Magický řád Malé opatství thelémské

Malé opatství Thelémské
*Encyklopedie Thelémy* *Kniha zákona - magická exegeze*
*Rituály* *Učební materiály* *Průzkum vyšších světů*
*Hermes II. Trismegistos*
*Dějiny 20. století* *Stručná historie esoteriky* *Osobnosti západní esoteriky*
*Živlová magie* *Struktura Universa*
*Magická intelektuální a názorová základna*
*Rituální předměty*
*Vzkazy a názory*
Paracelsus (1493-1541)

(vlastním jménem Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim)

Paracelsus se narodil roku 1493 v Einsiedelnu ve švýcarském kantonu Schwyz. Jako dítě byl stále nemocný. Hlavním učitelem mu byl především jeho otec, který byl zemským lékařem v městečku Einsiedeln. Matka byla pravděpodobně nevolnicí einsiedelnského kláštera a zemřela záhy po porodu.
V roce 1502 se Paracelsus se svým otcem přestěhovali do Villachu nedaleko rakouského Klagenfurtu, kde chodil do školy. Do Villachu byl otec povolán rodinou Fuggerových a působil zde na hornické škole a vykonával lékařskou praxi. Paracelsus ve svém díle uvádí, že se alchymickému umění vyučil u Sigmunda Fuggera, který mu zřejmě umožnil poznat práci v metalurgických závodech ve Schwazu a Fugerrau.

V letech 1509 – 1515 Paracelsus studoval na vysokých školách v Německu, Itálii a Francii.
Promoval pravděpodobně ve Ferraře v roce 1515 na doktora obojího lékařství. Dalších deset let se Paracelsus toulal celou Evropou. Prochodil Portugalsko, Anglii, západ Ruska a východ Turecka. Také pobýval ve Švédsku, v italské Bologni a v Padově. Na svých cestách se vzdělával především v řemeslech mezi horníky a kováři, ale navštěvoval i cikánské tábory, laboratoře alchymistů, lidové léčitele a rolníky. Alchymií podle Paracelsa byl každý děj, který vedl od suroviny k výrobku. Alchymisty byli kováři, barvíři i rolníci.
Sloužil také nějaký čas jako vojenský lékař ve Skandinávii a u Benátčanů. Léčil lidi a získával zkušenosti a vědomosti.
Poté žil v Salzburku, kde pracoval jako lékař. V roce 1525 došlo v Salzburku k selskému povstání. Za podporu vzbouřenců hrozilo Paracelsovi uvěznění a musel uprchnout.
Opět cestoval po celé Evropě. Navštívil Ingolstadt, přednášel v Tübingenu a Freiburgu. Za jeho pobytu ve Štrasburku vznikly knihy HERBARIUS, Knihy o tartarických onemocněních, Knihy o dlouhém životě a Archidoxis.
Získal pověst znamenitého lékaře a úspěšně vyléčil místního nakladatele v Basileji, kde byl jmenován městským lékařem a profesorem medicíny. Své přednášky na univerzitě vedl v němčině, což bylo na tehdejší dobu velmi nezvyklé a nikdo jiný se jinak než latinsky neodvážil vyučovat. Byl velmi oblíben u svých studentů. Univerzitní hodnostáři a vrchnost byli pobouřeni a rozezleni jeho demonstrativním veřejným spálením spisů Avicenových a Galénových.
Významný basilejský občan vypsal odměnu pro toho kdo ho vyléčí. Paracelsus to dokázal, ale vyléčený odmítl zaplatit a vše se dostalo k soudu. Lékař velice rozzlobilo, že tuto při prohrál a nevybíravými slovy veřejně urážel místní soud až musel urychleně a tajně z Basileje utéct.
Opět se toulal a vydělával si jako potulný lékař. Navštívil Kolmar, Esslingen, Norimberk, St. Galen. V Norimberku také vydal své první dvě knihy o syfilisu. Třetí knihu zakázaly úřady a
další vydávání knih bylo zásahem vlivné rodiny, kterou si znepřátelil, v Německu nemožné.
Další Paracelsovou zastávkou bylo Řezno. Na zámku Beratzhausen napsal v roce 1530 knihu PARAGRANUM. Toulal se a stále neúnavně pracoval. V letech 1531 – 1535 vytvořil dílo PARAMIRUM a Knihy o otravách horníků. V roce 1536 v Ulmu vydal své nejslavnější dílo VELKÉ RANHOJIČSTVÍ (Grosse Wundarznei).
V roce 1537 byl povolán jako lékař Janem z Lipé do Moravského Krumlova. Navštívil také Bratislavu. V letech 1537 – 1540 napsal knihu PHILOSOPHIA SAGAX pro kterou nenašel vydavatele.
Velkým Paracelsovým obdivovatelem byl také vévoda Ernst (Arnošt Bavorský- nově uvedeno), arcibiskup a kníže salzburský. V Salzburku měl nalézt přátele a klid na práci, ale po půl roce zde, 24. září 1541 osmačtyřicetiletý lékař Paracelsus zemřel. Někde se uvádí, že zemřel násilnou smrtí. Existují mnoho verzí příčiny jeho smrti. Podle jedné měli Paracelsa otrávit jeho nepřátelé, podle druhé spadl ze schodů v alkoholickém opojení, podle třetí byl ze schodů shozen poskoky salzburských lékařů, podle další mu ve rvačce někdo prorazil lebku kamenem. Legenda dokonce vypráví, že měl smlouvu s ďáblem. Oficiální životopisy uvádějí jako příčinu smrti rakovinu nebo cirhózu jater.
Během svého putování se údajně v Caříhradě setkal se Salomonem Trismosinem.
Paracelsus rád ve svých dílech experimentoval se slovy a jako první užil termínu alkohol. Používal slovo laudanum (opium) pro své známé anestetikum. Byl vědcem i chemikem. Ve svých dílech se zabývá chemií. Svůj druh alchymie nazýval alchymií spagyrickou (složenina: spao = rozdělovat, ageiro = vázat, svazovat). Představoval si, že Bůh vlastně všechno stvořil a na člověku je, aby to našel a zdokonaloval. Na něm je, aby v přírodě vyhledal všechno potřebné co se tam nabízí a to přivede k dokonalosti. Příroda je živoucí, dynamický celek. Poukazoval na souvislost mezi makrokosmem vesmíru a mikrokosmem člověka, protože zobrazují jeden druhého. Celý vesmír, bytosti i věci jsou plné života.
Paracelsus připravoval léky z živočišných a rostlinných produktů. Nejvýznamnější byla takzvaná arkana, ta vyráběl z neživých kovů, solí a minerálů. Arkanum je povahy duchovní. Využíval chemii v lékařství a založil obor iatrochemie, který je vlastně původcem dnešní lékařské chemie, mikrochemie, chemoterapie a farmakologie.
 
20.5.2005, Azakare


(c) 2003 Ro., http://ro.magick.cz Webmaster, dotazy, připomínky: 23 /zavináč/ magick /tečka/ cz