Tato práce byla původně přednáškou v roce 2013. Záměrem tohoto díla je hovořit o mnoha způsobech, jakými si můžeme sami komplikovat cestu a vymýšlet různé výmluvy, proč nedělat to, co je potřebné k naplnění naší Vůle.
V Thelémě existuje jediný cíl: čiň svou Pravou vůli. Většina lidí o Pravé vůli přemýšlí digitálním způsobem: buď je zapnutá, nebo vypnutá. Jinými slovy: Buď plním svou Pravou vůli, nebo neplním svou Pravou vůli, říkají lidé. Domnívám se, že přesnější a užitečnější je o Pravé vůli přemýšlet analogově: vše je otázkou stupňů. Pravou Vůli konáte vždy, ale můžete ji vždy dělat způsobem, který je lepší či plnější. Není to tak, že byste svou Vůli nevykonávali, v současné době ji vykonáváte. Děláte 40 % nebo 50 % své Pravé vůle. Právě v tomto smyslu dává větší smysl termín čistá vůle.
Čistá vůle znamená nic než vůle. Čistá vůle je stoprocentní vůle, stejně jako čistý džus je 100 % džus a čistý nesmysl je 100 % nesmysl. Dosáhnout čisté vůle se tedy musíte dostat ze svých 40 % Vůle na 100 % Vůli. V jistém smyslu nelze nikdy dosáhnout 100 % vůle, protože představuje asymptotu, která je křivka vaší čisté vůle, které dosahuje, ale možná se ji nikdy nedotkne. Říkám to proto, že je vždy co se učit, co rozvíjet, co rozšiřovat, více žít. Teprve když smrt zpečetí váš život, můžete snad odejít se slovy: Stoprocentní Vůle dosažena. To je zmíněno jako ochrana před tím, abyste si případně nemysleli, že jste dosáhli 100 %, a pak selhali při usilování stále o víc.
Dalším způsobem, jak formulovat náš cíl dosáhnout 100 % vůle, je integrace Thelémy do všech aspektů našeho života. To znamená, že Velké Dílo je třeba hledat a uskutečňovat v každém okamžiku, nejen v průběhu zvýšených prožitcích, rituální práci nebo meditaci. Svým způsobem by to mělo být zřejmé většině lidí, kteří se řídí základní logikou Thelémy: Dělej, co ty chceš, ať je celý Zákon. Nemáš jiné právo než konat svou vůli. Pokud nemáš jiné právo než konat svou vůli, pak tvým jediným právem a povinností je konat tvou vůli, a to znamená v každé době a na každém místě.
I bez nevyhnutelných lidských slabostí, jako je nevědomost a lenost, je to neuvěřitelně vznešený cíl, ale jsme lidé, až příliš lidé. Neustále se vymlouváme, abychom se vyhnuli svému jedinému životnímu úkolu, kterým je plnění naší vůle. Tyto výmluvy někdy říkáme druhým, ale ve skutečnosti je říkáme sami sobě. Dělá to každý: Mám na mysli sebe i vás. Záměrem této eseje je probrat různé duchovní výmluvy Thelemitů, tedy nás všech, abychom si je (a) uvědomili, (b) měli se před nimi na pozoru a (c) navrhli některá řešení, jak se těmto výmluvám vyhnout nebo jak se přes ně dostat ke skutečné práci.
Jaká je základní povaha těchto výmluv? Vyhýbání se. Nějakým způsobem, ať už s jakoukoli výmluvou, se vyhýbáme skutečnému vykonávání Práce, vyhýbáme se integraci Thelémy do všech aspektů našeho života a vyhýbáme se svým problémům. Tyto výmluvy jsou vyjmenovány níže a každá z nich bude podrobně vysvětlena.
Vyhýbání se Dílu (Magie & Jóga)
1) Záměrné výmluvy, nebo Všechno je Magie!
2) Výmluva na nedostatečnost, nebo Ale já ještě nevím zcela všechno!
3) Perfekcionismus chrámu, nebo Nemohu dělat rituály, dokud není můj Chrám zcela připraven.
4) Paralýza analýzou, nebo Musím to dělat správně, znaje co, kdy, kde, a jak, předtím, než začnu s praxí.
5) Komplex porovnávání, nebo Nikdy nebudu tak dobrý nebo tak znalý jako X!
Vyhýbání se integraci Thelémy
6) Rituální ústranní, nebo Udělal jsem rituály, a tak mám pro dnes hotovo.
7) Nejlepší je neděle, nebo Šel jsem na gnostickou mši, tak mám pro tento týden splněno.
8) Menší dílo, nebo ale já mám tolik jiných věcí na práci!
9) Posedlost jinými lidmi, nebo ale oni nejsou dobří thelemité!
Vyhýbání se vlastním problémům
10) Emoce
11) Sexualita
12) Hyperintelektualismus
Vyhýbání se Dílu
1) Vědomé výmluvy, nebo Všechno je magie
Crowley kdysi napsal, že každý záměrný čin je magický čin1, a to je jistě pravda. Ačkoli nemám nic proti pravdivosti tohoto výroku, často se používá jako výmluva. Typický myšlenkový postup, který si dovolím citovat z vlastního mozku, vypadá asi takto: Každý záměrný čin je magický čin. Záměr používám neustále... když se oblékám, zapínám vypínač, kupuji si jízdenku na autobus, vyplňuji papíry v práci, kupuji jídlo atd. To znamená, že celý můj život už je magický.
Když už je celý můj život magický, proč bych měl dělat nějakou magii? (Tím je myšlena formální práce, jako jsou obřadní rituály a jóga).
Problém je v tom, že ve skutečnosti nejsme ve svém životě tak uvědomělí. Naše výchozí situace je jakýmsi druhem nevědomí, a abychom se stali vědomějšími, vyžaduje to spoustu práce a disciplíny. Vzpomeňte si, jak je těžké udržet koncentraci na jedinou myšlenku nebo obraz bez rušivých myšlenek déle než několik sekund! Teprve až si dáme tu práci, abychom se stali stále více vědomými prostřednictvím obřadních rituálů a meditací, můžeme tuto jemnou záměrnost začlenit do hrubého běhu našeho života. A to je třeba dělat a opakovat neustále. Jinak hrubost přirozeně přebije jemnost, setrvačnost přebije hybnost. O tom se píše v Hermově Smaragdové desce:
Oddělte zemi od ohně a pečlivostí a moudrostí přilněte více k tomu, co je jemné než k tomu, co je hrubé. Stoupá od země k nebi. Vytahuje světla z výšin a pak sestupuje na zem, obsahující sílu shora i zdola, neboť je se světlem světel. Proto před ním temnota utíká. Největší moc přemáhá vše, co je jemné, a proniká vším, co je hrubé.
Nejprve musíme oddělit zemi od ohně, hrubé od jemného, nevědomí od záměrnosti. Teprve potom můžeme sestoupit zpět na zem a přenést záměrnost do nevědomí. Pak temnota nevědomí uteče... jinak nevyhnutelně převládne temnota. To je úděl našeho života na této hmotné úrovni.
Jinými slovy, před další operací koagulace2 je třeba provést alchymistické oddělení. Musíme oddělit části svého života a věnovat je zvyšování záměrnosti, a pak to můžeme pomalu začlenit zpět do zbytku svého života.
Znovu zdůrazňuji, že řešení tohoto problému našeho nevědomí spočívá v tom, že musíme oddělit části svého života a věnovat je zvyšování záměrnosti a uvědomění. Tento zvýšený smysl pak musíme pomalu vnášet do zbytku našich světů a znovu a znovu se vracet k vyčleněným praktikám3, abychom se vyhnuli opětovnému pádu do temnoty a nejasnosti. Těmito praktikami jsou jóga a magie. V józe nebo meditaci existují dvě hlavní praxe, které pomáhají v tomto procesu:
(1) všímavost, což znamená nezaujaté, nesoudící vědomí, které rozpoznává myšlenky a emoce/ pocity, ale není jimi zaujato, a (2) soustředěná pozornost neboli koncentrace, což znamená upnutí pozornosti na jediný objekt soustředění a neustálé vracení pozornosti zpět k tomuto objektu, když dojde k přestávkám v pozornosti. Jak všímavost, tak soustředění nám pomáhají zvyšovat naše uvědomění a záměr.
Z hlediska magie zahrnuje naprosto každý rituál nějakou formu zvyšování vědomí a záměru. Existují dvě široké kategorie uvědomění a záměru, ke kterým se v magických praktikách přistupuje: pozadí a popředí. Pozadí znamená, že praktiky se provádějí znovu a znovu, aby se obecně zvýšila bdělost, uvědomění si svého záměru vykonat Velké dílo. Patří k nim např: Resh (čtyřnásobná sluneční adorace, která nám ve čtyřech bodech dne připomíná náš záměr dosáhnout takříkajíc stoprocentní Vůli), vyslovení Vůle (přenesení vědomí a záměru do jídla a pití), Jugorum (vytvoření hlídky bdělosti u brány naší mysli, pokud jde o myšlenky, slov a činů) a naše pozdravy ( Dělej, co ty chceš, ať je celý Zákon a Láska je zákon, láska pod vůlí pokaždé, když někoho pozdravíme, přivádíme svůj záměr zpět ke 100 % Vůli a uznáváme právo a povinnost každého člověka tak učinit). O těchto praktikách na pozadí Crowley píše:
Potřebujete mysl, která vám bude svou normální funkcí pomáhat, a ne bránit ve vaší práci. K tomu slouží tyto Pozdravy, Promluvy vůle a Adorace. Není to řádná praxe soustředění; nemám pro ni dobré slovo. Koncentrace na pozadí nebo koncentrace na dálku jsou neobratné a nepříliš přesné. Ve skutečnosti je to spíše něco jako výuka ve veřejné škole. Člověk nedělá neustále něco lepšího, než kdy dělal ; neshazuje každé dvě minuty brýle nebo se nechová jako malý gentleman při česání vlasů. Jde o to, aby se člověk naučil správně reagovat v každém okamžiku překvapení. Musí se stát druhou přirozeností , aby Dělej, co ty chceš, ať je celý zákon vyvstalo v mysli, když je člověk představen cizímu člověku, nebo když přijde dolů na snídani, nebo když uslyší zvonek, nebo když pozoruje hodinu adorace, (to mají být povrchní reakce, jako když instinktivně vstane, když do místnosti vstoupí dáma), nebo na druhém konci, ve chvílích bezprostředního nebezpečí nebo náhlého strachu, nebo když se ve své meditaci přiblíží k nejhlubším vrstvám. Není třeba být dogmatický, pokud jde o používání těchto zvláštních slov. Člověk si může zvolit formuli, která bude představovat jeho vlastní konkrétní Pravou vůli. Je to trochu jako u Cata (nebo Scipiona, že by?), který každou svou řeč, ať už se týkala Řádu římských lázní, nebo návrhu na rekultivaci močálu v Maremmě, zakončoval slovy: A navíc by podle mého názoru mělo být zničeno Kartágo. Chápeš? 4
Rozumíte? V popředí znamená, že člověk využívá svůj čas a energii k provádění určité praxe, jako je Malý rituál pentagramu, Hvězdný rubín, rituály hexagramu, Fénixova mše nebo cokoli jiného. Jak pozadí, tak popředí jsou nezbytné při tréninku nebo disciplíně, aby člověk zůstal bdělý a vědomý.
Pouze prostřednictvím těchto praktik postupně vnášíme do zbytku svého života stále více a více jemného záměru, místo abychom si řekli, že každý záměrný čin je magický čin , a ztratili tak jakoukoli možnost vycvičit se ke skutečné práci.
2) Výmluva na nedostatečnost, nebo Ale já ještě nevím zcela všechno!
Jedním z nejčastějších zádrhelů při učení magie je intenzivní touha vědět o rituálu všechno, a to jak teoreticky, tak prakticky, ještě před jeho provedením. Tajemství Magie spočívá v tom, že se učíte praxí. Je lákavé myslet si: Až budu znát správné božské jméno, pak mohu začít vibrovat nebo Až pochopím jeho kabalistický význam, mohu začít s rituálem nebo Ještě jsem si ho nezapamatoval celý, ale až ho budu znát, pak se do něj mohu pustit . Síla magie je funkcí vaší vůle, nikoli funkcí toho, že používáte správné slovo nebo že máte správné znalosti .
Existuje apokryfní příběh o tom, že jeden poustevník slyšel mantru Óm Mani Padmé Hum nesprávně a opakoval nesprávnou frázi. Na tohoto poustevníka, který mantru jako jediný praktikoval, narazil zkušený meditující. Když meditující slyšel poustevníka říkat mantru nahlas, rozrušil se a řekl poustevníkovi, že ji už léta říká špatně. Poustevník se zeptal, jak by ji měl říkat, a meditující ho opravil. Meditující se utěšoval, že poustevník může alespoň zbytek života využít k tomu, aby mantru říkal správně, a odešel na druhý břeh řeky. Byl šokován, když uviděl poustevníka stát na hladině, a poustevník se ho zeptal: Promiňte, zapomněl jsem správnou výslovnost mantry, mohl byste mi ji znovu zopakovat? Meditující byl ohromen a přiznal: Zřejmě ji nepotřebuješ.
Pointa příběhu spočívá v tom, že kýžený efekt přináší praxe, nikoli správná fráze nebo výslovnost. I když je legitimní chtít přesnou výslovnost jmen a neprovádět rituál zcela špatně, je to jeho praktikování, které přináší užitek, nikoli správná jména. Žádné kabalistické znalosti nikdy nezpůsobí, že vaše rituály budou najednou fungovat . Učiní je lepšími, stručnějšími a obsáhlejšími, ale v konečném důsledku vaše praxe způsobí, že vaše rituály budou fungovat.
3) Perfekcionismus chrámu, nebo Nemohu dělat rituály, dokud není můj Chrám zcela připraven.
Lidé mají podobnou tendenci, že chtějí mít dokonalý chrám, než začnou pracovat. V menším měřítku se někteří lidé domnívají, že potřebují rituální náčiní, než začnou praktikovat. Rituální náčiní neudělá vaši Magii rázem účinnou. Samotné náčiní získává sílu svým opakovaným používáním a zasvěcením směrem k určitému úkolu. Crowley psal o tom, že nejsou potřeba správné magické nástroje: Vzhledem k tomu, že některé vaše každodenní praktiky jsou obřadní, nemělo by být na škodu, kdybych vám poskytl několik praktických rad. Při rituální magii bude totiž samozřejmě nejdříve nutné dbát na to, aby bylo vše vyvážené a uspořádané.
Pokud navrhujete postavit regulérní Chrám, nejpřesnější pokyny do všech podrobností jsou uvedeny v Book 4., II. části. (Ale už léta jsem neviděl ani jeden výtisk!) V části III (Magie, kterou máte) je roztroušeno mnoho informací, zejména o čtyřech elementárních zbraních. Pokud vám však okolnosti na chvíli odepřou prostředky k provedení této Ædifikace tak, jak by si to přál Ideál, můžete se jistě snažit vytvořit docela uspokojivou – především funkční - náhradu. Často jsem se k takovým prostředkům omezoval při putování po cizích zemích, táboření na ledovcích a podobně. Spravil jsem to funkčně dobře. Například v Mexiku, D. F., jsem si vzal za Kruh samotnou ložnici, za Oltář svůj noční stolek, za Lampu svíčku a Zbraně jsem udělal kompaktní. Měl jsem osm palců dlouhou Hůlku, samý drahý kámen a smalt, který představoval Strom života; uvnitř železnou trubičku s rtuťovým stříbrem – velmi správné, vznešené a švihácké. To je ale hůl! Také jsem koupil stříbrný pozlacený pohár; pro Vzduch a Zemi jsem vyrobil jeden váček z růžových lístků ve žlutém hedvábí a druhý ze zeleného hedvábí zabalený do soli. V divočině bylo snadné, příjemné a nanejvýš účinné udělat Kruh a postavit oltář z kamenů; moje alpská lucerna posloužila obdivuhodně jako lampa... 5
Téměř všude jsou k dispozici nástroje, které lze použít jako rituální náčiní. Vezměme si třeba jídelní stůl: Váš stůl je váš oltář, váš talíř je váš disk, váš nůž je vaše dýka, vaše sklenice s vodou je váš pohár, vaše vidlička je vaše hůlka, vaše sůl a pepř jsou dva sloupy, váš ubrousek je vaše roucho nebo zástěra. Jde o to, že s rituálním náčiním můžete vždy improvizovat.
Dále platí, že k tomu, aby Magie fungovala, nepotřebujete žádné pomůcky. Pravý rituál je stejně tak čin jako slovo, je to Vůle.“ 6 Potřebujete tedy záměr a soustředění, aby Magie fungovala, a všechny ty rituální pomůcky, roucha a chrámový nábytek jsou jen pomůcky, které mají této Vůli pomoci. To znamená, že primární je Vůle jednotlivce; všechny vnější nástroje, roucha a podobně jsou druhotné a mají napomáhat tomuto primárnímu zaměření Vůle.
Člověk, který je oblečený a cvičí na ulici a provádí Hvězdný rubín se soustředěním a záměrem, bude mnohonásobně účinnější než někdo, kdo má plnou, vyzdobenou chrámovou výbavu, ale nikdy necvičí a neprovádí svůj Hvězdný rubín bez soustředění a záměru.
4) Paralýza analýzou, nebo „Musím to dělat správně, znaje co, kdy, kde, a jak, předtím, než začnu s praxí.
Vzhledem k tomu, že většina lidí se k magii dostává prostřednictvím četby a často i fetišem bibliofilie, není divu, že mnozí mágové, alespoň v dnešní době, jsou obzvláště opojní a přehnaně kognitivní.
Všichni jsme náchylní k analytické paralýze, což je paralýza, kterou si sami způsobujeme tím, že o své Magii a józe příliš přemýšlíme a mluvíme. Vysvětluje to podobenství o silném hnědém ženci a mudrci z jedné svaté knihy Thelémy:
Tehdy řekl Adonai [Adeptovi]: Ty máš hlavu Jestřába a tvůj falus je falus Asarův. Znáš bílou a znáš černou a víš, že jsou jedno. Proč však hledáš poznání jejich rovnocennosti? A on [Adept] řekl: Aby mé dílo bylo správné. A Adonai řekl: To je moje práce: Silný hnědý žnec zametl svůj pokos a zaradoval se. Moudrý muž počítal své svaly a přemýšlel, nerozuměl a byl smutný. Žni ty a raduj se! 7
Toto podobenství staví do kontrastu silného hnědého žence a moudrého muže . Silný hnědý žnec je obrazem člověka, který jedná bez přemýšlení. Je silný , protože fyzická síla znamená schopnost jednat a skutečné používání svalů. Je hnědý , protože úrodná země je hnědá a schopná přinášet úrodu; jeho kůže je také opálená od vystavení slunci, což ukazuje, že se aktivně lopotí a pracuje. Je žnec , protože sklízí úrodu země, tj. vykonává svou práci a sklízí odměnu. Tento silný hnědý žnec prostě zametl svůj pokos a radoval se . To znamená, že silný hnědý žnec se vyznačuje činorodostí, nikoliv přílišným přemýšlením.
Tento silný hnědý žnec je v kontrastu s moudrým mužem , který se soustředí na racionální výpočty. Pod postavou mudrce, který počítá, uvažuje a nechápe, se skrývá přílišné přemýšlení a hyperracionalita: to vede k zármutku. Mudrc má svaly, ale nepoužívá je; místo toho se snaží porozumět prostřednictvím počítání a uvažování. Poučení z příběhu: Buď žnec.
To se podobá kletbě na Rozum v Knize zákona, kde se píše:
je ve mně velké nebezpečí, neboť kdo těmto runám nerozumí, ten se dopustí velké chyby. Spadne do jámy zvané Proto a tam zahyne se psy Rozumu. A nyní nechť je Protože prokleto a s tím i jeho pokolení! Nechť je Protože navždy prokleto! Pokud se vůle zastaví a zvolá Proč, vzývá Proto, pak se vůle zastaví a neudělá nic. Když se Moc ptá Proč, pak je Moc slabost. Také rozum je lež, neboť je tu činitel nekonečný & neznámý; & všechna jejich slova jsou pokřivená. Dost bylo Protože! Ať je zatraceno pro psa! Ale ty, ó můj lide, povstaň & probuď se! 8
Máme být silný hnědý žnec, ktery jedná a nepřemýšlí o věcech. Musíme povstat a probudit se, místo abychom uvízli v jámě zvané Protože se psy Rozumu. První slovo Zákona Thelémy zní Dělej a my musíme dělat to, co chceme, a ne se utápět v malichernostech rozumu. To se také shoduje s tím, co se říká v Knize zákona: Úspěch je tvým důkazem: nehádej se, neobracej se, nemluv příliš! 9
Zaměření na správný výklad a poznání věcí nás nakonec vede k tomu, že zabředneme do zbytečných výpočtů a pochybností, které brání svobodnému a plnému projevu vůle. Dobrým začátkem, jak se přes to přenést, je nedovolit, aby tento perfekcionismus brzdil nebo stagnoval rituální práci. Člověk by měl být silný hnědý žnec , který jedná svobodně, bez přílišného přemýšlení a pochybností. Člověk by měl konat práci – zasévat - a sklízet to, co zasel, ne to, o čem přemýšlí. Jaké je řešení? Řekněte své mysli, ať zmlkne, a prostě to udělejte. Uvědomte si, že nikdy nebudete dokonalí v jakémkoli rituálu nebo meditaci, o kterou se pokoušíte, zejména pokud o ní pouze přemýšlíte, a ne ji praktikujete.
5) Komplex porovnávání, nebo Nikdy nebudu tak dobrý nebo tak znalý jako X!
Přirozenou lidskou vlastností je srovnávat se s ostatními, ať už se na ně díváte shora, abyste se cítili lépe, nebo k nim vzhlížíte, abyste se cítili nedostatečně. Zvláště v thelémských kruzích, kde mnozí z nás mají groteskní odchylky mozků naplněných nepochopitelným množstvím drobností, může být snadné mít pocit, že nikdy nebudete tak znalí jako někdo jiný. Pokud jde o rituální praxi, vždycky budou existovat lidé, kteří ji dělají už desítky let, když se začnete učit. Každý byl někdy v životě nováčkem a začínal stejně jako všichni ostatní: tím, že to dělal.
Existují také lidé, kteří tento materiál studují již desítky let, ale ve skutečnosti nejsou v magii nijak zvlášť zdatní – naši klasičtí gaučinkoví mágové – nebo prostě udělali určitý pokrok na začátku své magické kariéry a od té doby stagnují. Mnoho našich idealistických projekcí na lidi není oprávněných z několika důvodů, a toto je jeden z nich.
Dalším důvodem je, že magie je částečně věda a lze ji učit ostatní, ale je v ní obrovský prvek Umění. Každý člověk musí najít své vlastní nadání, sklony a zvláštnosti, aby našel nejen to, jaké rituály pro něj nejlépe fungují, ale také jak jednotlivé rituály provádět, aby mu vyhovovaly. Tuto znalost vám nikdo nikdy nedá; vychází z experimentu, z pokusu a omylu, z pádu na obličej a zvednutí se, abyste příště padli na obličej o něco lépe.
Ať už je někdo jakkoli vzdělaný, Velkého díla nikdy nedosáhne získáním nějakého intelektuálního poznání. Přečtením knihy nikdy nedosáhnete Velkého díla, může to být pouze prst ukazující na měsíc , který vás přiměje, abyste Dílo skutečně vykonali.
Ne nadarmo se tomu říká Velký čtenářský maraton, Velká knihovna nebo Velké získávání vědomostí. Je to Velké Dílo, protože je to velký nebo obrovský úkol a vyžaduje práci, ne nutně ve smyslu lopotného nesení břemene – i když to nutně patří k jakémukoli druhu Cesty -, ale také ve smyslu, že je prostě potřeba věci uvést do praxe, uvést je do chodu.
Na druhou stranu to, že budeme mít větší znalosti než někdo jiný, z nás nikdy automaticky neudělá lepšího mága, lepšího thelemitu nebo lepšího člověka. Panovat nad někým ve skutečnosti z vás dělá horšího mága, protože svou vlastní hodnotu zakládáte na reakci nebo odezvě na někoho jiného, místo abyste stáli pevně ve svém vlastním středu.
Jaké je řešení? Učte se podle svých vlastních podmínek a svým vlastním tempem. Učte se od ostatních lidí, ale uvědomte si, že prakticky nikdy není užitečné se s nimi srovnávat, ať už v dobrém, nebo ve zlém. Berte lidi, kteří vám říkají věci, ať už jde o střípky znalostí nebo o to, jak děláte nějaký rituál špatně, s velkou rezervou. Každý má svou vlastní Cestu, vy jste na své Cestě, a to je pro vaši práci to jediné, na čem záleží.
Vyhýbání se integraci thelémy
6) Rituální ústup, nebo Udělal jsem rituály, a tak mám pro dnes hotovo.
Disciplína, kterou vyžaduje skutečné provádění obřadních rituálů nebo usednutí k meditaci, je velkým úkolem. Lidská setrvačnost je nejmocnější a nejpronikavější silou na zemi, snad jen za lidskou nevědomostí.
Základní myšlenkový proces je následující: Pro dnešek jsem provedl svůj Menší rituál pentagramu a Středního pilíře; nyní je čas jít ven a splnit všechny své světské povinnosti. To je pro mě jako pro člověka, který se snaží být v bezpečí. Poté, co zformulujete Kruh v LRP, z něj po skončení jednoduše nevystoupíte. Kruh vás následuje všude, kam jdete... v ideálním případě.
Požadavky jsou dvojího druhu:
1) Uvědomění si, že práce nekončí, když dokončíte rituál, ale začíná.
2) Záměrné přenesení tohoto způsobu myšlení do zbytku života.
Uvědomit si to je snadné, snad jste to všichni zažili, a pokud ne, tak teď ano. Potíž je přenést toto myšlení do zbytku života. Jaké je tedy řešení? Každý člověk si samozřejmě může a měl by najít vlastní řešení – rituály jako Resh určitě pomáhají, ale jsou jen čtyřikrát během dne. Jednou z možností je mít mini rituál, který člověk může provádět v průběhu celého dne. Může to být fráze, vizualizace, gesto nebo cokoli jiného. Jedním z těch, které jsem použil, je kabalistický kříž – není to jen součást LRP, je to rituál sám o sobě, a to mocný, i když stručný. Stačí pět vteřin, abyste si ho udělali v hlavě, když jdete po ulici. Člověk může provádět pohyby a říkat slova prakticky kdykoli, včetně čtení této kapitoly.
Záměrem je přivést se zpět do popředí, udělat kabalistický kříž a pomyslet si: Jsem právě teď tady a hodlám z tohoto okamžiku vytěžit maximum. Jsem Bůh a hodlám toto své božství projevit v akci. Nebo něco v tomto smyslu.
Jednou z velkých pomůcek je používat emoce, zejména ty negativní, jako nástroj.
Kdykoli se cítíte mrzutí, unavení, frustrovaní, otrávení, zranění, znudění, ustrašení nebo cokoli jiného, berte to jako připomínku, abyste udělali kabalistický kříž a vrátili se do Středu, vrátili se do přítomnosti. Pokud si tento návyk vypěstujete, nejenže se zvýší vaše záměrnost a uvědomění, ale získáte také určitou sílu ve vztahu k emocím, což lze snadno poznat, pokud se to praktikuje třeba jen jednou.
Nudíte se právě teď? Zavřete oči, udělejte si v hlavě kabalistický kříž a se závěrečnými slovy otevřete oči jako dítě, které poprvé otevírá oči, a přivítejte tento okamžik. Dalším postupem je přemýšlet o Dělej, co ty chceš , kdykoli se setkáte s nějakým problémem, a snažit se zjistit, jak by se dal vyřešit, kdybyste na daný problém aplikovali myšlenku, která se skrývá za těmito čtyřmi slovy. Další praxe: Když vás lidé rozčilují nebo frustrují, v duchu si řekněte Dělej, co ty chceš, ať je celý Zákon každému z přítomných.
Způsobů, jak do svého života začlenit více uvědomění a záměrnosti, je neomezeně mnoho. Nejlepší praxe nakonec vzejde od vás, takže zkoušejte a dělejte to, co vám připadá nejautentičtější a nejúčinnější.
Vyhýbání se problémům
Používání duchovních výmluv , abychom se vyhnuli řešení vlastních problémů, citových problémů nebo lidských slabostí, je tak běžné, že pro něj existuje termín: duchovní obcházení. Pokud se vyhýbáme svým vlastním vývojovým potřebám nebo svým bolestným pocitům prostřednictvím nějaké duchovní výmluvy, jedná se o duchovní obcházení.
Tento termín vymyslel John Welwood. Řekl: Když duchovně obcházíme, často používáme cíl probuzení nebo osvobození k racionalizaci toho, co nazývám předčasnou transcendencí: snažíme se povznést nad syrovou a špinavou stránku našeho lidství dříve, než se s ní plně vyrovnáme a smíříme. 11
Pokud například truchlíte nad ztrátou matky a říkáte si: Stejně je to všechno jen iluze. , takže na to zapomenete, jedná se o duchovní obcházení. Pokud se chováte jako kretén a říkáte si: Všechny věci jsou dokonalé samy o sobě , vyhýbáte se nezbytné práci na tom, abyste se stali menším kreténem. Pokud jste chladný stoický intelektuál a říkáte si Emoce jsou zlé a zkreslují mé pravé já , vyhýbáte se nezbytné práci na tom, abyste si uvědomili své emoce a vyjadřovali je jako zdravá lidská bytost. Pokud trpíte čímkoli – osamělostí, zraněním, úzkostí – a váš postoj je překonat toto utrpení dosažením osvícení, aniž byste se s ním vypořádali, dopouštíte se duchovního obcházení. Pokud jste zlomyslní a ospravedlňujete to citacemi ze svatých knih, dopouštíte se duchovního obcházení.
Jaké jsou základní způsoby, jak to mohou thelemité dělat? Často jde o ospravedlňování hněvivých reakcí, hypersexuality a hyperintelektualismu.
10) Emoce (Hněv)
Někteří lidé jsou emotivnější než jiní. To je v pořádku. To nelze popírat, nemělo by se to potlačovat ani na to pohlížet s despektem. V mnoha případech to může být velkým přínosem. Zaměřím se na jednu emocionální reakci, kterou někteří lidé omlouvají thelémou jako obcházením nebo výmluvou: Hněv.
Dejme tomu, že se na někoho opravdu rozzlobíme. Našemu duchovnímu mistrovi se nelíbí náš návrh, a tak se rozzuříme. Někdo jiný nám nadává a my se rozčílíme atd. Můžeme si to různými způsoby ospravedlnit pomocí Thelémy: Všechno je dokonalé, takže můj hněv je dokonalý.
Ra-Hoor-Khuit je bůh války.
Zadupej ubožáky a slabé.
V Thelemě nepotlačujeme své emoce jako ve Starém aeonu. Existuje spousta jiných způsobů, jak to udělat, ale je také spousta míst, kde Crowley výslovně zmiňuje nebezpečí emocí. Přesněji řečeno o nebezpečí, že nemáte kontrolu nad svými myšlenkami a činy, které z emocí vycházejí. Liber Librae říká stručně: disciplinujte emoce . Také napsal: Rozum a emoce, to jsou dva velcí nepřátelé etiky Thelémy. 12
Většina lidí má největší potíže s emocemi a myšlenkami, které je vzrušují. Je však možné i nutné emoce nejen potlačit, ale udělat z nich věrné služebníky. Tak je emoce hněvu občas užitečná proti té části mozku, jejíž laxnost maří schopnost ovládání. 13
Emoce se nerovná vůli. Emoce je součástí našeho bytí, a proto má být nádobou pro vyjádření naší Vůle, ale nekontrolované emoce jsou stejně potenciálně zničující jako nekontrolované tělesné pudy. Většině lidí je zřejmé – alespoň po nějaké době – že nemít žádnou sebekázeň je v rozporu s plněním své Pravé Vůle. Chtít , přát si nebo toužit není Vůle, jak říkáme. Neméně to platí pro emoce.
Nechat se ovládat emocemi je stejně zhoubné jako nechat se ovládat instinkty. Stejně jako můžeme své instinkty přeměnit ve vůli – například instinkt jíst sublimovat do zázraku mše, instinkt vyhledávat potěšení sublimovat do ocenění hudby nebo umění a tak dále – můžeme své emoce přeměnit ve vůli.
Bezuzdný hněv je prostě hrubý a zvířecí. Pokud v reakci na něco uniká a útočí na druhé lidi, v podstatě jim umožňujeme, aby nad námi měli moc. Pokud na někoho jiného útočíme proto, že se na něj zlobíme, necháváme se vodit za nos. Ztrácíme svou Rovnováhu, základní ctnost všech Mágů. Pokud svůj hněv přetavíme například v boj proti vlastní lenosti, může se ukázat jako užitečný. Pokud své emoce jednoduše necháme neukázněné a řekneme si všechno je dokonalé nebo jsem nástrojem Boha války , jednoduše si to namlouváme. Vymlouváme se na nedostatek práce na sobě.
11) Sexualita
Nikde v Thelémě není řečeno, že by Thelemité měli být sexuálně aktivnější než jakýkoli jiný typ lidí. Nikde není řečeno, že polyamorie je lepší než monogamie. Nikde se nepíše, že bisexualita nebo pansexualita je lepší než heterosexualita nebo homosexualita.
Všude v Thelemě se píše, že musíte najít svou vlastní přirozenost a naplnit ji. Ať už je tato přirozenost jakákoli, musíte ji naplňovat... ne žít podle nějakého vnějšího, apriorního ideálu, který vám byl stanoven.
Pokud omlouváme jakýkoli nedostatek disciplíny v oblasti sexuality Thelemou, dopouštíme se duchovního obcházení. Pokud někoho jiného sexuálně zneužíváme nebo ho sexuálně nutíme a ospravedlňujeme to thelémou s tím, že člověk má právo milovat, jak chce (nebo jakkoli jinak), zapojujeme se do duchovního obcházení. V žádném místě Theléma nikdy neříká, že je třeba mít s lidmi sex vůbec, natož že by to mělo být často nebo určitým způsobem. Říká, že máte milovat, jak se vám zachce. Nechat se ovládnout chtíčem znamená zbavit se jako hvězda své samostatnosti a odpovědnosti. Liber Librae říká stručně: posilujte a ovládejte živočišné vášně. Máme posilovat živočišné vášně, nemáme je vyškrtávat, jak to dělají mnohé systémy, ale máme je ovládat. Pokud své vášně neovládáme, budou ony ovládat nás. Jsme-li obětí svých vášní a pudů, nejsme kouzelníci, jsme prostě loďka bez plachet, kterou bičují vlny. To není magie, to je ubohost.
Neomlouvejte nedostatek kontroly nad svými chtíči citací svaté knihy. Cvičte se v sebekázni. Pravděpodobně si svůj chtíč stejně více užijete.
12) Hyperintelektualismus
Nikde v Thelemě se nepíše, že se musíte naučit Strom života, abyste mohli plnit svou vůli. Nikde v Thelemě se nepíše, že by vaše mysl nebo Rozum měly diktovat vaši Vůli. Naopak, Theléma je plná přesného opaku.
Pokud prostě studujeme spoustu knih – memorování spousty toho, čemu říkám Qabla-bla – aniž bychom se někdy podívali sami na sebe, zabýváme se duchovním obcházením.
Pokud známe všechny cesty ke Stromu života, ale nevíme nic o svých vlastních hodnotách, cílech nebo sklonech, pak se dopouštíme duchovního obcházení. Pokud se dobře vyznáme ve všech svatých knihách a dokážeme je citovat, abychom ukázali svou svatost, ale nikdy jsme se ve skutečnosti nepokusili o zbožnou práci, abychom jí dosáhli, dopouštíme se duchovního obcházení.
Pokud známe každý rituál Zlatého úsvitu a každý atribut Zlatého úsvitu a všechny různé způsoby, jak se to vztahuje k tomu, ale přesto absolutně neovládáme své emoce a impulsy, zapojujeme se do duchovního obcházení.
Naopak, pokud ospravedlňujeme naprostý nedostatek rozvoje intelektu tím, že rozum je lež , dopouštíme se duchovního obcházení. Rozum je v Thelemě služebníkem nebo služebnicí Vůle. Pokud náš služebník trvá na tom, že je králem, nedovolujeme Vůli, aby měla své právoplatné místo. Pokud náš služebník trvá na tom, že nebude dělat práci služebníka, nedovolujeme Vůli, aby měla nástroje, které potřebuje k naplnění svého účelu.
Jsme-li hyperintelektuální, můžeme si cokoli racionalizovat nebo intelektualizovat, aniž bychom skutečně pracovali. Jsme-li hypointelektuální, můžeme se vyhýbat studiu věcí, hledání jejich hlubšího smyslu, studiu různých aspektů vědy, filozofie, matematiky a humanitních věd a nikdy nepůjdeme po světě úplnějším a efektivnějším způsobem.
Vezměme si extrémní příklad, kdy se někdo nikdy nenaučil počítat, protože Rozum je lež (nebo nějaké podobné zdůvodnění). Nebude schopen hospodařit se svými penězi. Nebudou schopni fungovat v nejjednodušších způsobech světa, protože nemají základní znalosti. Uvažujme extrémní příklad, kdy někdo neví nic o vědě. Bude zanedbávat nejzákladnější aspekty reality. Dejme tomu, že dosáhnou samádhi a řeknou si, že všechno je jedno , mohou si splést roviny a myslet si, že dřevo už jaksi neplave na vodě. Klasickým příkladem je někdo na LSD, kdo si myslí, že může létat, a tak vyskočí z budovy. Kdyby posílili svůj intelekt na patřičnou úroveň, nikdo by takovou fatální chybu neudělal. Kromě toho, jak poznamenal zesnulý Bill Hicks, většina ptáků startuje ze země, neskáče z budov.
Celkově vneste do života více záměrnosti. Pěstujte si uvědomění a vnášejte je do všech aspektů svého života. Pokuste se zjistit, zda se pouze nevymlouváte na to, že neprovádíte magii nebo meditaci, nezahrnujete zákony Thelémy do všech oblastí svého života nebo se chováte málo disciplinovaně. Tímto způsobem se můžeme všichni posunout o něco blíže k asymptotě 100% vůle.
Zdroj: Frater IAO131. 2014. Fresh Fever From the Skies: The Collected Writings of IAO131.
1) Magick in Theory and Practice, Introduction and Theorems, III:1.
2) Solve v podstatě znamená oddělit a coagula znamená spojit.
3) Posvátný doslova znamená oddělený.
4) Magick without Tears, kapitola 18.
5) Magick without Tears, kapitola 23.
6) Liber Librae.
7) Liber LXV, I:54-56.
8) Liber AL, II:27-34.
9) Liber AL, III:42.
10) Liber Alef, kapitola 96.
11) Výňatek z knihy Lidská přirozenost, Buddhova přirozenost: O duchovním obcházení, Vztahy a dharma: rozhovor s Johnem Welwoodem, který vedla Tina Fossella.
12) Magick without Tears, kapitola 46.
13) Book 4, část II.
|
