Magický řád Malé opatství thelémské

Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Bacon Roger (1214 – 1294)

Doba, do které se tento anglický myslitel narodil, byla konečně po všech křižáckých a jiných válkách jakž takž klidná. Evropa byla sjednocená politicky, nábožensky - a tedy i filosoficky a jazykově! - a byla ideální hromadou kompostu, na které mohlo vzkvétat myšlenkové bádání... pod sluncem křesťanského Boha. Mělo by se tedy zdát, že bystrý, inteligentní a mnohostranně vzdělaný františkán Roger bude v takovém prostředí přímo ve svém živlu, ale... nebyl. Dnes bychom řekli, že byl tak trochu mimoň, „out of date“, když minimálně o sto kilometrů předběhl svou dobu, a tak je pochopitelné, že mu to na té konzervativní a ztuhlé hromadě pořádně smrdělo. Tehdy totiž jediná, svatá, katolická filosofie byla právě ve svém vrcholném období scholastiky, na jejímž kolbišti se urputně zápasilo mezi dvěma mančafty: dominikány a františkány, což jako obvykle byly žabomyší války o racionální uchopení Neuchopitelného. De facto ale oba týmy kopaly za jednen scholastický tým, akorát šlo o to, kdo bude Áčko, a kdo Béčko. Jen na vysvětlenou: scholastika je od slova schola, tedy že ve škole se rozvíjí filosofie, která však pro ně byla jenom služkou teologie, protože sloužila teologii k tomu, aby racionálně – rozumu osvícenému vírou – objasnila všechny ty pravdy obsažené v Bibli a svatými patristy už jednou obhájené. Není tudíž potřeba se v tom dále badatelsky vrtat, jestli to tak je, ale jen zdůvodnit, proč to tak je. Pro ně už to prostě definitivně je a šmitec. Dominikánští tomisté nakonec všechny překecali a stali se mistry světa, když jejich vítězství definitivně stvrdil r. 1879 I. Vatikánský koncil, který tomismus prohlásil za oficiální filosofii katolické církve.

A Roger byl právě proto mimoň, že nefandil ani tomistům, a už vůbec ne vlastním! Prostě odmítal chodit na zápasy, kde se všichni honili za imaginární mičudou a slepě věřit scholastickým dedukcím, odvolávajícím se při každém pr... tedy každé sebemenší nejasnosti jen na prohlášení příslušné církevní autority, která to už dávno probádala a tím definitivně definovala. A že to byl hoch tvrdohlavý, jenom hlavou kroutil a opakoval pořád dokola: „Nejenom důkaz, ale i pokus.“ A taky opakoval, že by se udělalo nejlíp, kdyby se všechny Tomášovy (Akvinského) knihy spálily... a nejenom jeho, ale raději hned všechny, i s překladem bible, páč ty všechny se opírají jenom o překlady z překladů... Proto taky opakoval, že by se ti učení dominikánští učenci měli prvně naučit ty jazyky, ze kterých to kdosi kdysi přeložil, tedy hebrejsky, řecky a arabsky, pokud chtějí o něčem opravdicky bádat. Arabsky proto, (a to byl vrchol všeho rouhačství!), že za největší filosofy považoval právě ty pohanské arabské psy Avicennu s Averroem, spolu s tím staříkem Aristotelem. A úplně nejčastěji tvrdil, že prý nejlíp uděláme, když se raději úplně vrátíme k bezprostřední a prvotní zkušenosti, tj. k novému smyslovému pozorování přírody a experimentování s jejími zákony.
Odtud pramenila všechna jeho záliba v přírodních vědách, alchymii, fyzice, matematice, astrologii, lingvistice, filosofii a taky magii, kterou však pojímá zcela přirozeně; aniž by se paktoval s ďábly-či jinými démony, prostě přičítal věcem i překvapivou účinnost, která je překvapivá jen nevědomci neznalému všech možností skrytých v přirozenosti věci samé. A právě tyto možnosti chtěl odhalovat. Není proto překvapením, že jeho hlavní dílo – svého druhu rukověť badatele – nese přiléhavý název „O užitečnosti věd“. A že nebyl ledasjaký tlučhuba, sám byl ve všem co požadoval, ztělesněním horlivého příkladu: dělal hokusy pokusy skoro se vším, co mu přišlo pod ruku: s optikou (snad vůbec první píše o brýlích a jejich užitečnosti...), vymýšlel mikroskop a teleskop, experimentoval s magnetismem, střelným prachem, s různými druhy pohonů – lodí, vozů, snad i letadel a raket – prostě trošku nadneseně řečeno, vymýšlel motory. Dále vědecky experimentoval s astrologií a tvrdil, že na zodpovědná místa je třeba vybírat lidi podle postavení planet a jejich horoskopu, který ovlivňuje jejich osud i mysl. Svými výpočty podrobil tvrdé kritice Juliánský kalendář, který se v té době používal. Zhotovil nespočet vynálezů a měl spoustu dalších nejneuvěřitelnějších revolučních myšlenek, které byly pro jeho současníky zcela nesrozumitelné a nepochopitelné, a tudíž nechutné a nestravitelné. Dokud byl papežem jeho kamarád Klement IV, mohl být celkem v pohodě. Když ale nastoupil jeho nástupce, definitivně na Rogera spadla klec. Na jeho neustále a neméně tvrdohlavě opakované tvrzení, že svou filosofií chce být oporou víry a teologie, mu neskočili ani jeho vlastní spolubratři, a tak ho radši zavřeli do vězení – na doživotí. Kdy přesně zemřel, o tom panují jenom dohady, stejně jako o místě, kde byl pochován.
Skoro by se dalo říct, že osobnost Rogera Bacona je naprosto ideálním prototypem mága a alchymisty, a tak není divu, že je dodnes v Anglii velmi populární, opředen mnoha legendami zázrakotvůrce. Inspiroval nejednoho mladého ducha – dokonce i k napsání dvou významných románů. Někteří s jistotou tvrdí, že Roger věnoval všechny své síly snaze po dosažení fyzické nesmrtelnosti – na čemž není nic divného, neboť to bylo snahou mnoha dalších typických alchymistů, čímž se spíš alchymisté stali pověstní. Přisuzují se mu ale i jiné zvláštní schopnosti, jako třeba teleportace, síla rozšířit nebo zkrátit subjektivní zkušenost času. Sám tvrdohlavě tvrdil, že k němu lidským hlasem hovoří Saturn, který mu odpovídá na jeho dotazy. Že by všechny ty nejneuvěřitelnější nápady měl právě odsud? Když vezmeme v potaz (asi jeho) nejzáhadnější spis – Voynichův rukopis, který je psán neznámymi znaky neznámou řečí (a kdo ví o jakých věcech?!) a dodnes jej nikdo do lidštiny nepřeložil, těžko někdo může definitivně vyvrátit, že to není Saturnština. (Steinere, vidíš, jakého jsi měl předchůdce! A nebo... že bys to byl dokonce ty – v dřívějším vtělení??!)
 
20.5.2005, Mem


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz