Magický řád Malé opatství thelémské

Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
AL, 1. kapitola, verše 15 - 38, David Kavana

15./15 Nyní vězte, že vyvoleným knězem & apoštolem nekonečného prostoru je princ-kněz Bestie;a prostřednictvím jeho ženy, zvané Šarlatová žena, je mu dána všechna moc. Shromáždí mé děti ke svým ovečkám: budou vnášet slávu hvězd do srdcí lidí.

Crowley k tomuto verši nejprve říká, že Bestie a Šarlatová žena nereprezentují osoby, ale jsou to spíš tituly úřadů - jako Hierofant a Velekněžka (Vau +Gimel), jsou to avatary Tao a Teh…
Později se přímo s pojmenováním Bestie ztotožňuje; nikoli však už s označením princ-kněz.???

Mé děti = ti, kdo uctívají NUIT
Ovečky = ti, kdo půjdou v stopách Bestie
XV = ĎÁBEL - sexuálně-magická symbolika

Šarlatová žena - může být personifikací Vůle (základního poselství LL) jakožto magického základu, kterým je mágovi "dána veškerá moc". Myslím, že tohle je důležitý význam. Uvidíme, jak se v dalších souvislostech ukáže.


16./16 Proto je on vždy slunce a ona luna. Jemu je však okřídleným tajným plamenem a jí klenutým hvězdným světlem.

Zajímavá obměna:
Ona (Vůle) je mu Haditem, zatímco on (Princ) je jí (Vůli) hvězdným nebem - NUIT.
viz. II kapitola, že každý Hadit je současně Nuit.
= > Projekce prvků do sebe: Nuit v něm vidí sebe, on vidí sebe v Ní.

17./17 Ale vy nejste takto vyvoleni.

Crowley si myslí, že (On) je zde jakousi jedinečnou inkarnací Hadita, ale zároveň cítí potřebu vysvětlit, že takový avatar pro něj neznamená nějaké osvobození od vezdejších limitací, ale spíše representují Nuit a Hadita na základě dosaženého stupně vědomí…
vy - odkazuje k všem ostatním, kteří vzývají Nuit, kteří si musí sami hledat cestu "svého" vyvolení, musí si najít "svůj" princip.
LL sice je pro každého - to znamená, že každý to může zkusit, ale ne každý někam dojde.

18./18 Vzplaň na jejich čele, ó zářný hade!

Na čele se nosívalo (a někde ještě nosí) něco, jako znamení příslušnosti k rodu, kastě, božstvu… Had je znamením božskosti, královské krve?
Jako "koruna" na hlavě = had Uraeus = symbolizující síly Života a Smrti, moudrosti, extáze, nesmrtelnosti…

Vzplaň = kéž se toto stane zjevným, aktivuje se, ať je jakýmsi "transparentem" života a jeho směru, kéž se probudí jejich síla a je vede.
na jejich = tedy všechny, kdož tohle slyší…

19./19 Ó ženo s blankytnými víčky, skloň se k nim!

Prosba k Nuit, aby (jakýmsi úkonem posvěcení?) provázela všechny svou přízní a pomocí.

20./20 Klíč k rituálům je v tajném slovu, které jsem mu dal.
Tajným slovem je pravděpodobně ABRAHADABRA = 11-tipísmenné svaté slovo. (Ale o tom více v III. kap. LL). Je klíčem k rituálům - slavnostní vědomé jednání nabité vůlí - je vyjádřením Magické Formule vědomého spojování různých komplementárních ideí… - Pětky Makrokosmu & Šestky Mikrokosmu.

21./21 Pro Boha & vzývatele jsem nic: oni mne nevidí. Je to, jakoby byli na zemi; já jsem nebe a není žádného
dalšího Boha mimo mne a mého pána Hadita.


Bůh = lidské ego, které vně projikuje střed sama sebe. Uplatňuje se rozdělující dualitní princip ega: rozděluje sám sebe na suběkt + oběkt. A tak vzývatel tím, že má potřebu vzývat někoho vně, není jedno sám se sebou - rozděluje jednotu, kterou je - proto nevidí to všechno ostatní.
V jistém smyslu můžeme říci, že je "ještě jedno já" = Self (to je ta skrytá spodní část ledovce, spojená s mořem, z něhož je "zrozena ", nebo jinými slovy Keter, nebo celý Arich Anpin?, nad Abyssem). Self však není vědomím v tom smyslu, že by bylo schopno samo sebe poznat, protože pak už by to bylo vědomí, a to je vždycky ego: oko nemůže vidět samo sebe, tedy o sobě "neví" - Self je svým způsobem samo sebe nevědomé... Ale je jednotou - "vidí", nebo spíš je schopno vnímat jednotu nerozděleně, a proto nepotřebuje nikoho vzývat. Vědomí člověka však žije ve světě her ega = jakoby na zemi, nad hladinou - nebo opět pod Abyssem - a tam se zdá egu všechno oddělené. (Buber: svět slova "ono").

Nuit sama je jednotou = sjednocuje v sobě vše - čili vše "miluje". (Později bude Nuit vyjádřena ještě postavou Babalon, Matky ohavností - protože se každému dala).

Bůh & vzývatel, nebe & země, Hadit & Nuit - upozornění na existenci pouze dvou prvků, z nichž se vše skládá.
Pojem Boha v LL má dva prvky: Hadit = mužský, Nuit = ženský.

22./22 Nyní jsem vám tedy známa pod svým jménem Nuit a jemu pod tajným jménem, které mu sdělím, až mne nakonec pozná. Neboť jsem nekonečný prostor s jeho nekonečnem hvězd, vy buďte také takoví. Nesvazujte nic! Vy sami nečiňte žádného rozdílu mezi jednou věcí & těmi ostatními; vždyť tudy kráčí bolest.

Nuit nejprve shrnuje to, co bylo řečeno v předchozích verších - představila se.

Pak je tu další popis kosmografického schématu.
Nuit je Vše, co kdy existovalo a současně podmínka této existence. Hadit je Princip působící modifikace v tomto Bytí. To vysvětluje, proč někdo nazývá Nuit Matkou a Hadita Hnutím (Pohybem) v nejvyšším psycho-filosofickém smyslu slova.

Nesvazujte = neoddělujte. Být oddělen znamená zakoušet bolest z neúplnosti, nemít kontakt s celkem (vydělením se ega z jednoty).
Jsme vyzváni ke koexistenci s Celou Přírodou a jejím Zákonem. Nemáme přikládat větší důležitost žádnému jevu, který se právě jeví, před ostatními. V momentě, kdy tohle uděláme, potvrzujeme iluzi Duality.
Nečiňte žádného rozdílu - znamená pozorovat celek právě z toho Self (viz. předchozí verš) jako jediný jev; Sámadhí s jakoukoliv věcí se pak stane Samadhí s celkem (v celku). Mág který "v tomto vyniká " pak bude moci konat své Veliké Dílo "lásky pod vůlí" v jediné operaci místo toho, aby se s ne-Já spojoval postupně.

23./23 Ale kdokoli v tom vyniká, nechť je hlavou všech!

Kdo v tom vyniká = ten, kdo prohlédl systém duality. Pak je schopen nic nerozdělovat (nesvazovat), dokáže zaujmout metapozici ke svému egu. (= alchymistické SOLVE jako předpoklad dokončení Velkého Díla v magickém aktu COAGULA = Ra-Hoor-Khuit).
hlavou - to samozřejmě neznamená, že by byl něco víc nebo míň než druzí. To zase dualistická limitace zatemňuje význam těchto slov a v tomto smyslu je jakékoliv vůdcovství opět iluzí.
všech - neznamená lidí, ale spíš všeho = svého universa.

24./24 Já jsem Nuit, a mé slovo je šest a padesát.

Nu = 6 + 50 = 56
Nun = 50 - Štír - Drak => Nekonečný prostor
Vau = 6 - Býk - číslo Slunce, naší Hvězdy

IT = čestný titul representující Její naplnění Kreativních Sil.
6 : 50 = 0.12, = 12 archertypů = spojení trojnosti a čtvernosti.

25./25 Dělte, sčítejte, násobte a porozumíte.


0.12 =
O = Nuit
. = Hadit
1 = jednotící Ra-Hoor-Khuit
2 = 0

56 = 5 + 6 = 11 => ABRAHADABRA

Tento a předchozí verš tvoří jednotu: 24 + 25 = 49 - číslo dokončení cyklu (stejně jako 12, 22) a 50 je začátek něčeho dalšího.
49 = 7 x 7. Sedmička je číslo stvoření a existence. = 7 sefirot pod Abyssem = Malá Tvář… Ale s Daat 8:
8 x 7 = 56

Ať počítáme jak počítáme (a jde to do nekonečna…), vždycky dojdeme k Nuit = je přece všechno!
(Jako "9 miliard božích jmen" A.C. Clarka).

26./26 Poté praví prorok a otrok oné překrásné: Kdo jsem já a jaké bude znamení? Tehdy mu odvětila, sklánějíc se a
kladouc laskavé ruce na černou zem, tancující nebeský plamen, všetečný, všepronikající, & svým pružným tělem vzepjatým k lásce a svými hebkými chodidly, které neubližují květinkám: Ty víš! A znamením budiž má extáze, vědomí setrvalosti existence, všudypřítomnost mého těla.

(evokační text)

Aiwass se Nuit táže Crowleyho jménem (?) - a chová se jako "vzývatel" - jako ve stavu oddělenosti od jednoty. Nuit jej však svou douškou "Ty víš!" znovu vrací do jednoty se sebou => Extáze… => Kosmické vědomí… - propojenost všeho nelimitovaná prostorem + časem.

27./27 Poté odpověděl kněz & pravil ke Královně vesmíru, líbaje její rozkošné obočí a slzu její zory a koupaje své tělo v sladce vonícím parfému potu: Ó Nuit, věčná nebes, nechť je tomu vždy takto; aby o tobě lidé nemluvili jako o jediné, nýbrž jako o žádné; a nedovol jim vůbec, by o tobě mluvili, vždyť jsi věčná!

Pokračování k předchozímu verši: poetický popis extáze.
Aiwass svou řečí v podstatě ukazuje člověku (egu + Self) způsob, jak se "dělá" chemická svatba:
všechno = jedno. Ale když to jedno nějak nazveme (třeba Nuit, nebo právě to jedno) tvoříme pojem a jím oddělujeme to od všeho. => Proto je lépe o tom nemluvit, aby se něco nevydělovalo ze všeho. Pokud se o tom ale nebude mluvit, pak jako by to nebylo - tedy jako by to bylo Nic = Žádná…

Jestliže ale Nuit, tak jako všechna ostatní možná boží oslovení, jsou vydělující slova, pojmy, proč jich používáme?
Protože ego se neumí jinak domluvit. Ale není to zas tak jednostranně zoufalé. Slova jsou totiž jako dvousečný meč, nebo jako nějaká pomyslná hranice, která je sice místem rozdělení, ale na druhou stranu i místem spojení. Slova mají fungovat spíš jako směrovky, jako nutný ukazatel k něčemu, co máme pochopit => tedy vedou ke spojení. To ale leží "za" slovy.

A proč se užívají osobní boží jména, je-li to stejně projekce ega? Snad proto, že se tak "já" přeci jen (oklikou) snaží navázat vztah se sebou samým. A vztah se jistě lépe navazuje s osobami, než s věcmi. Ale fixace na osobní "pojmenování" na druhou stranu v egu ještě více podporuje dualitní ideu transcendentnosti boha…
Zřejmě jde pořád JEN o pochopení principu. Proto jsem si to pro sebe zformuloval klasickými "neosobními" pojmy: mořem + ledovcem.

28./28 Žádná, vydechlo to světlo, jemná & snová, z hvězd, i dvě.

0 = 2
0 = +1 + -1

29./29 Neboť jsem v zájmu lásky rozdělena, kvůli naději na spojení.

K tomu, že spojit se může jen to co je rozděleno, není v podstatě co dodat. (Napadá mě k tomu věta z nějakého velikonočního zpěvu, něco v tom smyslu jako: "Ó šťastná vina, která byla příčinou sestupu Božího Syna, jenž všechny znovu smířil s Bohem". Jde v podstatě o totéž).
Doplnil bych to jen, že když se jedná o lásku, jde o oboustranný vztah: Já + Ty = My. Je tedy na člověku, aby svou "láskou pod vůlí" byl účasten tohoto mystéria - spojení.
Nuit bude spojena prostřednictvím Hadita.

30./30 Toto je stvoření světa, protože bolest z rozdělení není ničím a radost ze smrti (z rozpuštění) vším.

Znovu reminiscence ke komentáři k I, 1 - Jungova poznámka o vynoření se vědomí (…ona minimální koncentrace psychična, která vyřkla slovo, jež vyvážilo celé stvoření: toto je svět a toto jsem já. A byla noc, a bylo jitro - první den světa…), což znamenalo současně ztrátu prožívání a uvědomování si jednoty => stvoření duality a rozdělení… a všech bolestí s ním spojených.
To je však současně podmínka ke znovu-spojení, "uvědomělé" extázi z rozpuštění bariér a znovunabytí jednoty. V životě lze zažít "smrt"- rozpuštěním ega.
Tento verš je posledním z tématického celku veršů 27 - 30, které se vykládají společně jeden druhým.

31./31 O to bláznivé lidstvo a jeho bědy se vůbec nestarej! Citu mají málo; a to, co je, je vyváženo žalostnými radostmi; vy však jste mými vyvolenými.

1. věta: Nenech se vtáhnout do her ego-světa… naříkajícího nad svým individuálním osudem, když mu nejde na ruku - podle jeho představ.
2. věta: Protože člověk takového lidstva všechno prožívá odděleně (bolest), usiluje o nejrůznější hračky, které se snaží udělat součástí svého já - tedy se s nimi spojit a tím si dopřát chvilkovou extázi z jejich vlastnění (žalostné radosti). Ale už v momentě, kdy jí dosáhne, prožívá strach, že je ztratí, a bude muset znovu bojovat o jejich vlastnění… a tak jde hra pořád dokola.
"Základ naší potřeby milovat je totiž v zážitku odloučenosti a z něho vyplývající potřebě překonat úzkost z odloučenosti zážitkem spojení." - Buber, Já a Ty.
Vy však jste mými vyvolenými = vy, kteří jste schopni vnímat radost ze smrti - "rozpuštění". Nemusíte nic vlastnit, protože všechno máte ve mně v momentě uvědomění spojení se mnou - neboť jsem všechno. Radost z rozpuštění (hranic) = extáze smrti - je nesrovnatelně jiná, v porovnání s těmito žalostnými radostmi. (viz. poslední odst. komentáře k I, 22).
31 - AL = tajné číslo LL -> proto důležitý verš!

32./32 Povolte mému prorokovi! podstupte ordálie mého poznání! hledejte jen mne! Potom vás radosti mé lásky osvobodí ode vší bolesti. Je to tak: přísahám na to při klenbě svého těla; při svém posvátném srdci a jazyku; při všem, co mohu darovat, při všem, po čem toužím od vás všech.

NUIT se obrací k lidstvu: Vyslechněte a nechte se oslovit tím, kdo vám tohle mé poselství předává. Nechte se jím vést: prožijte si tu zkušenost života, jak mě hledat (ordálie) a nacházet (poznání), spolu s radostmi (lásky) s tím spojenými! Pak prohlédnete a pochopíte - jednotu (osvobození od bolesti).
Druhá část verše je opět evokační text s připomínkou srdce a jazyka (viz. komentář k I, 6).
Nuit také od nás všech může "něco" získat - a tak po tom přirozeně touží.

33./33 Poté kněz upadl do hlubokého transu nebo mdlob & pravil ke Královně nebes: předepiš nám ordálie; napiš nám rituály; napiš nám zákon!

Kněz (píše Crowley o sobě?!) ve stavu extáze = spojení - pak žádá Nuit o instrukce, jak žít… tedy o formulování pravidel pro lidstvo, které by pak jejich uplatňováním mohlo změnit, nebo se dokonce zbavit, svých zajetých stereotypních pohledů a dosáhnout tak zcela jiného zisku - toho, který kněz právě zakouší.
3 stupně:
ordálie (řády) - rituály (svátky, způsoby přístupu k posvátnému) - zákon (pravidla - přikázání). Odpověď je v následujícím verši, který s tímto tvoří celek.

34./34 Ona však řekla: ordálie nepředepisuji: rituály budou napůl zjevné a napůl skryté: Zákon je pro všechny.

ordálie (řády, nebo ordály - zkouška příslušnosti k Bohu: jsi-li v právu, Bůh sám bude tvým obhájcem) - celá LL ukazuje v podstatě cestu "zpět" k "přirozenému řádu věcí", a ten se nemusí stanovit, předepisovat… ten prostě je - jen ho objevovat (odhalovat, být si ho vědom) "zkouškou" života, ale spíše odnaučováním se lidských řádů, spojených s egem - toho, co není pravda.
rituál - tedy vědomé praktické chování (k uctění Nuit) má 2 roviny: zjevnou a skrytou.
Taky by mohlo znamenat, že zjevné rituály jsou ty, která nás "někdo" naučil, ale jsou spíš jako vodítka, litera, obecné příklady, jak se naučit těm vlastním - zatím skrytým, které však budou těmi nepraktičtějšími a nejúčinnějšími, protože vlastními. Tak adept překročí "literu" Zákona a dostane se k jeho duchu.
Zákon je pro všechny - všichni mají v přirozeném řádu stejné možnosti.

35./35 To, co píšeš, je trojitou knihou Zákona.

Nuit informuje Crowleyho o tom, co vlastně píše: to je právě ten Zákon.

36./36 Můj písař Ankh-af-na-khonsu, kněz princů, ať nezmění ani písmenko v této knize; by však nebylo pošetilostí, ať ji komentuje moudrostí Ra-Hoor-Khu-ita.

Crowley se tady rozhodně identifikuje s egyptským knězem 26. dynastie, jehož osobní Stéla, tvořící Pentakl, je formulací nové magie. Tento kněz je navíc identifikován jako písař, což je zase důležitým aspektem podporujícím autoritu Zákona, protože je Knihou nejen slovně, ale doslovně inspirovanou. Proto i chyby v hláskování nebo gramatice mají svůj význam. A proto také ten přísný požadavek, že se nesmí naprosto nic pozměnit. Pak by významový obsah už nikdy nebyl správný.
Komentovat moudrostí RHK - otevřít se moudrosti, ne vkládat do toho svoji "moudrost" - moudrost ega. Ale dívat se na věci jako poprvé, ne přes brýle předchozích myšlenek a vžitých filosofických, nebo jiných systémů. Vykládat události v jejich souvislostech a vztazích. RHK vyjadřuje symbolický vztah mezi Nuit a Haditem - tedy vztahy v Universu.

37./37 Rovněž mantry a zaříkávání; obeah a wanga; dílo hole a dílo meče; to se má učit a vyučovat.
mantry - věty usnadňující koncentraci mysli jejich stálým opakováním.
zaříkávání - jsou to v podstatě mantry, akorát s jiným zacílením: komunikační metody, jak zprostředkovaně sdělovat svou vůli jiným "bytostem".
obeah - magické tajné Světlo aktivního, jednajícího charakteru (Ob = prvotní ženská síla, souvisí s hadem). wanga - je v postatě totéž, akorát vyjádřeno verbálně: kouzlo - kletba.
dílo hole - (chtít) znamená sjednocování, spojování, COAGULA… dílo meče - (vědět) znamená rozpojování, rozlučování, SOLVE - korespondují s dvěma fázemi kosmického cyklu.
Dále k tomu Crowley píše: "Tohle musí být studováno jako klasika, stejně jako hudebník studuje Bacha a jiné skladatele. Nemůže přece skládat tak, že zkopíruje nebo různě pospojuje jejich práce. Ty mu slouží jen jako příklady, jak se naučit umění sebevyjádření. Sám ale musí zvládnout techniku, teorii a praxi hudby tak dokonale, dokud se mu její obecné principy nedostanou do krve, a pak jejího jazyka může používat k vyjádření sebe sama (své Vůle).
Zrovna tak je to s Magií: student musí porozumět a asimilovat základní techniky a musí být odborníkem v drilu praktických detailů.
Ale to je jen samotný základ práce: pak musí objevit svoji schopnost vyjádření a dát jí svůj vlastní styl. Každá hvězda je jedinečná…
Magie je umění, jak působit změny v existující jevové skutečnosti… : křísit mrtvé, vyvolávat déšť… Ale nejen takové "efektní" věci. Zahrnuje to každý akt našeho života. Není možné pronést jediné slovo, nebo cokoliv udělat, aniž by to mělo přesný a správný účinek. Tak je Magie uměním Života samého. Magie je správné řízení všeho, co řekneme a co uděláme tak, aby to změnilo tu část našeho prostředí, která nás znepokojuje… předěláme ji k obrazu touhy svého srdce.
Ale pamatujte! Dokud opravdu neobjevíte, co je vaše Pravá Vůle, můžete klidně vzývat ty nejobdivuhodnější energie ke své vlastní zkáze! Proto "Láska (magický akt spojování) pod Vůlí." Pokud tomu tak je, pak každá věc je zákonná. Pokud ale nějaký akt není směrován k Nuit - což je nevyhnutelný výsledek celého Díla, pak je prázdný a vnáší do nás vnitřní konflikt, a pak i Království Boží, které je v nás, je devastováno občanskou válkou…
Program pro začátečníky:
1. Vybavte vaši mysl tak dokonale, jak je to jen možné, všemi znalostmi, jak ji prohlédnout a řídit.
2. Trénujte své tělo tak, aby poslouchalo vaši mysl a nerozptylovalo její pozornost.
3. Řiďte svou mysl tak, aby se zcela zasvětila objevení vaší Pravé Vůle.
4. Zkoumejte směr (dráhu) vaší Vůle, až dokud nedosáhnete k jejímu zdroji, vašemu Tichému Self.
5. Spojte svou vědomou vůli s Pravou Vůlí a vědomé ego s Tichým Self. Musíte být naprosto nemilosrdní v odhazování jakéhokoliv atomu vědomí, které je nepřátelské, nebo neutrální.
6. Nechte tuto práci volně plynout zevnitř, a nedělejte ve vašem prostředí rozdíly mezi jednou věcí a druhou. Cokoliv to je, musí se to stát jediným vašim aktem Lásky.

38./38 Musí vyučovat; může však způsobit, že ordálie budou těžké.

Týká se to Crowleyho, který tento Zákon přijal a musí jej předat dál. Je na něm, jak dalece se mu podaří zpřístupnit pochopení jeho principů "svým ovečkám", aby byly srozumitelné a pochopitelné. Pokud ne, můžou se jim zdát ordálie (tedy samotný přirozený řád) těžké.
(- viz. dvojí moc slov: rozdělující + spojující, komentář k I,29…)
 
2003


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz