Magický řád Malé opatství thelémské

Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Vikete: Já & magie IX.

Sedím a přemýšlím, jak začít. V hlavě vznikají tisíce nápadů, ale ani jeden není přijat jako vhodný. Nakonec jsem se rozhodla, že zkusím postupovat z hlediska vývoje svého myšlení ( pokud se to ovšem vývojem dá nazvat) a zkusím se zamyslet nad tím, jestli si s magickým myšlením aspoň už vykám.


Už v dosti ranném věku mě začaly zajímat otázky kosmogonické. Začalo to klasickým dětským přemýšlením, proč to tu všechno je, jak to vzniklo, k čemu je to určené,… Později jsem se odpovědi na tyto otázky snažila najít u různých filozofů. Odpovědi jsem nenacházela, ale i tak mě to vše fascinovalo ( a také pomáhalo uniknout realitě ) .

K otázkám kosmogonickým se později připojily otázky psychologické, protože jsem začínala mít stále větší problémy sama se sebou, a tak částečně změnil směr mého „zaměření“. Snažila jsem se najít smysl toho všeho co bylo, co se dělo kolem mě a ve mně. Odpověď jsem opět a samozřejmě nikde nenašla.Neustále jsem hledala vně (pravděpodobně jsem čekala, že přijde někdo, kdo mi vše jasně a přesně vysvětlí).
Uvnitř sebe jsem se docela obstojně „patlala“ v pocitech ukřivděnosti, poníženosti, méněcennosti a stále jsem byla sevřená strachem. Vše, co se týkalo okultních nauk, jsem razantně odsuzovala jako báchorky – navenek samozřejmě. A tak se neustále opakoval koloběh hledání a nenalézání. Na jednu stranu jsem jakoby toužila po poznání a na tu druhou jsem se toužila smířit sama se sebou. To jsem si myslela. Ve skutečnosti jsem netoužila po smíření se sebou samou, chtěla jsem se změnit. Chtěla jsem se stát dokonalou, nechtěla jsem být tou šedivou myškou, která se bojí lidí kolem sebe. Ale za nic na světě bych si to tenkrát nepřiznala.
A tady to možná bylo. Jak jsem mohla chtít způsobit změnu, která by nastala ve shodě s vůlí, když jsem nevěděla, jaká je skutečně moje vůle?
Nicméně, když už všechno „selhalo“ a mé osobní problémy spíše narůstaly, přihlásila jsem se namátkově do Školy věšteckých umění. Říkala jsem si, že zkusím astrologii.První změnou bylo, že jsem si přestala myslet, že okultní nauky jsou báchorky. Stále tady byl ale jeden dost důležitý problém a tím byla má obrovská naivita a tendence hledat pohádkový svět, kde jednou dobro zvítězí nad zlem. Doufala jsem, že díky astrologii najednou všechno pochopím a i sama se konečně změním. Že astrologie mi na vše odpoví a vše objasní a vysvětlí. Dlužno ještě přiznat jednu velmi nemilou věc. Někde ve velmi tmavém koutku byla dobře schovaná touha zapůsobit na lidi kolem sebe. Touha po uznání jiných. Nicméně musím sebekriticky přiznat, že i přes tyto sobecké cíle, astrologie první výsledky přinesla. Naučila jsem se neposuzovat (a neodsuzovat) lidi na základě povrchního poznání nebo, jak jsem to dělala nejraději, na základě svého pocitu z nich. Tím, že jsem se snažila studovat a vykládat horoskopy, jsem přicházela na to, že každý, „ pro mě kupodivu“, má své osobní problémy, že tyto problémy mají někde své kořeny, že se promítají na další oblasti, a že chtít ovlivnit jednu oblast znamená náležitě prozkoumat, jak to zasáhne do oblastí dalších. Je to možná špatně řečené, pokud bych to chtěla shrnout, zjistila jsem, že vše je se vším jaksi provázané. Zkoušela jsem přemýšlet, proč lidi kolem jednají tak, jak jednají, jak to může souviset s jejich prožitky, s jejich názory, komplexy a kde mohou být kořeny jejich jednání. Myslím, že i když jsem se nedobrala uspokojujících výsledků na své otázky, přece jenom jsem se jakž takž začala učit nemyslet v této oblasti tak černobíle jako doposud. První krok v magickém myšlení ? Snad, nebo spíš ani zdaleka ne.
Začala jsem číst jiné knihy, ale stále jsem byla nasměrovaná spíš romanticky. Byla jsem tehdy ještě hodně ovlivněná jistou osobou, která neustále chodila po kartářkách a tak jsem do toho četla ještě spousty knih od Luis Hay a další jim podobné. Začala jsem si pod vlivem této „kvalitní literatury“ myslet, že vesmír je něco nádherného, že život může být nádherný a všechny problémy se rozplynou, pokud se naučím „pozitivně myslet“ a problémy uvnitř sebe rozpouštět. Nějak mi to sice „neštimovalo“ s tou astrologií, ale o tom jsem nepřemýšlela. Doporučená literatura k astrologii mě přivedla i ke knihám o magii. Pořád ještě mi nic nedocházelo. Myslela jsem si, že magie je umění, jak nejrůznější problémy a starosti prostě vymazat. A to není naivita, ale s prominutím blbost. A taky se mi brzy potvrdilo, že nic není tak, jak jsem si to krásně naplánovala. Velice záhy jsem zjistila, že ono pozitivní myšlení nějak nefunguje (zvlášť u mě, když jsem svým založením spíše tragéd). Navíc tím, jak jsem spoustu věcí v zájmu „duchovního pozitivismu“, potlačila, se vyrojily zdravotní problémy. Pořád jsem nic nechápala a kráčela dál, podporovaná pochlebováním určitých lidí (které jsem považovala za upřímné uznání) ve své pozitivní cestě.

Dost radikální zlom přišel ve chvíli, kdy jsem jela poprvé do Prštic. Jakoby se najednou začaly sypat ony romantické představy o magii a lidech, kteří se jí zabývají. Měla jsem tenkrát pocit, že jsem spadla z nějakého růžového snu přímo na zadek a to dost bolestivě. (mimochodem tento pocit zažívám v Pršticích téměř pokaždé).
Pře rokem jsem se začala věnovat Thelemě, a i když toho mám ještě spoustu dostudovávat, myslím, že má zatím „největší proměna“ nebo jak to nazvat proběhla a probíhá až tento poslední rok. Nedokážu to ještě přesně popsat. Necítím žádnou výraznou změnu, a přesto změnu cítím. Všímám si toho i ve svém jednání s lidmi kolem mě. Stále hledám sebe samu, hledám svou vůli, Pravou vůli, a učím se přistupovat k sobě tak, abych se skutečně poznala. Tam, kde jsem se sebou bojovala a snažila se potlačit a zničit některé své stránky, se tady pokouším poznat a využít. Pokouším. Hodně často se mi stává, že když už mám pocit, že se něco hnulo, něco povedlo a v duchu si potřásám rukou, přijde něco, co mě upozorní, že se to ale ještě zdaleka nehnulo. Na rozdíl od všeho, co jsem „vyzkoušela“ doposud, mi tenhle způsob cesty připadá svým způsobem i nejzábavnější (i když je to často dost černý humor).
Považuji za důležité se nejdřív věnovat otázkám osobním, (i když to samozřejmě nelze přesně oddělit) protože vývoj musí jít postupně a přeskakovat nelze.
Magické myšlení mi vpodstatě připadá jako něco naprosto přirozeného, ale pro mě hodně obtížného, protože já jsem tím, kdo není přirozený. Momentálně jsem v takovém stavu, ve kterém ničemu nemůžu přiznat platnost, protože na všechno je najednou spoustu pohledů a o všem se dá říct, že je to pravda. Momentálně (?) v tom všem mám docela pěkný zmatek.
Zatím vím jenom to, že chci vědět, co vlastně chci. Chci poznat svou Pravou vůli nebo bytostné já nebo vyšší já nebo jak jinak by se to dalo nazvat.Vím taky, že pro mě momentálně není až tak podstatné, jestli toho dosáhnu (v jistém smyslu), ale podstatnější momentálně je vydat se touto cestou naplno – bez žádného ale, proč a protože a bez otevřených zadních vrátek.
 
Zlín, 30.11.2004


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz