Magický řád Malé opatství thelémské

Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
AL, 1. kapitola, verše 39 - 53, David Kavana

39./39 Slovo Zákona je T H E L E M A.

Slovo Zákona = Klíčem k tomuto Zákonu, nebo klíčovým slovem tohoto Zákona =
Thelema – řecké slovo, znamenající vůle, záměr. Dalo by se také přeložit: „Ať je Vůle a jednání v harmonii.“Nebo také: Naplněním, uskutečněním Zákona je Vůle („Vaše slovo ať je ano, ano, ne, ne…“).
Odkazy na: Rabelaise, Schopenhauera, a především Nietzscheho, kde má Thelema význam Vůle ve vyšším smyslu: (Magického) koncentrovaného zaměření (= dynamický aspekt Self).

Sečteno řecky: 9 + 5 + 30 + 8 + 40 + 1 = 93
93 = 3 x 31 – tajné číslo Knihy Zákona: AL

39 = 3 x 13, 3 x transformace – iniciace = aktivace archetypalních potencí, jako unzip a instal nového programu v počítači! – viz. Klíčem k Zákonu… vstupním heslem, kódem…! – jo, to by se Crowleymu líbilo :-).


40./40 Kdo nám říká thelémité, neudělá špatně, když se na to slovo podívá zblízka. Neboť jsou v něm tři stupně, Poustevník, a Milenec, a člověk Země. Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon.

Verš objasňuje obsah oslovení Thelemita, kdo to je a čím se řídí:
Jsou to lidé Vůle - všichni, kdo hledají a žijí podle své Pravé Vůle. A nikterak se v tom při tom neomezují.
Jako je celá LL 3-dílná, i summou jejího poselsví je 3-dílný princip (Nuit – Hadit – Ra-Hoor-Khuit) jejich vzájemného působení, tak i na thelemitu – tedy, člověka řídícího se zákonem Thelemy – je obrazně použito 3-dílné stupňování, které v podstatě kopíruje předchozí základní princip.

Crowleyho interpretace je následující:
člověk Země = přívrženec, stoupenec, obyčejný člověk,
poustevník = ten, kdo pracuje sám, dává lidem jen své světlo, ovlivňuje dění shúry.
milenec = spojuje obě možnosti, tedy pracuje pro lidstvo.

Ale pokud má i pořadí mít nějaký význam, pak by mohl být smysl následující:
Poustevník = jako student, který se v samotě učí, čerpá a poznává svou Vůli, kdo je a co je - Hadit
Milenec = ten, který se naučil a spojuje protiklady, nebo komplementární části v celek – Ra-Hoor-Khuit
člověk Země = není myšleno pejorativně jako „obyčejný“, ale spíš ten, který prožívá jednotu trvale – Nuit.

Dělej, co ty chceš – „a mimo to nečiň nic jiného. Ať tě nic neodchýlí od tohoto jedinečného a svatého úkolu. Svoboda je absolutní pouze v konání Pravé Vůle, ale když se snažíš dělat cokoliv jiného, okamžitě vyvstanou překážky. Každý tvůj akt, který není zajedno s dráhou tvého orbitu, je chybný a stane se překážkou. Vůle nesmí být dvě (Ego x Self), ale jedna. A nejen že musí být jedna, ale i čistá a „osvobozená od chtivosti výsledku.“ (I,44)

Jde o to, co gestalt nazývá „stát se tím, kým jsem“, ne tím, čím chce být ego. Pak může jednat autenticky - adekvátně, přesně a správně reagovat na proměnlivost situace, využívat přitom bohatého repertoáru mnohočetných polarit, které by právě vědomou volbou a užíváním měli člověku vejít do krve = protože autenticita pravé přirozenosti vyvěrá právě „z krve“ = je to jen zvědomění… – to je harmonické Umění Magického Života. Nalezení této Vůle je ve své podstatě nalezením Vůle Boží.

41./41 Slovo hříchu je omezení. Ó muži! Neodmítej svoji manželku, jestliže je svolná. Ó milenče, jestliže je to tvá vůle, odluč se! Není jiného pouta, které by mohlo spojit rozdělené, než láska: vše ostatní je prokletí. Prokletí! Budiž to zatraceno na aeony! Peklo.

Hřích = provinění proti Zákonu: Je-li podstatou Zákona svoboda Vůle a podstatou hříchu omezení => pak omezovat Vůli je hřích: Cokoliv vůli oslabuje, odklání, svazuje nebo jí překáží… = hřích.
Podstatou života je neustálý vývoj neustálou změnou (jako se nelze jednou pořádně najíst velkého řízku tak, že by už člověk nikdy neměl hlad, nebo se pořádně pomilovat, takže by už v životě neměl chuť na sex…). Integrace člověka (= jeho vývoj) není nikdy jednou provždy úplná, je to neustále probíhající proces, a dokud člověk dýchá, stále je co vyvíjet, zlepšovat, integrovat... A jakékoliv omezení (o-mez-ení = už v základu statické v protikladu k dynamické, expansivní vůli) zabraňuje čemukoli, aby se to „stalo, uskutečnilo…“. Cokoliv se nevyvíjí - stagnuje, degeneruje, umírá… => odplatou hříchu je tedy smrt.
V další části je na příkladu partnerských vztahů podtržen jeden z nejpřirozenějších projevů vůle přírody: sexualita, potažmo jakékoliv spojování komplementárních částí do celků => CELKU... které probíhá, nebo by mělo být „řízeno“ JEN čistou vůlí - Self (POZOR na dvě vůle – Ega + Self!!! – z verše I,40. V obou případech je VŮLE hybatelem usilujícím o sjednocení s tím, co její nositel vnímá jako vně a jako žádoucí. Vůle + Láska mají sexuální povahu: ještě jednou - vztahují se ven k cíli, se kterým se chtějí stát jedno.)
Dalo by se přeložit i takto: „Neodmítej možnost, kterou ti život nabízí. A nedrž se toho, nač sis zvykl, jestliže můžeš odejít. Protože má cenu něco konat jen pokud něco opravdu chceš. LÁSKA je při tom všem ten podnět pro vůli = to pojivo všeho, co všechno drží pohromadě…. = to univerzální tíhnutí být jedno. Je to protiklad mnohosti – „vytvořené“ vědomím (člověka) => prokletí => zatracení => peklo, jen pro člověka... to už patří k násl. verši.

42./42 Stav mnohosti ať je spoután a mějte jej v ohavnosti. A tak se vším, co se tě týká; ty nemáš jiného práva, než konat svoji vůli.

Ať je spoután… X „nic nesvazujte“ z v. I,22 – jediná „věc“která může a má být spoutána (= oddělena) je tedy ta, která způsobuje oddělenost – roz-dělenost, a tou je mnohost = jakékoliv jednání, které je svou podstatou opakem LÁSKY (principu spojivosti).
Se vším, co se tě týká = všude ve svém poli působnosti…
nemáš jiného práva = „…a mimo to nečiň nic jiného… než dělej co ty chceš“ (– v. I,40). Crowley: „Člověk, který nekoná svou vůli je jako někdo sužovaný rakovinou: ta roste nezávisle na něm, ale on se od ní nemůže osvobodit – nakonec ho zahubí… Myšlenka sebeobětování je mravní rakovinou přesně v tomto významu.
Stejně tak lze říci, že nekonání vlastní vůle je důkazem mravní, nebo duševní poruchy. Neboť když vám povinnost přikazuje jít jedním směrem, ale vaše sklony (tíhnutí srdce) opačným, je to důkaz, že nejste jeden, ale dva. Nejdete-li podle sebe = dichotomie, kdy jste necentralizovali svou vlastní kontrolu = nejste to vy, kdo kontroluje směr…“- ale externalizovaná autorita. Viz. násl. verš.

43./43 To dělej a nikdo neřekne ne.
Nikdo ("Žádná" = Nuit = síly Universa, které na principu Láska pod Vůlí funguje) neřekne Ne, tím spojuje Adepta se Sebou a tak "ničí" co "on - ego" je.


V životě to tak většinou je, že kdo je opravdu připraven bojovat za svá práva, je respektován a ponechán na pokoji (– ikdyž ne že by se to všem hned líbilo a nechávali to bez remcání: zpravidla vše, co se vymyká tradici, zvyku… vzbuzuje pozornost => ale i skrytý obdiv => ale i závist, a ta je zpravidla otevřená…). Otrocký duch a jeho projevy vyvolávají tlak = formují a utužují externalizovanou autoritu. (Viz. Nietzche: morálka pánů X otroků!)

44./44 Neboť ryzí vůle, nezkalená úmyslem, osvobozená od chtivosti výsledku, je každým způsobem dokonalá.
Crowley verš chápe jako důrazné doporučení „ne-náklonnosti“. (Tak jako v meditaci: pokud se mysl připoutá k naději na jakýkoli duchovní úspěch, pak je stejně spoutaná, jako by se připoutala k jakémukoliv materiálnímu cíli). Velmi doporučuje k meditaci slovo unassuaged of purpous = nezkalená úmyslem.


„Tento verš pochopíme nejlépe, pokud si Pravou Vůli definujeme jako pravdivé vyjádření Přírody“ (a člověk je částí Přírody – tedy když je jeho Vůle projevením jeho nejvnitřnější a nejvlastnější přirozenosti), jako přesný a neodmyslitelný pohyb v jádru hmoty, který nesleduje nějaký specifický cíl – jen být čím je, dělat co má… Bez tohoto pohybu by hmota ztratila „život“ = přestala by existovat.
Bez chtivosti výsledku = Jako nemá člověk cvičit jógu-či něco jiného proto, aby dosáhl Sámahdí, nebo malíř kreslit obrazy, aby si vydělal jmění… ale pro vyjádření samotné příčiny: své přirozenosti. Pták také nezpívá kvůli potlesku, ale prostě proto, že má hlas.

45./45 Dokonalost a dokonalost je jednou dokonalostí a nikoliv dvěma; ne, není žádné!
Samotný obsah pojmu Dokonalost vylučuje jakoukoli možnost jakéhokoli nedostatku (že by se něco mohlo ještě přidat) nebo jakéhokoli přebytku (že by se něco mělo odebrat): Sebemenší možnost doplnění nebo odstranění už znovu vše dělí na části = mnohost… a to je opak dokonalosti. Zrovna tak dokonalost nemůže být taková, nebo maková, subjektivní, objektivní… dokonalost buď je nebo není. Pokud dokonalost (jakožto pojem, protože vlastní „finální“ – nebo jak to říct – dokonalosti se nedá postavit žádný protiklad) ale postavíme do protikladu nedokonalosti, už se vytvoří dualita, mnohost… a proto
Ne, není žádné - významově, nebo výkladově je to stejné jako u verše I,27.

46./46 Nic je tajným klíčem tohoto zákona. Židé tomu říkají šedesát jedna; já to nazývám osm, osmdesát, čtyřista & osmnáct.
Z předchozího verše (a mnoha dalších předtím) už víme, CO znamená NIC a proč je tak důležité, že je dokonce KLÍČEM k pochopení celého Zákona.


Kabalistické NIC = AIN (= 61) Ain = NUIT = ještě neprojevené všechno (adekvátní monoteistické představě Boha?)
8 = hebr. Záměr – (vůle - pravá vůle), písmeno Chet – které slabikované dává 418 = Abrahadabra = slovo Ra-Hoor-Khuita
VIII = Vyrovnání = +1 a –1 = 0.
80 = jednota, assembling – dát dohromady, spojit, sjednotit… vůle (8) + nebytí (0) … Pe = písmeno Ra-Hoor-Khuita.
8 + 80 + 418 = 506…

47./47 Jenže oni mají jen polovinu: svým uměním sjednocuj, a tak vše zmizí.

506 + 61 (- ta židovská polovina) = 567… Budeme-li ale 506 číst podle hebrejského zápisu zprava doleva = 605. A 605 + 61 = 666.
Svým uměním – magickým – potažmo: svými činy, životním postojem, pohledem, názorem…
Tak vše mizí – když se budou věci postupně víc sjednocovat (sečítat ), tak se nakonec „vynegují“ podle toho známého axiomu +1 a –1 = 0. Představuju si to zhruba jako zpětný chod genealogií každého člověka… až my všichni, rozdrobené miliardy, dojdeme k „Adamovi“ :-). … a budeme jeden, který v extázi „zanikne“ v Žádné :-).

48./48 Můj prorok je blázen s tím jeho člověk, člověk, člověk; cožpak nejsou Vůl a nic podle této Knihy?
Můj prorok – Crowley – je blázen = tarotový Blázen = 0 = stupeň nejvyššího „zasvěcení“ – zná a má v sobě všechny možnosti, nerozlišující protiklady…


Člověk, člověk, člověk – angl. One, one, one – 1 1 1.
Možná bych tu dal přednost překladu jedna, jedna, jedna, protože v tom trošku cítím i takové to opravdové povzdychnutí, jak je prorok „posedlý“ tím, že chce ze všeho dělat jedno. Ale podle této Knihy (Zákona, pravděpod.) je poslední a nejdůležitější výslednicí jakékoliv rovnice NULA (Nic, Žádná…), ne jedna. A to je (ve světle 3 předchozích veršů) pro proroka kritické ponaučení.

49./49 Zrušeny jsou všechny rituály, všechny ordálie, všechna slova a znamení. Ra-Hoor-Khuit zaujal své místo na východě za rovnodennosti bohů; a Asar a Isa, kteří jsou rovněž jedno, nechť jsou spolu. Oni však nepřicházejí ode mne. Asar budiž uctívatel, Isa trpící; Hoor ve svém tajném jméně a slávě je Pánem zasvěcení.

1 věta: oznamuje konec starého aeonu (viz. v. 49!!!) – magického systému, s nímž odchází i jeho důležité prvky, jež provázely jeho období. Definitivně např. končí podléhání představě, spočívající na nezralé víře, že Slunce = Bůh - zemřelo (nebo umírá – každý den… rok…) a že jeho vzkříšení je zázrak.
RHK – symbolizující toto uvědomění a moment, kdy si člověk sám uvědomuje své božství = moment „rovnodennosti bohů“… na východě snad proto, že tam se tato idea objevila jako první.
Asar a Isa = snad označení pro dvě „já“ v člověku. Znamená-li Isa Ježíš (= člověk & Bůh – trpící…), pak by to mohla být paralela na Boha a vzývatele… jiní, ačkoliv jsou jedno.

50./50 Musí být řečeno slovo o úkolu hierofanta. Hle! jsou tři ordálie v jedné a může být podána třemi způsoby. Hrubý musí projít ohněm; jemný nechť je zkoušen v intelektu a vznešení vyvolení v tom nejvyšším. Tak dostanete hvězdu & hvězdu, systém & systém; nedovolte, aby se navzájem příliš dobře znali!

Další zmínka o „trojčlence“, tentokrát společenské. To je nové, protože doposud existovaly spíš jen 2 prvky společnosti: bohatí x chudí, páni x otroci, muži x ženy… přičemž vždy jeden (menšina) vládla a druhý (většina) mu sloužila => souboj prvků.
Zde se „novoaeonsky“ včleňuje 3 prvek: DÍTĚ – který může 2 protikladné prvky sjednocovat, povyšovat a posvěcovat (člověka posvěcuje jeho dílo, ne naopak…!!!).
Znamená to rozdělení společnosti podle jiných hledisek, než dosavadního hierarchizování. Crowley píše, že toto rozdělení není proto, aby se třeba udržovaly Lóže „vyšších“, ale aby se vytvořil ŘETĚZOVÝ SYSTÉM (… tři ordálie v jedné…), kde každý je stejně důležitý… ikdyž je jiný – podle svého charakteru je tam, kde má být - je svým vlastním „článkem“, kruhem, hvězdou, systémem…
Ty 3 prvky řetězu… 3 zkušenostní systémy jsou tedy:
- Hrubý – „lidé země“ (spíš těla – ne-intelektuálové…) = fyzicky pracující, zkoušení bolestmi +n hmotnými potížemi. S „vyššími“ filosofickými otázkami si nelámou hlavu (nemohou… z jakéhokoliv důvodu „na to nemají“.)
- Jemný – „milenci“ (lidé mysli – intelektuálové…) = kteří přemýšlí o problémech… sem patří i vše spojené se vztahy.
- Vznešený vyvolený – „poustevníci“ (lidé Ducha) = kteří zpracovávají skutečnosti „nejvyšší“.
Úkol hierofanta (Ra-Hoor-Khuit): sjednocovat v sobě – jako v alchymickém taglíku – všechny zkušenosti – všech 3 systémů zasvěcení (- zasvěcení je získání zkušenosti – jakékoliv… čímkoliv… jakkoliv…) Ordálie – boží soud…
Být zkoušen = znamená osvědčit Vůli zkouškou = projít jí a najít řešení… nebo ho přinejmenším hledat…
Nedovolte, aby se navzájem znali – aby se jemní pletli do hrubých a naopak… = nemůžou se zcela pochopit = každý je hvězda.

51./51 Do jednoho paláce vedou čtyři brány; podlaha tohoto paláce je ze stříbra a zlata; je tam lapis lazuli a jaspis; a všechny vzácné vůně; jasmín & růže, a emblémy smrti. Do těch čtyř bran nechť vstoupí postupně nebo najednou; nech jej stát na půdě onoho paláce. Nebude po něm veta? Amn. Nuže! bojovníku, což má tvůj sluha padnout? Jsou však prostředky a prostředky. Buďte proto spanilí: všichni se odívejte do jemných rouch; jezte bohaté pokrmy a pijte sladká vína i vína, která pění! Také se syťte dle libosti a vůle láskou tak, jak vy chcete, kdy, kde a s kým chcete! Ale vždy ke mně.

Začátek verše básnicky popisuje cíl našeho snažení: Jeden palác = Svatý Dům Universa, iniciovaný touto knihou. Vedou tam 4 brány = 4 živly – jako celek jsou to vlastně všechny možnosti => tedy cokoliv, jakákoliv zkušenost se může stát „vstupní branou“ k poznání, k extázi… Crowley na tomto místě říká, že „esenciální podmínkou k participaci na takových mystériích dříve byl asketický život… Ale jsou prostředky a prostředky… to znamená, že žádná podmínka není esenciální… a že je tolik podmínek a pravidel, kolik je lidí.“ Nic není v principu lepší nebo horší, pro každého je něco jiného.
Pro dosažení paláce má každý dělat co může :-) a co chce (podle své P. V…. „Bůh ukryl svou vůli do našich nejniternějších přání…“), to, co mu přináší radost ze života (tak bude zajedno se základnou své existence, která je čistá radost…). Má se radovat jak chce, kdy, kde a s kým chce… = Tedy má jednat jako hvězda = sám za sebe, a nemusí se nikomu jinému zodpovídat – leda sám sobě – „Svému Bohu“.
Jediný apel tohoto verše je v poslední větě: Ale vždy ke mně! = tím Nuit říká: Dělej co chceš, ale vždy pořádně, úplně, vědomě! = Dělej to ne pro sebe (sobecky), ale pro radost z dělání! Ke mně = plně prožitý okamžik tady + teď.
4 brány mají jména začínající (v angličtině) na L: Light, Life, Love, Liberty. L je písmenem této kniky – viz. Úvod
Lapis Lazuli – přináleží Nuit (má azurovou barvu)
Jaspis – náleží Hamitovi (je zlatý)
Vzácné vůně – jsou formy extáze.

52./52 Nebude-li to správně; jestli zaměníte světové strany říkaje: je to jedno; nebo říkaje, je jich mnoho; nebude-li mně rituál vždy zasvěcen: pak očekávejte strašlivé rozsudky Ra Hoor Khuita!
Nebude-li to správně – jde o to tady + teď: každý takový moment znamená akt naší vědomé vůle – je to jen okamžik, který tu je teď a hned zemře, ale z jeho smrti se musí zrodit znovu, nový = je věčný. (Tím je každý člověk jedinečný.).
Rituál = vědomé volní jednání – tedy sám celý život….
Nebude-li mně vždy zasvěcen – dokud žijeme svůj život vědomě – prožíváme jednotu s Nuit (CARPE DIEM)), v okamžiku, kdy z toho vystoupíme, upadáme do rozpolcení…
Nebudeme-li si schopni uvědomit co je a co není důležité (a tím směrem používat Vůli) kde jsme sami sebou… pak následují strašné rozsudky RHK = pád do dualistických bojů, do utrpení… = „osud se nám nějakým způsobem vymstí = přijde další zkouška, úkol nesoucí nutnost sebe-posvěcení, aby to příště už bylo správně…

53./53 Toto znovustvoří svět, malý svět mé sestry, mého srdce & mého jazyku, jíž posílám tento polibek. A, ó písaři a proroku, ačkoliv budeš z princů, tobě to zmírněno nebude, ani nebudeš zproštěn slibu. Extáze však budiž tvá i radost země: vždy ke mně! Ke mně!

Toto znovustvoří svět – „toto“ = způsob chování podle předchozích veršů. A je-li něco stvořeno znovu, je to vždy stvořeno jinak.
„Malý svět mé sestry…“ – to říká Nuit (= „noční“ obloha, prapůvodní všepronikající kosmická temnota…), jejíž sestrou je Hathor (= bohyně denní oblohy – denní proto, že v ní „vyšlo“ Slunce = Hadit). Tento rozdíl je patrný ale pouze ze Země = ze svého vlastního středu, kterým je já – Hadit – každého z nás. (Navíc všichni jsme lidé Země – viz v. I,50 – pokud si nad sebou uvědomujeme „hvězdnou oblohu“ - Nuit). Sestry jsou mytologicky odvrácené strany téhož celku, jeho polarity, polibek = „místo“ jejich setkání, spojení… extáze.
(svět) mého srdce & mého jazyka… (viz v. I,6) – Tím, že je Nuitina sestra denní obloha, je svým způsobem projevená, viditelná… a může proto sama něco přímo projevovat, sdělovat… komu? Nejspíš Zemi, odkud je na to nazíráno = tedy tomu, co tady chybí z v. 6: tomu středu, kterým je já – Hadit – každého z nás. Tedy někdo, kdo to dokáže přijímat, vnímat… já, skrze které (jedině) může být svět znovu stvořen.
ó proroku… z princů, tobě to zmírněno nebude… Zákon je pro všechny, bez vyjímky, (protože pokud má nějaké vyjímky, pak už je tu vždycky tendence jej zpochybňovat, nedodržovat a obcházet). Všem je měřeno stejně. I odměna bude stejná: extáze… radost země – protože používá vědomí řízeného vůlí, zastupuje a kncentruje v sobě celou zemi – její nevědomou část, ze které se kdysi zrodil, jejímž je dítětem… a tak ji i dvojnásob posvěcuje a odměňuje. Radost ze života = zákon Hórův oproti zákonu konkurence a boje, zákona duality…
 
podzim 2003


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz