Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
AL, 2. kapitola, verše 25 - 44, David Kavana

26./92 Já jsem tajný had, stočený a připravený vyrazit: v mých záhybech je radost. Vztyčím-li hlavu, já a má Nuit jsme jedno. Svěsím-li hlavu a uštknu, pak je rozkoš na zemi a já a ta země jedno jsme.

Jsem tajný had, stočený a připravený vyrazit - to mi evokuje 2 představy: - - jednak oné fakírovy kobry, která je stočena v proutěné nádobě (tajný) odkud vylézá, vyrazí jakmile se ozve zvuk hudby - v jejích záhybech je radost.
- A potom obrazné rozvinutí sexuální síly (s níž je Kundalíni nejčastěji jednostranně spojována a skrze níž se nejvíce projevuje a rozvíjí). Je v podstatě "ukryta" někde v nejnižších páteřních záhybech kostrče, ale vlivem dráždění a prouděním hormonu se "rozvíjí vzhůru po spirále nervů" v páteřní míše až do hlavy; když tam dorazí, je rozkoš nejvyšší (Jedno s Nuit).


Ale v podstatě jde o kontakt s realitou = o vědomí přítomnosti a spojení v prožívaném teď, které je jedinou "věčností", o kontakt s realitou vnitřní ("horní", "duchovní"... "zvednu-li hlavu" ), tak i s běžnou okolní realitou - vnější ("spodní" - hmotnou... "svěsím-li hlavu..."). Ale ať je to ta nebo ta, kontakt je jednota = radost z naplněné naděje na spojení. Jde o prostý postoj, kdy nemůžu cokoli více získat, protože v tom okamžiku "vlastním" vše, a nemohu nic ani sebeméně ztratit, protože není co ztratit - v hmtném světě nic nevlastním,jen to mám v "nájmu" na dobu určitou, na dobu mého života. Je to bezbrannost + nezarnitelnost současně, svoboda, nezávislost... radost.

27./93 Veliké nebezpečí skrývá se ve mně; neboť kdo neporozumí těmto runám, velmi pochybí. Upadne do pekla zvaného Protože a tam bude uštván psy Rozumu.
První ze série 8 veršů zabývajících se důvody a zdůvodňováním - vysvětlováním.
Jsou zde 3 základní skutečnosti:
- nebezpečí ve mně (Haditovi), - jež tkví v neporozumnění runám (tedy v ne-poznání), - což vede do pekla zacykleného tázání a zdůvodňování (proč... protože...). Je to zajímavý verš. Už proto, že varuje před neporozuměním, zároveň před vysvětlováním. Není snad potřeba vysvětlení projevem touhy a potřeby porozumět? Jo, ale jak bude jasné z dalšího, vystělování je jednak VŽDY těžkou racionalizací - vázání se na rozum - a výsledkem je pak pochopení čistě racionální, a to je zavádějící /zavádějící do mnohosti/. A potom je často omlouváním se - stavěním se do podřízené polohy, což je hodně v rozporu s poselstvím LL o vynikání, kralování, vládnutí...
Poznat Hadita rozumem nelze (proto porozumění "runám" = t.j. něčemu tajemnému a na první pohled rozumu a vědomí ne-čitelnému a ne-pochopitelnému). V tom může být to jeho nebezpečí: když si myslíme, že jsme ho pochopili... rozumem, tedy když jsme si vymalovali vlastní obraz Hadita (jako iluze Boha a pod...), když jsme si řekli "už to mám" a stalo se to tak našim vlastnictvím... ale neporozuměli jsme podstatě. To je klasický případ jak se může racionální pochopení stát překážkou k opravdovému porozumění - to je možné asi jen skrze prožití a poznání vlastního já.
(viz. Matrix - mýtus... "druhý nepřítel bojovníka: nebezpečí jasnosti, kdy jsme se zasekli jen v nějaké jiné interpretaci vesmíru. Sám sebe tak klamem zavedl do stagnace.")

Z+H:
Vědomí existuje samo o sobě, ale člověk si jej není vědom. Vědomí člověka je zrcadlem vědomí vyššího, ale není jím samým, je pouze jeho odrazem. Bez tohoto vyššího vědomí (jehož je právě Hadit představitelem) by lidské vědomí neexistovalo.

28./94 Prokleto budiž Protože a jeho pokolení!
29./95 Ať je Protože navěky prokleto!

Protože - vysvětlování je znakem kauzality (příčinné následnosti) a tedy i duality, časové a prostorové oddělenosti. Kausalita je kategorie mysli, rozumu, která je současně podmínkou myšlení: schopností vědomí oddělovat jednu věc od druhé a pozorovat mezi nimi vztah. Bez toho se mysl neobejde. Proto je zbytečné proti kausalitě brojit filosofickými důvody, proč "neexistuje" - dělali bychom přesně to, co bychom popírali... a co tak ostře odsuzuje tento verš. Kdo (nebo co) je však mimo tyto kategorie myšlení a racionálního poznání, je Self - Pravá Vůle - ta si má jen hledět svého /orbitu/ a nezaplétat se s raciem... (proč, o tom verš II,30) - to je ten vykřičník u tohoto verše.

Nietzsche: "Kdo nevkládá do věcí vůli, vkládá do nich alespoň smysl" - to je ten důvod, všechno to Protože.

Z.A.
Když budete pozorovat debaty - ta protichůdná stanoviska, názory ... zjistíte že všichni mají pravdu, část pravdy - tu svoji... Pravda neexistuje, je to barová tanečnice, která každému ukazuje něco jiného... (jako v povídce Bůh... slon...).
Zakus tuto relativitu vztahu a důvodů v internetových diskuzích... v hospodě, kdekoli... Utvoř si novou identitu, vžij se do ní... a zastávej stanoviska, která normálně nezastáváš. Pak se "převlíkni" do jiné identity a zase zastávej třeba trest smrti... bojuj proti potratům...
Tím si uvědomíte relativitu vztahů, kolik "rolí", masek máme na sobě navlečeno i v těch vztazích nám nejbližších (v práci, v rodině, mezi kamarády) a kolik stanovisek a názorů obhajujeme, zdůvodňujeme, která vlastně vůbec nezastáváme.

30./96 Jestliže se vůle zastaví a křičí Proč, vzývá Protože, pak se vůle zastaví & nedělá nic.
31./97 Jestliže se Moc ptá proč, pak je Moc bezmocná.

Když se žena začne ptát muže, jenž ji chce líbat... proč to chce dělat, a když on se to začne pokoušet vysvětlovat, stane se impotentním. A.C.

Když budete chtít nějakým způsobem jednat, naprosto prakticky, a začnete-li se sami sebe ptát, jestli to máte udělat a proč, tak s největší pravděpodobností neuděláte nic... Vůle je oslabena a zmatena důvody a všemi Protože a neví, čí je a kam patří... Obrannou reakcí zmatku je racionalizace (kdy si rozum stanovil, že možné je jen to, co sám chápe... a snaží se to pochopit) a tak se dál roztáčí kola zdůvodňování... až do úplného zastavení se. Ale jelikož neexistuje pravda, neexistují ani řešení, jenom volby - rozhodnutí, vůle. Je směšné ptát se psa, proč štěká. Každý musí dělat a naplňovat svoji Pravou Vůli. Proto je důležité vědět co chci, mít nad sebou tu hvězdu /magického jména/, která člověka vede.

Zdůvodňování používají velice často líní lidé - neschopní, neúspěšní, na okraji společnosti = lenost par excelance.

32./98 A také důvod je lež; neboť existuje faktor nekonečný & neznámý; & všechna jejich slova jsou zvrácenou moudrostí.
Důvody jsou už ze své přirozenosti lži. "Proč ji vlastně miluješ?" Potřebuješ na to důvod? Pokud ano, už to všechno není o lásce. Ale o mlžení, snažícím se skrýt skutečné pohnutky.
Faktor nekonečný + neznámý = podvědomá Vůle. Ta leží mimo hranice času a racionálního chápání - mimo vymudrovanou "pravdu" zvrácené moudrosti.

33./99 Dosti Protože! Ať je prokleto jako pes!
Dosti protože - rozhodné vykročení z bludného kruhu zdůvodňování, které může být nekonečné... a mohli bychom se pořád točit tak, jako se pes honí za svým ocasem :-). Ze začátku to může být zábavné, ale pak z toho člověk může zblbnout.

34./100 Ale ty, ó můj lide, povstaň & probuď se!
Vystoupením z kruhu zdůvodňování se dostaneme až k probuzení... osvícení.:-)
Když člověk přestane zdůvodňovat, tak najednou uvidí tu podstatu, která leží úplně mimo jakékoliv racionální důvody - je čistá jako plynoucí bystřina, která svou chladivou svěžestí sama člověka probouzí k životu a jeho radosti. Tato podvědomá Vůle (= Život sám) nás pudí, ale naše lunární já se svou línou vůlí a "zvrácenou moudrostí" jí díky Luciferským a Ahrimanským silám stojí v cestě a je obtížnou překážkou v jakémkoliv jednání... Překonat lenost znamená ono povstaň. To bychom se ale nesměli tolik identifikovat s lunárním já a naopak více důvěřovat tomu nejniternějšímu proudu života, a nechat se jím unášet.

Tím končí pasáž o racionalitě a zdůvodňování.

35./101 Rituály prováďejte správně s radostí & krásou!
Nové téma: rituály.
Rituál není nějakou melancholickou libůstkou. Je to Svátost, je to Tanec, při němž a skrze nějž participujeme na Životě (není myšlen jen v tom úzkém slova smyslu, tedy život našich každodenních povinností při dobývání chleba vezdejšího, ale spíš Život celého Universa, jehož je však ten každodenní nedílnou a nutnou soušástí). Participace na jeho extázi, radosti, divoké a neomezené bláznivé vášni rychlosti.
Verš přesně říká, jak provádět rituály (tedy účastnit se života) správně: s radostí a krásou! Pokud v tom, co děláme, nenacházíme potěšení a nic, co bychom obdivovali, pak to děláme špatně. - Jak jednoduché pravidlo.:-)

36./102 Toto jsou rituály živlů a slavnosti těchto časů.
Rozdíl mezi rituálem a slavností:
jak bylo napsáno k předešlému verši, rituál je participace na Životě, při němž jsou účastníci jakoby Životem vtaženi do sebe, tedy do Života a jím absorbováni (jako bychom se při tom "vraceli" do původního ohnivě-vodního lůna:
opuštěním Země = stáhnutí se z profánního světa na nějaké "sakrální" místo, chrám přírody...
opuštěním Vzduchu = uvolnění ze sevření společenských a jakýchkoli racionálních "pout"...
a současně se vzrůstající nespoutaností Plamenů Ohně se nechat pohlcovat Vodami pra-bytí.). Cílem rituálu je, že my jsme stravováni světem horním - "vytržením" z tohoto spodního. Kdežto u slavnosti se my snažíme strávit a absorbovat do našeho světa něco z toho horního.
Hm, tak to je spíš popis toho, co je každého součástí. Ale nemusí se vždycky stát, že při rituálu dojde k onomu vytržení, extázi. Myslím, že je v praxi nelze tak jednoznačně rozělovat. Obojí se snaží svým způsobem o totéž: "dostat se do jednoty". A (zajímavý poznatek) obojí může být naplňováno oběma cestami: Tao i Uměním.
Opravdu zajímavé, že jsou zde "nadiktovány" pouze slavnosti.

37./103 Slavnost k první noci Proroka a jeho Nevěsty!
Crowley píše, že to má být 12. srpna, jako upomínka na jeho sňatek se svou první ženou Rosou (jež se později měla stát jistým médiem, které Crowleyho povolalo do práce na "Novém Aeonu"). Ale že by spolu prožili téhož dne i první noc? Těžko říct. Vždyť Rosu téměř neznal a ten sňatek měla být jen "rafinovaná finta" dohodnutá narychlo předchozího dne, která měla Rosu zachránit před sňatkem jiným. Po obřadu se rozešli a sejít se měli až za 5 dní, aby celou záležitost znovu prodiskutovali. Ale Crowley se zamiloval. Ostatně, Rose podléhali muži velice snadno, tak proč by měl být on vyjímkou, že?

38./104 Slavnost ke třem dnům sepisování Knihy Zákona.
Kniha Zákona byla přijata 8 - 10 dubna 1904.

39./105 Slavnost pro Tahutiho a dítě Proroka - tajemství, ó Proroku!
Jde o nějakou iniciační slavnost - Thothovi. Není ještě jasné, co to bude.

40./106 Slavnost k Nejvyššímu rituálu a slavnost za Rovnodennost Bohů.

Nejvyšším rituálem je Invokace Hóra - koná se 20. března, v den jarní rovnodennosti. Vůbec jakákoliv rovnodennost je příležitostí ke slavení Rovnodennosti bohů - což je termín vyznačující počátek Nového eónu, nebo též Nové magcké formule.

41./107 Slavnost za oheň a slavnost za vodu; slavnost za život a ještě větší slavnost za smrt!
Jde prý o nějaké radovánky puberťáků - mládí jako oslava původních a ryzích elementů.

Kromě narozenin máme slavit i den smrti - způsob, jak naučit lidi správnému přístupu vůči smrti (jak říkal Exupery "stát se vnímavým vůči smrti znamená být vnímavým vůči životu".) Strach ze smrti je velkou zbraní v rukou tyrana, což kompletně zkresluje náš pohled na celé Universum.

42./108 Každodenní slavnost ve vašich srdcích v radosti z mého nadšení!
Každodenní slavnst v našich srdcích - kde o postoj k životu ve smyslu "existence je ryzí radost". Oslava Hadita a jeho bdělosti.

43./109 Každou noc slavnost zasvěcená Nu a potěšení z nejvyšší rozkoše!
Jde o spánek - předobraz smrti: spojení s Nuit.

44./110 Arci! slavnost! plesejte! není žádné hrůzy na onom světě. Je rozplynutí a věčná extáze v polibcích Nu.
Tady mluví přímo o smrti = "onom světě", kde se Hadit znovu sjednotí s Nuit, ego se VŠÍM... Tak proč se toho bát?!
 
vánoce 2004


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz