Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
AL, 1. kapitola, verše 54 - 66, David Kavana

54./54 Nepozměň ani tvar jediného písmene; neboť hle! ani ty, ó proroku, nepronikneš všechna mystéria v nich ukrytá.
Už podruhé je tady Aiwassovo varování písaři (Crowleymu), že nesmí cokoliv – tentokrát dokonce ani tvar písmene – změnit. Poprvé to bylo ve v. I,36. Poukazuje to na edukační korekci jeho perfekcionismu, která ho měla učit, že i chyby (druhých) mohou mít svůj význam. Sám k tomu říká: „Takový příkaz byl pro mě maximálně nutný, protože kdybych byl ponechán sám sobě, strašně bych chtěl hned celou Knihu nemilosrdně opravovat a upravovat... odhaloval jsem chyby ve stylu, a dokonce i v gramatice, což mi už v okamžiku psaní bylo maximálně proti srsti. Ale Kniha se ukázala větší než samo psaní; znovu a znovu samy 'chyby' dosvědčovaly, že mohou být zařízením pro předávání Moudrosti za hranicemi obyčejného jazyka."
nepronikneš všechna mystéria v nich ukrytá – ani C. nebude schopen pochopit vše, jako celek. (viz násled. verš.)


55./55 Chlapec (dítě) tvé krve, on je uzří.
Tady je první odkaz na nějaké dítě, které dokončí Dílo spojené s touto Knihou. Nevím, jestli je nedůležité, že je zmíněno dítě, a není přitom specifikováno, zda jde o chlapce nebo dívku (s ohledem na napomenutí v předchozím verši). Určení mužského rodu tohoto dítěte v druhé větě třeba odkazuje na aktivního projevovatele tohoto vědomí, nejen pasívního nositele.
Krev – tekutina, jež v představách většiny národů byla nositelem duše + vědomí člověka.
Dítě tvé krve – evoluce vědomí má „svůj čas“… proto myslím, že jde prostě o jeho „duchovního potomka“ = mága, který hledá stejně, stejným směrem, stejným úsilím… jenž jednou – ve svůj čas – celek sděleného mystéria pronikne.

56./56 Neočekávejte ho ani z východu, ani ze západu; neboť z neočekávaného domu přichází toto dítě. Aum! Všechna slova jsou posvátná a všichni proroci pravdiví; ledaže by rozuměli jen trochu; vyřeš první polovinu rovnice, tu druhou ponech nedotčenou. Ty však zříš vše v jasném světle a něco, ačkoliv ne všechno, v temnotách.
Verš nejprve navazuje na předchozí, mluví dále o tom „dítěti“. Tak jako se nedá říct, kdy k jeho příchodu (= k „rozluštění“ všech mystérií LL) dojde, tak ani kde se tak stane. Ale bude to tam, kde by to nikdo nečekal. (Jako obvykle). A navíc vůbec nemusí jít o nějakou jednu konkrétní osobu, které se to stane, jak vyplývá z druhé poloviny verše.
Všechna slova jsou posvátná – každý má svou pravdu, resp. každý jí má svůj díl. Nikdo nemůže pochopit všechno. Každé hodnocení je subjektivní a tím je celek pravdy zabarven; pravda sama tím ale nemizí. „Na každém šprochu pravdy trochu“.
Vyřeš první polovinu rovnice – ze své strany musíš udělat vše, co je v tvých možnostech a silách… to je to, co „zříš v jasném světle“ vědomého poznání (Tiferet) na konci všeho mudrování, ale něco leží skryté v temnotách nevědomí (nevědomém Porozumění Bíny). Tvoření, a hlavně inkubace, probíhá ve tmě. Význam vlastní pravdy může být širší, než se na první pohled zdá. Cokoliv z ní může být pro kohokoliv jakkoliv inspirující, oplodňující, osvětlující… Proto by si nikdo dosah svého poznání neměl syslit jen pro sebe, ale měl by „nabídnout“ svoje mapy ostatním.

57./57 Vzývej mne pod mými hvězdami! Láska je zákon, láska pod vůlí. Ať si ani blázni nepletou lásku; neboť je láska a láska. Zde jest holubicí a tam jest hadem. Zvolte si dobře! On, můj prorok, si vybral, znaje zákon pevnosti a velké mystérium Domu Božího.Všechny ty staré litery z mé Knihy jsou správné; ale Cade není Hvězda. To je také tajemství: můj prorok to zjeví moudrým.
Láska pod vůlí – „žádná náhodná pohanská láska; ani láska pod strachem, jak to mají křesťané. Ale láska magicky (vůlí) zaměřená a používaná jako duchovní rovnice.“ Vůle je vším, v každém okamžiku („rituál vždy mě zasvěcen…“) vůle znamená uplatňovat možnost svobody v rozhodování. Vůle je proto hlavním zákonem, „finálním rozpouštědlem filozofického uzlu, v kterém jsou svázány Osud a Svobodná Vůle, a tím je naše vlastní Já, vše-vědoucí a vše-mocné a od věčnosti úžasné, jež si určuje svůj vlastní a jedinečný orbit. Osud jsou křižovatky okolností života, na kterých musíme Vůli projevit, takže náš osobní osud je pak nevyhnutelně důsledkem naší vlastní Vůle a jejích rozhodnutí. Aby se člověk nezmítal ve věčných nejistotách coby bylo, kdyby to udělal jinak… je lépe své životní okolnosti přijmout jako nejlepší podmínky pro sebe a na nich stavět. A zrovna tak se svými rozhodnutími. Je to ono staré AMOR FATIS – láska k osudu = k Pravé vůli = Zvol si svůj osud a pak jej miluj.
Blázen – tarotový, všeobsahující, mající v sobě jednotu… i ten musí rozeznat, kdy láska jednotu tvoří a kdy ji rozbíjí. Je-li hadem, přináší stvoření = zhmotnění = vydělení se => tedy rozděluje = jednotu rozbíjí (jako rozdělování oplodněného vajíčka – bez toho by nikdy nevznikla jednotka jednotu si uvědomující…). Holubicí je tam, kde je uctíváno nadzemské.
Zákon pevnosti a velké mystérium Domu Božího – souvisí s válkou, destrukcí hmoty… s Atu XVI – Věží, zákonem NUITiným (o míru, neusilování, o úplné pasivitě, byť jí člověk dosahuje volní aktivitou popsanou v předešlých verších) který je pravděpodobně tím Domem Božím), na rozdíl od zákona Hórova (zákona protikladů => bojů…). Viz. Exupéryho „hradby kolem perly…
Poslední odstavec vysvětluje změny v uspořádání tarotových Atu.

58./58 Zemi dávám nepředstavitelné radosti: ještě za vašeho života jistotu o smrti, nikoliv víru; nevýslovný mír, klid, extázi; aniž bych cokoliv požadovala jako oběť.
Zemi = třeba lidem země – podle komentáře k v. I,40 ti, kteří prožívají trvale jednotu s Nuit. Je to taky Malkuth, jako „uvědomělá hmota“.
jistota o smrti, nikoliv víru – jakákoliv jistota souvisí s osobním empirickým poznáním, okoušením na vlastní kůži… duši… není to jen přesvědčení, že to tak je, protože to tak někdo tvrdí…
extázi = spojení na té vědomé i nevědomé rovině s opačnou polaritou = s Keter => vymanění se z matrixu ego-světa => mír, klid… spojením s Arich anpin, nad Daatem… V každé prožívané situaci, radosti, strasti, problému i bohémském nicnedělání… hledej její opačnou polaritu, protože tam je. Ve všem. A snažit se je v sobě spojit.
aniž bych cokoliv požadovala jako oběť – není třeba se ničeho zříkat, nemusí se o nic prosit = všechno je autenticky Tady + Teď…
5 +8 = XVIII (SMRT)

59./59 Mé kadidlo je z vonných dřev & pryskyřic; a není v něm žádné krve: neboť mým vlasem jsou stromy Věčnosti.
Nuit popisuje své vlasy jako stromy Věčnosti - kvůli stromu života, který je jakž takž srozumitelnou strukturou nám známého vesmíru. Podobnou paralelou může být třeba strom života coby vousy Boží. Tím chce Nuit nejspíš říci, že v universu je vše propojeno a vše, co je zjevné, se zjevuje do jevového světa z té podstaty (Nuit - Bůh...), z níž se zjevuje, skrze níž je všechno se vším propojeno...
Crowley to dál rozebírá v popisu své „vize hvězdné houby“, vševstřebávající, všeprostupující... zdůrazňující jednotu mysli a universa. "Další etapa této vize vedla k identifikaci planoucích bodů s hvězdami na obloze, s ideami, dušemi... A při tom jsem si všiml, že každá ta "hvězda" byla spojena světelným paprskem se všemi ostatními hvězdami. Převedeno na svět myšlenek by to znamenalo, že každá myšlenka má nějaký nutný vztah se všemi dalšími myšlenkami; a každý takový vztah je samozřejmě myšlenka v sobě; každý takový paprsek je sám hvězda. A tady se prvně vyskytly logické obtíže. Věštec má přímý vhled na tyto nekonečné řady."...

Trošku mi to připomíná závěry fyziky (před oněmi „novými“ objevy, které začaly odhalením planetárního modelu atomu), kdy už se zdálo, že klasická newtonovská fyzika ve svých výzkumech udělala poslední a definitivní tečku a Laplaceovo nadšené zvolání: "Duch, který by v určitém okamžiku znal všechny síly, jimiž je oživena příroda, a vzájemnou polohu těles, ze kterých je složena, a který by nadto byl schopen tyto údaje analyzovat, mohl by pomocí téhož vzorce vyjádřit pohyb největších nebeských těles i nejmenších atomů. Nic by pro něj nebylo nejisté, minulost i budoucnost ležely by otevřené před jeho zraky".

Kadidlo = to, čím se projevovala Bohu úcta, přináležitost, náklonnost. Jeho dým je symbolem mysli stoupající k nebi. A jeho vůně měla – krom psychedelických účinků – evokovat příjemnost této činnosti.

není v něm žádná krev – není v něm vědomí („ať neví pravice, co dělá levice…“ => nečekejte zásluhu za to, že mi sloužíte nebo projevujete úctu, neboť už to samo je jedno & všechno: čin i jeho odměna. Ať je takové všechno = každý rituál mě zasvěcený…). Nuit navíc nemá vědomí, takže se jí nedá obětovat.

ale je z vonných dřev & pryskyřice – pryskyřice je krev stromu – rostliny, která také nemá vědomí. Vše v universu je spojeno na určité „vlně“ vědomí – jako by to bylo prorostlé úponky rostlin. To jednotlivé pojmy (v našem lidském slova smyslu) natolik spojuje, že je těžké realitu pojmenovat tak, abychom skutečnost jednotlivými pojmy neokrádali o část jejího významu. Tím, že vybereme jeden aspekt nějaké skutečnosti, potlačujeme všechny ostatní. Koncentrací vědomí na jeden bod ztrácíme ze zřetele všechny ostatní body. Tím se naše poznání nutně zkresluje, protože je vytrháno ze souvislostí.


60./60 Mým číslem je 11, jakož všechna čísla těch, kteří patří k nám. Pěticípá hvězda s kruhem uprostřed & ten kruh je rudý. Pro slepé je má barva černá, ale modrá & zlatá je zřena vidoucími. Rovněž mám tajnou slávu pro ty, kdož mne milují.
11 – znovu upozornění na NUITino číslo. Proč to tak je, zatím není zřejmé. Nejspíš zase ta hra s dvěma jedničkami „Žádné“ (1+1=2 = 0 +1 a –1…). Ale pozor: jejím číslem je i každé další „nekonečné číslo“, které s ní (nekonečnou) tvoří jednotu. Kdo zrušil svou oddělenost, získal nekonečnost.
Crowley jen říká, že tohle ještě musí být kabalisticky důkladně zkoumáno. A že to spojuje 5 + 6.
K druhé větě píše, že při jejím prvním zapisování začínala takhle: „A vzhed mé hvězdy je…“ ale pak kvůli přeplněné mysli přestal vnímat. Dál však vysvětluje, že je to vyjádřeno obrazem NUIT na Stéle zjevení – kde první cíp (Zemský) leží v jejích nohou, druhý (Ohnivý) v jejích rukou, a tři zbývající (reprezentující Vzduch, Ducha a Vodu) odkazují k jejímu „tajnému středu, srdci a jazyku“ (z v. I,6). Jakýkoliv pentagram tvořící hvězdu současně vytváří pod cípy kruhový střed – a ten střed je živý – je v něm oheň = rudý = HADIT.
NUIT je na stéle zobrazena coby klenoucí se obloha – jejíž neproniknutelná nedohlednost působí jako černočerná tma. Nebo: Většina lidí si nic („žádná“) představuje prostě jako černotu… => kdo se nesnaží-či nemůže pochopit, je slepý. Ale modrou & zlatou vidím spíš zase v té paralele moře (jehož hlubiny jsou rovněž takřka neproniknutelné… ) a zlatá je ta špička ledovce vystupujícího nad a „ozářená“ Sluncem = vědomí.
Tajnou slávu… něco, co není zjevné, co probíhá na jiné úrovni…

61./61 Leč milovat mne je lepší než všechno ostatní: jestliže pro mne budeš zakrátko pod nočními hvězdami spalovat kadidlo, invokovat mne s čistým srdcem, v němž bude hadí plamen, pak přijď na chvíli spočinout na mých ňadrech. Za jediný polibek budeš potom ochoten dát vše; ale každý, kdo by dal byť jen smítko prachu, ztratí vše ještě v tu chvíli. Budete shromažďovat statky a zásobovat se ženami a kořením; budete nosit drahocenné klenoty; národy pozemské předčíte leskem a pýchou; ale vždy v lásce ke mně, a tak se připojíte k mé radosti. Naléhavě vás žádám, abyste přede mne předstupovali v prostém rouchu a ozdobeni drahocennou čelenkou. Miluji vás! Toužím po vás! Bledé nebo růžolící, zahalené nebo chlípné, já, která jsem veškerým potěšením a purpurem a zpitostí v nejniternějším smyslu, já si vás žádám. Nasaďte si křídla a probuďte v sobě svinutou slávu: přijďte ke mně.
Evokační text. Malé zastavení u 2 věty:
„Za jediný polibek budeš ochoten dát vše, ale kdo by dal jen zrnko prachu, ztratí vše ještě v tu chvíli…“ Polibek = spojení, jednota – která přece už je, jen si ji neuvědomujeme. Pokud bych tedy za to chtěl ještě něco (cokoliv, byť by to bylo sebemenší) dát, potvrzuji tím jen stav oddělenosti, a v tom okamžiku všechno to spojení ztrácím... a není mi pomoci. Again: jde o způsob myšlení, stav mysli.

62./62 Při všech mých setkáních s vámi bude kněžka volat - a její oči budou hořet touhou a v mém tajném chrámu bude před vámi stát nahá a roztoužená - Ke mně! Ke mně! vzývajíc svým milostným zpěvem plamen v srdcích všech.
Kněžka – může jít o osobu zastupující Nuit – na pozemské úrovni, v rámci rituálu apod. „Uctívač se v kněžce rozplývá… a Nuit se projeví skrze uctívače.
Nebo může jít jen o jiné přízvisko Matky Ohavnosti = Šarlatové ženy = Babalon… které rovněž „zastupují“ Nuit, jež tak ve svém vlastním středu (v srdcích všech) vytváří určité místo pro spojení = chrám (místo setkávání s bohem), ty „rty“, které na nás NUIT špulí k políbení :-).
Překrásné poetické vyjádření podstaty veškeré magie… lásky… a co nás k tomu pudí.

63./63 Zpívejte mi strhující milostnou píseň! Vykuřujte za mne kadidlem! Noste mi klenoty! Napijte se na mne, neboť vás miluji! Miluji vás!
Tohle všechno jsou akty, které v člověku probouzejí duchovno, jsou jakýmisi „Invokačními rituály“. Náboženství je tradičně chápáno téměř jako synonymum puritánství. Ale vždycky tomu bylo přesně naopak…
Bylo také řečeno, že náboženství je opium, a v jistém smyslu tomu tak opravdu je. Každý si ale musí najít svou cestu a svůj způsob, který mu pomáhá k „opojení“ smyslů, respektive k jejich „vyšinutí“, jež dovoluje překračovat-či bourat hranice vlastní sebekontroly, ega. Jde o extázi = o prožitek jednoty, extázi coby klíče k Realitě. A k tomu vedou „prostředky & prostředky“, jejichž funkcí je přinést duši pochopení své vlastní slávy. A ta funkce byla v antice zastoupena 3 bohy:Dionýzem, Afrodítou a Apolem => víno, ženy, zpěv.

64./64 Jsem dcera západu Slunce s modrými víčky; jsem neskrývaná nádhera rozkošné noční oblohy.
Může to navazovat na předchozí verš: dcera nastupuje po otci – poté co Slunce jasného vědomí „zapadlo“. Je-li Slunce vysoko na obloze, strhává na sebe veškerou pozornost, oslepuje a brání nám tak vidět cokoliv z celé oblohy. Když však zapadne, už ji „neskrývá“…

65./65 Ke mně! Ke mně!
Nuitina poslední slova: Vrcholná výzva, upomenutí.

66./66 Zjevení Nuit jest u konce.
Uzavření.
 
jaro 2004


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz