je zápas mezi vizí a vzpomínkami. Modlím se k Pánům vize slovy: "Ó mí Páni, neodpírejte tohoto divu mým očím".
A oni řekli: Musí to být. A tak jásej, že ti bylo dovoleno spatřit, ba jen na chvíli, tento Šíp, vznešený, krutý. Vize však je u konce, a my tobě v ústrety vyšleme veliký vítr. Pročež nedokážeš proniknout silou, ty, kterýž jsi ji odmítl; ani autoritou, kterou jsi pošlapal nohama. O všechno jsi připraven, jen ne o porozumění, ó ty, který nejsi nic než zrnko prachu!
A obrazy proudí ke mně a tísní mě, takže aethyr se přede mnou uzavřel. Pouze věci ducha a těla jsou mi přístupny. Kámen zření se zakalil, neboť to, co v něm vidím, je pouhá vzpomínka.
Tolga, Alžírsko, 13. prosince 1909, 8:15-10:10 v noci.
Vzývání 4. aethyru,
který je zván PAZ
Kámen je průsvitný a a průzračný a neobjevují se v něm žádné obrazy.
Hlas říká: Hle, oslnivost Pána, jehož nohy spočívají na tom, kdo odpouští hřích. Pohleď na šestinásobnou hvězdu, která plápolá v kryptě (hrobce??), jako pečeť manželství velkého Bílého krále a jeho černé otrokyně.
Podíval jsem se tedy do Kamene a spatřil šestinásobnou hvězdu: celý aetyr je jako zlatohnědá oblaka, jako plamen pece. A je tu mocný zástup andělů, modrých a zlatých, kteří se mačkají, tlačí a volají: Svatý, svatý, svatý, ty nejsi otřesen při zemětřeseních a v bouřích! Nastal konec věcí; den budiž-s-námi je na dosah! Neboť on stvořil vesmír a svrhl jej, aby z toho mohl mít potěšení.
A teď jsem uprostřed aetyru spatřil toho boha.
Má tisíc paží a v každé ruce zbraň strašlivé síly. Jeho tvář je hrozivější než bouře a z očí mu šlehají záblesky nesnesitelného jasu. Z úst mu teče moře krve. Na hlavě má korunu všech smrtelných věcí. Na čele má vzpřímené tau, po jehož obou jeho stranách jsou rouhavá znamení. A kolem něj lne mladá dívka, podobná královské dceři, jež se objevila v devátém aetyru. Jeho silou zrůžověla a její čistota zabarvila jeho čerň modří.
Svírají se v divokém obětí, takže ona je trhána na kusy hrůznou silou boha; přesto se jej drží tak pevně, až jej škrtí. Zvrátila mu hlavu, jeho hrdlo modrá tlakem jejích prstů. Společný výkřik je nesnesitelnou bolestí, ale je to výkřik vytržení, kdy každá bolest, každá kletba, každá ztráta a každá smrt všeho v celém vesmíru jsou jen malým poryvem větru v tomto bouřlivém řevu extáze.
Ten hlas není artikulovaný. Je marné hledat srovnání. Je zcela nepřetržitý, bez přestávek a rytmů. Pokud se zdá, že se chvěje, je to dáno nedokonalostí sluchu proroka.
A tu se ozve vnitřní hlas, který říká prorokovi, že dobře vycvičil zrak a může mnohé uvidět; a málo vycvičil sluch, proto může slyšel málo; ostatní smysly netrénoval vůbec, a proto aetyry na těchto pláních téměř mlčí. Pod smysly jsou míněny duchovní korelace smyslů, nikoli fyzické smysly. Na tom ale málo záleží, protože prorok, pokud je skutečně prorokem, je vyjádřením ducha lidstva. Co platí o něm, platí o lidskosti, takže i kdyby byl schopen přijmout aetyry v úplnosti, nedokázal by to sdělit.
A anděl dí: Hle, tato vize je zcela mimo tvé chápání. Přesto budeš usilovat spojit se (porozumět?) s hrůzným manželským ložem.
Jsem tedy trhán na kusy, nerv od nervu a žíla ze žíly, a ještě intimněji - buňka od buňky, molekula od molekuly a atom od atomu, a současně je vše drceno společně. Zapiš, že trhání na kusy je drcení dohromady. Všechny dvojí jevy jsou pouze dvěma způsoby pohledu na jeden jev; a jediným fenoménem je mír. V mých slovech ani v myšlenkách není smysl. "Povstaly tváře napůl zformované.“ Toto je smysl té pasáže; jsou to pokusy interpretovat chaos, ale chaos je mír. Kosmos je Válka růže a kříže. To je „napůl zformovaná tvář“, kterou jsem zmínil. Všechny představy jsou k ničemu.
Čerň, nesnesitelná čerň, před začátkem světla. To je první verš Genesis. Svatý jsi, Chaos, Chaos, Věčnosti, všechny protimluvy v existenci (???)!
Ó, modrý! modrý! modrý! jehož odraz v Abyssu je zván Velký noci času; uvnitř tebe se chvěje Pán sil hmoty.
O Nox, Nox qui celas infamiam infandi nefandi, Deo solo sit laus qui dedit signum non scribendum. Laus virgini cuius stuprum tradit salutem. (Ó Noci, Noci, která skrýváš smilstvo nesdělitelně zvrácené, Bohu budiž sláva, neboť on dal znamení, které nelze zapsat. Sláva panně, jejíž zhanobení přináší blaženost.)
Ó noci, která dáváš sát z tvé výživy čarodějnictví, a zlodějství, a znásilnění, a obžerství, a vražd, a tyranii a bezejmenné hrůze, ukryj nás, ukryj nás, ukryj nás před holí osudu; neboť kosmos musí vzejít a rovnováha musí být nastavena tam, kde nebylo třeba rovnováhy, protože zde nebylo žádné nespravedlnosti, jen pravdy. Ale když jsou váhy vyvážené, odpovídá míra míře, pak se navrátí Chaos.
Arci, jak v zrcadle, tak ve tvé mysli, v jejímž pozadí je falešný kov lži, je každý symbol čtený averzivně. Hle! všechno, v co jsi důvěřoval, tě musí mást, a před čím jsi uprchl, byla tvoje spása. Proto jsi o Černém sabatu vykřikl, když jsi políbil chlupatý zadek kozla, když tě sukovitý bůh trhal na kusy, když tě smetl ledový vodopád smrti.
Proto křič, křič hlasitě; smíchej řev krvácejícího lva a sténání roztrženého býka a výkřik člověka, rvaného drápy orla a křik orla, škrceného rukama člověka. To vše smíchej ve smrtelném řevu Sfingy, neboť slepec znesvětil její mystérium. Kdo je to, Oidipus, Tiresias, Erinyes? Kdo je to, kdo je slepý a zřící, blázen nad moudrostí? Koho pronásledují nebeští psi a na koho čekají pekelní krokodýli? Alef, vau, yod, ayin, resh, tau jest jeho jméno. (Jsou to Cesty, které tvoří na Stromu Života proud 1-2-6-8-9-10.)
Pod nohama má království a na hlavě korunu. Je duchem a hmotou; je mírem a mocí; v něm jest Chaos a Noc Panova, a s Babalon, svojí konkubínou, jež jej opila krví svatých, shromážděnou ve zlatém poháru, zplodil pannu, kterou teď zbavil panenství. A toto je psáno: Malkuth bude povznesena a usedne na trůn Binah. A toto je kámen filozofů, jenž je uložen jako pečeť na hrobě Tetragrammaton, a elixír života, destilovaný z krve svatých, a červený prášek z rozdrcených kostí Choronzonových.
Strašlivé a nádherné je toto tajemství, ó ty Titáne, který jsi vylezl do postele Junony! Jistě jsi připoután a lámán kolem; přece jsi odhalil nahotu Svatého a Nebeská královna spěje k porodu dítěte a jeho jméno bude zváno Vir a Vis a Virus a Virtus a Viridis v jednom jménu, které je tímto vším a nad tímto vším.
Zpustošený, zpustošený je aetyr, neboť ty se musíš vrátit k příbytkům Sovy a Netopýra, k Štírům písku a bledým broukům bez očí, kteří nemají ni křídlo, ni tykadlo. Vrať se, zahlaď vizi, setři z mysli vzpomínku na ni; uhas oheň zeleným dřevem; znič svátost; zakryj oltář; zahal svatyni; zavři chrám a rozmisť zde stánky trhovců; dokud nepřijde ustanovený čas, kdy ti Svatý sdělí Tajemství třetího Aetyru.
Přesto buď vzhůru a v klidu, protože velký anděl Hua je v tobě a zastiňuje (???) tě a v každém okamžiku může vstoupit do tvého nevědomí. Hlas PAZu je ukončen.
Biskra, Alžírsko
16. prosince 1909, 9 - 10.30 dopoledne
Vzývání 3. aethyru,
který je zván ZON
V kameni je hrozivé světlo; teď se rozjasnilo.
Uprostřed září nepatrný světelný bod jako skutečné Slunce, a po obvodu je Smaragdový had. A spojují je paprsky, jež jsou chocholy Maat, a protože vzdálenost je nekonečná, zdají se rovnoběžné s obvodem, ač se rozbíhají od středu.
V tomto všem není žádný hlas ani pohyb.
A přece se zdá, že velký had požírá chocholy pravdy jako sebe sama, takže se smršťuje. A pokaždé když se trochu smrskne, ubude záře zlatého lemu, který je nepatrným světelným bodem uprostřed.
A to vše je znamení aethyru, zlaté, azurové a zelené. A přesto je zde Přísnost.
Pouze v prvních třech aethyrech nacházíme čistou esenci, protože všechny ostatní aethyry jsou jen jako Malkuth doplňující tyto tři triády, což bylo řečeno už dříve. A toto je druhý odraz, tudíž je to palác dvou set osmdesáti soudů.
Neboť všechny tyto cesty odpovídají Planoucímu meči na straně Přísnosti. A další dvě cesty jsou zayin, což je meč; a šin, což je zub. Je tedy pět Přísností, což je 280.
To vše je Prorokovi sděleno vnitřně.
A oko Jeho laskavosti je zavřené. Ať se neotevře v aethyru, ať se obtíže (přísnosti) zmírní a dům nespadne. Neměl by dům spadnout a drak se ponořit? Vpravdě vše je pohlceno zkázou; a Chaos otevřel čelisti a rozdrtil Vesmír, jako bakchantka drtí mezi zuby hrozen. Zdaliž zkáza nemá pohltit zkázu a záhuba zmást záhubu? Dvacet a dva jest příbytků v Domě mého Otce, ale přijde vůl, který skloní čelo proti Domu a ten padne. Neboť všechno to jsou hračky Mága a Tvůrce iluzí, které brání Porozumění v cestě ke Koruně.
Ó ty, který jsi spatřil Město pyramid, jak bys mohl uzřít Dům Kejklíře? Neboť on je Moudrost a moudrostí učinil světy a skrz tuto moudrost vynáší soudy 70 skrz 4, což jsou 4 oči dvouhlavého; to jsou 4 ďáblové, Satan, Lucifer, Leviathan, Belial, velká knížata zla světa.
A Satana lidé uctívají pod jménem Ježíš; a Lucifer je uctíván jako Brahma; a Leviatan je uctíván pod jménem Alláh; a Beliala lidé ctí jako Buddhu.
(Toto je význam pasáže v Liber Legis, kap. III.)
Ještě je tu Marie, rouhání proti Babalon, protože se uzavřela do sebe; a proto je královnou všech těch zlých ďáblů, kteří chodí po zemi, totiž těch, které jsi viděl jako malé černé flíčky, jež zneuctily nebesa Uranie. A ty všechny jsou výkaly Choronzonovými.
A proto náleží Babalon pod moc Mága, neboť se podvolila dílu a střeží Abyss. A v ní jest dokonalá čistota toho, co je nahoře; přesto je poslána jako vykupitel těm, kteří jsou dole. Neboť není jiná cesta k nejvyššímu mystériu, než skrze ni a Bestii, na které jede; a Mág stojí za ní, aby oklamal Bratry temnoty, by sobě nevytvořili korunu; protože kdyby byly koruny dvě, pak by musel být Ygdrasil, ten prastarý strom, shozen do Abyssu, vyvrácen a svržen do Nejzevnějšího Abyssu, a arkánum ve svatyni by bylo profanováno; a archa by byla znesvěcena a lóže spatřena těmi, kdož nejsou mistry, a chléb svátosti by byl trusem Choronzonovým; a víno svátosti by bylo vodou Choronzonovou; a kadidlo by bylo rozptýleno; a oheň na oltáři by byl ohněm nenávisti. Ale pozdvihni se; stůj, buď mužem, pohleď! zjeví se ti Velká hrůza, zděšení, které nemá jméno.
A toto je tajemství, které ti sděluji: že z Koruny samé pramení tři velké klamy; alef je šílenství a beth je faleš a gimel je mámení. A tyto tři jsou větší než všechna ostatní, neboť přesahují slova, která ti říkám; oč víc tedy přesahují slova, která předáváš lidem.
Hle! závoj aethyru se rozpadá a trhá se jako plachta dechem bouře, a ty ho uvidíš jakoby z dálky. To je to, co je psáno: "Zmař její porozumění temnotou," neboť to nemůžeš vyslovit.
Je to postava Mága z tarotu; v pravé ruce drží pochodeň s plameny šlehajícími vzhůru; v levé ruce drží pohár jedu, vodopád řítící se do pekla. Na hlavě má zlý talisman v podobě kruhu, a je to rouhání a zlořečení a klení. To je největší rouhání ze všeho (to proto, že by kruh měl být takhle zprofanován. Tento zlověstný kruh je tvořen třemi soustřednými prstenci). Na nohou má kosy a meče a srpy; dýky; nože; všechno, co má ostří – miliónkrát a vše v jednom. A před ním je dvaačtařicetirohý stůl, který je Stolem zkaženosti, a u něj čtyřicet dva mrtvých přísedících, což jsou Žalobci, jejichž záměrům musí duše čelit; a na stole je napsáno čtyřicet dva jmen Božích, neboť toto je mystérium Hříchu, který povždy byl počátkem všeho. A Mág vrhá mocí svých čtyř zbraní závoj za závojem; tisíce zářících barev, které řežou a trhají aethyr; a ten pak vypadá jako zubatá pila, nebo jako zlomený zub v tváři mladé dívky, nebo jako rozvrat či šílenství. Je slyšet strašlivý vrzavý zvuk, k zešílení. Je to mlýn, v němž universální substance, což je éter, je rozemílána na hmotu.
Prorok se modlí, aby mezi něj a slunce přišel mrak, aby ukončil hrůzu vize. A je jak v ohni; má hroznou žízeň; a žádná pomoc k němu nemůže přijít, protože zřecí kámen stále plápolá zuřivostí, mukami a temnotou a zápachem lidského masa. Útroby malých dětí jsou vytrhávány a cpány mu do úst, a do očí mu kapou jed. A Lilith, černá opice prolezlá špínou, pobíhající s otevřenými boláky, vytrženým okem, sežraná červy, se zkaženými zuby, nosem rozežraným, namísto úst hnilobná hmota zeleného slizu, s kapajícími a rakovinou sežranými bradavkami, se k němu tiskne a líbá jej.
(Zabij mě! zabij mě!)
Zazní posměšný hlas: Stal ses nesmrtelným. Chtěl jsi pohlédnout do tváře Mágovy a nespatřil ji kvůli magickým závojům.
(Nemuč mě!)
Tak upadli do moci Lilith všichni, kdo se odvážili pohlédnout mu do tváře.
Zřecí kámen je černý a zkažený. Ó špíno, špíno, špíno!
A to je její velké rouhání: že vzala jméno Prvního Aethyru a přivázala si je na čelo a přidala k němu nestydatý jod a tau jako znamení kříže (pozn. Z.aa: První aethyr je Lil). To ona dřepí na Krucifixu pro svou hnusnou rozkoš. Proto ti, kdo uctívají Krista, olizují její špínu jazyky a jejich dech páchne.
Před hrůzou mě zachránil černý lesklý trojúhelník s vrcholem vzhůru, který se snesl na tvář slunce.
A teď je kámen zase čistý a krásný.
Čisté světlé zlato vlasů krásné dívky, zelená barva jejího pásu a hluboká jemná modř jejích očí.
Poznámka: Zlato je v tomto případě Kether, modrá je Chokma, zelená je Binah.
Tak se zjevuje v aethyru, ozdobená květy a drahokamy. Zdá se, že se vtělila na zem a že se zjeví v jistém úřadu Chrámu.
Viděl jsem obraz podobný její tváři; nemohu si vzpomenout, jaký obraz to byl. Je to dráždivá tvář s usměvavýma očima a rty; uši jsou malé a růžové, pleť je světlá, ale ne průhledná; ne tak světlá, jak by člověk očekával podle vlasů a očí. Je to spíše drzá tvář, poměrně malá, velmi hezká; nos mírně menší, rovný, souměrný, poměrně velké nosní dírky. Zcela plná vitality. Také velmi vysoká, spíše štíhlá a půvabná; dobrá tanečnice.
Za ní stojí další dívka s jiskřivýma očima, rozpustilá, s úsměvem, díky němuž jsou vidět krásné bílé zuby; ideální španělská dívka, ale světlá. Velmi temperamentní. Je vidět jen hlavu, kterou teď zahaluje černé slunce vrhající matné paprsky černé a zlaté barvy.
Na slunečním kotouči jsou dvě misky vah, spočívající v klidu; a kolem středového sloupu vah se vine malý zelený jedovatý had s dlouhým rozelaným jazykem, kterým rychle kmitá.
A anděl, který se mnou dříve mluvil, mi říká: Oko jeho dobrotivosti je otevřeno a zakrývá ti oči před vizí. Statečně jsi ji snášel; však kdybys byl člověkem, nebyl bys ji mohl snést; a kdybys byl zcela tím kým jsi, byl bys polapen plností vize, která je zcela nesdělitelná pro svou hrůznost. A byl bys spatřil tvář Mága, kterou nejsi schopen spatřit, - toho, z něhož vycházejí krutosti Malkuthu, a jehož jméno je Misericordia Dei.
A protože on jest dyádou, můžeš mu porozumět dvojím způsobem. Prvním je Milosrdenství Boží, které Jehova prokázal Amálekitům; druhý způsob je zcela mimo tvé chápání, neboť je přímý a ty neznáš nic než zvrácenost, - dokud Moudrost neprodchne tvé Porozumění a nad základnou nejzazšího trojúhelníku nevznikne hladký hrot.
Zahal si tedy oči, neboť nemůžeš ovládnout aethyr, pokud se tvé tajemství neshoduje s Jeho tajemstvím. Zapečeť svá ústa, neboť hlas aethyru nemůžeš ovládnout jinak než Mlčením.
A dej znamení Matky, neboť Babalon je tvé opevnění proti hanebnosti Abyssu, a nepravost toho, co ji poutá ke Koruně, ji od Koruny odděluje; a teprve až se sjednotíš s Chaosem, můžeš začít onu poslední, nejstrašnější proměnu, trojí systém, který jediný tvoří Velké Dílo.
Neboť Choronzon je jakoby kůra nebo exkrement těchto tří cest, a proto je jeho hlava pozdvižena k Daatu, a proto jej také Černé Bratrstvo oslovuje jako dítě Moudrosti a Poznání, ač je jen bastardem svastiky. A toto je to, co jest psáno ve svaté kabale ohledně víření vody či Leviatana a Velikého kamene.
Tak dlouho jsem s tebou hovořil a vybízel tě k odchodu, aby vybledla vzpomínka na aethyr; neboť kdyby ses náhle vrátil do svého smrtelného těla, propadl bys šílenství nebo smrti. Protože vize není taková, aby ji kdokoli mohl snést.
Nyní však jsou tvé smysly otupělé a zřecí kámen je pouhým kamenem. Proto se probuď a vskrytu a sám dej znamení Matky a čtyřikrát zavolej jméno Chaos, to je čtyřnásobné slovo, které se rovná jejímu sedminásobnému slovu. Pak se očistíš a vrátíš se do Světa.
Učinil jsem tedy, co mi bylo přikázáno, a vrátil jsem se.
Biskra,
17. prosince 1909, 9.30 - 11.30 před polednem
Vzývání 2. aethyru,
který je zván ARN
Nejdřív je tu opět žena jedoucí na býkovi, jež je podobou BABALON, která jede na Šelmě. A také existuje asyrská legenda o ženě s rybou, a také existuje legenda o Evě a hadovi, neboť Kain byl dítětem Evy a Hada, nikoliv Evy a Adama; a tak když zabil svého bratra, který byl prvním vrahem, protože obětoval živého tvora svému démonovi, byl Kain označen na čele znamením, které je znamením Bestie, o němž se mluví v Apokalypse, a je znamením zasvěcení.
Prolití krve je nezbytné, neboť Bůh nevyslyšel děti Eviny, dokud nebyla prolita krev. A to je vnější či zjevné náboženství; Kain však s Bohem nemluvil ani na čele neměl znamení zasvěcení, takže jej lidé odvrhli do doby, než prolil krev. A tou krví byla krev jeho bratra. To je tajemství šestého klíče tarotu, které by se nemělo nazývat Milenci, ale Bratři.
Vprostřed karty stojí Kain; v pravé ruce má Thorovo kladivo, jímž zabil bratra, celé potřísněné krví. Levou ruku drží otevřenou na znamení nevinnosti. Po pravé ruce má svou matku Evu, kolem níž se vine had a za její hlavou rozprostírá kápi, a po levé ruce má postavu trochu podobnou hinduistické Kálí, ale mnohem svůdnější. Přesto vím, že je to Lilith. A nad ním je velká pečeť s šípem směřujícím dolů, ale pronikajícím skrz srdce dítěte. Toto dítě je také Abel. A význam této části karty je nejasný, ale je to výstižný popis tarotové karty; a je to správná magická bajka, z níž hebrejští písaři, kteří nebyli dokonalými zasvěcenci, ukradli svou legendu o pádu a následných událostech. Spojili různé báje dohromady, aby se pokusili vytvořit souvislý příběh, a přetvořili jej tak, aby vyhovoval jejich společenským a politickým podmínkám.
Po celý ten čas se v kameni neobjevil žádný obraz a nebylo slyšet ani žádný hlas.
Nedokážu si udělat představu o zdroji toho, co jsem říkal. Mohu jen říci, že na kameni je jakási rosa podobná mlze, a přesto je na dotek horký.
Jediné, co mi dochází je, že Apokalypsa byla přepracováním asi tuctu naprosto nesouvisejících alegorií, které byly poskládány dohromady a nemilosrdně opracovány tak, aby z nich vzniklo souvislé vyprávění; a toto přepracování bylo přepsáno a upraveno v zájmu křesťanství, protože si lidé naříkali, že křesťanství nemůže ukázat žádné skutečné duchovní poznání ani potravu pro nejlepší mozky: nic než zázraky, které klamou jen ty největší ignoranty, a teologii, která vyhovuje jen pedantům.
A kdosi se chopil této přepracované legendy, a pokřesťanštil ji, a napodobil Janův styl. A to vysvětluje, proč konec světa nenastane každých pár let, jak se tvrdí.
V kameni není nic jiného než bílá růže. A přichází hlas: Už nebude červených růží, neboť ona rozdrtila všechnu krev všech věcí do svého poháru.
Jednu chvíli se zdálo, jako by růže byla v hrudi krásné ženy s bujným poprsím, vysoké, majestátní, která tančila jako had. Ale v této vizi nebyl život.
A nyní vidím bílou růži, jako by v zobáku labutě, na obraze Michaela Angela v Benátkách. A tato legenda je také legendou o Babalon.
Ale to vše je před závojem Aethyru. Nyní půjdu a provedu určité přípravy a vrátím se a ještě jednou zopakuji volání Aethyru.
Biskra
18. prosince 1909, 9.20 až 10.05 dopoledne.
Nejde o to, že bych se do aethyru nemohl dostat a nesnažil se probojovat skrz, ale není nikde nablízku.
Ozve se hlas: Až se tvůj prach rozsype po zemi, po níž Ona kráčí, pak můžeš nést otisk její nohy. A ty si myslíš, že spatříš Její tvář!
Kámen se stává nejzářivější bělostí, a přece v té bělosti jsou skryté všechny ostatní barvy. Avšak jakákoli barva by byla jen její matností, překážkou. Tak je tomu i s těmito vizemi. Vše, čím jsou, je falešné. Každá představa pouze naznačuje, kde byla mysl Proroka příliš hloupá, aby přijala světlo, a proto jej odrazila. A proto jako je čisté světlo bezbarvé, tak je čistá duše černá. A to je tajemství incestu Chaosu s jeho dcerou.
Nic tu není vidět.
Zeptal jsem tedy se anděla, který je po mém boku, zda byl obřad vykonán náležitě. A on řekl: Ano, aethyr je přítomen. Však ty ho nemůžeš vnímat, stejně jako ho nemohu vnímat já, protože je natolik mimo tvé chápání, že v tvé mysli není ničeho, nač by mohl vtisknout symbol, stejně jako prázdnotu prostoru neohřeje sluneční oheň. A světlo je tak čisté, že brání vzniku obrazů, a proto je lidé nazvali tmou. Neboť na každé menší světlo mysl reaguje a vytváří si rozmanité paláce. To je to, co je psáno: "V domě mého Otce je mnoho příbytků"; a je-li zničen dům, tím spíš jsou zničeny příbytky, které jsou uvnitř! A to je vítězství Babalon nad Mágem, který ji očaroval. Neboť jako Matka je 3 x 52 a jako nevěstka je 6 x 26; ale je také 12 x 13, a to je ryzí jednota. Kromě toho je 4 x 39, to je vítězství nad mocí 4, a ve 2 x 78 zničila velkého Čaroděje. Také je syntézou 1 a 2 a 3 a 4, které sečteny jsou 10, proto mohla posadit dceru na svůj trůn a své lože poskvrnit jejím panenstvím.
A ptám se anděla, zda existuje nějaký způsob, jímž bych se mohl učinit hodným spatřit tajemství tohoto aethyru.
A on řekl: "To není v dosahu mého vědění. Přesto ještě jednou v tichosti udělej Volání aethyru a trpělivě čekej na přízeň Anděla, neboť je to mocný Anděl a nikdy jsem ještě neslyšel šepot jeho křídel.
Toto je překlad Volání aethyru.
Ó vy nebesa, která obýváte první air a jste mocná v úsecích země a vykonáváte zde soud nejvyššího, vám je řečeno: Vizte tvář svého Boha, počátek vší útěchy, jehož oči jsou jasnější nebes, která vám předala vládu země a její nevýslovné rozmanitosti, a vybavil vás mocí rozumu, abyste vše řídili podle prozíravosti Toho, kdož sedí na Svatém trůnu a povstal na počátku, řkouc: "Země ať je řízena svými částmi (to je smilství Babalon s Panem) a nechť je v ní rozdělení (utváření Mnohého z Jednoho), aby její sláva byla vždy extází a drážděním orgasmu. Její dráha nechť krouží po nebesích (to znamená: její cesta ať je vždy v souladu s nebesy) a jako pomocnice nechť jim slouží (to znamená, že Panna Věčnosti vstoupí do postele Chaosu). Jedno období ať je zmateno jiným (to jest, ať je neutuchající rozmanitost výroků -???) a ať na ní ani v ní není žádný tvor stejný (to jest, ať je neúnavná rozmanitost subjektů). Všechny její údy ať se liší svými vlastnostmi a ať není žádný tvor stejný s jiným (neboť kdyby se zdvojovaly nebo opomíjely, nebyl by celek dokonalý). Rozumní tvorové země a lidé ať se navzájem sužují a plení (to znamená destrukci rozumu bratrovražednými spory v průběhu vykoupení). A jejich příbytky nechť zapomenou svá jména. (To je vznik Nema.) Dílo člověka a jeho pompéznost nechť jsou znetvořeny. (To znamená, že ve Velkém díle musí člověk ztratit svou osobnost.) Jeho stavba, nechť je jeskyní pro polní šelmu. ("Jeho stavba" znamená klenbu adeptů, "jeskyně" je jeskyně na hoře Abiegnus, "šelma" je ta, na níž jezdí Babalon, a "pole" je nadpozemský Eden). Zaměň porozumění s temnotou. (Tato věta vysvětluje co bylo řečeno o Binah.) Neboť mě to těší vzhledem Panně a Muži. (Kelly této Výzvě vůbec nerozuměl a nechtěl věřit, že věta byla takto napsána, neboť se zdálo, že odporuje zbytku Výzvy; a tak ji změnil). Jednou ať je známá a jindy cizí, (to znamená, že Tajemství Svatého je zároveň identické se vším i od něj rozdílné), protože je ložem nevěstky a příbytkem toho, kdo je padlý. (To je ono Tajemství, které bylo zjeveno v předchozím aethyru; vesmír je jakoby zahradou, v níž si Svatí mohou dopřát své potěšení). Ó, nebesa, povstaňte; nižší nebesa pod vámi, nechť vám slouží. (To je příkaz, aby se všechny věci spojily ve všeobecném nadšení.) Vládněte těm, kdo vládnou, svrhněte ty, kdož jsou padlí, veďte ty, kdo rostou, a zničte ty, kdo jsou shnilí. (To znamená, že vše se bude radovat svým vlastním způsobem). Nic (žádné místo) nezůstane jen v jednom počtu. ("Nic" je nekonečné Ain .. . "Ať zůstane v jednom počtu"; to znamená, ať je soustředěno v Kether). Přidávejte a ubírejte, dokud nebudou hvězdy sečteny. (Je to tajemství Logu, které formuluje kabala, protože všechna písmena svaté abecedy jsou hvězdy, jak bylo řečeno v jednom z dřívějších aethyrů). Povstaň! Pohni se! a zjev se před smlouvou Jeho úst, kterou nám ve své spravedlnosti ukázal. ("Smlouva" je písmeno alef; "Jeho ústa", pe; "Jeho spravedlnost", lamed; a ty se opět sčítají do alefu, takže je to písmeno Alef, které je nulou, a symbolizuje kruhy aethyrů, které vyvolává). Ale lidé si mysleli, že alef je iniciála ARR, prokletí, zatímco ve skutečnosti je to iniciála AChD, jednota, a AHBH, láska. A tak bylo nejstrašnějším a nejhorším rouháním nejčernějšího z černých bratří začínat Berešit písmenem beth, písmenem Mága. A přece tímto jednoduchým nápadem stvořil celou iluzi smutku. Otevři tajemství svého stvoření a učiň nás účastnými neposkvrněného poznání. (Slovo "IADNAMAD" zde není běžným výrazem pro poznání. Je to slovo o osmi písmenech, což je tajné jméno Boha, shrnuté do písmene cheth; o tom viz aethyr, který odpovídá tomuto písmenu, dvanáctý aethyr.
Čas od času jsem se do kamene podíval, ale nikdy tam nebyl žádný obraz ani jeho náznak, ale teď jsou tam tři šipky, které jsou uspořádány takto:
[Obrázek zde: Tři šipky se protínají ve společných středech tří linií. Dva jsou šikmé a tvoří písmeno "X" se špičkami nahoře a opeřením dole. Třetí je svislá, protíná písmeno "X" s hrotem dole a peřím nahoře.]
To je písmeno Alef v Abecedě šípů.
(Chci říci, že když jsem dělal překlad Volání aethyrů, pálila mě chodidla, jako bych stál na rozžhavené oceli).
A teď se oheň rozléval po celém mém těle, spaloval mě a mučil. A můj pot je hořký jako jed. A všechna má krev je v mých žilách štiplavá jako hnis. Zdá se, že jsem celý v rozkladu, hnijící; a červi mě požírají, ač jsem ještě naživu. Hlas, ani ve mně, ani mimo mě, říká: Vzpomeň si na Prométhea, vzpomeň si na Ixiona.
Trhám se v nicotě. Nedbám na to. Vždyť i tento prach musí být stráven ohněm. A nyní, ačkoli není žádný obraz, konečně se objevuje pocit překážky, jako by se člověk konečně blížil k hranici aethyru.
Ale já umírám.
Nemohu bojovat ani čekat. V uších mám agónii, i v hrdle, a oči mám už tak dlouho slepé, že si ani nepamatuji, že kdy existovalo něco takového jako zrak. A napadá mě, že bych měl odejít a čekat na příchod závoje aethyru; nebýt tady. Myslím, že půjdu k Horkým zřídlům.
A tak jsem si položil Kámen na hruď.
Biskra
10.15 až 11.52 dopoledne.
Vrchol Kamene hraje blesky, vespod je černá pyramida a na jejím vršku je vesica piscis. Vesica piscis má bezbarvý lesk.
Dvě křivky znamení Ryb vypadají takhle:
[Obrázek zde: Znamení Ryb bez příčné čáry. V podstatě ") (", ale větší s tlustými křivkami].
Jsou to stejné křivky jako křivky vesica piscis, ale obráceně].
A ozve se hlas: Jak může to, co je pohřbeno v pyramidách, uzřít, co sestupuje k vrcholu?
Znovu ke mně přichází, bez hlasu: Proto je mateřství symbolem Mistrů. Neboť nejprve se musí vzdát svého panenství a zničit je, a semeno v nich musí ležet skryto, než přejde devět novů a úplňků, a musí dítě ponořit do Univerzální tekutiny. A musí ho krmit ohnivou krví. Pak je z dítěte živá bytost. A následuje mnoho utrpení a mnoho radosti, a potom jsou roztrháni na kusy, a stanou se nádobou, z níž dítě nechají sát.
Po celou dobu zůstává vize ve zřecím kameni stejná, jen blesky jsou stále prudší a jasnější; a za vesica piscis je černý kříž sahající až k vrcholu a okrajům kamene. A teď se černá tma šíří a pohlcuje obrazy.
A teď tam není nic než obrovský černý trojúhelník, jehož vrchol směřuje dolů, a uprostřed černého trojúhelníku je tvář Tyfóna, pána bouře, a ten hlasitě křičí: Zoufej! Zoufej! Neboť můžeš oklamat Pannu a můžeš se spojit s Matkou, ale co řekneš prastaré Děvce, která trůní ve Věčnosti? Neboť když ti to nedovolí, není síly ani lsti ani důvtipu, který by ji přemohl.
Nemůžeš se o ni ucházet láskou, neboť sama je láska. A má všechno a tebe nepotřebuje.
A nemůžeš se o ni ucházet zlatem, neboť všichni králové a páni země a všichni bohové nebes ji svým zlatem už zasypali. Tak má všechno, a tebe nepotřebuje.
A nemůžeš se o ni ucházet věděním, neboť vědění je něčím, co zavrhla. Ona to všechno má, a tebe nepotřebuje.
A nemůžeš se jí dvořit důvtipem, neboť její Pán je důvtip.
Ona má vše a tebe nepotřebuje. Zoufej! Zoufej!
Nemůžeš jí vylézt na kolena a žádat soucit, nemůžeš se jí přitisknout k srdci a žádat lásku, nemůžeš ji obejmout kolem krku a žádat porozumění, neboť to všechno jsi měl a není ti to nic platné. Zoufej! Zoufej!
Tak jsem vzal Plamenný meč a tasil jej proti Týfónovi, načež mu rozťal hlavu a černý trojúhelník se rozplynul v pablescích.
Když se však rozpadl, hlas se znovu rozlehl: Ani mečem ji nezískáš, protože její oči jsou upřeny na oči Toho, který drží jílec meče. Zoufej! Zoufej!
A ozvěnou toho výkřiku byla slova, jež jsou stejná, ačkoli jsou odlišná: Ani Hadem ji nezískáš, neboť to byl Had, jenž ji svedl jako první. Zoufej! Zoufej!
(Ještě takto volal, když prchal:)
Jsem Leviatan, velký zapomenutý mořský had. Věčně se svíjím v mukách a ocasem bičuji oceán až pěna víří, obludný a hořký, smysluprázdný. Nikam nesměřuji. Nemohu ani žít, ani zemřít. Mohu jen blouznit a blouznit ve smrtelné agónii. Jsem krokodýl, který požírá děti lidí. A skrze zlobu Babalon hladovím, hladovím, hladovím.
Po celou tu dobu je kámen ještě netečnější než kdykoli předtím; je tisíckrát mrtvější, než když v něm není invokováno. Teď, když se rozhoří, rozhoří se jen do své fyzické krásy. A nyní se objevila na jeho povrchu velká černá růže, jejíž každý okvětní lístek, ačkoli je bezforemný, je přesto ďábelskou tváří. A všechny stonky jsou černí pekelní hadi. Je živá, tato Růže; jediná myšlenka ji proniká. Přichází sevřít, zavraždit. Ale protože ji ovládá jediná myšlenka, mám v ni naději.
Myslím, že ta růže má sto a padesát šest okvětních lístků, a ačkoli je černá, zářivě se rdí.
Je tu, vprostřed kamene, a já nevidím nikoho, kdo by ji nosil.
Aha! Aha! Aha! Zavři oči!
Svatá, svatá, svatá jsi!
Světlo, Život a Láska (orig. Light, Life and Love) jsou jako tři světélka u tvých nohou: celý vesmír hvězd, kapky rosy na trávě, po níž kráčíš!
Jsem zcela slepý.
Jsi Nuit! Mačkej, mačkej, mačkej celou mou duši!
A ka dua
Tuf ur biu
Bi a-a chefu
Dudu ner af an nuteru.
Falutli! Falutli!
Držím se hořícího aethyru jako Lucifer, jenž proletěl Abyssem, a zběsilostí svého letu zapálil air.
Jsem Belial, neboť jsem spatřil růži na tvých prsou a zapřel jsem Boha.
Jsem Satan! Jsem Satan! Jsem vržen na hořící útes! A moře vře v tomto zpustošení. A už se shromažďují supi a hodují na mém mase.
Hle! Před tebou je vše nejsvětější zprofanováno, ty pustošiteli svatyní! Ó ty padělateli orákul pravdy! Co jsem na světě bylo to tak. Pravda profánních byla lží neofytů a pravda neofytů byla lží zelatorů! Znovu a znovu musí být zbořena pevnost! pylon musí být svržen! Znovu a znovu musí být znesvěceni bohové!
A teď ležím naznak před tebou v hrůze a ponížení. Ó, Čistoto! Ó Pravdo! Co mám říci? Jazyk se mi lepí na čelisti, ty Medúzo, která jsi mě proměnila v kámen! A přece je tento kámen kamenem filosofů. A přece je tento jazyk Hadit.
Aha! Aha!
Ano! Dovol mi, bych před tebou přijal podobu Hadita a zpíval:
A ka dua
Tuf ur biu
Bi a-a chefu
Dudu ner af an nuteru.
Nuit! Nuit! Nuit! Kterak ses zjevila na tomto místě! To je nevýslovné tajemství. A je mé a nemohu je nikdy odhalit ani Bohu, ani člověku. Je jen tvé a mé!
Aha! Aha!
A ka dua
Tuf ur biu
Bi a-a chefu
Dudu ner af an nuteru.
...Můj duch už není, má duše už není. Můj život se řítí k zániku!
A ka dua
Tuf ur biu
Bi a-a chefu
Dudu ner af an nuteru.
Je to křik mého těla! Zachraňte mě! Přiblížil jsem se příliš blízko. Přiblížil jsem se příliš blízko tomu, co se nedá vydržet. Tělo se musí probudit, musí se protlačit.
Musí uzavřít aethyr, jinak je mrtvé.
Každý puls je bolestivý a divoce bije. Každý nerv bodá jako had. A kůži mám ledově chladnou.
Ani Bůh, ani člověk nemůže proniknout do tajemství aethyru.
(Zde Prorok nesrozumitelně mumlá).
Ani ten, kdo porozumí, nemůže slyšet jeho hlas. Neboť pro profánního je hlas neofyta zván tichem a pro neofyta je hlas zelatora zván mlčením. A tak je to vždy.
Zrak je oheň a je prvním úhlem Desky; duch je sluch a je jejím středem; proto ty, kdo jsi celý duchem a ohněm a nemáš ve své hvězdě žádné matnější elementy; ty jsi na konci své vůle dospěl ke zraku. A chceš-li slyšet hlas aethyru, vzývej jej v noci, nemaje jiného světla než světlo půlměsíce. Pak můžeš hlas uslyšet, ač se může stát, že mu nebudeš rozumět. Přesto to bude mocné kouzlo, jímž můžeš obnažit lůno svého porozumění a vystavit ho násilí Chaosu.
Nyní tedy, naposled, nechť je závoj aethyru roztržen.
Aha! Aha! Aha! Aha! Aha! Aha! Aha!
A ka dua
Tuf ur biu
Bi a-a chefu
Dudu ner af an nuteru.
...
Tento aethyr musí zůstat nedokončený, než nastane půlměsíc.
Hammam Salahin,
18. prosince 1909, 3.10 až 4.25 odpoledne.
Vzývání 1. aethyru,
který je zván LIL.
Především ať je dána chvála a úcta, čest, sláva a velké díky Svatému, který nám dovolil dojít až sem, který nám zjevil nevýslovná tajemství, aby mohla být odhalena před lidmi. A pokorně prosíme o jeho nekonečnou dobrotu, aby nám ráčil zjevit i tajemství prvního aethyru. (Zde následuje Volání aethyru).
Závoj aethyru je jako závoj noci, temně azurový, plný nesčetných hvězd. A protože je závoj nekonečný, člověk zprvu nevidí okřídlenou kouli slunce, jež hoří v jeho středu. Hluboký mír mě naplňuje, --- nad extází, nad myšlením, nad samotným bytím, IAIDA. (Toto slovo znamená "jsem", ale ve smyslu zcela mimo bytí.)
Poznámka. V hebrejských písmenech dává 26. Název aethyru dá v hebrejštině 70, ayin; ale převedením jeciratických atributů písmen do hebrejštiny dostaneme 66, což je součet čísel od 0 do 11).
Ano; je zde mír. Není tu směřování jakéhokoli druhu, natožpak pozornost nebo pocit či dojem. Je tu jen slabé vědomí jako vůně jasmínu.
Tělo Proroka odpočívá v bdělém spánku, který je hlubší než spánek, a jeho mysl je klidná; vypadá jako studánka na poušti v závětří palem.
A je noc; a protože tato noc je celkovou nocí vesmíru a ne částečnou pozemskou nocí, není tu myšlenky na svítání. Neboť světlo Slunce vytváří iluzi a oslepuje lidské oči před slávou hvězd. A pokud není zastíněno zemí, nelze spatřit hvězdy. Stejně tak, není-li člověk skryt před světlem života, nemůže spatřit Nuit. Zde tedy přebývám v neměnné půlnoci, naprosto klidný.
Zapomněl jsem, kde jsem a kdo jsem. Visím v nicotě.
Teď se závoj sám od sebe rozevře.
(Na písaře: Pojď blíž, nechci mluvit tak nahlas.)
Je to malé dítě pokryté liliemi a růžemi. Nesou ho nesčetné myriády archandělů. Všichni archandělé jsou stejného bezbarvého lesku a všichni jsou slepí. Pod archanděly je opět mnoho a mnoho dalších legií a pod nimi další, tak daleko, kam oko nemůže proniknout. A na čele, na srdci a na ruce má tajné znamení Šelmy. A z toho všeho je sláva tak veliká, že všechny duchovní smysly selhávají, a jejich tělesné odrazy selhávají.
Je to velmi podivné. V mém srdci je vytržení, svaté a nevýslovné, naprosto přesahující emoce; přesahující dokonce i tu blaženost zvanou Ánanda, nekonečně klidnou a čistou. Přesto mi u bran očních víček stojí slzy, jako bojovníci na stráži, kteří se opírají o svá kopí a naslouchají.
Velký a strašlivý anděl se na mě stále dívá, jako by mi chtěl zabránit ve vizi. A ještě další tu je, který mě nutí klonit hlavu ve spánku.
(Je velmi obtížné vůbec mluvit, protože vjem potřebuje nesmírně dlouhou dobu, aby se dostal od vůle ke svalům. Přirozeně nemám ponětí o čase).
Znovu jsem vystoupil k dítěti, veden dvěma anděly, a sklonil hlavu.
Zdá se, že toto dítě je to dítě, které se někdo pokusil popsat v "Janusově zahradě".
Každá volba je potlačena. Snažil jsem se toho říct hodně, ale vždy se to cestou vytratilo.
Svatá jsi, ó krásnější než všechny hvězdy noci!
Nikdy nebyl takový klid, takové ticho. Ale to jsou pozitivní věci. Zpěv chvály věcí věčných uprostřed plamenů první slávy a každý tón každé písně je čerstvým květem ve věnci míru.
Toto dítě netančí, ale to proto, že je duší dvou tanců, pravé ruky a levé ruky, a v něm jsou ony jedním tancem, tancem bez pohybu.
Na veškerém ohni je rosa. Každá kapka je kvintesencí extáze hvězd.
Potřetí jsem k němu veden a na každém kroku se sedmkrát klaním. Ve vzduchu se vznáší vůně, která se odráží až k tělu Proroka. Ten parfém mu rozechvívá tělo extází, která je jako láska, jako spánek.
A toto je ta píseň:
Jsem dítě všech, který jsem otcem všech, neboť ze mne pochází všechno, abych mohl být. Jsem pramen ve sněhu a jsem věčné moře. Jsem milenec a jsem milovaný a jsem prvopočátek jejich lásky. Jsem první slabé chvění světla a jsem tkalcovský stav, v němž noc tká svůj neproniknutelný závoj.
Jsem velitel vojsk věčnosti, šermířů, kopiníků, lučištníků a vozatajů. Vedl jsem vojska východu proti vojskům západu a vojska západu proti vojskům východu. Neboť jsem mír.
Mé olivové háje vysadila nevěstka a mé koně choval zloděj. Svou révu jsem vinul po kopí Nejvyššího a svým smíchem jsem pobil tisíce mužů.
S vínem v mé číši jsem smísil blesky a chléb svůj jsem ukrojil ostrým mečem.
Svým bláznovstvím jsem zničil moudrost mágů, a svými rozsudky přemohl vesmír. V domě hněvu jsem pojedl granátové jablko a krev matky své jsem rozdrtil mezi mlýnskými kameny, abych z ní sdělal chléb.
Neexistuje nic, co bych nohama nepošlapal. Není nic, čím bych neověnčil své čelo. Vším jsem se opásal. Všechno jsem ukryl v jeskyni svého srdce. Všechno jsem zabil, neboť jsem Nevinnost. Se vším jsem ležel, protože jsem Nedotčené panenství. Vše jsem zrodil, protože jsem Smrt.
Nerezavějí mé rty, neboť jsou červenější než purpur vinné révy a krve, jíž jsem se opil. Nerezaví mé čelo, neboť je bělejší než vítr a rosa, která je chladí.
Jsem světlo a jsem noc a jsem to, co je za nimi.
Jsem řeč a jsem ticho a jsem to, co je za nimi.
Jsem život a jsem smrt a já jsem to, co je za nimi.
Jsem válka a jsem mír a jsem to, co je za nimi.
Jsem slabost a jsem síla a jsem to, co je za nimi.
A přece ničím z toho však člověk nedosáhne až ke mně. A přece se musí ke mně dostat každou z nich.
Zasměješ se bláznovství blázna. Naučíš se moudrosti Moudrých. A budeš zasvěcený do svatých věcí. A budeš vzdělán ve věcech lásky. A budeš mocný ve věcech války. A budeš zběhlý v okultních věcech. A budeš vykládat orákula. A to všechno povezeš sebou ve voze svém, a ačkoli žádným z nich nemůžeš dojít až ke mně, přesto každým z nich musíš ke mně dojít. A musíš mít sílu lva a mlčenlivost poustevníka. A musíš otáčet kolem života. A musíš držet váhy pravdy. Musíš projít velkými vodami jako vykupitel. Musíš mít ocas štíra a otrávené šípy lučištníka a strašlivé rohy kozla. A tak rozboříš pevnost, jež střeží palác krále, můj synu. A musíš pracovat skrz světlo Hvězdy, Měsíce a Slunce a skrz strašlivé světlo soudu, jež je zrozením Ducha svatého v tobě. Až tito zničí vesmír, pak smíš vstoupit do paláce Královny, mé dcery.
Požehnaný, požehnaný, požehnaný, třikrát a čtyřikrát požehnaný je ten, kdo mohl pohlédnout na tvou tvář. Neboť tě vyvrhnu ze své přítomnosti jako svištící blesk, abys střežil cesty, a koho udeříš, bude vskutku udeřen. A koho budeš milovat, bude vskutku milován. A ať už biješ, nebo miluješ, každý uvidí mou tvář, záblesk skrze tisíce závojů. A povstanou ze spánku lásky nebo smrti a přepásají se opaskem z hadí kůže na znamení moudrosti, a budou nosit bílou tuniku čistoty, a oranžově planoucí zástěru na znamení vůle a přes ramena si přehodí panteří kůži odvahy. A budou nosit nemyss tajemství a atefskou korunu pravdy. A na nohy si navléknou sandály z kůže prsou, aby mohli pošlapat vše, čím byli, ale také aby svou houževnatostí napomohla nohám a ochránila je, až půjdou po mystické cestě, která se táhne skrze pylony. Na prsou budou mít růži a kříž světla a života a v rukou poustevnickou hůl a lampu. Tak se vydají na nekonečnou cestu, jejíž každý krok je nevýslovnou odměnou.
Svatý, svatý, svatý, svatý, ano, třikrát a čtyřikrát svatý jsi, protože jsi dosáhl pohledu na mou tvář; nejen mou přízní, nejen tvou magick toho může být dosaženo. Však psáno jest: "Vůči vytrvalému smrtelníkovi jsou požehnaní nesmrtelní rychlí."
Mocný, mocný, mocný, mocný, ano, třikrát a čtyřikrát mocný jsi. Kdo proti tobě povstane, bude svržen, i když proti němu nepozvedneš ani malíček. A kdo proti tobě mluví zle, bude zahanben, i když tvé rty proti němu nevysloví ani slabiku. A kdo o tobě smýšlí zle, bude zahanben ve své myšlence, ačkoli ty na něj ani nepomyslíš. A budou ti podřízeni a budou ti sloužit, i když si to nebudeš přát. A bude jim to milostí a svátostí, a všichni společně zasednete k nadpozemské hostině a budete hodovat na medu bohů a opíjet se rosou nesmrtelnosti --- neboť já jsem Horus, Dítě korunované a vítězné, o němž jsi nevěděl!
Přejdi tedy, ó proroku bohů, ke Kubickému oltáři vesmíru; tam přijmeš každý kmen, království a národ do mocného řádu, který sahá od hraničních pevností, jež střeží Nejzazší abyss, až k mému trůnu.
Toto je formule Aeonu a s ní končí hlas LIL, tedy Lampy neviditelného světla. Amen.
Biskra, Alžírsko, 19. prosince 1909, 1:30 - 3:30 odpoledne.
|
